Seznamte se, Joe Rabbit

2. září 2016 v 10:14 | bev |  Občasník
Všechna mláďata savců (a nejenom mláďata) jsou půvabná a rozkošná a jistě bych našla ještě mnohem víc lichotivých přívlastků. Připomínají oživlé plyšové hračky a nutí ruce k opakovanému hlazení té úžasně heboučké srsti a sametových oušek, přičemž se v obličeji hladícího odehrávají pozoruhodné proměny.


Mimika náhle ožívá, jeden výraz střídá druhý, jako vlny přelévající se přes do té doby nevědomou, zkamenělou tvář. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že nejčatěji tvář hladícího přijímá výraz blaženého idiota, kdy k celkovému dojmu snížené inteligence napomáhají i zvuky linoucí se z úst. Mohou připomínat švitoření, předení, štěbetání, cukrování nebo cvrlikání. Občas se mozek vcelku neochotně rozpomene i na svou přirozenost a tak jsou tyto zvuky prokládány něčím, co by se při troše dobré vůle snad dalo brát jako lidská řeč. Nejčastěji vyrážená a mumlaná bývají slova drobeček, miláček, sladký, andílek, sameťáček, rozkošný, jakož i rozličná zvolání typu óóó, ach, jémináčku. Pokročilejší, kteří hladí pravidelně a minimálně pětkrát denně, dokáží pak slova, zvolání a zvuky kombinovat do zajímavých libozvučných sestav. Např. ,,Ach božíčku (cvrlikání) to jsou krásná ouška (předení) a ta kouzelná očička (cukrování) óóó (švitoření) to je ale miláček...." atd. až do úplného zblbnutí nebo vynuceného odložení zhnuseného zvířátka. Pokud to totiž s mazlením přeženeme, zjistíme, že ten malý cukroušek má nejenom hedvábná ouška a mimořádně výmluvná očka, ale taky velmi ostré drápky a překvapivě silný skus. Sestava tak bývá často završena procítěnou kletbou a nevěřícným výkřikem. ,, Auuu, ty zatracenej hajzlíku, tys mě kous." Drahoušek pak bývá odložen. Na chvilku. Do klícky, do králíkárny, do svého pelíšku, do cizího pelíšku. U nás se odkládá na gauč a většině zvěře, co prošla domácností, se tam natolik zalíbilo, že i v dospělém věku odmítá jakékoli jiné, méně důstojné místo pro svůj odpočiněk. (Mína a Charlie)

I psím nalezencům, kteří u nás strávili jen jednu noc, než se vrátili ke svým rodinám, se dostalo láskyplné péče a pohodlného noclehu. Zatím se to stalo dvakrát. Když byly holky ještě docela malé, přivedly si domů válcovitého psíka - něco jako menší baset s patřičně dojemným pohledem - s tím, že ho našly na dědině a že je hrozně hodný a že pokud ho nebude nikdo chtít, necháme si ho... A prý jestli si ho můžou vzít do pokoje. Neprozřetelně jsem se podívala do těch výmluvných očí těžkého melancholika a bylo rozhodnuto. Psík se ubytoval u holek. Měla jsem jedinou podmínku. ,,Nechci ho vidět na posteli," řekla jsem rázně. S odstupem času dodávám bláhově, inu, naivita mládí. Když jsem o něco později nakoukla do pokojíčku, byl "válec" pochopitelně uložený v posteli, obložený růžovými peřinkami z kočárku. Ve chvíli, kdy jsme se nadechla k protestu, si mě našly vyčítavé tmavohnědé oči efektně rámované krajkou. Válec zůstal zastlaný v peřinách po zbytek pobytu, své útulné hnízdečko opouštěl, jen když šel ven vykonat potřebu a obhlédnout misky s potravou.

Když před pár roky přišel s manželem z hospody místo opičky Pes,( Zmatky se zvířátky) byla jsem již natolik zocelená soužitím s tou svou zvěří, (Moje drahá zvěř) že jsem se ani nepokoušela předstírat autoritu. V průběhu let jsem se dopracovala do takového stadia smířlivosti, že když náš milý host projevil přání ulehnout s námi do manželské postele, jednu chvilku jsem skutečně uvažovala, že mu svou půlku uvolním. Nakonec se spokojil s dekami u skříně, ale nějak výrazně odvázaný z toho teda nebyl.

Ke kočkám a Charliemu nám přibyl další mazlík, vlastně hned několik. Přes veškeré naše protesty (mé a dcer) a vášnivé argumenty manžel obnovil chov králíků. - Abyste tomu rozuměli, Slunce, seno,... to je o mně, králičí pečínky jsem se najedla v dětství dostatečně na zbytek života. Na několik dalších životů. - Chov se bohužel projevil jako úspěšný. Máme devět malých králíčků. Jeden z nich měl ale neustále zalepená očka a tak nezbylo, než mu je každý den oplachovat a mazat. Hádejte, kdo to prováděl? Ano, jistě, zarputilý odpůrce chovu, tedy já. A králíček si na chování a hlazení velmi rychle zvyknul. Když ho holky donesly domů, chtěla jsem ho vyfotit. Madlenka řekla: ,, A kde ho chceš fotit?"
,,Postav ho na stůl, " řekla jsem bez větších emocí.
K posteli nebo gauči zbývá už jen malý krůček. Jen nevím jak se tam všichni poskládají.


A nyní bych vám ráda konečně představila našeho králíčka.

U nás je kuchyň skutečně srdcem domu a kuchyňský stůl němým, poškrábaným svědkem rodinného i chovatelského života.

Jen jsem se na chvilku začet a už zas něco...

Co to je? Že by myška k obědu?

Nechte mě, jen si čuchnu!

No jo, když jinak nedáš, tak ti teda taky zapózuju.

Cukroušci

Kerejpak ty seš, mladej?

Seznamte se!

Určitě víte, že hlazení zvířátek vyvolává v lidském těle mnohé prospěšné procesy, oddaluje stárnutí, působí preventivně proti infarktu, mrtvici, snižuje krevní tlak a zmírňuje deprese i stres. A co víc, stejně prospěšné je i pro vašeho miláčka. A pokud náhodou nevlastníte žádného heboučkého mazlíka, pohlaďte aspoň partnera. Není to sice úplně ono, ale když to nejde jinak, musí holt stačit.

A co z mého článku plyne?

No přece: Hladit! Hladit! Hladit!
děláte to i pro sebe.Mrkající
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. září 2016 v 10:52 | Reagovat

Tak jestli hlazení zvířat oddaluje stárnutí tak už začínám chápat proč s dcerou vypadáme tak jak vypadáme. :-D  :-D  :-D A jak to tak vidím, budu tu asi hodně dlouho ;-)  :-D

2 Bev Bev | E-mail | Web | 2. září 2016 v 13:09 | Reagovat

[1]:Chválím, tak to má být. :D  :D

3 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 2. září 2016 v 16:46 | Reagovat

Naše zvířátka i přes heboučké kožíšky, roztomilé pohledy a úžasné čumáčky, mají za úkol své majitele zničit - jdou na to přes psychiku, takové pomalé, zato trvalé poškození těch, kteří je krmí, hladí, uklízí po nich... Mají holt špatný program - já pod tíhou lásky k nim nevesele stárnu a přicházím nejen o rozum, ale také o nervy :-D :-D

Zdravím všechna zvířáka i lidšťátka :-)

4 valin1 valin1 | E-mail | Web | 2. září 2016 v 21:28 | Reagovat

Tak že tenhle králíček jistojistě neskončí na pekáči hihihihi, ještě, že já nic, co je živé a k snědku nepěstuji. Za chvíli bych totiž spala na zemi někde v koutku... :-D  :-D  :-D

5 Meduňka Meduňka | Web | 4. září 2016 v 8:32 | Reagovat

A to já jsem v hlazení mistr :-D, hladím a hladím a vyhlazuji, až chlupy lítají. Králíčci, to je něco tak roztomilého... a nejím je o té doby, co jsme měli mazlíčka králíka Bobana. Byl úžasný, proháněl se s kočkama po dvoře a sexuálně je obtěžoval :D

6 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 4. září 2016 v 17:04 | Reagovat

To je moc krásné a milé povídání i pokoukání. Králíček je roztomilej, jen s tím pejskem, podle toho, jak ho někdo přidržuje asi netrpí vzájemnou láskou. Ale to není nic mimořádného, naši pejsci, kteří pro svoji velikost by se do kuchyně ke stolu určitě nevešli, taky nemusejí jiná zvířátka. Obstojí jen slepice,které hlídají za plotem před jejich kurníkem. Ale žádná nesmí utéct. Jinak budou mít kvalitní oběd. Hlazení pejsků taky provozuju a dělá to dobře oběma stranám. Hezký zbytek víkendu! :-)

7 Robka Robka | Web | 4. září 2016 v 21:51 | Reagovat

Krásný králíček. V kuchyni na stole mě to pobavilo, protože u nás je stůl taky středobodem domácnosti a náš kocour blahé paměti na něm také bezostyšně rajtoval. Jako Valin si myslím, že ten chlupáček bude na mazlení a že pečínka z něj jistojistě nebude. :-)

8 Bev Bev | E-mail | Web | 5. září 2016 v 7:42 | Reagovat

[3]: Okamžitě přeprogramovat! [:tired:]  :D  
Jen si dělám srandu, taky jsem z těch našich trvale poškozená, když vidím kočku jak se krčí někde v koutě, propadám hysterii a ječím: ,,Okamžitě ven!" Pak zjistím, že třeba zrovna hledala místečko, kde se uloží a ne že se tam chtěla vytentovat, tak ji zas vezmu a chovám, prostě komedianti. ;-)

[4]: Tak to máš pravdu, tohohle si chceme nechat a najraději ještě osm dalších, ale nevím nevím, ti dva žrouti - táta a Jirka - mají králíky taky moc rádi, pečené. :-|  :-?

[5]: Zajímavý králičí výtržník. :D  :D Taky králíky nemusím, jednak toho bylo už dost a pak je mi jich taky líto. Ale tenhle králíček, ten teda rozhodně na pekáči neskončí. :-)

[6]: Teprve jsme je seznámili, Charlie se k němu hrnul a holky ho držely, aby náhodou krom čuchání taky nechtěl ochutnat. :D
Krásné dny i Tobě, Ali. :-)

[7]: U nás taky. Charlie, jakmile ho necháme samotného doma, tak ze vzteku vyleze na stůl a tam leží a nebo kouká z okna a štěká. Kočky to taky milují, je to jejich oblíbené místo na spaní. Ještě, že mám tolik ubrusů, to je spotřeba, pořád se pere. :D

Moc vám všem děkuji. :-)

9 Elis Elis | Web | 6. září 2016 v 8:32 | Reagovat

To je nádherný článek o životě se zvířátky, a u nás to vypadá podobně, jsme skoro záchranná stanice pro všechny živé tvory v nouzi. Miluji všechna zvířátka a tulím se s nimi a hladím je o sto šest, je to úžasný pocit, ale nezanedbávám v tom i svého miláčka, jinak by žárlil, už tak se musí ze zvířátky o hodně věcí dělit :-)

10 Bev Bev | E-mail | Web | 6. září 2016 v 10:28 | Reagovat

[9]: To mě moc těší, že to máme tak podobně. :-)

11 Van Vendy Van Vendy | Web | 8. září 2016 v 21:05 | Reagovat

Super seznamka. Moc se mi líbily ty pózovací fotky, s pejsanem, s kočkou i Joem. A hlazení má fakt něco do sebe, a jestli ještě zvíře reaguje (přede nebo se lísá), je to non plus ultra.
Super! :-D  :-D

12 Natas Natas | Web | 9. září 2016 v 7:24 | Reagovat

Hladit do umdlení, s tím musím souhlasit. ;-)

13 Iris Iris | E-mail | Web | 10. září 2016 v 12:25 | Reagovat

Taky se s Agoškem mazlím :-D a hladím ho.
Jinak máte pěkný zvěřinec ;-)

14 Miloš Miloš | Web | 15. září 2016 v 18:23 | Reagovat

Cvrlikání, štěbětání atd. známe i z lidského života :-)

Jednou jsem viděl tchyni, jak stahovala králíka z kůže a na zemi ležela ocelová trubka, vražedný nástroj, a od té doby králíky nemůžu jíst.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.