Červen 2016

Barvy léta

23. června 2016 v 10:04 | bev |  Herbář
Při pohledu na výběr fotek, které vám chci tentokrát předvést, mě v pondělí 20. června napadal jediný vhodný název - Barvy léta. Jenže vzápětí se dostavila pochybnost, jak to s tím létem vlastně je, máme pořád ještě pozdní jaro a nebo už léto oficiálně začalo? Poučila jsem se, že astronomické léto začíná na severní zemské polokouli 20. nebo 21. června ( výjimečně 22. června nebo dokonce už 19. června), letním slunovratem, kdy je nejdelší den a nejkratší noc. Letos se jaro překulilo v léto 21. června 35 minut po půlnoci. Na jižní zemské polokouli touto dobou začíná astronomická zima. Jak jim nezávidím! Meteorologické léto pro snadnější statistické sledování začíná 1. června a končí 31. srpna. Takže ano, máme tu léto a název je oprávněný, byť astronomicky je to jen o fous.


Kdo to kdy pochopí?

14. června 2016 v 14:57 | bev |  Herbář
V textu známé písně se zpívá: Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nima mohlo stát? atd. až k velkému finále a závěrečnému pokrčení ramen a konstatování: Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí. Já mám jiný problém. Kde kytky jsou, je celkem zřejmé, všude kam se podívám. Při pohledu na ně mě stále častěji napadá úplně jiný dotaz: Kdo to všechno vymyslel? Kdo je navrhoval? Který designér si dal tu práci, pohrál si s tvary a barvami a vytvořil tu neuvěřitelně pestrou sbírku uměleckých děl a dílek? V souvislosti s úžasem nad zázraky, které denně potkávám, jsem si vzpomněla na citát, který jsem kdesi četla: ,,Lidskou existenci nikdo nechápe a zřejmě proto ji skoro všichni berou za tak přirozenou." (Johan Daisne) Přijde mi, že to zdaleka neplatí jenom pro lidskou existneci. Ale nakonec je to vlastně jedno. Taky to nechápu a obávám se, že ani nepochopím, to mi ale nebrání opájet se a kochat krásou a sem tam si kousek ukrást na zimní černobílé časy. Nabízím vám malou ochutnávku. Něco jsem ukradla u nás na zahradě a něco cestou. Ale je to skutečně jen nepatrný vzorek, jak jsme si uvědomila, když jsem hledala názvy některých rostlin, co jsem doposud neznala. Jsou jich tisíce a já bych moc ráda dokázala pojmenovat alespoň ty, co mám na zahradě.


Po dešti

2. června 2016 v 14:49 | bev |  Herbář
Bouřky a přeháňky jsou v současné době na denním pořádku. Snad každý den nebe alespoň na hodinu zčerná a hrozí pěknou průtrží. Mám bouřková představení moc ráda, ale jenom pokud je nedoprovází záplavy, kroupy, neštěstí a škody. Pak je to fascinující podívaná, která svou hrůzyplnou krásou a neskrývanou sílou přiměje člověka k zamyšlení nad vlastní nepatrností, zranitelností a pomíjivostí. K zamyšlení nad faktem, že není víc než zrnko písku, které občas zaskřípe v soukolí velkého koloběhu. Moc jsem si přála vyfotit si blesky, ale jsou příliš rychlé. Zatím se mi to nepovedlo, ale vyrazila jsem do terénu bezprostředně po pořádném lijáku, kdy je všechno ještě rozmoklé, voňavé a svěží a blýskavé miliony perliček a diamantů. Velká škoda, že vám nemůžu zprostředkovat tu čerstvou vůni mokré trávy, listí, květů a zpěv ptáků. Tak alespoň něco málo pro potěchu očí. A navrch pár vzpomínek.