Náladovky /2/

31. března 2016 v 12:23 | bev |  Herbář
S politováním přiznávám, že jsem větší část života prožila jako slepec. Přesněji řečeno: myslela jsem si, že vidím jako rys a taky jsem se tím nezapomínala pyšnit. Zhruba do poloviny loňského roku jsem četla bez problémů i droboučká blechám podobná písmenka, kterými se pyšní příbalové letáky z lékárny, poznámky pod čarou, nebo nepříliš výhodné dodatky k rozličným pochybným smlouvám, což ale neznamená, že jsem nebyla slepá. Myslela jsem si totiž, že své okolí dokonale znám. Myslela jsem, že mě vlastně nemá čím překvapit a tak jsem hledala jiné, barevnější a malebnější světy ve své fantazii. Myslela jsem si dokonce, že psaním tvořím úplně novou, neznámou a krásnou krajinu, která vzniká bezděčným a hluboce uspokojivým procesem slučování oblíbeného a malebného a vypouštěním rušivého. Byla jsem bláhová a byla jsem slepá. A zjistila jsme to přesně v ten moment, kdy jsem si své dokonale známé okolí vyfotila. Ono není dokonce ani úplně přesné říct, že jsem neviděla. Viděla ale nevnímala, alespoň ne očima. A přesto je to krajina, kterou jsem si napsala. Krajina mého srdce. Vždycky to byla ona.



Úplněk 22.3.
Sebekriticky přiznávám, že to není ta úplně nejlepší fotka úplňku, věřím, že vyfotím i lepší, ale stejně pro mě má jakési kouzlo. Mraky kolem měsíce mi přijdou spíš jako namalované.
A krom měsíce se mi povedlo zřejmě vyfotit i jednu osamělou hvězdu.
To světýlko dole, to je jen sousedovo střešní okno.Usmívající se


Východ slunce 29.3.
tentokrát v mé oblíbené modré





Nebe plné mraků také z 29.3.
Při prvním pohledu na tu šlehačkovou nádheru na nebi jsem si vzpomněla na seriál Simpsonovi, kde se taková podobná oblačná obloha vyskytuje. A hned vzápětí na básničku, kterou jsem kdysi četla v nějakém časopise a moc se mi líbila. Dokonce natolik, že ji dodnes umím nazpaměť. Jmenuje se Když lásku straší samota.


Když lásku straší samota
Josef Fousek

Když lásku straší samota
a osud život zamotá
postávám v krámě u Rotta
a hledám skobu, bez motta.
Na půdě ji pak zatluču
do škvíry, někam do trámu.
Jen místo sebe pověsím
kilovou šišku salámu.

Z vikýře vidím pastýře
jak pase hvězdy. K nevíře!
Chléb se sádlem má v papíře
a mlhu pije z talíře.
Kolem něj tisíc beránků
si chladí kožich ve vánku
a svatý Petr u stánku
chce vidět moji občanku.

To nebe plné poklidu
a nekonečné přízně
mě zpátky na zem vyhání,
kde z nekonečné žízně
z okapů vodou dešťovou
připíjím všední chvíli.
Za šanci chodit po světě,
na nebe hledět zezdola,
je skoba vhodná jedině
pro blázna nebo pro vola.


A ještě jedno oblačné a mlžné ráno z dneška tedy z 31. 3.
V sedm ráno volal manžel vracející se z noční, jestli jsem už oblečená, že z kopce je nádherný pohled na krajinu plnou mlhy. Přiznám se, že jsem seděla mátožně v pyžamu a s kafem u notebooku, ale bleskurychle jsem se oblékla a Jiří mě překvapivě ochotně vyvezl na kopec, abych si to mohla vyfotit. Za což mu patří mé díky, protože než bych tam pěšky došla, bylo by po mlze a slunce už by taky stálo podstatně výš.













Možná se vám bude zdát mé okoulení přece jenom trošku přehnané, nakonec je to skoro pořád to samé. Ale mně vážně bylo, jako bych se probudila. Teď už vím, kde se vzaly třeba ty dva kopce z povídky Hrací skříňka. Jasný a Křivák. Jeden vidím z okna u ložnice a druhý z okna koupelnového. Jenže jsem to při psaní ještě nevěděla, ne tak úplně. No, po pravdě, ty skutečné nejsou ani tak kopce jako spíš vršky, ale to vůbec nevadí. Vždycky tu byly a doufám, že ještě hodně dlouho budou.
Co říct závěrem?
Od chvíle, co jsem začala vkládat co článku fotky, vynořuje se mi v hlavě krom výše uvedené básničky pořád dokola i úryvek z jedné písně, který myslím říká vše:

...Krásnější svět vůbec nehledám...


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 31. března 2016 v 17:27 | Reagovat

Taky ráda pozoruju oblohu a sleduju, jak se mění... Lahoda pro oči. Ale fotky nepořizuju, dopadlo by to katastrofálně :D

2 valin valin | E-mail | Web | 31. března 2016 v 22:09 | Reagovat

Příroda je dokonalá a má nádherné scenérie... Mě se nejvíc líbí ty východy slunce... Já je vidím málokdy... Buď jsem už v práci, když slunce vychází a nebo ještě spím... :-D  :-D

3 Beatricia Beatricia | Web | 1. dubna 2016 v 10:25 | Reagovat

Mračna, oblaka, obloha... to je nepřekonatelné přírodní téma pro fotografy a malíře. Tobě se skvěle podařilo zachytit neopakovatelné kouzlo okamžiku; tu neuchopitelnou krásu, kterou jsi ve svých snímcích zachovala navěky.
Já té krásy moc neužiju přes pražský smog, tak se u tebe kochám. :-)

4 Beatricia Beatricia | Web | 1. dubna 2016 v 10:29 | Reagovat

A ještě: Tento problém chce samostatný komentář. Velice mě oslovila tvá pasáž o tom mikroskopickém písmu na příbalových letácích apod. Toto písmíčko se hlavně vyskytuje na obalech a tubách kosmetických přípravků. Tak do drogerie a parfumerie jedině se silnou lupou. :-D  :-D

5 Bev Bev | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 10:37 | Reagovat

[1]: No, ono se mně taky vždycky všechno nepovede zachytit, jak bych si přála :D viz. měsíc. Ale je fajn, že to můžu zase někdy zkusit znovu. ;-)

[2]: Taky jsem úplně ujetá na východy a celkově oblohu. Kdybych takové barvy použila na obraz - kdybych tedy byla malíř :D - tak by z toho byl nejspíš kýč. Ale že je použila sama umělkyně Příroda tak je z toho neskutečná, neopakovatelná nádhera. :-)

[3]: Nebe je úžasně proměnlivé, jen za ten krátký čas, co mám foťák, jsem je vyfotila tolikrát a pokaždé bylo úplně jiné. Jsem z toho pořád ještě unešená a moc mě těší, když se mé fotky líbí i někomu jinému než mně, to je pochopitelně to úplně nejbáječnější. :D

Děkuji vám. :-)

6 Bev Bev | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 10:39 | Reagovat

[4]:Beuško, to máš bohužel pravdu, tyhle malinký písmenka už fakt nepřečtu a taky jsme objednaná na oční, protože už blbě vidím i na ta trošku větší v normální knize. Zvlášť večer.  8-O  ;-)

7 Meduňka Meduňka | Web | 1. dubna 2016 v 21:24 | Reagovat

Tak já jsem okouzlená hned tou první fotkou úplňku mezi mraky. To bude Polárka, ta hvězda nad ním, néé? Ovšem i ostatní jsou parádní a já ti závidím to sympatické nadšení pro focení, jakožto i tak chápavého, ochotného muže :-D

8 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. dubna 2016 v 21:29 | Reagovat

Bevi, předně chci říct, že tvoje fantastické povídky jsou opravdu originální a tvá fantazie úžasná. Žádná slepota!
Za druhé ti chci pogratulovat k dobrému vidění písmenek, která mě začínají přivádět k záchvatům vzteku, protože na mé oči jsou už příliš bleší a já vždycky zuřím, který kokot takové písmo navrhnul.
A to ještě brýle nenosím... :-P
A za třetí - tvoje nové vidění okolí dobře chápu, stejně tak i tvoje okouzlení. Taky jsem tomu propadla, od doby, co jsem vlastnila foťák. A s digitálem ještě víc, fotím občas i při jízdě autobusem, nebo autem...
Mlžná krajina má své kouzlo. Moc se mi líbí ta silnicovka!
Ale také krásné oblačné záběry, západy a východy slunce a beránkové nadělení na obloze. Příjemné i romantické fotky!
Myslím, že kdo fotí, chápe tvé nové okouzlení. Fakt, s foťákem si všímáš svého okolí víc, vidíš třeba romantická zákoutí, které by se tak krásně daly otisknout do obrazu, i ta kůra stromová má najednou neobyčejný vzhled. ;-)  :-)

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 15:20 | Reagovat

Pepa Fousek má k životu přiléhavé básně...
Ty máš krásné povídání a k tomu ještě i focení, které mám také ráda. Myslím ty záběry "východu či západu" slunce a krajiny okolo.
Na ta písmenka už dávno máme kapesní malou lupu, kterou nosí většinou muž sebou, protože nakupuje.
Mimochodem, tvůj Jiří je velmi pozorný muž, když ti zavolá kvůli takové věci jako je fotka (zná tě a ví, čím ti udělá radost a to je pro život společný důležité- to znám z "domova"). ;-)  :-)

10 Miloš Miloš | Web | 3. dubna 2016 v 18:50 | Reagovat

Není to pořád to samé. Fotky jsi uspořádala tak, že mají gradaci v dramatičnosti, při posuvu dolů jsem se až bál, co bude následovat - výbuch vulkánu, otevření brány do pekla :)

11 Bev Bev | E-mail | Web | 4. dubna 2016 v 9:18 | Reagovat

[7]: Asi Polárka. :-? A jak je to milé, že se ti mé nadšení zdá sympatické. Ale vážně se hodně krotím, bych nenudila s kor nepovedenými záběry. Koš je věčně plný.
A přiznám se, že i mě Jirkův zájem o mé fotky docela překvapil. Jak někam jdeme nebo jedem, hned se ptá, jestli mám foťák a často sám ochotně pózuje, třeba s Charliem.  ;-)  :-)

[8]: Vendí, děkuju za tak milá slova. :-) Se čtením už mám taky problém, zvlášť večer už se mně to rozmazává, musím si asi taky pořídit brýle, aspoň na čtení.
A jsem nesmírně potěšená, že rozumíš mému současnému propuknuvšímu šílenství, přesně jak říkáš, už koukám kolem sebe jinak a v duchu zvažuju, co by mohlo na fotce vypadat dobře. 8-O  :D

[9]: Jak už jsem říkala Meduňce, jsem sama překvapená, jak to Jirku zaujalo. Když někam jedeme, tak taky kouká kolem a kolikrát sám navrhne: nechceš si to vyfotit a dokonce je někdy i ochotný odbočit a na chvilku zastavit, abych nemusela fotit přes sklo a za jízdy, on! takový nervák. :D Jsem z toho paf, buď se mu mé fotky fakt líbí nebo vykonaly své prášky na tlak. :-D  ;-)

12 Bev Bev | E-mail | Web | 4. dubna 2016 v 9:21 | Reagovat

[10]:Miloši, ty to umíš tak hezky podat. Výbuchy a peklo přijdou na řadu třeba někdy příště. :D

Moc vám všem děkuji. :-)

13 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 5. dubna 2016 v 11:21 | Reagovat

Bevíčku, Ty mne vždy dovedeš dojmout, tak hezky se zasnít. Miluju Tvé obrázky. Znáš můj názor na "nedokonalé" fotky. Umělcovu oku se mohou tak jevit, ale romantik v nich najde příběh... plný něhy a dojetí.

A ten úvod... znáš to píchnutí u srdce, kdy je Ti z něčeho krásného tak smutno u srdce, kdy Tě to těší, ale zároveň tak zvláštně bolí... kdy najednou vidíš, jak život plyne...

14 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 5. dubna 2016 v 11:28 | Reagovat

Mimochodem, skláním se nad Tvojí fenomenální pamětí. Já nejsem schopná si zapamatovat ani název sirupu proti kašli, natož ho vyslovit!

15 Bev Bev | E-mail | Web | 5. dubna 2016 v 13:40 | Reagovat

[13]:[14]: Ach, ty jsi to taky krásně napsala, děkuji můj drahý romantiku. :-)

A k té paměti... víš, ono to nebude zas tak žhavé. :-? Tuhle si sice pamatuju, ale taky jedinou, kdysi jsem uměla zpaměti minimálně tři balady od Villona, úvod ze Cyrana, báseň Perla z časopisu, báseň Svatý pes, co mě naučila babička (viz.sekce Kapsář, ale Svatý pes je tam jako Věrný strážce, zdál se mi to trapný název), pár ukázek z knížek a navrch půl zpěvníku písniček. No jo, holt už ta paměť není, co bývala...  :D :D

16 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 6. dubna 2016 v 17:12 | Reagovat

Krásné obrázky i povídání. Přeji krásné jaro a myslím, že i s brýlemi Ti to bude slušet a stále perfektně fotit a psát. Těším se na další Tvoje povídky. :-)

17 Bev Bev | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 7:04 | Reagovat

[16]: Děkuji, Alenko, jsem ráda, že jsi zase ke mně zavítala a moc mě potěšil Tvůj milý komentář :-)

18 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 9. dubna 2016 v 14:24 | Reagovat

Tvůj blok jsem objevila náhodou a jsem za to ráda. Pěkné počtení, fotky parádní(hodně se mi líbí východ slunce) a Pepova básnička, určitě se budu vracet :-)  :-)

19 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. dubna 2016 v 17:33 | Reagovat

Třetí od konce je super...
Optimsmus nastoupené cesty.

20 Iris Iris | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 9:29 | Reagovat

Líbí se mi ty mlhavé :-)
A poslední fotka je nádherná, zajímavá.

21 Bev Bev | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 10:04 | Reagovat

[18]: To je milé, budu moc ráda, když se zase vrátíš. :-)

[19]: Jsem nadšená, že se ti líbí a vymyslel jsi jí moc pěkný název. :-)

[20]: I mně se líbila, je to focené už zase doma, naše stará jabloň před okny s východem v pozadí. Tak jsem ráda, že nejsem sama komu se zdá pěkná. :-)

Moc vám všem děkuji. :-)

22 Elis Elis | Web | 14. dubna 2016 v 15:47 | Reagovat

To je dobrá životní změna, fotky jsou nádherné, dívám se na ně pokolikáté, mám ráda pohled na oblohu, i když nejraději se na ní dívá v leže na rozkvetlé louce a s někým milým po boku ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.