Čas, kuchařka a skříň

3. března 2016 v 16:13 | bev |  Občasník
Jedna věc, kterou v současné době oplývám, je zboží většinou vzácné a nedostatkové. ČAS. Už jsem se zmínila, jak toho opravdu na plno a beze zbytku využívám; televize, čtení, chytání lelků, vystřihování, nákup, civění z okna, chytání bronzu - u kamen, lepení, jídlo, televize, výjezd za jídlem, civění do blba, civění dovnitř, jestli jsem to už neviděla, čtení...
V jednom z komentářů reagujících na výčet mých současných aktivit stálo: ,,Aspoň budeš mít čas na psaní." Jenže ouha! To je právě ta jediná aktivita, která mi nehrozí a kterou jsem záměrně nezmínila, pro případ, že by se snad někdo přece jen na výsledek oné aktivity zeptal. Jen jsem velmi skromně a nenápadně špitla.,,To je pravda." Ač mým nejtoužebnějším přáním bylo napsat: Pravda, aspoň budu moct dopsat tu tisícistránkovou, krutě dojemnou epopej ze života mikrobů. Nebo to famózní osmisetstránkové podobenství pojednávající o životě trilobita na jedné straně a nemožné matky, zapadající stále hlouběji do močálu zvaného krize středního věku, na straně druhé. Nebo: Aspoň budu moct dokončit tu osmdesáti slokovou hororovou baladu o sto let nemyté podlaze. Nebo...
Ano, mám čas. Tím to ale končí.


Ráda bych řekla, že jsem fantasta. Pravdou však je, že jsem rodinou běžně stahovaná zpod stropu, kde mám sklon snivě bloumat a žádostmi o oběd, večeři, svačinu, poškrábání na zádech, pohlazení, poradní hlas, poslech nejnovějších zážitků ze školy, z práce, či o pouhé sdílení společně obývaného prostoru - přičemž aktivní sdílení je preferováno - pevně poutaná k realitě, jako bývá loďka v zátočině dravé řeky přivazovaná ke kmínku útlé břízky nebo kameni ohlazenému pravidelně rozvodňovanou řekou. Mým bělokorým kmínkem, mým ohlazeným valounem, mou kotvou i koulí na noze jsou kuchyňská kamna. Jsem tedy především kuchařka - v případě potřeby se spouští i program lékař/veterinář samouk, domácí kutil nebo nakrknutá vědma. Horká pára stoupající z hrnců možná svědčí dutinám a je výborným spouštěčem rýmy, není však spouštěčem poetických metafor. Z toho možná plyne mé překvapivě zemité kulinářsko-literární prozření: Psaní je velmi podobné vaření.

Nejdůležitější ingrediencí je čas. Čas je pro psaní tím, čím vývar pro polévku, mléko pro krupičnou kaši, cibule pro guláš a droždí pro knedlíky. Základ. Času mám dostatek, oplývám volným časem natolik, že jsem stihla rozstříhat metrák roky shromažďovaných časopisů a získala tolik materiálu, že bych jím mohla otapetovat kuchyň a ještě by zbylo dost na několik koláží o rozměrech metr krát metr. Celý cyklus by se třeba mohl jmenovat: Když čas s blbostí se snoubí. Mám tolik času, že jsem výše zmíněné záchodové čtení nejen rozstříhala, ale před rozstříháním též z větší části přečetla. Jsem tedy v ...
koláži, pardon! v obraze, jak ten a ta žijí, jak bydlí, myslí a stravují se, kdo s kým, kdo komu a kdo kam. Získala jsem dvě stě nových nebo staronových, zmodernizovaných receptů, které jsem vzorně roztřídila a uložila k předchozím čtyřem stům, abych je za nějakých deset patnáct let měla připravené do sběru. Poučila jsem se o barvách aury, paranormální komunikaci zvířete s člověkem zvané anpsí a na základě vyčteného se pokusila paranormálně si promluvit se Zmudou o jejím okázalém míjení kočičího záchodku. Dočetla jsem se o věštkyni jménem baba Vanga a vypozorovala u sebe ojedinělou vlohu paranormálně se nudit, kterážto se projevuje schopností uvést pouhou sílou (ne)myšlenky všechny kovové - a nejenom kovové - předměty ve svém okolí do naprostého klidu. Když upadnu do tohoto paranudění, věřte, nevěřte, lžíce, nože i vidličky se neodváží v šupleti ani hlesnout. Dokonce i hrnce a poklice v kredenci ztichnou.

Základ sám o sobě je však jenom základ. Dále potřebujeme něco, co bude tvořit tělo pokrmu, ať už chystáme klasickou baštu nebo cizokrajnou delikatesu. Mouku, tuk a zeleninu, maso, ovoce a vejce, mořské plody a krůtí stehna, kakao a krupici, cukr a sůl. Suroviny. V literatuře se jim říká slova. Jsem sběratel slov, uctívač větné stavby, obdivovatel literárních prostředků, oddaný, byť chybující učedník madam Gramatiky a hltač příběhů. Zbožňuji slova obyčejná, místní, divná i vymyšlená. Asi každému chutná něco víc, něco méně a něco vůbec, stejné je to v literatuře. Pamlskem, který si vždy znovu vychutnávám jako ledovou čokoládu, sklenku obzvlášť chutného bílého vína, nebo plátek melounu, jsou slova stulík, plezmero nebo špunt. Kořením jsou pro mě například slova pochycená od manžela, nejsou vyloženě nová, ale občas tak zní: rizeto, mermeláda, morendy(bermudy), grém, šuvtat(šeptat). S jedním slovem však narazil. ,,Mohla bys zas udělat lejvance," řekl zasněně. Možná byla právě souběžně s kuchařkou spuštěná i nakrknutá vědma a tak jsem místo obvyklého přikývnutí, zařvala: ,,Jedině lívance, lejvance dělaj na louce sousedovy krávy!"
Znám opravdu hromadu slov. V posledním měsíci jsem vystačila asi se čtyřiceti. Absťák, který se u mne pro nedostatečné používání slov projevil, ovlivnil pak dokonce i slova čtená. Bulvární časopisy - v naší rodině zvané záchodové čtení - jsou samy o sobě tak trochu výletem do říše fantazie. A co teprve v mém podání. Zaujatě jsem se vrátila k článku, ze kterého na mě vyskočila slova horský skřet, abych vzápětí zjistila, že jde o jakýsi hořký střet. Bohužel jsem si nezapsala mezi kým, ale to je vcelku jedno, o podobné výjevy nebývá v bulváru nouze. Zajímavé by to bylo jedině v případě, že by šlo o hořký střet horských skřetů. Dále jsem zaznamenala větu: švédka zeťáka Šulcové. Už jsem se chystala slovy nevybíravými vyčinit autorovi článku za informaci ještě banálnější, než bývá v podobných časopisech špatným zvykem - psát o prachovce a ještě z druhé ruky! - když tu jsem znovu zalétla očima na článek: svedla zeťáka Šulcové, stálo tam ve skutečnosti, což je alespoň v určitém směru přece jen o něco pochopitelnější. K zamyšlení mě přiměla větička: soud výrazně snížil trest řeči, našla jsem v tom dokonce i jakýsi význam a přemýšlela, jak dlouho tedy musí takto potrestaný mluvit. Do té doby, než jsem si to přečetla znovu a zjistila že trest byl snížen řidiči. Poslední perlička, co jsme si prozatím zapsala, je postřeh z oblasti literární teorie: Balada je zloděj. Opět mě to uvedlo do stavu blaženého zadumání nad unikátním poznatkem, když jsem ke svému zklamání zjistila, že nešlo o baladu ale pana Bakalu.

Tím se dostávám k dalším neméně důležitým a potřebným ingrediencím, bez kterých se neobejde ani vaření ani psaní. Fantazie a představivost; neboť ony jsou práškem do pečiva, jedlou sodou, želírovací složkou i jíškou, pojivem i zahušťovadlem. V moderní kuchyni je všechno nahraditelné - nezapomínejte, že mám v krabici od bot asi dvě kila receptů a některé z nich jsou doslova revoluční - nahrazuje se cukr, mouka, vejce, sůl, tuk a jídlo celkově. Je to pochopitelně velmi zdravé, neboť při takovém stylu vaření a pečení je chuť - například při pohledu na cukroví bez tuku, cukru, mouky, vajec, kakaa, ořechů a celkově jakékoli přitažlivosti, snadno a vlastně s hlubokou vděčností zaměnitelná za nechuť. Což nepochybně nesmírně svědčí zdravému životnímu stylu. Přiznám se, že kuchařka jsem zoufale nemoderní. Nechtěla bych vás vylekat, ale nenahrazuji a třtinový cukr a špaldovou mouku znám jen z doslechu. Naopak mě už dlouho nic tak nevyděsilo jako slovo bulgur, srovnatelné snad jedině se slovem bokeh. A čtení prostého popisu vzniku tempehu na mě mělo dokonce stejný účinek, jako kdysi první čtení povídky H.P. Lovecrafta o Cthulhu. Čirá hrůza! Slovo prorůstání, charakteristické pro vznik tempehu, ve mně vyvolává nedobré vibrace a od produktu vzniklého touto cestou se instinktivně distancuji. O tom, že kus-kus byl pro mne poměrně dlouho druhem fenka, bych se snad ani neměla zmiňovat.
Přesto nepopírám, že je možné uvařit guláš bez cibule a masa, nebo upéct dort bez mouky a cukru. Nejspíš by se to mohlo bez většího rizika i jíst, kdo by to ale zkoušel. Stejné je to s fantazií. Bez ní bude vždycky všechno nedodělané, jalové a rozsýpavé.
Malý kousek fantazie, který jsem při rozdělování dostala, sladce podřimuje v nejzadnějším, tmavém pokojíčku mysli, pod dozorem tří P. Praktičnosti, Pravdomluvnosti a Paranudění. Občas sice ve své houpací síti uzlované ze vzpomínek, zamžourá jedním ze tří set očí, ale takové zamžourání stačí tak akorát na podřadné fantazírování typu: až přesvědčím manžela, aby znovu vybílil kuchyň, až vypěstuji dýni tvarem a velikostí připomínající Popelčin kočár, nebo na nejapné hrátky se slovy viz. horský skřet a ostatní.

Mám tedy čas, doslova moře času, nasbírala jsme pár desítek slov a ten mnohooký, měňavý spáč v houpací síti, by se taky možná dal probudit. Překvapivě nejdelší a myšlenkově nejnáročnější text, co jsem za poslední měsíc sepsala, byl seznam nákupu na víkend. Desetipoložkový. Některé položky ale byly dvou i víceslovné!
To, co povyšuje dobré jídlo na kulinářský zážitek, jsou mimo jiné i rozličné speciální přísady a suroviny. Jako třeba lanýžový přeliv, wasabi a litchi, brandy a citronová tráva, balzamikový ocet, kokosový olej, vanilkový lusk, telecí líčka, kachní játra, mladý chřest a bambusové výhonky. Ekvivalentem těchto pochutin v literatuře je NÁPAD. Chcete-li vize nebo idea.

Za malým tmavým pokojíčkem, kde v mírném pohupování podřimuje Fantazie, je prostorná spíž a v ní jsou uložené všechny suroviny potřebné k vaření. A taky tam stojí jedna zvláštní skříň. Jednou nebo dvakrát jsem do ní už kdysi nahlédla a tak i přes zavřené dveře tuším obrysy karaf, lahviček, sklenic, sáčků, krabic a krabiček. I přes zavřené dveře můžu citovat jednotlivé názvy: Přátelství, Milenci, Děti, Rozvodové trauma, Láska za hrob, Zmrtvýchvstání, Návraty, Rozchody, Ztráty, Nálezy, UFO, Mimozemšťané, Mimo lajnu, Rodinné propletence a tisíce dalších. Stačí jen natáhnout ruku a vybrat si. Jenže! je tu jeden háček. Skříň má vlastní pravidla, dveře na klíč a neotvírá se jen tak, na požádání.
Už měsíc kolem ní přecházím. Občas ji pohladím, občas do ní praštím, zaškrábu na dveře a pak do nich kopnu. Vyzkoušela jsem velitelské Sezame, otevři se! Podlézavé Smolíčku, Pacholíčku... I vemlouvavé Otevři se pro člověka poctivého...
Selhalo dokonce i osvědčené: Už se ..... otevři! Už mě .....! nebo Běž už do .....!
Skříň mlčí, dvoukřídlá ústa pevně sevřená. Jen občas z ní zaslechnu tiché zašustění, cinknutí, tlumené bouchnutí, jak se karafy a skleničky, krabice a sáčky protahují a vyměňují si místa.

Mám čas a hromadu surovin k tomu.
Měňavý spáč mžourá dobře polovinou očí, už je téměř vzhůru.
A přesto stále něco schází.
Něco, co je zaručeně ukryté za zamknutými dveřmi v té čarokrásné, prokleté skříni, ke které nemám klíč.
Nápad s velkým N.




PS: Dobrá zpráva! Všechny ostatní skříně mi otevřít jdou.Mrkající



Téma týdne - Zamknuté dveře.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. března 2016 v 16:32 | Reagovat

Tak jsem se pokochala tvým květnatým slovníkem, přirovnáním a zaměňováním slov i celých vět a místy docela chechtala. Jsi studnice nápadů, výrazů, slovních spojení. Jsem člověk docela střízlivý a neuměla bych použít tolik květnatých výrazů- máš můj obdiv. Já osobně bych tu tvou zamčenou skříň nazvala u sebe- můj Múzák prostě chrápe a nechce se vzbudit.
Stejně jsem se smála lejvancům a tomu slovníku tvého muže. I té tvé reakci na povzdech a vyjádření touhy... :-D  :-D

2 Just Blaze Just Blaze | 3. března 2016 v 17:46 | Reagovat

To je naprostá exhibice slov! (Teď jsem musel vygooglovat, jak se píše "exhibice" :D ) Je to prostě dokonalý, nemám slov... ;-)

3 Číča Číča | E-mail | Web | 3. března 2016 v 19:57 | Reagovat

Excelentní slovně-kulinářský zážitek. A skromnost stranou Bev, napsat tak nádherně, že nemáš nápad, je OON, to znamená Obdivuhodně Originální Nápad. Opět smekám před tvými nádhernými hříčkami se slovy... Dobrou chuť... :-D  :-D  :-D

4 Radka Radka | E-mail | Web | 3. března 2016 v 20:55 | Reagovat

Obávám se, že to spíš má skříň je zamknutá, neb se mi nedostává slov, která by Tvé dílo správně ohodnotila! Ovšem pak mi začal v hlavě zpívat Lešek Semelka: Jsi prostě nejlepší, ozdoba přístřeší, jsi prostě nejlepší, lepší než já! :-)
A tak to je a těší mě, že se mohu Tvými slovy občas těšit :-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. března 2016 v 8:32 | Reagovat

Řekl bych, že lidé s nižší slovní zásobou mohou být na vahách, jestli je text psaný česky anebo nějakým pro ně už dávno "vyhynulým" praslovanským jazykem :-). Mně se tohle okouzlující žonglování se slovy vždycky líbilo, tak jsem si článek opravdu vychutnal. Tím víc, že času se mi právě nedostává a potřeboval bych den někde nastavit.

6 Bev Bev | E-mail | Web | 4. března 2016 v 9:32 | Reagovat

[1]:Pravda, i tak jsem to mohla říct, to mě nenapadlo... :-?  :D  ;-)
Moc ráda jsem pobavila, Růženko. ;-) :-D

[2]: Musela jsem ten svůj cirkus trošku vyvenčit. ;-)  :-D

[3]: Drahý a vážený pane Číčo, vaší chvály si obzvlášť cením, neboť znám vaše chutné, troufnu si říct, přímo mňamózní texty. ;-)  :D

[4]: Ach, jak milé, pravda to není, ale čte se to překrásně. Mňam! :D  ;-)

[5]: Co na to říct... I já jsem okouzlená a nesmírně potěšená, že chutnalo, tím spíš, že nemáš času nazbyt. :-)
Ale i mně už prázdniny končí. :-)

Velice vám všem děkuji. :-)

7 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 4. března 2016 v 12:02 | Reagovat

Já Ti dám, že nemáš fantazii! :-)

Opět je to překrásné čtení, hladivé. Má rytmus jako vlnky na rybníku jehož hladinu čeří větřík a tiché plutí labutí a kachen...

Bevíčku, jsi mistr.

8 valin valin | Web | 4. března 2016 v 12:35 | Reagovat

[6]: /3
Hihihihi, on mě ten kocour z blogu už naprosto vytěsnil...

9 Bev Bev | E-mail | Web | 4. března 2016 v 13:12 | Reagovat

[7]: Moc děkuju, milá sestřičko, mě zas doslova pohladilo Tvé krásné básnické přirovnání. :-)

[8]: Valin, kdybys věděla, jak mě komentář od pana Číči potěšil a pobavil a teď se chechtám zas. :-D  :-D Opravdu pomalu získává nadvládu. :D  ;-)

10 Beatricia Beatricia | Web | 4. března 2016 v 14:49 | Reagovat

Jezusku, to je tak krásný článek, že já nemám dost slov na vyjádření pochvaly a obdivu. Tobě prostě ve slovní zásobě nikdo konkurovat nemůže. A to čarování se slovy a pojmy, to je Vysoká škola kouzel.
Přeji ti krásný a pohodový víkend. :-)

11 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 4. března 2016 v 18:13 | Reagovat

[8]: Pan Číča si Tě pustil moc k tělu. Podívej se, jak jsi ho hned vystrnadila z trůnu!!! :-D

12 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 4. března 2016 v 18:14 | Reagovat

[9]: Jsem mistr hladísek :-D

13 Meduňka Meduňka | Web | 6. března 2016 v 15:43 | Reagovat

Já teda neznám nikoho, kdo s takovou fantazií ze všech těch ingrediencí dovede uvařit tohleto. Lahůdku, božskou manu. Výběrovou! Poklona, Bev! :-D

14 Robka Robka | Web | 6. března 2016 v 20:56 | Reagovat

Takovou výživnou fantazii bych potřebovala! Ale ta moje - potvůrka - je někde zašitá už pěkně dlouho a obávám se, že se jen tak neukáže.:-)
P.S. Kuskus jsem dnes měla k večeři a bulgur mám zamčený ve špajzu. Je něco špatně?:D

15 Van Vendy Van Vendy | Web | 6. března 2016 v 22:06 | Reagovat

Vynikající! Skvostné počteníčko o slovech, nápadech, fantazii a všedních dnech, o vaření a skříních a ingrediencích a očních překucích, díky čemuž přichází nádherné slovní hříčky. Tvoje fantazie nedříme, tvoje fantazie se ozývá, kdy se jí chce a pokud dříme, velmi často se probouzí.
Ta skříň není zamčená. Ona se otvírá ve chvíli, kdy o ní nevíš a nápady k tobě proplouvají, neviditelně, ale důrazně.
Výsledkem je pak takový skvostný článek. ;-)  :-)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 7. března 2016 v 7:57 | Reagovat

[10]: ÓÓ, to jsou krásná slova, znám Tvá kouzla a tak si jich cením o to víc, milá Beuško. :-)

[12]: :D  ;-)

[13]: Až se červenám z tolika milých slov. :-P

[14]: Však ona se zas probudí, jen žádný strach. :-)
PS: Špatně není rozhodně nic. Miluju tě i tak nebo spíš, tím víc. :D  ;-)

[15]: Vendí, ty jsi básník, jak krásně jsi to napsala! to je tak milé :-)

Moc moc vám děkuji. ♥ :-)

17 Robka Robka | Web | 7. března 2016 v 16:28 | Reagovat

[16]: Jéé, to mi už dlouho nikdo neřekl ( ani nenapsal).:-) Děkuji, jsi moc hodná.

18 Bev Bev | E-mail | Web | 8. března 2016 v 6:55 | Reagovat

[17]: To přece ty taky. :-)

19 bludickka bludickka | E-mail | Web | 15. března 2016 v 14:15 | Reagovat

Jak já ti rozumím!!! Sbírka mých receptů se rozrostla, aniž bych jakýkoliv z nich zkusila uvařit. Staré časopisy před vyhozením do odpadu musím celé ještě jednou pročíst. Nejsmutnější je, že to nepovažuju za zábavu ale za svou povinnost :) Atakdále. Atakdále. Dostala jsem se do fáze, kdy si čas odměřuju minutkou a činnosti nazývám jmény a doufám, že ho tím nějak usměrním. Nejhorší pocit je, když na otázku - Co jsi celý den dělala? Vlastně nedokážu dát vůbec žádnou odpověd. Jen vím, že činnosti, do kterých se mi nechce, zůstávají i nadále odloženy. Ach :)

20 Mniška Mniška | E-mail | Web | 15. března 2016 v 16:40 | Reagovat

To jsem se zas pobavila :D Občas si některé věci dám trochu dohromady a představím si nakrknutou vědmu se záchodovým čtením na trůně. Život je někdy krutý :D
Ale přirovnání psaní k vaření, to se mi líbilo, jestli jsi stejně skvělá kuchařka jako blogerka, tak věřím, že se u vás neustále podávají královské hody :)

21 Miloš Miloš | Web | 15. března 2016 v 21:07 | Reagovat

Zamknuté dveře a za nimi kostlivec? Ale kdepak, samé dobroty :-)

22 Bev Bev | E-mail | Web | 16. března 2016 v 9:35 | Reagovat

[19]: To jsi mě skoro vyděsila, odměřovat si čas minutkou a pojmenovávat co dělám... :-? to si na mou duši neumím představit. Taky bych měla problém odpovědět, co přesně jsme celý den dělala. Štěstí, že to po mně nikdo nechce, teda pokud je uvařeno, vypráno, uklizeno a tak. :-D ;-)

[20]: Půvabná představa. :-D Jak říkáš, život je krutý. [:tired:]  ;-) A co se týče vaření... no, většinou se to dá jíst, pokud se teda nezaberu do něčeho jiného a něco nespálím. Ale v poslední době se mi to už skoro nestává, nejhorší to bylo ten první rok, co jsem si pořídili internet, to byly pochoutky! :-?  :-D

23 Bev Bev | E-mail | Web | 16. března 2016 v 9:36 | Reagovat

[21]:Těší mě, že chutnalo. ;-)

Děkuji za milá slova. :-)

24 bludickka bludickka | E-mail | Web | 18. března 2016 v 8:54 | Reagovat

[22]: No v tom bude asi ten problém - že já mám tak maximálně vypráno :D

25 Bev Bev | E-mail | Web | 29. března 2016 v 14:29 | Reagovat

[24]: :-D  :-D

26 valkazaba valkazaba | 7. dubna 2016 v 21:47 | Reagovat

Líbí se mi moc tvůj název blogu a tvoje rubriky.... opravdu originální nápad ;-)

27 Bev Bev | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 10:12 | Reagovat

[26]:Děkuji, to mě moc těší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.