Zvěřinec nebo blázinec?

23. února 2016 v 14:51 | bev |  Občasník

Dlouhé roky jsem nějak nedokázala docenit kresby Josefa Lady a to především ty s davovými scénkami. Vždycky jsem přímo nenáviděla, jak všechny jeho postavy mají zaseknuté prsty a místo nosů červené bambule. Josef Lada mě zkrátka coby malíř postav neoslnil; i když jeho malebné zasněžené krajinky a vesničky se obzvlášť na vánočních pohledech vždycky vyjímaly moc hezky. Jenže s přibývajícími roky se vnímání přece jenom mění, hrany se obrušují a vyhraněné názory střídá tolerantní smířlivost. A tak dnes nacházím zalíbení v úplně jiných věcech než před dvaceti roky a useknuté prsty a bambule místo nosů jsou opravdu to poslední, co mně vadí a čím bych se chtěla zabývat. Naopak. Josef Lada pro mě získává zcela nové kvality a během krátké doby již podruhé nacházím inspiraci v jeho barevných malůvkách, se kterými se dokonce cítím jakýmsi způsobem spřízněná.


Není to tak dlouho, co jsem se na krátký čas stala součástí živého obrazu isnpirovaného Ladovými výjevy pohodových zabíjaček, kde se snad i to vyvrhované prase potutelně směje. Tento týden - i když nejenom tento - mám pro změnu dojem, že jsem se jakýmsi kouzlem ocitla v obrazu Zvířátka v hájovně. Naše variace by tedy spíš nesla název Zvířátka v kuchyni. Podotýkám, že to nikdy nebyl můj sen a moje nejtoužebnější přání. Mým snem byla sterilní domácnost typu sklo a kov s převažující bílou barvou maximálně oživenou něčím v odstínu slonová kost či smetanová bílá. Opravdu nikdy jsem nechtěla být jako ta paní z knihy Jamese Herriota, která prohlašovala: ,,Já žiju pro kočky," zatímco její manžel s brýlemi a věčně rozečtenými novinami tvořil nepatrný lidský ostrůvek v moři koček. Asi proto máme koček pět a psa gaučáka. O bílé si můžu tak akorát nechat zdát a znám ji jen díky fotkám se sněhem a jídelním talířům. Prostě všude kočky, kočky, kočky a pes, pes a pes. Na stole, na posteli, na topení, ve skříni, v policích...
Dost! už mě zas chytá amok. Raději se na to podívejte sami.Mrkající


Předloha - Zvířátka v hájovně.

Koukám, že něco se přece jenom maličko liší. Hajný má bujný plnovous. I když!
Po událostech posledních týdnů, by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby se mi podařilo vypěstovat si mužný knír.Šlápnul vedle

A teď už ti naši slibovaní raubíři. A abyste si nemysleli, že jsem nějaký necitelný nelida - ten běloskvoucí sen jsem už dávno oželela - doplnila jsem jejich portréty citáty vzešlými z citů a myšlenek řady moudrých lidí, které mě dojímají, těší i baví. Hned první by se mohl stát mottem na vlajku i erb pejskařů a kočičářů.

Zemi obývají inteligentní tvorové zvaní lidé.
Téměř všichni jsou ve vlastnictví psů a koček.
( autor neznámý )

Mínečka. Naše chiméra.

Všechny živé bytosti mají stejnou duši, i když tělem se navzájem liší.
Hippokrates

Řekni mi, jak jednáš se zvířaty, a já ti řeknu, kdo jsi.
Zarathustra

Nevím, jak přesně by to, co jsem, pojmenoval Zarathustra, ale kočky mě vyhodily i z toho křesílka, které jsem si na čas rekonvalescence přinesla do kuchyně. Co se mě týče, může být starý Zarathustra úplně v klidu.


Kočky jsou gangstery zvířecího světa, žijí mimo zákon a často mimo zákon
také umírají.
Stephen King Řbitov zviřátek

Nevěříš, že se psi dostanou do nebe?
Dej na mě, ti tam budou dřív než kdokoli z nás.
R.L.Stevenson

Charlie s Jirkovýma nohama. To miluje, tak má jistotu, že mu páníček nikam neuteče. Inu, proti gustu...Mrkající

Jakkoli málo peněz a jakkoli málo majetku máte, když máte psa, jste bohatí.
Louis Sabin

Psi žijí výhradně přítomností. Jsou přívalová vlna emocí a každá z nich je varianta lásky.
Cynthia Heimelová
Co je furt?

Tento den jsem se něco naučil: na světě jsou i horší věci, než přijet někam se psem
a vracet se domů bez něj... ale není jich moc.
John Connolly

Historie je více naplněna příklady o věrnosti psů než o věrnosti přátel.
Guy de Maupassant

Princezna Mína.

Na celém světě existuje jen jediný nejchytřejší pes, a má ho každý kluk.
Luis Sabin

Není na světě lepšího psychiatra, než štěně olizující vám obličej.
Ben Williams

Kde máš kočku?
V kýblu.

Člověk žije s tím, koho miluje, ale pes miluje toho, s kým žije.
Laponské přísloví

Kdo tvrdil, že štěstí se nedá koupit, zapomněl na štěňata.
( autor neuveden )


Nikdo neocení genialitu vašich slov více než váš pes.
Christopher Morle

Velikost národa a jeho mravní rozvoj lze vyčíst ze způsobu,
jakým zachází se svými zvířaty.
Mahátmá Gándhí

Velikost naší Šeny spočívá v tom, že usne kdekoliv.

Myslím, že k psům nás to táhne z toho důvodu, že to jsou nebojácní tvorové,
jakými bychom mohli být i my sami, kdybychom si nehráli na chytráky.
George Bird Evans



Ve starověku se kočky těšily úctě jako bozi.
Dodnes na to nezapomněly.
( Neznámý autor )

Většina koček se nepřiblíží k člověku jen tak.
Vždy předchází řada rituálů, obřadnosti a diplomacie,
než dojde k vyhlášení příměří.
Lloyd Alexander

Nikky, božstvo z šuplete.

Kočky umějí hledět za zevnějšek - dokonce i mimo svůj druh - a dohlédnout až do srdce.
Barbara L. Diamondová

Kočku musíte milovat podle jejích vlastních pravidel.
Paul Gray

To pochopil už i Jiří, Mína má takové pravidlo, že musí ochutnat z každého jídla.

Psi nám ze sebe dali naprosto všechno. Stali jsme se středobodem jejich vesmíru.
K nám upírají veškerou lásku, víru a důvěru. Slouží nám za zbytky našich jídel.
Tohle je bezesporu nejlepší obchod, jaký kdy člověk udělal.
Roger Caras

Charlie je pro změnu středobodem našeho vesmíru. Ale to s tou službou a zbytky jídla u nás moc pravdivé není. Šunkový salám přijme jen někdy a to ještě s odporem a obyčejný točák si nosí do pokoje k holkám, kde se po té podivné poživatině v zřejmých rozpacích válí. Co se týká služby, řekla bych to takto: U nás vládne pes. Přesto nepopírám, že obchod, dá-li se to tak nazvat, je to skutečně skvělý.

Mít psa je stejné jako vlastnit duhu. Na počátku jsou štěňata jen radost.
A staří psi na opačném konci jsou hotový poklad.
Carolyn Alexander

Naše druhá princezna, Charlie.


Jedno ze šuplat, která jsme horko těžko v létě dávali do kupy. Kočky náš kup komody nesmírně potěšil, jak zůstanou otevřené nějaké šuplíky, hned si z ní udělají bytovku. Šuplat je šest a pes se tam nevejde, takže si konec konců můžeme ještě jednoho kočičího nájemníka pořídit.

Ani už nepoznávám, která z koček to vlastně je. Nejspíš chiméra, to je jí podobné.


Cit ke zvířatům a soucit s nimi souvisí natolik s dobrotou charakteru, že se dá téměř s naprostou jistotou tvrdit,
že kdo se chová ke zvířatům hrubě a surově, nemůže být dobrým člověkem.
Schoppenhauer

Bude třeba celých věků lásky, abychom zvířatům splatili služby, které nám poskytují.
Christian Morgenstern



No nic, tak jdu splácet, vracím se do služeb krále Artuše vlastně Čárlouše.
S láskou jeden z rytířů poškrábaného stolu. Smějící se


Naši smečku si můžete prohlédnout také v článcích:


A přečíst si o nich můžete v článcích:


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. února 2016 v 18:07 | Reagovat

Máte krásné želvičky, a tolik :-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. února 2016 v 18:17 | Reagovat

Jak mi to připomíná chování našich dvou miláčků. Nejvíc s tím, že si lehnou, kam chtějí, ochutnávají, co my jíme a chodí za námi, když mají náladu. Napsala jsi to hezky i citáty vybrala parádní. :-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. února 2016 v 18:44 | Reagovat

U mne se nenajde ani jediný domácí mazel, protože ten by to se mnou chytnul...

4 Bev Bev | E-mail | Web | 24. února 2016 v 7:11 | Reagovat

[1]: Teď mě napadá, že Zmuda je taky nejspíš želvovinová, protože má víc barev bez příměsi bílé a pak jsou želvičky její holky Nikky a Šena. Mína taky, ale ta k nám přišla, není s nimi příbuzná. :D Ale Zmudina to měla pěkně namixovaný, krom těch dvou želviček byla další sestra Hana, která tráví nejvíc času u dědy, černá dlouhosrstá a pak měly bráchu, dlouhosrstého zrzka, takže takový mix. :-)

[2]: Mě taky kočky doprovází, třeba v létě, jak přecházím z jedné zahrady do druhé, tak mě následují jako smečka. A jak jsem už psala dřív, Mínka se mnou a Charliem chodila na procházky. Ale od té doby, co měla pochroumanou nohu, se už drží doma, už se bojí. A taky mám ty citáty moc ráda, mám radost, že se líbily. :-)

[3]: Tak každý na to není, však o nic nejde. A pak, co není, může být. Ale nevěřím, že by to chytnul, spíš si myslím, že by se případný mazel měl moc dobře. :-)

5 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 24. února 2016 v 9:29 | Reagovat

Bevíčková, krásné fotky i povídání. Je zvláštní, že máte tolik zvířátek a domeček v pořádku. Já mám jenom dvě kočky a vypadá to u nás jak po vpádu sebevražedného atentátníka. Žádný nábytek a pokud nějaký, tak zachlupacený v tom lepším případě, v horším prochcaný.

Stejně jako je zima kouzelná za oknem, tak i zvířátka jsou nejkrásnější na fotkách :-D Mám ráda Tvé fotky a když si je prohlížím věřím, že nás ta zvířátka mají možná i trochu ráda... Nebo ne? :-D

6 Bev Bev | E-mail | Web | 24. února 2016 v 10:10 | Reagovat

[5]: No, ono je to spíš tak, že musím pečlivě volit, co jde vyfotit, případně fotky oříznout, to je úprava, kterou využívám nejvíc. Můžu tě uklidnit, chlupy máme taky úplně všude, dokonce i v kredenci na talířích. Tomu nejde zabránit. A kdybys viděla jak jsem kolikrát obalená v chlupech, jak bych se někde válela. :-D S chcaním to až tak hrozné není, protože chodí ven, ne teda, že by to nějak milovaly, ale prostě je musím na část dne vyšoupnout do dvora nebo na zahradu, to by se při tom množství nedalo. Ale jak už to jednou někde udělají, nejraději na rohožku, je na vyhození, už tam jdou vždycky a můžu ji máčet v savu jak chci dlouho, však je znáš, jak jsou vyčůrané. :D A už vůbec radši nemluvím o tom, když, nedejbože, zůstane kočka přes noc zavřená v chodbě a Jiří, který chodí zásadně potmě hovno ráno rozšlápne. Jitra u nás skutečně kolikrát nejsou tichá a už vůbec ne klidná.
A že nás mají tak trošku rádi, tomu věřím, ostatně určité citové pouto může vzniknout i mezi šéfem a personálem. ;-)  :-D

7 Iris Iris | E-mail | Web | 24. února 2016 v 17:22 | Reagovat

Tak mně stačí Agoš a mám chlupy všude a to příjde jen občas na návštěvu :-D a nějký pamlsek ;-)
Ty korále okolo krku jsou úžasný, se dívím, že ti tak pozoval, Agoš by se nenechal :D

8 Bev Bev | E-mail | Web | 25. února 2016 v 6:56 | Reagovat

[7]: Oni to vlastně nejsou korále, ale dekorace z vánočního stromku, u nás stál stromek až do neděle, kdy se konečně holčičky rozhodly ho odstrojit. Nechtěj vidět ten bordel, opadával už týden po vánocích, ale spousta jehličí pořád ještě zbývala. [:tired:] A holky s tím vyšňořily Charlieho, ale pózovat taky moc nechtěl, z pěti fotek se povedla tahle jediná. :-)  ;-)

9 Beatricia Beatricia | Web | 25. února 2016 v 8:10 | Reagovat

Nádherný článek, který rozechvěl mé osrdí. Jak obrázky, tak skvěle vybrané doplňující citáty. Každý má nejchytřejšího a nejkrásnějšího psa. Já také, ale on žije jen v mé mysli a srdci. Je to maličký bílý boloňáček a jmenuje se Prince von Corral. Já mu říkám sladce Korálek. Tak to je můj sen, který se snad někdy vyplní. Zatím pejska mít nemohu, ale víme o sobě. ♥♥♥

10 Bev Bev | E-mail | Web | 25. února 2016 v 9:59 | Reagovat

[9]: Je to krásné jméno, z celého srdce Ti přeju, aby se Tvůj sen vyplnil. Jak už jsem několikrát říkala, vím, že Korálek se s Tebou bude mít jak v ráji. Už si ho taky představuju. :-)

11 valin valin | 26. února 2016 v 11:13 | Reagovat

To je ale krááása. Jen bych doplnila, že my, služebníci, na ně myslíme se stejnou láskou k oběma druhům. Ale v jejich myšlení je malinkatý rozdíl.
Pes si říká: Máš mě ráda, staráš se o mě, dáváš mi jíst -  ty musíš být Bůh.
Kdežto kočka si říká:  Máš mě ráda, staráš se o mě, dáváš mi jíst - já musím být Bůh... :-)

12 valin valin | 26. února 2016 v 11:32 | Reagovat

Stejně si říkám, jak dokážeme svůj život dobrovolně a rádi podřídit jejich potřebám... bez toho, že by nám to nějak výrazně vadilo a nebo snad omezovalo... :-)  :-)

13 Bev Bev | E-mail | Web | 26. února 2016 v 15:22 | Reagovat

[11]: Lépe bych to neřekla.  Super definice. :D

[12]: A nad tím občas žasnu. Ale to co nabízí na oplátku za nějakou tu rozkousanou knihu, mobil, křeslo nebo rohožku na vyhození stojí. :D
A nebo krom jiného ovládají i telepatii a programování mozků, takže vlastně jsem jen loutky v obratných tlapkách. ;-)

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. února 2016 v 20:13 | Reagovat

Já mám v kýblu nervy...

15 Meduňka Meduňka | Web | 26. února 2016 v 20:41 | Reagovat

Mě Lada oslnil Mikešem :-D
A moje kočkomilné srdíčko přímo plesá, jak jsou ty čičuldy u vás doma ctěny :D,
o psu nemluvě. Krásně sepsáno, citováno a vyfoceno, jsi fakt třída, což by i Zarathustra určitě potvrdil :-D

16 Bev Bev | E-mail | Web | 27. února 2016 v 14:30 | Reagovat

[14]:Tak to mě moc mrzí. Držím palce, aby bylo líp. :-|

[15]: Mikeše jsem taky měla moc ráda, ale Nácíčka ani ne. :D
Ano, kočeny jsou u nás skutečně ctěny, jak už jsem psala kdysi dávno, měli jsme je pojmenovat spíš Bastet, Isis nebo Hatšepsut, protože ze začátku, než se objevil pes, u nás panovalo něco podobného kultu. My nebyly s holkama obyčejné chovatelky ale Uctívačky koček. Jirku zlomila až Mína, je taky jediný, kdo ji vždycky přivolá. Maličko teda kočky s  trůnu sesadil Charlie, což je zas úplně jiný druh lásky. Ale máme je rádi všechny. ;-)  :-D

17 bludickka bludickka | 1. března 2016 v 12:17 | Reagovat

I když jsou kočky roztomilé, tak Charlie je bezkonkureční. Ten jeho nevinnej výraz, tomu musí člověk odpustit všechno :)

18 Bev Bev | E-mail | Web | 1. března 2016 v 13:21 | Reagovat

[17]:Svatá pravda! Nedokážu se na něj rozzlobit, ani když skočí na stůl nebo na koberci okusuje dřevo na topení. Jak moc mně to připomíná tátu a jeho vlčáka Maxíka. Max třeba zdrhnul a museli jsme pro něj do Města na policajty, kteří k nám volali. A co myslíš, že řekl táta Maxíkovi?
,,Tos mě teda zklamal." :D  
Jablko nepadá daleko od stromu. :-?  ;-)

19 Radka Radka | E-mail | Web | 1. března 2016 v 20:42 | Reagovat

Často našim agapornisům nadávám, že dělají jen nepořádek, ale představa, že bych je neměla? Ani náhodou! Bez nich by bylo smutno. Takže zvěři zdar, dravé a drzé především :-)

20 Bev Bev | E-mail | Web | 2. března 2016 v 7:13 | Reagovat

[19]: Zvěři zdar a třikrát sláva! :D A že ta naše je teda pořádně drzá, obzvlášť kočičkám není nic svaté, dokonce ani moje křesílko a oblíbené místo v rohu na lavici, o to je největší zájem. :-D  ;-)
Bylo by bez nich smutno. :-)

21 Natas Natas | Web | 6. března 2016 v 8:17 | Reagovat

A to já jsem jako malá měla ráda večerníčka s J. Ladou. Mám doma kocoura Mikeše. Před dvěma možná třemi roky jsem vyrazila na výlet do Ondřejova a hned na dohled jsou rodné Hrusice. Pro mne nejzajímavější hospoda na náměstí, vymalovaná podle J. Lady a velmi upovídanou obsluhou. Abych nezapomněla je tam pamětní deska a Ladova vila.

22 Van Vendy Van Vendy | Web | 6. března 2016 v 21:18 | Reagovat

Moc pěkné a milé povídání o našich zvířátkových členech rodiny. Zaujalo mě tvé úvodní slovo o kresbách a malbách Josefa Lady, protože mám podobný pocit - jako dítěti se mi zdály být sice barevně pěkné, ale poněkud neromantické. A jejich kouzlo jsem objevila v dospělosti. Lada je opravdu jedinečný! ;-)  :-)
A jedinečné jsou i tvoje fotky a moc se mi líbily i citáty, které jsi k nim vybrala a přiřadila. Jak povedené a výstižné!
Lepší jen sen o sterilní kuchyni. V životě by ti bylo možná smutno, kdyby se tento sen stal skutečností - krásná čistá kuchyně, ale prázdná, bez přítomnosti těch malých rozmazlených a svérázných potvůrek. :-P

23 Van Vendy Van Vendy | Web | 6. března 2016 v 21:20 | Reagovat

[9]: Beuško, tobě bych Korálka moc přála. Věřím, že budeš skvělá panička, pro něj, a budete skvělá dvojka. ;-)  :-)

24 Bev Bev | E-mail | Web | 7. března 2016 v 7:30 | Reagovat

[21]: Taky máme doma Mikeše i Nezbedné pohádky, nebo jak se to přesně jmenuje, už je to přece jen dost dlouho, co jsem je naposledy četla. :D  ;-)

[22]: Je skutečně nezaměnitelný a zkrátka svůj. Nemůžu říct, že bych si jeho kresby vyloženě zamilovala, ale spíš jsem je s věkem docenila, jak si zaslouží. Hodně k tomu přispělo, že jsem mezitím zahlédla několik večerníčků, které byly vyloženě ohavně kreslené a to Ladovy obrázky rozhodně nejsou. Vedle těch hrůz jsou doslova malebné a okouzlující, skutečná umělecká díla. :-)
A máš pravdu, nejspíš by mě bylo smutno a taky bych se asi nudila, kdybych kolem sebe pořád neměla tu dvou a čtyřnohou smečku. ;-)  :-D

25 Miloš Miloš | Web | 15. března 2016 v 20:50 | Reagovat

O Ladovi se s uznáním vyjádřil i Picasso, jeho obrázky jsou natolik osobité, že je poznatelný na první pohled.
Pobavila mě ta poznámka o manželovi z knihy Jamese Herriota jako ostrůvku uprostřed koček. Je vidět, že ten tvůj také zachovává stoický klid :-)

26 Bev Bev | E-mail | Web | 16. března 2016 v 7:22 | Reagovat

[25]:Ano, to je pravda, měl svůj styl a nikdo si ho nemůže splést s někým jiným. Taky si jeho originality dnes cením daleko víc jak před lety. :-)
A manžel opravdu někdy zachovává stoický klid, ale někdy je toho na něj už taky moc a pak navrhuje kočky vyvézt do lesa a utéct jim a tak podobně. :D ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.