Nejasná zpráva o průběhu a konci Vánoc

5. ledna 2016 v 14:03 | bev |  Občasník
Náš nazdobený smrček pořád ještě trošku voní a kupodivu na něm zbývá i pár čokoládových figurek, i prskavky nám letos zbyly, zřejmě jsme prskali méně než jiné roky. V krabicích od kuřat, které byly plné cukroví, se taky ještě pár kousků povaluje - hlavně to méně oblíbené, jak já říkám dusící, jako jsou třeba škebličky - ale jinak už je to zas za námi. Ani nevím, jestli jsem ráda, nebo mě to mrzí. Asi něco mezi tím. Bylo to krásné, Ježíšek byl laskavý a pilný a darů byla opravdu hromada, přestože jsme si, stejně jako každý rok, vzájemně odsouhlasili, že se nebude nic moc kupovat. Jeden z dárečků se ovšem pod stromeček dostal pouze symbolicky, krabička, kterou jsem si rozbalila, byla prázdná, protože dáreček byl už deset dnů před svátky ve zkušební lhůtě a samozřejmě jsem dokumentovala i průběh svátečních dnů. Ano, mluvím o svém foťáčku.
V nadšení jsem skutečně vyfotila kdeco, tak snad vás neunudím ke kómatu. Nemůžu si prostě pomoct, na fotkách vypadají ty uloupené kousky reality úplně jinak a často i lépe, nebo zajímavěji než ve skutečnosti.


10. - 22. prosince
Letos jsme se s cukrovím patlaly kolik dnů a ne a ne to dokončit. Krabice s cukrovím pro máti vážila čtyři kila, zhruba osm až deset kil nám zbylo doma, ale stejně holčičky prohlásily, že ho bylo málo. Nevím kam to dávají a jak to dělají, že netloustnou. Čtrnáct dnů se živily převážně cukrovím. Na Silvestra přidaly ještě chlebíčky z pěti vek. Moje drahá kamarádka Alenka jednou prohlásila: ,,U vás se stejně hrozně žere." S politováním musím přiznat, že měla pravdu.



17. prosinec
Výprava za vánočním stromkem (do našeho lesa samozřejmě), stromky jsem vyfotila pro holky, které s námi nebyly, aby rozhodly, který se jim líbí. Při prohlížení fotek se dcerky rozplývaly nad psíčkem. Anička řekla: ,,Musíme Charlieho hodně fotit, dokud je takovej mladej a pěknej." Madlenka pohlédla znovu na fotky a dodala: ,,Tátu jsem měli fotit dřív."
Jestli jsme se tomu smály? To si pište. Jako blázni. Promiň, táto.Smějící se


Sem tam, někdy, po večerech.
A jelikož nejen cukrovím je člověk živ - krom několika výjimek - a protože příprava Vánoc je věc vážná, zodpovědná, občas dokonce stresující až otravná - to když třeba tvarujete rohlíčky z kilové hroudy těsta - je taky potřeba relax. Mé nejnovější koláže z vánočních papírů tedy překvapivě nepochází z ledna nového roku, jako tomu bylo v předešlých letech, ale z prosince roku starého. Přišlo to na mě dřív. Asi tím stresem. Tudíž i použitý materiál je staršího původu, na ty nové teprve dojde. Nejspíš za rok.

Zimní romance


Pokoj s motýly a ptáky

Čekání na Ježíška

Sněhuláčí běsnění


19.prosince
Holky se už nemohly dočkat a tak vyrazily s Jirkou na stromek, nakonec vybraly úplně jiný, než co jsem fotila a do večera ho nazdobily. Dárky se tam pochopitelně ocitly až na Štědrý den. Dřív jsme zdobily stromek potají pro ně, teď dělají ony překvapení nám. Malý zádrhel nastal, když se zjistilo, že nefungují světla. Ještě žádný rok to nebylo jinak! Proč se tím zabývat dřív, že! Ale naštěstí jsme našli nějaké náhradní žárovičky k jinému řetězu, které tam kupodivu pasovaly.
Charlie si vybral tento den pro své citové vzplanutí k Míně a tak naši "veselou" a hlasitou diskuzi kolem žárovek a toho, jak se všechno nechává až na poslední chvíli a kdo to bude řešit? A jak? atd...bla bla, zpestřovaly výkřiky: ,,Charlie!! nech tu pitomou kočku už na pokoji! Lehni! Zmiz! Nech toho! Hoďte je někdo všechny ven, nebo půjdu já!...
Charlie se nakonec otráveně zašil do pokoje k holkám, kde to odnesl jeden z polštářků.
Stihnul ho osud horší než smrt.



24. prosince
A jdeme do finále. Vánočka se překvapivě docela povedla. S kynutým těstem se moc nekamarádím, ale zřejmě začíná být znát těch deset let pravidelného trénování, patnáct dvacet let a bude ze mě místr.


Prostřeno na večeři...

Dárky jsem balila na poslední chvíli - to taky ještě nikdy nebylo jinak - a když jsem dobalovala poslední pro Madlenku přistihla jsem se, že jí balím místo řasenky lepidlo. To by bylo překvapení! Na fotce je vidět v jakém chvatu Ježíšek/v tomto případě já pod stromek dárky aranžoval, až baňky a cukrlata lítaly na všechny strany.


A je to tady... Šťastné a veselé! Večeři jsme zahájili přípitkem a hned poté jsem pronesla svou obvyklou řeč.
,,Ten kapr mohl být slanější, nezdá se vám? A salát je taky málo ochucený." Potom co mi to rodina vyvrátila a ubezpečila mě, že je opět všechno výborné, jsme konečně mohli přistoupit k samotnému aktu štědrovečerní večeře.


Naše tři děti.
Charlie se nám na Štědrý den opět postaral o zábavu. V odpoledních hodinách byl přistižen jak tahá zpod gauče linecká srdce, která si tam zřejmě ukryl na horší časy. Ale zpestřil nám i večeři. Po chvilce usilovného hledání Vánočních duetů Karla Gotta a Lucie Bílé - nic vánočnějšího totiž nemáme, jenom na deskách, ale gramec je nefunkční díky kočkám - jsem CD překvapivě objevila připravené v přehrávači. Drazí milovníci a ctitelé hudby, nemějte mi to prosím za zlé, ale leželo tam od minulých Vánoc. Ano, je to bohužel tak, ani při nejlepší vůli nemohu být pokládána za vášnivého hudebního posluchače. V momentě kdy slavíci zapěli jakousi táhlou melodii, Charlie se posadil na lavici a začal výt. ,,Charliemu se ta hudba nelíbí," řekl Jirka a káravě na mě pohlédl. Chvilku jsem tomu skutečně věřili, ale pak se ukázalo, že Charliemu je veškerá hudební produkce srdečně ukradná, pouze se dožadoval svého dílu kapra a řízků. Je to komediant. Po baráku.


A hurá ke stromku... Fotím holky, jak fotí. Není to trochu na hlavu? Překvapený



Týdny příprav a během deseti minut je rozdáno a během další chvilky rozbaleno. Ach jo!



Táta si přál hlavně nabíjecí baterku.

A aby si s Jirkou nezáviděli, vzal to Ježíšek přes kopírák.
Nakonec už jsou to velký klucí a tak musí mít každý vlastní baterku.

Charlie dostal uzené vepřové ucho v dárkovém balení po dvou kusech a novou červenou dečku, která mu ohromně sluší. Do ucha se ihned pustil a během dvaceti minut je zkonzumoval.



25. prosince
Po obědě jsme se Jirka, pes a já, všichni přiotrávení jídlem - pojmy bramborový salát a kuřecí řízek byly zařazeny na seznam zakázaných slov - vydali na dlouhou procházku ozvláštněnou pro tentokrát mou "veselou" příhodou. Zrátka, na dohled vsi, ale přesto stále nekonečně daleko od pohodlí našeho útulného záchůdku s připraveným záchodovým čtivem mě potkala taková nemilá věc. Znáte to. A teď kam? Z kopce, na kterém jsme stáli, to bylo zdánlivě k lesu blíž než domů, zvolila jsem tedy les. Po nekonečných minutách zoufalého pobíhání jsem objevila za rybníčkem takové skryté místečko, chráněné smrky ze všech stran. Bohužel ve chvíli, kdy jsem ke svému vyhlédnutému místečku sestoupila z hráze rybníka, zjistila jsem velmi rychle, že ten přívětivý koutek je součástí rozsáhlé bažiny. V momentě jsem stála do půli lýtek zabořená v bahně. Největší zrada ovšem byla, když ze mně bahno stáhlo boty a okamžitě se nad nimi začalo zavírat. Chňapla jsem pohotově tkaničky a po krátkém souboji se zákeřnou masou jsem boty zachránila. Výhodou bylo, že mě leknutím a taky tím chladem od noh - stála jsem tam jen v ponožkách - úplně všechno přešlo. Krom vzteku. Ano, mohu doporučit, pokud máte potíže podobného rázu, zabořte si nohy do ledového bahna a hned máte úplně jiné myšlenky. A pan manžel? Královsky se bavil na hrázi. Jestli se smál? To si pište! A litoval, že nemá foťák. Nakonec jsem se smála taky. To nevymyslíš. A nepřejte si vidět ty boty a ponožky.

26. prosince
Další procházku jsem s díky odmítla a tak jsem se jeli podívat na Křižánky na slámový betlém.
Těch fotek by bylo na jeden článek už moc a tak si fotky Křižáneckého betlému, pokud máte zájem, můžete prohlédnout ZDE.


Pár drobností bez přesnějšího časového zařazení.

Jmelí a andílci pro štěstí.

Zátiší s buráky a pomerančem.

Zátiší se Šenou a svícnem.

Kytka jen tak...


Mínečku zaujal Lotrando a Zubejda. Taky mám tu pohádku ráda. A krom ní jsme viděla i své další oblíbené: Shrek 1 - 3, Kocour v botách, O šťastném smolaři, U pokladny stál, Dožeň, co se dá, Seznamte se, Joe Black, Pěnička a Paraplíčko, Zatímco jsi spal, Vánoce naruby a spoustu dalších.


31. prosince
Svíček zbývá už jen kousek, je to za námi.
Ze Silvestra bohužel žádné fotky nemám. Manžel měl noční a tak jsem po osmé oznámila holkám, že si jdu chvilku natáhnout nohy - zní to podle mě líp, než když se řekne, jdu si lehnout, zvlášť v osm večer na Silvestra - a natáhla jsem si je tak pohodlně, že jsem usnula jak špalek. Vzbudila jsem se pět minut před dvanáctou, když se holky chystaly na dědinu a Charlie ukrutně štěkal. Z okna jsem koukla na ohňostroje, díky oknům do čtyř stran jsem viděla všechno, co se dalo vidět, popřála jsem holkám a znovu se svalila do postele. Děs, já vím. To tatínek mě hravě strčí ve svých jednaosmdesáti do kapsy. Do deseti se bavil v hospůdce a pak ještě do půlnoci u notebooku. Chtěla bych být v jeho letech v takové formě.



3. ledna
Příjemné sváteční chvíle jsem zakončili dalším výjezdem za betlémem, tentokrát do Žďáru nad Sázavou. Počasí se mezitím dramaticky změnilo. Ten podvečer byl takovej krut, že mě foťák přimrzal k rukám.
Pokud chcete vidět i tento betlém, a že stojí za vidění, nahlédněte SEM.

A to je vše. Bylo to krásné, bylo to náročné. Máme zas na co vzpomínat a čemu se smát.
Na seznam zakázaných slov byl po zralé úvaze zařazen i vlašák, špízy, hranolky a tatarka - chlapi by se hádali, ale já na něj přidávám i husu s knedlíkem a zelím. A pak je jedno slovo, na které jsem uvalila ten nejpřísnější zákaz, jehož porušení bude trestáno doživotním vyhoštěním z kuchyně.
Je to slovo VÁHA a to v jakékoliv souvislosti.

Doufám, že vaše svátky byly stejně pohodové, veselé a příjemné jako ty naše.
Říká se, že Vánoce jsou hlavně pro děti. Já si myslím, že je to ještě trochu jinak.
Myslím, že ve vánoční čas se může každý bez ohledu na věk zase tím dítětem na chvilku stát.
Tak je to nejlepší. To si pište!
S pozdravem Bevíčková Mrkající
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 5. ledna 2016 v 14:10 | Reagovat

To nadšení s focení znám moc dobře. S původním foťákem to skončilo někde na 35000 fotek a na tom který má dva roky a něco už je to o celých deset tisíc víc. Ale použitelných je tak cca polovina z každého počtu. Musím se začít už krotit .... :-D

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2016 v 20:39 | Reagovat

Díky za inspiraci: Příští rok si nadělím pod stromeček uzené ucho! :-)

3 Bev Bev | E-mail | Web | 6. ledna 2016 v 7:59 | Reagovat

[1]: To jsou úctyhodná čísla. :-)

[2]: :-D Není zač, ráda. Inspirovat to je moje. :D

4 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 6. ledna 2016 v 8:20 | Reagovat

Bevíčková, je to zase úplně nejlepší. Povídání, fotky... a hlavně, nedávno jsem si na Tebe vzpomněla víc než je obvyklé a to v souvislosti s těmi Tvými kouzelnými sešítky s kolážemi... Viděla jsem totiž vánoční papír, který se mi tak líbil, že jsem ho chtěla taky nalepit do podobného sešítku, ale žádný takový nemám. A dnes jsem pochopila, že ani žádný takový mít nemůžu, protože koláže Tvého uměleckého cítění bych nezvládla ani kdybych na to studovala. Takže, sešit s kolážemi zůstane Tvojí doménou a doufám, že budeš i nadále svá díla novým foťáčkem zvěčňovat a nás jimi obšťastňovat.

Ahoj, Bevíčku. A do nového roku přeji pevné zdraví Tobě a celé Tvé rodině včetně zvířecích členů. A taky hodně radosti, štěstí, lásky, spokojenosti a smíchu. Jste bezva a ráda jsem si k Vám prostřednictvím Tvých prima fotek na chviličku vlezla.

5 Iris Iris | E-mail | Web | 6. ledna 2016 v 15:16 | Reagovat

Ta vánočka je úplně luxusní :-) A focení znám, taky pořád fotím :-D

6 Bev Bev | E-mail | Web | 7. ledna 2016 v 6:55 | Reagovat

[4]: Ale houby, to se ti zdá. Říkám tomu koláže, abych nebudila dojem, že ten pojem neznám, ale jsou to prostě nalepené rozstříhané kusy papíru s obrázky. Jestli do toho máš chuť, tak to zkus, není to nic náročného ani finančně ani jinak, takže když se ti to nebude líbit, prostě to vyhodíš. Stejně jako kreslení je to báječné v tom, že si to děláš podle sebe a pro sebe, takže je úplně jedno, jak to bude vypadat. Vždycky můžeš říct, přesně tak jsem to chtěla. :-D  ;-)
Ale jináč mám pochopitelně velkou radost, že se ti u nás líbilo a zaujal tě i můj modrý sešit. :-)

[5]: ÓÓ, tak to se dmu pýchou. :D  ;-) Díky. :-)

7 Miloš Miloš | Web | 8. ledna 2016 v 17:12 | Reagovat

Foťáček je nejkrásnější dárek a praktický :-)

Taková vánoční pohoda se jen tak nevidí. A vánočka vše korunuje, má krásnou barvu jako pečená kachnička a ty rozinky a oříšky.

Ještěže tvé botky měly tkaničky, jinak by si na nich už pochutnávala bažina.

8 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 13:24 | Reagovat

Krásná vánoční pohoda čiší z Tvého povídání na dálku. Ať se daří po celý rok.

9 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 15:21 | Reagovat

Tak to je moc pěkný....I ty koláže, je to dobrá inspirace, jak si vystačit s málem. :-)

10 Robka Robka | Web | 10. ledna 2016 v 16:15 | Reagovat

Já Vánoce miluju, takže u nás se taky vesele blblo, vařilo, smažilo, peklo a zdobilo.:-) Dárečky ani nejsou tak důležité, jak jsme se se synem (jmenuje se taky Jirka:-)) shodli, hlavně, že je to jídlo. Kachničku se zelím a knedlíkem jsem ještě na blacklist nedala, ale cukroví ( i když ho zdaleka nebylo deset kilo) už nemůžu ani vidět.:-) Sladké se přejí. Vánočku máš moc krásnou, pekla jsem také a dokonce dvě. Jednu pro nás a jednu pro dceru s jejím manželem, když přijeli na Silvestra na návštěvu. Jinak - když už bych měla zmínit ty dárky, mi letos udělaly největší radost antistresové omalovánky, do kterých jsem se stačila zamilovat a získat na nich závislost. :-) A nový hrnec na marocké jídlo tajine, kterým si tak trochu vynahradím fakt, že díky našim zvířatům se ještě pár let na dovolenou nedostanu.:-)

11 Bev Bev | E-mail | Web | 11. ledna 2016 v 7:51 | Reagovat

[7]: Velice praktický, Madlence se kolikrát nechtělo fotit každou blbost, co si usmyslím a takhle si ji vyfotím sama a když je to vážně blbost - což se stává hodně často - zase ji smažu a nikdo nic neví. :D Ale jsem moc ráda, že při té blativé patálii jsme sebou foťák neměli. To je příhoda, kterou si budu radši jenom pamatovat. :-D Jak říkáš, nebýt tkaniček, tak kdo ví... :-?  ;-)

[8]: Ano, bylo to krásné, letos skoro mimořádně krásné. Ani jsem to nečekala.
A totéž přeju i Tobě, Alenko. :-)

[9]: Je to fakt bezva relax, který nic nestojí, jen lepidlo, sešit a nějaké obrázky z časopisů a zbytky balicích papírů. :-)

[10]: To jsou velmi pěkné dárky. O omalovánkách jsem hodně slyšela a teď jsem je viděla dokonce i v katalogu Čtenářského klubu. Chci je objednat holkám, těm se to taky ohromně líbí a vůbec se nedivím, ty vzory a kresby jsou prostě překrásné. Cukroví taky hodně dlouho nemusím, ale zrovna včera jsem pekla obyč perník a normálně z plechu zbývají čtyři kousky, takže žravost u nás vesele panuje dál. [:tired:] Marocké jídlo bude určitě velmi chuťově zajímavé, tak ať hrnec dobře slouží. :-)

12 valin valin | E-mail | Web | 11. ledna 2016 v 9:54 | Reagovat

To je krása Bev, musím se přiznat, že ti až trošinku závidím... Moje letošní Vánoce-Nevánoce...škoda slov... též jsem si je zapisovala den po dni, ale tyto dny  jsou diametrálně odlišeny od těch tvých krásných. A co se týče foťáku, foť foť, je to moc prima... :-)  :-)  :-)

13 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 12. ledna 2016 v 6:48 | Reagovat

[12]: Souhlasím Valin, Bevíčková musí fotit, protože je to prima a člověk se tak dostane až k nim domů - a stane se pozorovatelem dění. Je to v povaze lidské, že rád šmíruje a čte cizí deníčky... a já jsem šmírák nesmírný :D

14 Bev Bev | E-mail | Web | 12. ledna 2016 v 7:27 | Reagovat

[12]: Valin, mně je to tak líto. Snad zase bude líp.
A jsem moc ráda, že jsi k nám zavítala a že se ti u nás líbilo. :-)

[13]: Ach, ty můj šmíráčku, ty mě taky vždycky potěšíš. :D

15 Mniška Mniška | E-mail | Web | 12. ledna 2016 v 15:18 | Reagovat

Hezký článek, nelituji toho, že jsem se dala do jeho čtení. Pobavil mě, okouzlil, přidal milý úsměv.
Vánoce jsou pro děti, to je jisté. Ale my všichni jsme svým způsobem děti, to se nemění. Dětské manýry zůstávají.
Vodní příhoda mne též velmi rozesmála, ale hlavní je, že jste se tomu nakonec zasmáli všichni. Jen si to zkouším představit, myslím, že bych byla dobře nakrknutá :)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 14. ledna 2016 v 7:33 | Reagovat

[15]: A jak!! kdybys mě viděla, jak jsem soptila a nadávala na tu pitomou procházku, boty zavřené v bahně nohavice a ponožky jak prase. Až jsem se nakonec rozesmála, když jsem si představila sama sebe a viděla Jirku, jak se chechtá. ;-)  :D
Jsem moc ráda, že jsi zase zavítala a že se ti u mě líbilo. :-)

17 Van Vendy Van Vendy | Web | 20. ledna 2016 v 20:49 | Reagovat

Fotím holky, jak fotí - no není to na hlavu?
Beví, není!
Náhodou to jsou bezvadné fotky!
A je celkově vidět, že u vás vládne pohoda. Všichni působí naprosto spokojeným dojmem (a věřím že to není jen díky vánoční žranici) :-D
Pobavilas mě historkou o Charliem a polštářku, kterého postihl osud horší nežli smrt. :-D U vás je fakt veselo, ale pořád lepší než kdyby ten osud postihl Mínu. :-D
Cukrovíčko se vám povedlo fantasticky, k dárku, který už byl ve zkušební, srdečně gratuluji a počítám, že budeš mít daleko víc fotek, než jsi plánovala. Ono to totiž nedá. Najednou se přistihneš, že stojíš na jednom místě a cvakáš, pak poodstoupíš o dva kroky a zase cvakáš, pak to vezmeš naopak zblízka a znovu cvakáš... :D
Zlatej digitál, na kinofilm by to bylo horší, tam by se muselo fakt vybírat - nebo platit.
Zajímavý postřeh, že odrazy na fotkách vypadají líp než ve skutečnosti. To je pravda, taky se mi to tak jeví.
Moc se mi líbí ten rozsvícený stromek, kouzelný! A kapr a salát byl určitě vynikající.
Bezvadné vánoce!

18 bludickka bludickka | E-mail | Web | 26. ledna 2016 v 14:43 | Reagovat

My jsme cukroví i vyhazovali, a to ho zase tolik nebylo. Nějak nebyla chut. Ale jestli se nemýlím, tak na fotce jsou slepované ořechy! Ty zbožnuju a to je asi jediné cukroví, co bych mohla pořád a nepřejí se mi.
Krásný vánoční report obzvláštněný o veselé historky :) A moc mile jsi celé to psaní a fotografování uzavřela :)

19 Bev Bev | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 7:51 | Reagovat

[17]:Ano, bylo to opravdu krásné, už jen vzpomínám. Nemůžu uvěřit, jak to zas rychle uteklo. ???
A na fotkách vážně vypadá všechno docela zajímavě nebo aspoň jinak, jsem ráda, že máš stejný pocit. Koukám teď na všechno přes foťák, ne všechno teda uchovám, někdy to není ani k pobavení, jen nuda, ale i tak je to zajímavé, pak ty fotky prohlížet. :-)

[18]: Tak to je zvláštní. Ale u nás se opravdu hrozně žere! [:tired:]  :D Slepované ořechy mám taky moc ráda, zvlášť ořechy ořechové, co jsme dělaly letos, ořechy kakaové mně zas tolik nechutnají.
Jsem moc ráda, že se ti to líbilo.

Děkuji. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.