Prosinec 2015

Vánoční nadělení

16. prosince 2015 v 14:14 | bev |  Občasník

Vánoce se blíží. Už je to ve vzduchu. A nemluvím teď zrovna o tom posledním připáleném plechu. Duch zabitého lineckého se u nás vznášel na můj vkus taky poměrně dlouho. Mluvím o nazdobených oknech, barevných poblikávajících stromcích v zahradách, věnečcích na dveřích. Pravda, ucítit vůni Vánoc bývá o něco snadnější když střechy a stromy, kopce a ulice pokrývá alespoň poprašek sněhu, vzbuzující zdání, že je přece jenom stále ještě zima a ne začátek dubna. Stačila by i jinovatka. Ale nakonec i takhle to jde a zvlášť po setmění jsou nazdobené příbytky pastvou pro oči a potěšením pro vánocemilovnou duši. Stejně jako každý rok se i u nás zdobí a peče, uklízí - podotýkám marně - vymýšlí dárky a s láskou a gustem prostě vánočně blbne.


Zahájení Adventu

9. prosince 2015 v 5:23 | bev |  Občasník

V neděli 29. listopadu jsme i u nás zahájili Advent slavnostním rozsvícením vánočního stromku. Při této příležitosti se podával horký punč a jablečný štrůdl. Ano, byla jsem jednou z pětice, která vlastnoručně vinula. Ovšem na výrobu punče jsme měli odborníka, který nás záhy ujistil, že kdybychom tušili, co punč obsahuje, zahodíme v hrůze kelímky.


Jsem zahrada stinná

4. prosince 2015 v 15:28 | bev |  Povídkář
Monstera, Alokazie, Ledviník a Žumen. Pepřinec, Klivie, Parožnatka, Begónie královská. Brambořík a Ibišek, Africká fialka a Vánoční kaktus, to všechno jsou rostliny, které pokud stín přímo nevyžadují, poměrně dobře ho snáší. Opakuji si polohlasem jména svých přátel jako zaříkání proti samotě. Kdysi jsem znala i latinské názvy. S nimi by to znělo tak trochu jako rozcvička zaníceného exorcisty. Dotýkám se jemňoučkého závěsu Ledviníku, hladím tvrdě zelené listy Klivie. Děrované Monsteře, jejíž nejmenší list velikosti polévkového talíře mi sahá téměř k hrudi, skládám poklony, koketuji s Ibiškem. Máme jeden oblíbený žert. ,,Kdy už pokveteš?" ptám se každé ráno a on odpovídá: ,,Už se stalo."