Máme rádi zvířata...

1. října 2015 v 10:50 | bev |  Herbář
Máme rádi zvířata, přestože jsou chlupatá a všude trousí srst. A kdyby jenom srst! Ale láska je láska, jak se zpívá v jiné písni a tak žijeme více (holky a já) méně (manžel) smíření s vědomím, že není možné vyjít do společnosti a vlastně kamkoliv, aniž bychom na sobě nenalezli pár kočičích nebo psích chlupů, že se občas chloupek z myšího kočičího kožíšku zatoulá až do polévky, že si někdy připadám jako dveřník jejich veličenstev a sto jarních schodů dělám běžně každý druhý den, bez ohledu na roční dobu. Že se o lavici v kuchyni dělím se Zmudou, stejně jako holky o postel s Charliem a často si pro sebe stěží urveme pár centimtrů. Charlie, Zmuda, Hana, Šena, Niky a Mína jsou zkrátka členové rodiny a také je tak s nimi zacházeno. Někdy se mi dokonce zdá, že mají větší privilegia, než o jakých jsem si kdy já sama dovolila třebas jen snít.



Charlie krátce po příchodu k nám. Kamarádka holek se po týdnu, co byl pejsek u nás, ptala, jestli ještě pořád Charlie v noci kňučí. Vůbec nevěděly, o čem mluví. Nestihnul ani kníknout, což si do dnes vynahrazuje. Hned první noc se nastěhoval do postele a už ji neopustil, pouze postele podle momentálního rozpoložení střídá. Někdy si taky lehne naštorc a holky, běžte se třeba klouzat!


Je to inteligentní tvor a přirozeně se zajímá, na čem vlastně spí.
Tenhle polštář je v pořádku. Roztoči tam žádní nebyli...

Kámoši.


Anna a Hana, duo Oči kočičí.

Šena jako dáreček v krabici.


Šena jako objemný a neskladný fascikl v šupleti.

Naše nejmladší kočička Mína. Objevila se v zahradě a už u nás zůstala. Jak krásně kdysi napsal Koník, inspirován její dvoubarevnou tvářičkou: Půl kočky na denní, půl kočky na noční lov...

A Madlenka řekla:
Míno moje mourovatá,
miluju tě,
mámotáta.

Necukej se, nebo stisknu!


Malá Madlenka a malá Niky neboli koťata.

Větší Madlenka s větší Šenou. Zvláštní je, že všechna naše zvířata se nesmírně ráda fotí na posteli a nejenom fotí. Peřiny a deky mají pro ně zvláštní neodolatelnou přitažlivost.


V zahradě je nějakej Blivajz, řekly holky jednoho letního večera, při pohledu z okna. Zřejmě se v názvosloví inspirovaly známým Mňauvajsem z reklamy, který nápadně připomíná naši Zmudu.

Vydaly se zvláštní světélkující úkaz prozkoumat.

Blivajz rychle nabyl konkrétní podobu a stal se kočkou.

A když vypnul dálková světla, byla z Blivajze zase jenom Hana.

Košík na houby. Pardon. Na Hanu.

Vmáčknu se kamkoliv.

Mňauvajs, néé, vlastně Zmuda.


Tato fotka je trošku matoucí i pro mě a ptám se: JAK JE TO MOŽNÉ?? při tolika kočkách v domě. Ze zdi lezou nejen káblíky k televizi, počítači, satelitu a nevím čemu ještě, možná tam nějaký čeká i na mě, až mi dojde šťáva. Však nám taky pán, co zapojoval internet, povídal: U vás je to jak v elektrárně. Krom káblíků se objevila i myška. Přišla, pobyla a když jsme začali uvažovat o zakoupení humánní pastičky na myši, vyplašily ji holky při zkoumání krabice s figurkami z kinder vajíček a myška se sebejistě vrátila stejnou cestou, kterou přišla, zpátky do zdi. Do zdi? No, tam někam. Mám pocit, že její příchod má přímou souvislost se zálibou naší zvěře v peřinách. Pro případ, že by se myš chtěla vrátit, jsem olepila díru izolepou, ale asi nemusím říkat, že vzhledově jsem to moc nevylepšila. Sádru už mám koupenou a pak myško na neshledanou. Smějící se



A jako bonus dvě vzpomínkové.

V kuchyni ve skříni...

A náš milášek.

Všem ostatním s výjimkou myšky říkám: Těším se zase brzy na shledanou!

Bevíčková.Úžasný
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 1. října 2015 v 11:11 | Reagovat

Ó jak tohle dobře znám..... kočin se u nás vystřídalo deset, všechny byly nalezenci kteří se k nám nabouraly do baráku a už zůstaly a jen poslední dva přírůstky jsou von. Oba maiňáci a oba dceřiní. I kdž teď u nás zůstali protože dcery partner je silnej alergik. Mína je to čemu se odborně říká chiméra. Tedy tomu zbarvení ;-)

2 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 1. října 2015 v 14:54 | Reagovat

To bylo zase úžasný u Tebe, Bevíčku, pobejt. Zvířátka jsou nádherná. Jen tiše závidím, že se chodí do peřin jenom povalovat a mazlit. Asi minulý rok chodila u Milunky myška na sádlo. Bylo v kastrůlku na lince a prozradily ji stopičky, které v sádle zanechala a otisk čumáčku. Pak možná cestička z bobků. Nastražila se pastička, do které myška vlezla a pak ji Milunka, v domnění, že myška v pasti chcípla, dala do popelnice. Ale ona asi jenom předstírala, že nežije. Teď nevím, co se stalo, že jsme zjistili, že byla živá. No a druhý den byly v sádle nové stopy a zase otisk jazýčku a čumáčku... tak přišla na řadu pastička... a brácha odvezl myšku do lesa... Takže jsme rozdělili nejspíše myší páreček? Ani nevím. :-)
A jednou jsem seděla na zahradě a nějaká myška Nebojsa přišla skoro ke mně, protože blízko bylo krmítko a pod krmítkem zrníčka a semínka a myška nerušeně pojídala dobroty a já ji nerušeně fotila :-D :)

Tak zase brzy napiš a dej fotky - mám ráda nejen Tvé psaní, ale také fotky z Tvého života :-)

Papá, Bevíčková :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. října 2015 v 21:50 | Reagovat

Bevíčková, potěšila jsi mne velice. Máme sice jen kčičí duo, ale osud podobný. Muž jim poroučí, ale ony poslechnou, jen když chtějí nebo  se jim nabízí papání. Jo, ještě je fancinuje"pojď počešeme", ale to musím mít kartáček v ruce.
Stejně ale máš doma pěkný kolotoč. Šikovné děti, zajímavá zvířátka a dovedeš o tom všem moc hezky psát. Vlastně, že se divím, viď? :-)

4 Bev Bev | E-mail | Web | 2. října 2015 v 9:27 | Reagovat

[1]: Mainské kočky jsou velice krásné, to je zajímavé, že je někdo nechal jen tak potloukat, myslela jsem, že jsou docela vzácné. Jinak jsem moc ráda, že nejsme alergičtí, nevím totiž, co bych s tou bandou dělala. :D
A děkuji za upřesnění Mínina zbarvení, chiméra, to je krásné. Já vždycky tušila, že Mína je něco extra. :-D

[2]: Když ony jsou ty malé myšky taky tak pěkné, kdyby ji Madla nevyfotila, tak snad bych ještě uvažovala, že ji chytneme do obyčejné pasti, jenomže takhle nám přišlo, jak bychom ji znali. Ale chlapům to raději neříkám, ti by šíleli! [:tired:]
Jednou jsem čistila králíkárnu a vyhrnula jsem celé hnízdo maličkých myší, sotva lezly. Byly překrásné, jenomže jsme v té době měli ještě Maxíka (vlčáka) a ty co jsem vyhrnula do kolečka, chytal a pojídal za živa, hrůza! Pak vlezl do půl těla do králíkárny, aby je dostal všechny. Tahala jsem ho ven a ty zmatené myšky zase házela zpátky do sena. Já vím, že všechno sežerou, jenomže nechat je žrát za živa je taky děs, no řekni? :-?  :D

[3]: Četla jsem kdesi, že kočky jsou stejně inteligentní jako psi, ale neučí se nic, co jim není ku prospěchu. Vlastně jsou tedy ještě chytřejší. :D A přesně to odpovídá.
Počešeme je moc pěkný povel. :-D
A je to vážně někdy jak v blázinci, kolikrát si říkám, oč bych měla klidnější život, kdybychom nechali Zmudinu zavčas vykastrovat. Inu, už se stalo a je fakt, že fotky s něma jsou moc pěkné. :-D  ;-)

Děkuji a mám radost, že se vám u mě doma líbilo.
Bevíčková :D

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. října 2015 v 9:29 | Reagovat

[4]: Ne, ne maiňaci jsou koupení. Jako jediní. :-)

6 Bev Bev | E-mail | Web | 2. října 2015 v 9:34 | Reagovat

[5]: Aha, tak to potom jo. :-)

7 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 2. října 2015 v 11:19 | Reagovat

[4]: Jsme to ale zdegenerované, viď, Bev. :-) Jakmile člověk vidí samozřejmé chování přírody, snaží se tomu zabránit. Proto obdivuji třeba ty, kteří točí dokumenty o životě zvířat a nezasáhnou, když zvířeti jde o život... To bych nevydržela.

8 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 2. října 2015 v 13:12 | Reagovat

Krásná zvířátka,  fotky i povídání. U nás na zahradě máme dva pejsky. Jsou velcí a proto s námi v posteli nespí. Ale i tak jsou to miláčkové a členové rodiny.

9 adaluter adaluter | E-mail | Web | 2. října 2015 v 16:05 | Reagovat

Ahojky, to jsem se trefila, člověk konečně zajde na dlouho, až neslušně dlouho, odkládanou návštěvu a hned (to mám za to) aby se "ukejchal", moje kočičácká alergie reaguje na fotky, co jsou jak živé. :-D  :-D
Kdybych se už neukázala, jsem udušena. :-D  :-D
Ale ráda tě vidím, teda čtu řádky , mezi těmi koťátky.
Doufám, že se mi můj neřád život srovná do nějakého řádu a budu se tady na blogu konečně zase vyskytovat častěji jako slušný a spořádaný bloger. :-)

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. října 2015 v 9:55 | Reagovat

Pěkná to smečka.

11 Radka Radka | E-mail | Web | 3. října 2015 v 18:46 | Reagovat

Krásný a milý zvěřinec! (tím nemyslím dcery, samozřejmě!) Na baráku jsme jich měli také nespočetně, k tomu to zkrátka patří.
A světélkující očka-kočka mi připomněla hlášku malého syna kolegyně, když s ním šla potmě městem: Mamí, tam jde tričko a zuby! Až "to" došlo blíž, mělo i to tělo a byl to černoch v bílém tričku a s úsměvem :-D

12 Meduňka Meduňka | Web | 3. října 2015 v 20:14 | Reagovat

Jupííí! Konečně si můžu pořádně prohlédnout to vaše kočičí nadělení a jsou úžasní, nádherní! Všichni, včetně Charlieho a Andílků :-D a protože chovám sympatie k hlodavcům, tak i myška.
Z našich je Mikin jediný, kdo se mnou dobrovolně sdílí lože. :-D

13 Meduňka Meduňka | Web | 3. října 2015 v 20:16 | Reagovat

[12]: Z našich koček jediný, jsem chtěla napsat :D

14 Bev Bev | E-mail | Web | 5. října 2015 v 7:43 | Reagovat

[7]: Ne, to bych taky nevydržela. Vím, že něco musí zemřít, aby něco jiného mohlo žít, ale sama bych nechtěla rozhodovat o tom, kdo je potrava a kdo strávník. :-?  ;-)

[8]: Děkuji, Ali. Jsem moc ráda, že ten náš pes je poměrně skladný, nevím nevím kdybychom měli třeba vlkodava a zalíbilo by se mu na posteli. To bychom mu asi museli přenechat jeden pokoj. :D

[9]: Strašně mě potěšilo, že jsi zavítala a vůbec nevadí, že po dlouhé době. Však je pořád starostí až nad hlavu a času nedostatek, dobře to chápu, tím spíš si tvých řádků vážím. A moc ti přeju aby se ten neřád život konečně srovnal. :-)

[10]: To ano, povedli se nám. :D

[11]: Tričko a zuby, tak to je parádní hláška. :-D
A je to tak, zvířata k nám prostě patří, i když mně z nich kolikrát jde hlava kolem. [:tired:]  :D

[12]: Objevila jsem v archivu nějaké starší fotky, u kterých jsem, nevím proč nevěděla, jak je zmenšit na normální rozměr, aby po otevření stránky nebyly přes celou stránku. Najednou mně to nějak docvaklo, že musím vymazat těch asi 3000 na 2000 a znovu tam zadat obvyklý rozměr. No, jsem fakt trubka, říkejte mi blesku! 8-O  :-D  ;-)

[13]: Ještě že tak! ;-)  :D

15 Miloš Miloš | Web | 5. října 2015 v 22:13 | Reagovat

To je symbióza zvířecích mazlíčků a lidí. Nedivím se, že se myši, že se jí také chtělo do toho ráje na Zemi nastěhovat.
Dvoubarevná kočička je vskutku unikát, ta by mohla vystupovat v cirkuse.

16 Bev Bev | E-mail | Web | 6. října 2015 v 10:06 | Reagovat

[15]: Mínino zbarvení se odborně nazývá chiméra, napsala mi VendyW. To se mi moc líbí. Je to takové správně romanticko - strašidelné. :-D Ostatně jako celý náš život se zvířaty. ;-) :D

17 Beatricia Beatricia | Web | 6. října 2015 v 14:05 | Reagovat

To je moje nejmilejší téma - zvířátka. Je to moc krásný článek, který mě rozechvěje, ale současně velice rozesmutní, protože sama zatím žádné zvířátko nemohu mít a strašně toužím po malém, bílém pejskovi; boloňáčkovi.
Tvé vyprávění o soužití celé smečky je líbezné. To je jasné, že ONI musejí mít větší privilegia a lásku. TAK TO CÍTÍM JÁ. :-)

18 Beatricia Beatricia | Web | 6. října 2015 v 19:55 | Reagovat

P.S. A ještě: Moc ti děkuji za krásné a miloučké komentáře. Já věřím v blogovou telepatii. To jsme na sebe myslely současně a psaly jsem si. To se mi už mockrát stalo a také jsem o tom napsala článek. ☼☼♥♥☼☼

19 Bev Bev | E-mail | Web | 9. října 2015 v 7:09 | Reagovat

[17]: Dobře si to pamatuju, že máš nejradši články o zvířátkách. Je mi líto, že zatím nemůžeš mít pejska, snad to půjde časem. Boloňáček se u tebe bude mít jako v ráji, to vím jistě. :-)A představ si, že před dvěma dny nám přibylo další kotě. Jsem z toho na mrtvici, obešla jsem s ním dědinu, jenomže nikdo se k němu nehlásí a tak je u nás a mám takovou zkušenost, že jak u nás něco překročí práh, zůstane navždy. Jenomže vyhodit ho, to si vůbec neumím představit. Jak ho Madla vyfotí, hned ho předvedu. Dokonce už má jméno. OLiver. :D

20 Bev Bev | E-mail | Web | 9. října 2015 v 7:11 | Reagovat

[18]:A na blogovou telepatii taky věřím, zažila jsem to několikrát a tvůj článek věnovaný tomuto zajímavému jevu jsem také četla.
Děkuji, Beuško, za milou návštěvu i potěšující komentáře. :-)

21 Van Vendy Van Vendy | Web | 9. října 2015 v 19:38 | Reagovat

Božíčku! To je nádherná přehlíčka! A ta jména... nemají chybu.
Ohledně spaní. Čička se usalašila na mé posteli, hezky na peřině. Samet chrupká ve vedlejší místnosti, na křesle. Někdy mám problém je sundat, když chci jít konečně spát a oni jsou, jeden nebo druhý, zanořeni do nejsladšího spánku - a uprostřed postele. :-D Takže, opatrné zvedání, abych jim nedejbóže nepřetrhla spaní, stejně to nepomůže, a pak rychle rozhození peřiny, než mi skočí na to místo, odkud jsem je vytáhla.
Máte krásnou smečku a je vidět, že i holky mají ty svoje zvířátka rády. Moc se mi líbí ta dvoubarevná kočinka (den a noc), ale i moureček na poslední fotce, panovačný pejsek, a nezapomeňme na maglajz, který vypadá na té černé fotce jako UFO vetřelec.
Bezvadné snímečky! :-D

22 Van Vendy Van Vendy | Web | 9. října 2015 v 19:40 | Reagovat

[14]: Ha, s těma fotkama, sranda. Ano, při zadávání si můžeš napsat rovnou rozměr. Anebo jestli máš fotky v původní velikosti (i v počítači, třeba) a chceš je zmenšit, tak to se dá například v picmonkey, tam si jen zadáš rozměr, jaký chceš, a ono ti to upraví přiměřeně i tu druhou stranu. ;-)

23 Bev Bev | E-mail | Web | 16. října 2015 v 14:28 | Reagovat

[21]: Děkujeme. :-)
Mám radost, že se smečka líbí.
A to picmonkey, na to se někdy podívám, co to vlastně je. ???  :D
Zdravím Čičku i rozkošného Sameta.  Spaní jim pochopitelně trhat nesmíš. ;-)  :-D

24 valin valin | Web | 21. října 2015 v 9:07 | Reagovat

Ty zvířata jsou prostě dary od Boha. Já si život bez nich vůbec nedokážu představit. Kočičky jsou krásné všechny a Charlie samosebou taky. Jsou to prostě přátelé a my jsme buď jejich páníčky a nebo sloužící, to podle situace... :-)  :-)

25 Bev Bev | E-mail | Web | 21. října 2015 v 13:22 | Reagovat

[24]: To jsi řekla moc krásně, taky si to myslím. Vždycky mě pohled na ně potěší, i když se třeba na ně někdy zlobím a už jen prohlížení jejich fotek mě uklidňuje. :-)

26 bludickka bludickka | 27. listopadu 2015 v 16:38 | Reagovat

Vy těch potvůrek máte! Krásný fotky, až jsem se rozněžnila :) Kočičku Mínu měl bývalý skoro švagr a vypadala snad navlas stejně jako ta vaše :)

27 Bev Bev | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 14:18 | Reagovat

[26]: Tomu zbarvení se říká chiméra, zdá se mi strašně pěkný. Mám radost, že máme jednu takovou zvláštní chiméru doma. A že jsi se s ní taky setkala, to je taky milá náhoda, zatím jsem takových kočiček ve skutečnosti moc neviděla. :-)

28 valkazaba valkazaba | 7. dubna 2016 v 21:44 | Reagovat

Kdysi jsem měla králíka a vždycky jsem si přála kočku nebo psa, ale do bytovky byl ten králík přese jen lepší. Teď máme doma maximálně tu myš :-D

29 Bev Bev | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 10:15 | Reagovat

[28]: To my taky, pro změnu v chodbě. :D Zvířátka jsou fajn, už si bez nich neumím život ani představit, i když je to někdy o nervy. :-?  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.