Není nutné vědět úplně všechno

3. září 2015 v 14:15 | bev |  Občasník
Věcí, které je skoro lepší nevědět, je spousta. Pro sebe si je dělím do dvou kategoriíí. Za prvé jsou to ty, které máme všichni více méně společné. Říkám jim všeobecné. Sem patří kupříkladu složení potravin. Nevím, jak moc to kdo sleduje, ale já jsem názoru, že je někdy lepší nevědět úplně všechno. Neprohlížím podrobně pestrobarevné sáčky a balíčky a nehloubám nad každým řádkem vytištěným na zboží, jako by šlo o poselství zašifrované do písmen a čísel tajemným spolkem iluminátů.


Jedním z důvodů mého laxního přístupu patrně bude fakt, že ta drobná písmena už prostě nepřečtu. Ale stejně si myslím, že se nic nemá přehánět. I mě pochopitelně zneklidňují všechna ta éčka a umělá sladidla a barviva a čertví co ještě, ale říkám si: Kdo se bojí, nesmí do supermarketu. Ještě víc se totiž bojím, že při hodně podrobném průzkumu bych mohla zjistit, že celá poživatina včetně obalu je vlastně produktem chemického průmyslu něco jako made in Unipetrol a mé chápání světa by tak mohlo utrpět nenapravitelný otřes. Například maggi a bujón mi přijdou jako klasičtí představitelé pochutin na bázi ropy. Ne že by jim to ubíralo na chuti.

Nikdy by mě taky ani nenapadlo, pídit se po tom, jak manžel slavil narození našich dcer, čímž se dostávám ke kategorii osobní. Pravda, doneslo se ke mně podvakráte mnoho rozličných náznaků a to převážně synonyma k výrazu oblíbenému mezi sběrači nepotřebných deklů, okapů a lokomotiv - na šrot. Třeba zvonivé - na plech, preferované zaměstnanci kovovýroby, nebo z oblasti pohostinství libozvučné - na šlupky. Poněkud chudě působí vedle těchto popisných výrazů známé umakartové čelo, oblíbené především mezi klienty stánků s rychlým občerstvením. Ve svém výčtu nemohu vynechat ani krásné dramatické - jako dělo, které po zrušení povinné vojenské služby zvolna upadá v zapomnění a je používáno převážně ve specifickém prostředí zimních sportů a ski areálů. A nesmím vynechat ani cizokrajné - jako puma, oblíbené ve městech se ZOO pyšnícími se chovem velkých kočkovitých šelem a mezi fanoušky R. Kiplinga a Mauglího.
Mně osobně k euforickému vytržení zcela stačila noční cesta do porodnice, kdy manžel vyždímal z našeho trabanta neuvěřitelných sedmdesát kilometrů za hodinu a do klepání a rachtání plechů uvolněných zběsilým tempem každé tři minuty zlověstně opakoval: Cítím benzín, asi nám teče benzín... Tuto frázi krátce před přejezdem železnice v Novém Městě vystřídalo neméně zneklidňující: Pokud budu muset zastavit, už se nerozjedem. Nevím přesně z jakého důvodu manžel dospěl k tomuto závěru, ale určitým vodítkem by mohla být pořizovací cena našeho vozu - považte! celých 1800 Kč. Jen pro zajímavost dodávám, že kočárek jsme koupili za 1200 Kč.
Nemůžu říct, že v porovnání s cestou mi pak samotný porod přišel vyloženě jako psina - domnívám se, že odvážné tvrzení: Porod je nejkrásnější moment v životě ženy, musel zaručeně jako první vyslovit nějaký chlapík, který byl porodu nejblíž, když kočka rodinných přátel poprvé snesla z půdy koťata - ale všechno nakonec proběhlo dobře, standardním způsobem. Detaily si z pochopitelných důvodů nechávám pro sebe. To je další věc, o které je lepší vědět co nejméně.

Ve stejném duchu, tedy vědět dopředu co nejméně, jsme vstoupili s manželem do fáze rodičovství. Já vybavená, podle svého soudu dostatečně, Velkou knihou o matce a dítěti, rozhodnutím vést výchovu zcela jinak než moji rodiče a v neposlední řadě maminkou v přízemí, přičemž pouze poslední bod se skutečně osvědčil. Velká kniha o matce a dítěti nicméně ještě jednou figurovala v našem rodinném životě a to když jsem o mnoho let později usoudila, že je vhodný čas prolomit bariéru nevědomosti a promluvit k dcerkám o některých aspektech života ženy. Jako se tonoucí stébla chytá, chopila jsem se já zmíněné knihy, významně ji položila vedle sebe na gauč a s intenzivním pocitem, že Jan Amos Komenský mi kouká přes rameno a propůjčuje mi své pedagogické vlohy, jsem hlasem zjihlým vědomím vlastní důležitosti oslovila dcerky. "Holky, pojďte si ke mně na chvilku sednout, chtěla bych si s vámi o něčem promluvit."
Neochotně se došouraly ke gauči, koukly na mě, na knihu a otráveně zavyly: " Mamíí, nééé, ty budeš mít další děcko..."
Asi nemusím říkat, že Komenský vzal zbaběle roha. Mě složil záchvat smíchu a když konečně došla řeč na ony aspekty, usadily mě dcerky, řka, že přece čtou Bravíčko a ví i to, co já nevím do dnes, čemuž jsem snadno uvěřila.

Taky jsem nijak zvlášť netoužila vědět, jak si vedli moji drazí doma v pěti týdnech mé nepřítomnosti, kdy jsme rehabilitovala v lázních. Ovšem po příjezdu jsem nalezla tolik výmluvných indicií, že mé blažené nevědění rychle vzalo za své. Kdybych chtěla, mohla bych je sledovat po baráku, jako by za sebou zanechali světelnou stopu. O svém slavném návratu jsem již jednou psala a tak jen pro oživení krátký výčet hrůzných nálezů: koberec změnivší díky zašlapaným psím chlupům barvu z hnědé na béžovou, prorezavělá konvice na kamnech, ve kterých se po celou dobu mé nepřítomnosti z úsporných důvodů netopilo, ovšem vodu od posledního vaření kafe z ní nikdo nevylil, zdivočelé kočky, brambory nasázené v místě pro jiřiny, umořený japonský javor a háček od uzeného nonšalantně zavěšený na voskovce. Zrezavělá konvice je pro mne nejvýmluvnější potvrzení faktu, že teplo rodinného krbu/ kamen není schopen udržovat každý.

A na závěr tu mám jednu takovou ošemetnou záležitost z nedávné doby. Strašně ráda bych předstírala, že o tom nic nevím, že se to vlastně vůbec nestalo a když, tak někomu jinému. Jenže stalo a jak už víte, nedokážu lhát. Dokonce ani sama sobě.
Víte, to posezení s našimi přáteli bylo tenkrát víc než vydařené. Vlastně bylo všechno úplně perfektní a to přesně do té doby, než jsme se poněkud těžce vyhrabali z křesel a vydali se na cestu domů. Už dva metry za domovními dveřmi se ukázalo, že smršť jägermeisterů - příhodně zvaná rychlá smrt - která nás postihla v poslední půlhodině takříkajíc na rozloučenou, nebyla nejlepším nápadem a neudělala dobře nikomu z nás. Vybavuji si, že nás známí doprovodili až ke dveřím a pak neobyčejně efektně doslova zapadli do domu. Vypadalo to, jako by je stahovala zpět nějaká mocná síla. My se s manželem po dlouhé době chytili vroucně za ruce - nikoli z právě probuzeného citu ale čistě z nutnosti - a vydali se na cestu domů. Zpočátku to šlo dobře. Každého z nás to táhlo k jedné straně a tak jsme jaksi vyvažovali jeden druhého. V momentě kdy jsme překonali táhlé stoupání a došli na náves nasvícenou veřejným osvětlením, jsme byli již natolik sladění, že jsme lítali svorně z jedné strany na druhou. I nás dohnala ona mocná temná síla, která vtáhla přátele zpět do domu. Přesto jsme vytrvale postupovali k našemu domovu, který byl konečně na dohled. Bohužel ani jeden z nás nevzpomněl na nedávné dokončení obecní kanalizace. Odbočku k našemu domu přetínal pás asi metr široký, kde byla doposud snížená úroveň terénu. Jen tak o tři pět centimetrů, ale v našem delikátném stavu to úplně stačilo. Následné dění si vysvětluji tak, že jeden z nás zřejmě došlápnul o něco níž, než čekal, ztratil rovnováhu a kolegiálně s sebou strhnul k zemi toho druhého. Nakonec, vždyť jsem si to kdysi slíbili: V dobrém i zlém...
Jsem neskonale vděčná, za milosrdné zatmění mysli, která mi to, co následovalo, předkládá jen v náznacích a nejasných obrazech. Vím, že tam bylo hodně padání a vstávání a zase padání... Laurel a Hardy by na nás byli pyšní. Tiše doufám, že nás nikdo v tu pozdní noční hodinu neviděl a pokud ano, nechci vědět, co si o tom myslel. Vím však naprosto jistě, že byl-li nějaký náhodný pozorovatel skryt ve stínech, musel být s prominutím pochcaný smíchy.

Říct, že mi ráno, vlastně jen o tři hodiny později - jakýsi instinkt mě vzbudil už v pět - nebylo právě dobře, je jako konstatovat, že tornádo je jenom temperamentnější bratr vánku. Devastace byla totální. Přestože se mi naše schodiště jevilo jako kilometry dlouhý sešup do království pekelného, slezla jsem dolů, abych uklidila před zvědavým tátovým pohledem naše zablácené boty. (Taky nemusí vědět všechno.) Vybavila jsem si totiž, že prohlubeň, se kterou jsem se oba až nepříjemně důvěrně seznámili, byla po předchozím dešti plná jemného bláta, které tlumilo naše pády. Nové zimní boty, které jsem měla v ten památný večer poprvé na nohou, na tom byly překvapivě snad ještě o něco hůř než já. Komplet obalené blátem, bahno bylo i na modrém kožíšku uvnitř a tkaničky vyhlížely jako podvyživené pijavice. Záhy se však ukázalo, že zničené boty představují nejmenší problém. Když jsem zvedla pohled od bot, bylo to, jako bych se ocitla v Cueva de las Manos - argentinské Jeskyni rukou. Fádnost bílých zdí chodby oživily perfektně vyvedené blativé otisky. Stejné dva páry rukou ozdobily i zdi kolem schodiště, na záchodě a také v koupelně, kde jsem navíc nalezla vanu plnou zablácených hader, které kdysi, v jiném životě, bývaly našimi svršky.

Nikdy nepřestanu blahořečit výrobce omyvatelných nátěrů. V sedm hodin, kdy tatík většinou vstává, jsem měla z větší části umytou chodbu a schodiště a třikrát propláchnuté hadry, které už zase vzdáleně připomínaly oblečení. Šokem jsem dokonale vystřízlivěla. Dokonce mi už ani nebylo špatně, jen jsem po zbytek dne připomínala ty zvláštní psíky, kteří se, ať je teplo nebo zima, neustále třesou. A nakonec se mi díky intenzivní vodoléčbě podařilo zachránit i boty.

Jägermeistera jsem od té doby už neochutnala a vidím-li typickou hranatou láhev, v panice couvám a uchyluji se do ochranného kruhu ze sypané kuchyňské soli. Neznám jeho přesné složení, jak už jsem řekla, není nutné vědět všechno, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se provalilo, že je dochucovaný výluhem z rulíku zlomocného a ďáblovou slinou. Základní složku jsem ale odhalila ihned (po první otravě) a v mém soukromém archivu byl neodvolatelně zařazen na černou listinu hned vedle maggi. Mrkající


Téma týdne - Co je lepší nevědět?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. září 2015 v 14:31 | Reagovat

Když jsem v emailu viděla, že máš nový článek, hned jsem ,,utíkala" číst. Nezklamala jsem se. Možná jsi byla v ten moment nešťastná z takové události, ale popsala jsi to s takovým humorem, že mi ještě nyní kanou slzy-vnějšími koutky očí. Jo, díky, sice jsem za celý svůj život nic takového nezažila , ale v povznesené náladě následované ,,spánkem" jsem byla asi třikrát.  Ale špatně mi ráno náhodou nebylo.Ale zažila jsem to u jiných lidiček, takže...nic si z toho nedělej. Každá zkušenost je dobrá. :-D

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 3. září 2015 v 15:12 | Reagovat

Jo, nemá se nic přehánět a není opravdu nutné vědět jak chutná a co činí Jägermaister. V tom raději zůstanu bezvědomá. Abych neskončila v bezvědomí.... skutečně raději se nepídím po ničem co po vyplutí na hladinu není nic příjemného a raději setrvám ve sladké nevědomosti. Ovšem někdy se odhalení koná samo i nechtěně a pak teprve si říkám: "Sakra, proč jsem to nevěděla dřív?"

3 Bev Bev | E-mail | Web | 4. září 2015 v 7:58 | Reagovat

[1]: Mám velkou radost, že jsem tě pobavila. Je sice pravda, že jsem z našeho jägermeistrového dobrodružství nebyla v první chvíli moc nadšená a těch jmen, co jsem si dala. Takhle jsem se snad nezrychtovala ani ve dvaceti a té práce, co jsem si přidělala. Ale taky musím říct, že jsme se tomu s Jirkou, známýma i našema holkama, kterým jsem to vyprávěli, strašně nachechtali a tahle historka se okamžitě zařadila do zlatého fondu rodinných příhěhů. :D  ;-)

[2]: Co činí, už vím a říkám si, sakra, proč mě nenapadlo dřív, že by mě mohl takhle složit. :-?  ;-)

4 Beatricia Beatricia | Web | 4. září 2015 v 13:48 | Reagovat

To je zase geniální počteníčko made by Bev. To se čte tak krásně, jako když másla ukrajuje. Dokážeš svým jemným a někdy břitkým vtipem vykreslit i katastrofy všeho druhu.
Opravdu nemusíme vědět všechno... co oči nevidí, srdce nebolí.
Moc ti děkuji za tu líbeznou a potěšující spršku komentářů. Ty opravdu umíš potěšit a pohladit. ♫♫♥♥♫♫

5 Meduňka Meduňka | Web | 4. září 2015 v 20:34 | Reagovat

Bájo čtení! :D  :D  :D Obzvlášť vaše opilecká storka :-D, vylíčená dokonale, jak to umíš jen ty. Hihi, já takhle už nikdy Becherovku.

6 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 5. září 2015 v 16:06 | Reagovat

Super čtení, díky za ně. Pobavila jsi mne a o to asi šlo v Tvém článku nejvíc,  že? Prostě, kdo umí, ten umí!

7 Miloš Miloš | Web | 5. září 2015 v 20:36 | Reagovat

Bev, ještěže se vám tam do cesty nepřipletl nějaký potok nebo řeka.

Jägermeister mně náhodou chutná, jen se ho nesmí za večer vypít litr :)

8 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 5. září 2015 v 22:34 | Reagovat

Bevíčku, Ty nezklameš :-)

Já bych tam ty blátivé stopy nechala. Jednou jsem u známé viděla dětskými chodidly ozdobené zdi a moc se mi to líbilo, takže bych nadšeně přivítala i otisky rukou... ;-)

Mimochodem, maggi, neboli kravská kopyta a rohy, miluju. Jako dítě jsem to cucala jako lahůdku!!! :D

9 Mniška Mniška | E-mail | Web | 6. září 2015 v 12:49 | Reagovat

No nezklamala jsi koneckonců ani mě. Dlouhý, krátký článek, Tvůj vždycky stojí za to si přečíst, protože pobaví, ať už píšeš o čemkoliv. Strašně mě nicméně oslovila ta věta:"Nakonec, vždyť jsem si to kdysi slíbili: V dobrém i zlém..." to mi zvoní v uších ještě po přečtení článku, hluboce mě oslovila. Svědčí to i o vašem harmonickém vztahu, po němž také prahnu. Snad budu mít taky to štěstí :)

10 Kika Kika | E-mail | Web | 6. září 2015 v 20:17 | Reagovat

to je parádní! Nejvíc se mi líbila ta část kdy s odvahou, ze budeš poučovat svá dítka, dítka začala poučovat Tebe :-D

11 Van Vendy Van Vendy | Web | 6. září 2015 v 22:00 | Reagovat

Opět naprosto boží povídání o věcech, které nás provází.Nevím, co zhodnotit dřív a líp - Bravíčko je příšerný plátek, ale co se poučení mladých dívenek (a pravda i chlapců) týče, tak je plně vybaveno. Spoustě rodičů zřejmě ušetřilo trapné vysvětlování, jak se věci mají. :-P
Na šrot? Jako dělo? Taky jsem zažila, a vlastně variaci tvé jégrmajstrové štace. Jen jsem neumývala stěny, pravda... ale odpork jisté značce alkoholu jsem si zachovala soustavně šíleně velký. No, minimálně po dva roky, a ani dnes tento druh zrovna nemusím.
Ale stejně jseš dobrá, že jsi ty stěny zvládla. Tady je vidět, že když je případ nouze, člověk se dokáže vybičovat k neuvěřitlným výkonům. :-D

12 Van Vendy Van Vendy | Web | 6. září 2015 v 22:04 | Reagovat

[11]: Mohu jen souhlasit, někdy je opravdu lepší nevědět všechno. Člověk si tím ušetří mnohé nervy... :-D

13 Bev Bev | E-mail | Web | 7. září 2015 v 8:29 | Reagovat

[4]: A já děkuji Tobě, Beuško, za laskavá, milá slova. :-)

[5]: :-D  :-D Becherovku si občas dáváme s tatínkem, ale jen po jednom panáku. Táta má od narozenin a Vánoc zásoby a tak kolikrát jak vidí, že jdu kolem dveří, nebo jsem na zahradě, hned volá, pojď si dát panáka! Což je nabídka, která se neodmítá, ale jenom od táty. Jinak kořalku nemusím vůbec. Dokonce jsem tvrdila, že kdyby byl prodej kořalky navždy zakázán, bude mi to úplně jedno, asi jsem byla příliš namistrovaná a tak mi jägermester dal pěkně po čuni. :D  ;-)

[6]: Ano, Alenko, je to přesně tak, neměla jsem jiný cíl než pobavit. Sama jsem se dobře bavila při zapisování svých dávnějších i nedávných zážitků a pokud se pobavil i někdo při čtení, jsem v sedmém nebi. :D

[7]: Tak to máš pravdu, jímá mě hrůza, co všechno se mohlo stát. Jen si představ, kdyby třeba výkop nebyl zasypaný. Bože, to by byla ostuda. Jednomu klučíkovi od nás se stalo po zábavě. Jenže to je děcko, ale co my, rodiče... :D Krásně to napsal pan King v knize Pytel kostí:
...U nás nemáme žádného obecního opilce, všichni se střídáme...
:-D

14 Bev Bev | E-mail | Web | 7. září 2015 v 8:47 | Reagovat

[8]: No, jako výzdoba by to bylo asi originální :-? dá se říct ruční práce :-D ale kdyby to viděl táta, nejspíš bysme ho křísili. ;-) Ale nutí mě to zamýšlet se, z jakých pohnutek vlastně vznikla výzdoba oněch jeskyní, které jsou plné podobných otisků. Žeby nějaká pařba? :-?  :-D

[9]: Nevím jestli zrovna harmonické, ale je pravda, že se máme pořád hodně rádi i když to tak často nevypadá a někdy bysme se pozabíjeli. :D
Moc Ti přeju, abys měla štěstí a vztah byl harmonický, přesně podle tvých představ. :-)

[10]: Ano, už mnohokrát se mi dostalo od dcer poučení. Nějak jsem si to vyměnily. :D

[11]: Vendí, máš svatou pravdu, nevěřila bych tomu, nezažít to, že po téměř dokonané otravě alkoholem a jen asi třech hodinách spánku je možné fungovat. Ale taky nezapomenu na ten celodenní třas, nevím jestli to byl šok nebo se jen vzpíralo podobným experimentům srdce. :D  ;-)

Děkuji vám všem za laskavé přijetí mého vážně-nevážného článku.
Vaše Bevíčková. :-)

15 Elis Elis | Web | 10. září 2015 v 15:10 | Reagovat

S tím naprosto souhlasím není nutné vědět všechno, co oči nevidí to srdce nebolí, je to skvěle napsaný článek... :-)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 11. září 2015 v 6:55 | Reagovat

[15]:Děkuji, Elis, mám radost, že se ti líbil. :-)

17 Van Vendy Van Vendy | Web | 12. září 2015 v 15:41 | Reagovat

[14]: Bevi, ten třas byla asi ta částečná otrava, organismus ji ještě nevyloučil (po třech hodinách, nemyslitelné!) :-D Já byla takhle znehybněna na bramborové brigádě, tedy druhý den po akci, a to jsem myslela na mou duši že pojdu. :D Jak mi bylo zle. A to mi ještě vtipálci nabízeli alkohol, řka, že nejlepší je vyléčit problém tím, čím se zapříčinil. Možná to na někoho funguje, ale na mě nééé! :D

18 Radka Radka | E-mail | Web | 12. září 2015 v 22:21 | Reagovat

Tak já budu Tvůj pravý opak. Čtu si složení produktů a když je to moc malé, raději to nekoupím. Nebo ano a doma to dám  přečíst dceři. Problém je, že mi po některých produktech (palmový olej, glutamát,..) bývá hodně šoufl :-(
Nicméně Tvůj popis bylinné události mě pobavil, zejména představa umělecky vyzdobených stěn :D

19 Jana Jana | E-mail | Web | 13. září 2015 v 7:36 | Reagovat

Komneský vzal roha, být jako dělo, jako puma - proboha to je nejvíc úžasný a dokonalý článek, u kterého jsem se mohla potrhat smíchy! Zdivočelé kočky :D :D :D Tohle umí napsat jenom jeden jediný typ člověka - maminka ...

20 Robka Robka | Web | 13. září 2015 v 16:17 | Reagovat

Krásné čtení, opravdu jsem se od srdce zasmála.:-) Zážitek s Jägermeisterem musel být téměř hororový - soudě podle tebou popsaných následků - ale ty ho dovedeš tak působivě přiblížit.:-) Jen bych si být tebou trvala na tom, aby následky té spoušti likvidoval i choť (v dobrém i zlém).

21 Bev Bev | E-mail | Web | 16. září 2015 v 13:49 | Reagovat

[17]: Ano, to je to vyhánění čerta ďáblem, ještě jsem neměla odvahu to vyzkoušet. :D

[18]: Ráda jsem pobavila a jinak ber, Radí, prosím mé psaní jako nadsázku. :-) V žádném případě tím nechci cokoli zlehčovat nebo zesměšňovat a už vůbec nechci tvrdit, že můj přístup je správný. Jen to tak prostě mám, ale je klidně možné, že jakmile si konečně pořídím brýle, budu mluvit úplně jinak. :-D  ;-) A dobře rozumím, že jakmile jsou nějaké zdravotní problémy a omezení, je člověk setsakra opatrný a taky je to tak dobře. :-)

[19]: Jani, mám radost, že se líbilo. :D

[20]: Máš naprostou pravdu, bylo by to  správné a spravedlivé, bohužel neproveditelné, Jirka jakmile upadne do kómatu, nic ho nevyruší ale i kdyby náhodou ano, bude stejně jako pracovní síla úplně k ničemu a ještě bych se musela starat o něj. :D  ;-)A hororový zážitek to opravdu byl, popsala jsem jen holá fakta. :-D

Velmi vám všem děkuji, jste báječní. :-)

22 bludickka bludickka | E-mail | Web | 1. října 2015 v 7:57 | Reagovat

Co se týče složení potravin, sleduju ho :) Ne nijak brutálně, ale stejně semtam prostuduju nějakou tu etiketu - ne úplně zřídka. Myslím, že něco míň chemického se dá najít a kupodivu od doby, co jsem začala etikety číst mě na spoustu věcí i přešla chuť :)
Našrot bych za takovéhle situace klidně odpustila.. jen by v tom nesměla figurovat jakákoliv žena :)
Možná by bylo lepší, jet do porodnice v kočárku místo v autě :D
Jägermeister mi chutná, i když si ho většinou nekupuju, protože dávám přednost lacinější klasice.
Opět si mě svými historkami ze života pobavila. Tvoje příběhy jsou skvělé a vybroušené... ale tyhle tvoje deníkové zápisky srší vtipem a zůstává po nich pravidelně úsměv na tváři. Těším se na další dávku! :)

23 Bev Bev | E-mail | Web | 2. října 2015 v 10:47 | Reagovat

[22]: Toho se právě bojím, co všechno bych mohla zjistit. :D
Obešlo se to zřejmě bez žen a pokud ne, je to už dlouho a pak, co oči nevidí... :-?  :-D ne, dělám si srandu, tohle by mě naštvalo.
Taky ho nekupuju z úplně stejných důvodů, ovšem známí jsou na tom trošku jinak a je to jejich nejmilejší pití. Nechápu! :D  ;-)
Ráda jsem pobavila. Děkuji.:-)

24 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. září 2016 v 13:39 | Reagovat

Bingo! Nádherný akční článek. Doteď jsem tě nečetla, ale ode dneška si tě přihlašuju a věším na listu oblíbených.
Dnes končí soutěž na ocenění článku Ocenílkem. Nechceš tento článek ještě nahlásit? Já už jsem tipovala, ale ty jsi ještě volná. Aby kdo tě nezná, poznal, že dokážeš správně psát i o opici a jejích následcích :-D
Je mi to od včerejška blízké, páč jsem se taky z jednoho píva a maličkého Jégrmajstra tak zlinkovala, že fakt nevím, kudy mě na vodítku tahala moje fena Terezka na pozdním výběhu. Kdybych se nepřipla k jejímu vodítku, plantala bych kolem dědiny doteď :-P
Tuto příhodu nemusím tajit, ale kdybych věděla, že minipidi Jégrmaistr se mnou tak švácne vo taras, hodně ráda bych za tuto "prémii" ušetřila. V dnešním článkku to přiznávám :-P

25 Bev Bev | E-mail | Web | 5. září 2016 v 7:56 | Reagovat

[24]: Tak to si musím přečíst, jak to teda bylo. :D
Jinak k soutěži už jsem Ti psala, tak třeba to vyjde příště.
Děkuji Kitty za milé komentáře. :-)

26 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 6. září 2016 v 17:40 | Reagovat

Tak to byly opravdu zajímavé zážitky.
Jinak, co se týče potravin, je dobré vědět, z čeho jsou.
Ale je pravda, že člověk zas úplně o všem vědět nemusí. Proto taky neumí číst myšlenky. Jinak by se zhrozil, co si o něm kdo myslí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.