Nudíte se?

23. srpna 2015 v 9:52 | bev |  Občasník
Pokud ano, pokud se opravdu nudíte, nemusíte si nutně pořizovat medvídka mývala, jak doporučuje klasik. Je to jistě zvířátko roztomilé a s nudou hravě zatočí stejně snadno jako králíček, pískomil, křeček, morče, tarantule nebo anakonda. Nevýhodou živých rozptylovačů je však jejich potřeba pravidelné péče a poměrně častá nechuť k příbytku pro ně určenému, který se pokouší za jakoukoli cenu opustit. Nevařím z vody, patřím k úzkému okruhu unikátních jedinců, kterým utekla želva. Vodní.


Naše Julča zcela a naprosto pohrdla venkovním výběhem vyrobeným ze čtyř prken, i bazénkem z lavoru zapuštěným do země. Několik dnů ji bylo možno po vypuštění pod jabloň spatřit, jak postává toužebně na zadních u jedné ze čtyř stěn ohrádky a pokouší se alespoň zahlédnout divočinu tam venku. Nakonec se jí podařilo ohradu přelézt. Dvakrát byla zadržena v půli cesty k zahradní brance, potřetí zřejmě zapnula tryskové motory, protože se ji dohledat nepodařilo, přestože jsem prolezla zahradu po kolenech a propátrala každý kout. Marně. Želva opustila svůj výběh, zahradu a naši rodinu bez rozloučení a jakéhokoli varování, že se chystá na delší cestu. Holky byly tenkrát ještě docela malé a tak asi nemusím říkat, že se to neobešlo bez patřičného řevu a prolité slzy by málem naplnily osiřelý lavor. Taky jsem se poměrně dlouho děsila možnosti, že jsem ji v trávě přehlédla a jednou někde objevíme prázdný krunýř. Nestalo se. Naopak docela nedávno přišly holky se zajímavou teorií; v řece protékající Žďárem nad Sázavou zahlédly prý vodní želvu vzhledem odpovídající naší útěkářce, jak by po těch letech pravděpodobně vypadala a vydedukovaly, že Julča neomylně zamířila z naší zahrady k blízkému potoku a na jeho vlnách doputovala až do okresního města. Hezká představa. Ale nechme želvu želvou, ať už to bylo, jak chtělo.
Pokud se opravdu hodně nudíte, mám úplně jinou radu. Pořiďte si nábytek v krabici. Čím větší almara a čím více šuplíků, tím spolehlivěji vás pokusy o správné sestavení rozptýlí. Také bych chtěla podotknout, že se zcela právem říká: co tě nezabije, to tě posílí. Takže se nejenom zabavíte, ale navíc si procvičíte sebeovládání, zvládání stresových situací a pokud se rozhodnete skládat s partnerem, prověříte i odolnost vztahu vůči nepříznivým vnějším vlivům. Troufnu si říct; dokud nesložíte s partnerem aspoň malou almárku ze zhruba stopadesáti dílů, nemůžete nikdy s jistotou tvrdit, že váš vztah je skutečně stabilní. Zmíněný předpoklad platí pochopitelně pouze v případě, že to oba přežijí. A když ne... ale to vlastně není až tak důležité...

U nás to začalo nenápadně a nenásilně, jak je ostatně zvykem podobných adrenalinových zážitků. Rozhodli jsem se pořídit si do kuchyně novou komodu. Takovou pěknou komodičku z borovice. Na letáku vypadala velmi solidně a hlavně kompletně. První záchvěv nejistoty jsem pocítila při návštěvě prodejny nábytku. ,,Musíme ji nejdřív objednat," řekl pán a paní za stolkem vedle souhlasně přikývla. ,,Přijde asi do týdne, zavoláme." Pochopitelně jsem se zajímala o to, jak tu, podle mne ne úplně nepatrnou almaru, převezeme. ,,Přijde v krabici," řekl pán s dalším velkým úsměvem a mě hlavou problesklo neblahé tušení podobající se podzimnímu smrákání. Chmurnou vizi jsem zamaskovala falešným úsměvem. ,,Bude tam nějaký návod, že?" culila jsem se podlézavě na prodavače. ,,Ale samozřejmě, bude tam podrobný návod," smál se pán jako březnové slunce. Samé sliby ale teplo žádné.

Za týden komoda dorazila, zajeli jsme pro ni, naložili podlouhlou krabici znepokojivě připomínající rakev mezi holky na zadní sedadlo a zabarikádovali tak psa v kufru. Jezdíme totiž vždycky komplet, celá rodina včetně psa, na výlety i na nákupy. Je to sice o nervy, ale společné cestování tříbí naše charaktery i vyjadřovací schopnosti. Jedeme-li někam dál, pravidelně po dvou hodinách jízdy - kdy pes tiše ale nepřetržitě skučí jako meluzína na zadním okně, jedna ze čtyř kazet, které s sebou vozíme, donekonečna vyhrává buď: V Montgomery bijí zvony, nebo Hvězdičko blýskavá, nebo Kola se kroutí dál, nebo Říkal mi plný lásky, dál jen vejdi ( podotýkám, že poslední text má pro mne nádech utopie ) - dosahuji plynulosti slovního projevu, za který by se nemusel stydět podomní prodejce ani bratr jehovista. Má řeč zpravidla začíná oznámením: Dneska jsem s vámi jela naposledy, a končí zařváním: Vyměň tu pitomou kazetu, nebo mě nech vystoupit! Tentokrát se náš výjezd obešel bez podobných projevů, na to je cesta do Nového Města a zpět příliš krátká.

Doma manžel krabici vynesl do poschodí a uložil ji na chodbě. Domníval se bláhový, že tím pro něj celá akce skončila. Netrpělivě jsem krabici rozbalila a propadla panice. Krabice skrývala několik rozličně velkých desek, sáčky plné lišt, dřevěných válečků, pantů, asi osm druhů šroubů a hřebíčků a sešit s návodem složitostí podivuhodně připomínající ztracené plány Eiffelovky. Vážnost situace mi potvrdil i tatík, nakoukl do krabice, dloubnul do sáčku se směsí šroubů a konverzačně prohodil: ,,Slyšel jsem o lidech, co to nikdy dohromady nedali."
Po lehkém chvilkovém zhroucení jsem odhodlaně rozložila návod a jala se studovat první z deseti listů. Kupodivu jsem asi po hodině dešifrovala kód, povolala velmi nenadšeného manžela a začala mu předkládat jednotlivé kusy ke smontování. Z nepochopitelných důvodů jsme se pustili do díla v kuchyni, která díky letním vedrům podporovaným kamny stále ještě rozpálenými po předchozím vaření silně připomínala klima deštného pralesa. Naši volbu lze vysvětlit jedině skrytým šílenstvím s příměsí sebemrskačství. Také jsem si ověřili, že ani jeden nemáme sklony ke klaustrofobii, ke kompletování almary jsme zvolili nejužží místo mezi kuchyňským stolem a kredencem. Na manipulaci s prkny 1,18 m jsem měli prostor zhruba metr čtvereční. Rapidně klesající náladě i morálce neprospělo občasné šťouchnutí prknem do skleníku, mikrovlnky nebo hlavy jednoho z nás.
V návodu mimo jiné stál odhad, že smontování je pro dva aktéry záležitost na 45 minut. Jak které. My měli v podvečer prvního dne smontovanou kostru - tedy spodek, vrchní desku a postranice a to za cenu několika litrů potu a slz ( naštěstí a kupodivu se to obešlo bez krve) - a nahrubo sestavenou žádost o rozvod.

Další dva dny už neprobíhaly tak dramaticky. Kdykoli jsme se pustili do skládačky, ujistila jsem se nejdřív, že si manžel vzal prášek na tlak a je sytý. Později večer, když vztek vystřídala smířlivost a ze vzduchu se vytratil pach síry a adrenalinu, totiž dospěl k názoru, že tak řval, protože měl hlad. Infarktový stav z prvního dne se tedy už v podobné míře neopakoval. Energie nebylo nazbyt a tak jsem se oba omezili na syčené a prskané a vrčené poznámky neurčitého charakteru, díky čemuž se nám podařilo zachránit manželství. Díla utěšeně přibývalo a třetího dne kolem páté odpoledne jsem si dovolila doufat. Po zkompletování čtvrtého šuplíku ze šesti můj optimismus dosáhl takové úrovně, že jsem si dovolila i laškovnou poznámku vedenou především snahou vyzvednout své zásluhy a získat ztracené body.
,, Nebýt mě, tak to ani dohromady nedáš," prohodila jsem přívětivě.
,,Nebýt tebe," suše odtušil manžel, ,,tak už to leží u kotla naštípané na topení,"
Napadlo mě, jestli on není tak trochu chabrus na nervy, ale to s tou vlažnou vodou jsem si mu doporučit netroufla.
Pořád ještě měl po ruce hromadu rozličného nářadí včetně kladiva a vrtačky a přes pravidelné snižování tlaku v očích zdivočelý výraz lovce šavlozubých tygrů.

Takže pokud se nudíte a chcete prověřit váš vztah, vyberte si něco pěkného, velkého, naporcovaného v krabici, povolejte partnera a pusťte se do díla. Buď to a nebo se nuďte klidně dál.
Co se týče mě, v čase Před komodou jsem si pohrávala s představou, že se s manželem společně pustíme do výstavby pergoly, dokonce jsem měla už vybrané místo, kde bude stát. Nyní, Po komodě, jsem se oprostila od podobných nereálných představ a propustila manžela ze svých služeb se slovy: ,,S tebou bych už nechtěla stavět ani psí boudu."
Prozření bývají krutá. Marně jsem však hledala v jeho očích výraz lítosti či zahanbení.
Věřte nevěřte, zdálo se mi, jako by se mu spíš ulevilo. Mrkající



Naše nová komodička...

krom nás potěšila i kočky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. srpna 2015 v 10:25 | Reagovat

Útěk vodní želvy se konal i u nás, leč náš Morlock patří zřejmě k takovým tvorům o nichž se říká že jsou inteligentní. Utekl/a (nevím dodnes pohlaví) z jezírka a když jsem šla večer pro něj že půjde na noc do akvárka, koukala na mne zpod schodů z děsně nasupeným výrazem a otázkou v očích. No kde sakra seš? Dál už jsem raději pokusy o její letní byt utnula. Když jsem jela jednou z města, na začátku vsi najednou autobusák začal prudce brzdit a když zastavil vystartoval ven. Počali jsme pátrat proč tak učinil a on vlez do autobusu z vodní želvou v ruce a ptal se jestli nevíme komu patří.
U nás se ani nemusí skládat žádný nábytek, stačí jakákoli společná práce na zahradě či na domě případně obyčejné čtvrtletní zpracování DPH. Docela se divím že jsme ještě oba naživu a vcelku....

2 Radka Radka | E-mail | Web | 23. srpna 2015 v 12:04 | Reagovat

Hele, a byla to opravdu želva vodní? :-D
Na skládání nábytku jsem kadet. Baví mě to, je to totiž něco jiného než má práce a tak tím relaxuji. Ani ex jsem k tomu nepustila, leda šlo o velkou skříň. Ale postel (letiště) ve svém novém bytě jsem si smontovala sama. Sice jsem zpočátku nadávala, jsem odmítla pomoc řidiče, co se s tím plahočil do bytu, ale nakonec jsem měla moc dobrý pocit. Jen dodnes nechápu, proč jsem si koupila tak velkou postel, když vedle sebe nesnesu někoho funět :-?

3 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 23. srpna 2015 v 14:12 | Reagovat

BOMBA!!! Nový kabátek! To je první, co mne praštilo do očí... A ve chvilce času se podívám písmenkům na zoubek. Ahoj, Bevíčku :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. srpna 2015 v 18:22 | Reagovat

Živě jsem si představila tu kuchyň jako ,,pracoviště". To totiž můj muž přímo vyhledává. Cokoliv lepí, montuje, rozebírá položí si v kuchyni na jídelní stůl a mě by mohl čert vzít! Ale montování zakoupených věcí jsme takticky rozdělila. Komodu do pokoje si zakoupil muž jaksi neplánovaně- čtyřšuplíkovou, docela hezkou, tak jsem ho ponechala jeho osudu. Smontovával ji rovnou na místě, takže mimo kuchyň. Byl od něho na celé odpoledne pokoj. Jen jsme zhistili, proč komoda byla levnější: jeden šuplík je trochu povystrčený a nejde to nijak opravit. Na štěstí je spodní, tak to vypadá jako schválně. Houpací křeslo jsem si smontovala sama, protože mužovi to připadalo nesestavitelné. A docela dobře. Jen jsem ho pak požádala, aby trochu víc přitáhl šrouby, protože na to nemám takovou sílu.A chválila a chválila...proto nejsme ještě po tolika letech rozvedení-asi. ;-)  :-D

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. srpna 2015 v 18:24 | Reagovat

Ty moje překlepy - jsem takticky...zjistili :-(

6 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 24. srpna 2015 v 18:22 | Reagovat

Máš pravdu. Tak zvané montovací návody bývají občas rébusem i pro zkušené a šikovné montéry. U nás se druhá polovička nesmí do těchto věcí plést, natož radit. To by určitě skončilo hádkou a věc, určená ke smontování by zůstala v původním rozloženém stavu! Jako žena můžu dělat pouze mlčenlivou podržtašku, či spíše podržprkýnko. Hlavně, že jste komodu dali do kupy a Tebe může těšit, že na tom máš lví podíl. :-)

7 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 9:16 | Reagovat

Beví, já Tě miluju! Tohle se nedá vydržet. Čtu a každá Tvá věta mě ničí - v tom krásném slova smyslu. Úplně se kroutím, jak už chci reagovat, až nemám stání a musím to napsat, aniž bych dočetla... Tvá přirovnání mne baví, Tvá slova mne baví, Tvůj talent mne baví... Jdu rychle pokračovat, jak to bylo dál :-)

8 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 9:28 | Reagovat

Úplně se tetelím nad rozbalenou krabicí... a tatínek to božsky rozčísnul :-D

Souhlasím naprosto s manželem Jirkou, jakmile hlad kroutí žaludek a ždímá ho jak ždímačka, pak se těžko dá být v klidu a neřvat. Znám to z vlastní zkušenosti. Hlad je vrah :-D

Zase jsem se málem počůrala... když jsem rozrušená, chce se mi čůrat, když se mi něco líbí, chce se mi čůrat, když něco fakticky miluju, čůrám... K Tobě, Bevíčku, si budu už vždycky brát pleny, ne plenu, ale pleny!, protože na Tvých stránkách se bez učůrnutí být nedá :-)

Díky za krásné psaní, opět, a pozdravuj tatínka, manžela, holčičky a všechna zvířátka... Želvu už jenom v duchu - bůh ví, jestli nezaložila nějaký želví spolek... utečenců :-D

9 Bev Bev | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 14:54 | Reagovat

[1]: Velice mě potěšilo, že nejsme jediní, komu se podařilo zašantročit želvu a pro koho je společná činnost přinejmenším výzvou. :D

[2]: Však už bych takovou hovadinu neudělala, když jsem Jirku střídala v šroubování, zjistila, jsem, že dřevo je krásně měkké a šrouby samořezné, takže bych to dala zřejmě dohromady i sama a bez řvaní, stačilo říct holkám, aby mně to pomohly přidržet. No, mám poučení. :-D  ;-) Velká postel není nikdy na škodu. :-)

[3]: Ahoj, ahoj!! :-D

[4]: Jo, ten můj taky, všechno musí dělat u stolu a nejlíp u toho sedět, když řeknu třeba, že by mohl okrájet brambory, tak řekne: klidně ale přines mi to ke stolu. :-? Nechápu. O_O Ale moc mě těší, že to není nic až tak výjimečného, jak si tak pročítám komentáře. Člověka to uklidní. :-D

[6]: Ano, dali jsem ji do kupy a vlastně na první pokus, všechny lišty a panty jsme měli přišroubované dobře, takže čtení návodu (tedy moje práce) za 1 no a to skládání za lepší dostatečnou, ale jen díky ztíženým podmínkám, tropy v kuchyni a hlad, to musíme brát v potaz. :-?  :D

[7]:[8]: Tak to je vzájemné, Tvé komentáře mě vždycky doslova pohladí a rozzáří mi den jako červencové sluníčko.
Hlad je asi opravdu špatný rádce, stejně jako strach, ale říká se, že je dobrý kuchař. :D Pozdravy ráda vyřídím a velice velice děkuji. :-)

Moc vám všem děkuji za milé a vtipné přípodotky a zážitky. :-)

10 Bev Bev | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 19:01 | Reagovat

[1]: A ještě děkuji za skvělou radu, jak se zbavit reklamy vyskakující ze zdola.
Ukrutně mi lezla na nervy. :D
Kdo to ještě neví a rád by si ji vypnul, Vendy na to přišla:
Nastavení - Obecné - sjet úplně dolů a tam si vypnout overlay reklamu. :-)

11 valin valin | Web | 28. srpna 2015 v 6:57 | Reagovat

Želva nám zdrhla kdysi taky, byla teda suchozemská, ale nikdy jsme jí už nenašli, ani její prázdný krunýř. Co se týče společného díla s naším o papá, skončilo by to pravděpodobně vraždou, nebo jak říkají vyšetřovatelé domácí zabijačkou. Jsi udatná žena. Krásně jsem se zasmála.. :-D  :-D

12 Robka Robka | Web | 28. srpna 2015 v 7:21 | Reagovat

Kdysi jsme měli taky vodní želvu Žofku, která s oblibou cestovala po obýváku a často jsme ji nacházeli za nábytkem. Podotýkám, že to vždycky přežila, i když její výlety byly dost dlouhé.
A almara - no, něco podobného jsem viděla před nedávnem, když jsme si kupovali nový stůl k počítači. Stavebnice:-) Naštěstí je můj synek poměrně zručný a zvládl to bez mé asistence. Teď se chystáme kupovat komodu do pokoje, tak doufám, že to proběhne v klidu.:-)

13 Elis Elis | Web | 28. srpna 2015 v 8:23 | Reagovat

Skvělý článek, ne a jak je vidět dá se i se želvou toho hodně zažít... :-)

14 Bev Bev | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 7:47 | Reagovat

[11]: Tak koukám, že želvy jsou celkově asi dost neklidné a nevydrží na jednom místě, kdo by to byl řekl, to už je s naší Julčou třetí cestovatelka. :D
A u nás se také schylovalo k domácí zabijačce, naštěstí jsme se včas rozešli každý do jiného pokoje a dali si pauzu, díky těm oddechovým pauzám jsem to nakonec skládali tři dny. Ale zas jsme oba přežili, to má taky něco do sebe. :-D  ;-)

[12]: A další želví cestovatelka, naštěstí limitovaná obývákem, zajímavé, nikdy bych nevěřila, jak jsou želvy aktivní. :-) Zručného synka tiše závidím a přeji hodně úspěchů při skládání komody. :D  ;-)

[13]: Se želvou, s manželem, i s nábytkem. :-D

Děkuji vám za milou návštěvu. :-)

15 Van Vendy Van Vendy | Web | 1. září 2015 v 9:24 | Reagovat

Milá Bevi, vážně jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo s tebou soucítit. Asi oboje. To s želvou mě pobavilo (o tom, jaké jsou útěkářky, jsem se bavila předloni s jedním klientem, který měl taky podobnou želvu a která mu též zahnula neznámo kam :-D ).
Sestavování nábytku, kteé má nějaké šuplíky, už bych nechala odborníkovi. V některých nábytkových centrech už se dá snad i za úplatu nechat skříňka smontovat (tuším, že to dělá ikea). Já jsem dala dohromady maximálně jednoduchou skříňku s otevřenými poličkami - skládat šuplíky a podobné srandy už by byly nad mé možnosti.
Vy jste si ověřili sílu vztahu, který kupodivu prošel jako úspěšný, i když se to neúspěšně tvářilo. Přece jen, přežít tuhle akci a neodjet hned na pánskou jízdu (o sesmolené žádosti o rozvod ani nemluvě), to už cosi znamená.
Ale pro každý případ, příště, Bevi, bych zvážila možnost hodinového manžela. Buď ten název vyburcuje tvého oficiálního manžela, nebo hodinový manžel dá do kupy zakázku. Samozřejmě za penízky. (Jinak, hodinový manžel je něco jako kutil všeuměl, který se tímto živí) :-)

16 bludickka bludickka | E-mail | Web | 5. září 2015 v 18:23 | Reagovat

Máš pravdu. Se zvířátkama se opravdu člověk nenudí. Bylo by to hezké, takový útěk želvy do volné přírody :) Snad to byla opravdu ona a přežila :)
Nábytek v krabici mám objednaný, už zbývá jen ho vyzvednout. A pak se ukážou schopnosti M., až ho bude skládat. Jedno skládání skříně s R. už mám za sebou a byla jsem tehdy dost zklamaná nepřesnostmi a kvalitou materiálů :) A bylo to psychicky náročné, dát to dohromady :) Možná o nové skříni taky spravím nějakou reportáž, ale v žádném případě nepřesáhne tu tvou, pobavila jsem se :) Nejvíc vaší cestou pro skříň :) A tak vlastně vším. Dokonce jsem se v práci nahlas smála... snad to moje sestavování skříně bude taky takhle fajn veselé a obejde se bez křiku, vraždy nebo rozchodu :)

17 Bev Bev | E-mail | Web | 7. září 2015 v 10:05 | Reagovat

[15]: Překvapilo mě, kolik z nás má podobnou zkušenost se želvou, myslela jsem, že to jenom naše rodinná specialita.
Hodinový manžel je výborný nápad, ale obávám se, že by Jiří reagoval stejně jako náš starý kohout na nově příchozího, sice ho tyhle domácí kutilské práce nebaví, ale ani nesnese, aby se do toho montoval někdo jiný, ještě tak kdybych si to dokázala dát dohromady sama. :D Ale příště už by to třeba nemuselo být tak složité... ;-)  :-D

[16]: Mně se ta představa taky moc líbí, přála bych jí to, pokud teda je to vůbec možné, aby zimu přežila venku.
Držím všechny palce, abyste to zvládli s humorem a nikoli se vztekem a řvaním jako my. Naše komoda, byla udělaná dobře a musím uznat, že i návod byl dost podrobný a přesný, když jsem do toho konečně pronikla, vlastně nám všechno klaplo, včetně pantů a posunovacích lišt pod šuplíky. jenom jsem oba moc nervní. :D

Moc mě těší, že vás můj článek pobavil. Děkuji za milé řádky. :-)

18 Jana Jana | E-mail | Web | 14. září 2015 v 18:51 | Reagovat

Někde jsem slyšela/četla, že nábytek švédské značky (ale i jiné) prověří vztah - buď se rozpadne nebo posílí :D :D :D V tomto případě šlo o ztrátu iluzí :D :D

19 Bev Bev | E-mail | Web | 26. února 2016 v 15:29 | Reagovat

[18]: :-D  :-D Komoda stále stojí a naše manželství přes občasné skřípání a povrzávání taky zatím drží. A iluze? No, to nechme na jindy. :-?  :-D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.