Květen 2015

Hrací skříňka /7/

19. května 2015 v 17:52 | bev |  Povídkář
7
Cesta

Rozesmátá holka je pryč, ta tam je i dívka, která Niku táhla zahradou, pryč je mladá žena z fotky nad postelí. Nika už nemá nejmenší problém uvěřit ženě stojící vedle ní, že je babičkou. Pranic ji to netěší. Dosáhla svého skutečného věku, ale stárnutí se nezastavuje. Už to není sen ale noční můra. Skříňka dál vyhrává, ale melodie teď zní, jako by byl strojek porouchaný, každou chvilku se ozve disharmonický tón, skřípnutí, zapištění. Niku napadne, že jestli tu kočičí muziku bude muset poslouchat ještě nějaký čas, zblázní se, ale ještě před tím se postará, aby skříňka zmlkla navždy. V srdci má strach. Nebe je temné a zahrada zpustlá.

Hrací skříňka /6/

19. května 2015 v 16:06 | bev |  Povídkář
6
Dívka ve fialovém

Hop nebo trop, opakuje si Berenika v duchu. Jak dobře tomu rozumí. O míjení ví své. Když jí dotěrná trnková větévka přejede po vlasech a zatahá ji za ně, jako dareba v první třídě tahá za vlasy holky sedící v lavici před ním, bezmyšlenkovitě zvedne ruku a větev jemně odsune stranou. ,,Minuli se", říká si polohlasem, ,,a už nikdy to nebylo..." Najednou jí něco dojde.

Hrací skříňka /5/

19. května 2015 v 15:55 | bev |  Povídkář
5
Hop nebo trop

,,Copak jsi tam nešla?" vybuchla Nika. Uvědomila, že má na krajíčku. Rozpačitě si otřela vlhlé oči a vzala babi za ruku v omluvném gestu. Měla bych spíš fandit dědovi, pomyslela si provinile. Páni, já jsem teda fakt dáreček, kdyby to nebyl on, nemusela bych tu být ani já. Třeba by teď na mém místě seděla nějaká Adéla, Agáta nebo Johana nebo snad Aleš a nebo by to bylo všechno ještě nějak úplně jinak... Promiň, dědo, vyslala omluvnou myšlenku někam do prostoru. Jenže já jsem taky viděla tu kouzelnou hračku a v porovnání s ní je prsten jako dárek nudně předvídatelný...
,,Ale šla, to víš, že jsem tam šla," bránila se babi mdle a stiskla Berenice ruku, jako by ji chtěla uklidnit a sobě dodat odvahy.