K čemu to je?

29. ledna 2015 v 7:46 | bev |  Občasník
Mám jednu takovou praštěnou zálibu. Čas od času mě stihne nutkavá potřeba chopit se nůžek. Někdy zatoužím po rychlé proměně a pak jimi vylepšuji svůj účes. Výsledky bývají značně katastrofální. Několikrát jsem se vypěknila natolik, že jsem uvažovala o demonstrativní sebevraždě, případně angažmá v panoptiku hrůzy. A někdy se mi podaří své sebezničující sklony ukočírovat a pustím se jenom do stohů časopisů, kterými nás zásobuje sousedka. Ze záchodového čtení, jak je doma nazýváme - hádejte proč - vystřihuji, co mě zaujme a výstřižky lepím do sešitu.


Vypozorovala jsem, že stříhací a nalepovací mánie mě chytá zpravidla jednou za rok a to nejčastěji v lednu. Spatřuji v tom přímou souvislost se svátky. Něco jako povánoční syndrom, kdy mozek na sebe bere podobu jednoho velkého obloženého chlebíčku a také vykazuje podobnou aktivitu jako kus veky s pařížským salátem. Pak odmítá pouštět se do větších akcí a používání polotupých nůžek a tuby s lepidlem je činnost přesně odpovídající schopnostem mozku přiotráveného jídlem a pitím.

Začalo to asi před dvaceti roky, kdy jsem objevila krabici od bonboniéry a v ní pár vystříhaných obrázků. Něco málo z Ohníčku nebo snad Mateřídoušky - především roztomilý psíček Barbánek, z jeho příběhů mi utkvělo jenom jméno hlavního hrdiny - plachtetnice z ABC, pár obrázků z obalů čokolády, z dopisních papírů, z kalendářů, indián z pexesa, malůvky od kámošek, dokonce i jeden náhradní papírový kryt na lampičku s krásným motivem luxusního auta. Bylo mi je líto vyhodit, tenkrát jsem k nim měla ještě daleko blíž a znala i podrobnější souvislosti a jejich historii. A tak jsem je bez ladu a skladu nalepila do modrého bloku, který byl původně zakoupen nejspíš jako čtenářský deník, avšak zůstal psaným slovem neposkvrněn. Jeden ze záměrů, který se stejně jako mnohé jiné, nedočkal svého uskutečnění.

Od té doby přibylo polepených stránek a časem jsem nepatrně vylepšila i nalepovací techniku. Od systému halabala jsem se dostala k poněkud umělečtějšímu pojetí. Netroufám si to nazvat přímo koláže, říkám tomu pěkně domácky slepovance, ale přece jenom jsem se pokusila skládat k sobě výstřižky podle tématu, ladit je podle barev, hledat v nich příběhy. V průběhu roku schovávám obrázky, které mě zaujmou, do krabice od kolekce a zpravidla v lednu je proberu a něco z toho slepím. Jestipak jste si někdy všimli, jak pěkná plachetnice je na obalu kakaa, nebo slona na krabičce černého čaje? Speciální kapitolu tvoří vánoční balicí papíry, nemůžu se nabažit jejich vzorů a chtěla bych si je uchovat v malých vzorcích všechny. Jak říkám, praštěná záliba ale v podstatě neškodná.

Letos byla otrava mimořádně silná a dlouhotrvající, vlastně se z ní vzpamatovávám dodnes a obávám se, zda nebude mít i dohru v podobě trvalých následků. Tudíž přibylo polepených stránek více než v kterémkoli jiném roce. Jednoho lednového večera se manžel chopil bloku ztučnělého lepidlem a nalepenými papíry, potěžkal jej, zběžně prolistoval a pak se jako pravověrný materialista obrátil na mě s logickou a praktickou otázkou: ,,A k čemu to je?"
Pravda, k čemu vlastně? Nedokázala jsem nalézt uspokojivou odpověď, zato mi však hlavou proběhla vzpomínka na babičku. Jak dobře by si ti dva rozuměli. Když mi bylo asi deset let, zčásti díky naší nepozornosti, zčásti díky zázraku lásky se moje roztomilá morčátka,Toník a Karlík, stali šťastnými rodiči. Ze dvou kusů se chov rozrostl na celý chumel pestrobarevných klubíček. Babička na mé miláčky zhnuseně pohlédla a šokovala mě svým povzdechem. ,,Co toho sežerou a k ničemu to není, kdyby z toho šel aspoň udělat řízek." Klubíčka jsem nakonec rozdala a dostala se po povědomí široké veřejnosti jako zdatná chovatelka morčat. Pro jedno si k nám přijeli až z dvanáct kilometrů vzdáleného Nového Města. Můj věhlas byl skutečně nesporný.

Nejde-li udělat řízek z morčete - odmítám se třebas jen na chvilku zabývat možností, že by to možná nějak šlo - tím méně poživatelný se mi jeví můj modrý blok, i když dochucený a zjemněný prvotřídním lepidlem s citronovou vůní. Peněžní hodnota je minimální, tvořená součtem jeho pořizovací ceny, tenkrát asi 30 Kč a vyplácaného lepidla. O umělecké hodnotě nemůže být ani řeč. Tak k čemu to vlastně je?

Domnívám se, že stejnou otázku by mi manžel položil, kdyby nahlédl do mých blogových zápisků. Shodou okolností jsem je začala slepovat před pěti roky přibližně v tomto čase. První článek, dá-li se to tak nazvat, potvrzuje výše vyslovenou teorii o povánočním syndromu a přímé souvislosti mezi ztučněním mozku a produkovaným materiálem. První stránky mého blogu ze všeho nejvíc připomínají skrýš straky, která si snáší na jedno místo uloupené, blýskavé střípky cizích myšlenek. Písničky, básně, citáty.
V poslední době jsem se díky tématu týdne i díky milé Van Vendy a jejím otázkám vracela k tomu, jak to začalo a proč - Slon v porcelánu a Odpovědi pro Vendy. A jak to dále probíhalo, čím pro mne blog je a jaký z toho všeho mám pocit, jsem lehce nastínila i v článcích Co je jiné a co není a Samomluvou k duševní rovnováze a svěžesti, proto už nebudu nudit dalším opakováním dříve uvedených faktů. I když... jsou věci, které se opakovat můžou. Každý blog, který jsem navštívila, mě něčím obohatil, každý vlídný komentář, který jsem obdržela - a že jich bylo skoro nezaslouženě mnoho - se uložil v nezpamovatelné krajině srdce, kde si lebedí jako mourovatá kočka vyhřívající se na okně v poklidném letním odpoledni.

Po pravdě nedokážu manželovi ani komukoli jinému včetně sebe, jasně a přesně vysvětlit, k čemu to všechno je. Dokonce si myslím, že není nutné ani žádoucí, aby všechno vznikalo s nějakým konkrétním záměrem a cílem. Jsou věci, které nejde změřit, zvážit, odhadnout a olepit cenovkou. Jediné co mohu říct s určitostí, že to všechno, ať skládání slov do vět nebo slepování příběhů z papíru, ve mně vyvolává radostný pocit štěstí, což je přesný opak destruktivní marnosti. Někdy to úplně stačí. A někdy je to to nejdůležitější, aby se člověk měl od čeho odrazit a mohl pokračovat dál.

Při příležitosti pátých narozenin svého blogu bych možná měla vyslovit nějaké přání, ale vůbec mě nenapadá, co bych si mohla přát. Přiznám se, že co se blogu týče, skutečnost dalece předčila mou fantazii. Mám pochopitelně několik dobře uvážených, hodnotných přání nesouvisejících s blogem. Nic povrchního. Povrchnost je mi zcela cizí. Rybičko zlatá, přeju si: Husté, zvlněné vlasy nejlépe blond, spadající k ultratenkému pasu, jasně zelené oči, půlmetrové řasy a fotografickou paměť. Pokud je to přání příliš neskromné, tak ta paměť by stačila i taková, co má jedna známá. Dokáže popsat každý prožitý den včetně aktuálního počasí, lidí se kterými se potkala, jejich oblečení a všeho, co kdo řekl a jak se u toho tvářil. Ale o tom zase někdy jindy.Mrkající

I když... Něco si přece jenom docela sobecky přeju. Aby mě neopustilo to trošku dětinské okouzlení a úžas nad krásou a mocí slov, nad rozmanitostí projevů lidské tvořivosti a hravosti. A abych nikdy nezapomněla, že za každým blogem se skrývá člověk, který dává své city všanc a velkoryse mě nechává nahlédnout do svého osobního prostoru.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 8:25 | Reagovat

Výborně píšeš, ba přímo skvěle píšeš. Moc dobře se mi u tebe čtou i dlouhé články, protože zjišťuji že někdy mi to dělá problém. Ale on je někdy problém na některých blozích přečíst i krátký článek protože některé plytkosti snažící se byť rádoby humornou formou přibližovat život pistatele/ky se opravdu v sebelepší snaze číst nedají a říkám si proč vlastně a k čemu takové články vznikají. Tuhle zálibu naprosto chápu, já to měla s receptama. Vystřihovcala  a vytrhovala jsem recepty z různých časopisů a lepila je nebo jen procvakávala děrovačkou a zakládala do desek. Mám asi troje napěchované a nikdy jsem z nich ani nic nepekla ani nevařila. Jen ve skříňce zabírají místo. Ale v tvém tvoření je uchování. Uchování vzpomínek na věci ke kterým máš nějaký vztah, které k tobě mluví ač pro ostatní jsou němé. Pokud bych prošla barák na mnoha místech najdu takové moje skládky vzpomínek, skládky vzpomínek dcery i syna. Asi o to tak je a když nastane čas rozhodnout co s nimi možná někdo z další generace řekne Necháme si je, je to zajímavé .....
P.S. Řízek z morčete by šel, ovšem s namletého. Sekaný řízek. A morčete z Peru. Tam jsou třikrát tak velká jak ta co si pěstujeme doma :-D

2 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 13:33 | Reagovat

Milá Bevíčku ;-)

cokoli, co dělám, si zaslouží otázku "K čemu to je?" Tady by se Tvůj choť poměl, protože já jsem bezedná studnice všeho zbytečného. Mé povídání, mé zájmy, mé výrobky... Všechno je tak nicotné a o ničem, že je to až hrůza. Ale pak... Ty návraty. Když najdu nějaký takový sešit s "básničkami", ušitý nepovedený obleček na panenku, nedokončený "román"... vždycky mne to donutí k úsměvu. Holt i to zbytečné je k něčemu, při nejmenším k naší vlastní radosti :)

3 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 13:39 | Reagovat

P.S. Zase parádně napsané, plné lásky, citu, emocí. Zase plné magie, té slovíčkové.

4 Bev Bev | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 14:40 | Reagovat

[1]:[2]:Tak to jsem strašně ráda, že tomu dobře rozumíte a máte to podobně. :-)I já jsem bezedná studnice všeho možného zbytečného. Recepty taky ukládám, ale už se je nepokouším ani třídit podle surovin, nebo jiného systému, natož podle nich vařit, ale někdy si je ráda prohlížím, to je takové bezpečné mlsání očima. :D Taky si myslím, že umět se radovat i z maličkostí je nejdůležitější. :-)

5 Elis Elis | Web | 29. ledna 2015 v 19:28 | Reagovat

Úžasně napsané a mě velmi blízké, hlavně to stříhání vlasů, taky jsem se tak pokusila jednou vylepšit a raději jsem ráno mazala k doktorce, předstírala zablokování páteře a marodila co nejdéle, než mě nějak přijatelně dorostly vlasy...

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 0:45 | Reagovat

Pět let je krásné kulaté výročí, tak ti k němu jako pravidelný okouzlený čtenář přeju hodně nápadů a taky hodně důvodů k dalším zvídavým racionálním otázkám tvého manžela :-). Troufnul bych si říct, že vysvětlit se to na vědomé úrovni úplně nedá, protože je to čistě podvědomá snaha napodobit omezenými lidskými silami zázrak stvoření :-).

7 valin valin | Web | 30. ledna 2015 v 19:56 | Reagovat

Na tvoje krásná slova a otázky v nich se dá celkem odpovědět jednou větou.... Přináší to vnitřní radost... :D Moc hezky jsi to sesumírovala. Já si jako malá taky psala texty písniček do sešitů a lepila zpěváky. sešitů jsem měla víc, s různými holčičími tajemstvími. A tvůj modrý sešit mi připomíná první moje pokusy s grafikou, kdy jsem tvořila koláže z obrázků z internetu. Prostě děláme to, co nám přináší radost.. ;-)

8 Robka Robka | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 7:57 | Reagovat

Mně se nejvíc líbí tvé přirovnání mozku k obloženému chlebíčku. Po Vánocích je poněkud ožraný a okoralý, tož je třeba ho vylepšit.:-) Výstřižky z novin i časopisů si taky schraňuji, ale nelepím je důkladně do připraveného sešitu, nýbrž nechávám volně v deskách. Když mám pak nutkání něco najít, hrabu se v tom chaosu, asi tak, jak se někdy hrabu ve své paměti, abych z ní něco vydolovala.:D Je v tom asi přímá úměrnost.
Pětileté výročí tvého blogu je krásné a půlkulaté - tak ti i jemu ( blogu ) přeji co nejvíc spokojených čtenářů a hlavně nápadů, které ty čtenáře spolehlivě nalákají.

9 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 1. února 2015 v 16:58 | Reagovat

Zase jsem si krásně početla. Na Tvoji otázku mám celkem jednoduchou odpověď. Možná, že to není k ničemu,  tedy zdůrazňuji slovo možná. Ale děláš to přece proto, že Tě to baví a přináší radost,  nebo ne? A to je určitě dostatečná motivace k tomu, abychom se přestali ptát k čemu to je a  nadále se věnovali svým zálibám, třeba i psaní na blog. :-)

10 bludickka bludickka | E-mail | Web | 1. února 2015 v 19:43 | Reagovat

Taky teď uvažuju o změně účesu. Ale člověk nikdy neví, aby to nebylo ještě horší :)
Máš hezký koníček. Taky občas takhle vystřihuju. Mám někde folii plnou takových výstřižků z časopisu.. vždycky si říkám, že je nalepím, až budu psát dopis - že to bude takové zpestření a tak trochu vlastní dopisní papír.. Ale poslední dobou píšu dopisy dost vzácně.. a většinou dost narychlo.. a když mám náhodou hodně času, tak ty výstřižky ne a ne najít :D Dokonce jsem si jeden čas vystřihovala i ozdobná písmena :D A taky jsem mívala ráda etikety z lahví od piva a alkoholu vůbec.. No mám taky spousty podobných věcí ještě někde po bytě :D
Lepidlo s citronovou vůní? To mě zaujalo :)
K čemu to je? Asi relax.. radost ze života.. dobrý pocit? :)
Přeju spousty dalších úspěšných let psaní. Jsem moc ráda, že jsem tě objevila!

11 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. února 2015 v 20:52 | Reagovat

Tohle mi připomnělo jinou otázku, kterou kdysi položila Lucerna. Nebo spíš, Lucernina máma.
Lucerna je blogerka ze Slovenska (teď neaktivní) a moc krásně a zajímavě kreslí. A právě ty její malůvky a kresbičky jí maminka strhala s oním povzdechnutím - k čemu to je.
S tím lepením čehokoliv do sešitů to mám podobné. Jeden čas jsem vystřihovala i pěkné obrázky květin a květinových vazeb, také obrázky různých nábytkových sestav, nebo nějakých šikovných výrobků. Do toho pár zajímavých příběhů, no a samozřejmě, recepty... celkem toho mám asi sedm sešitů (receptů podle toho jsem dělala asi pět) a kdybych si nepořídila počítač (a nehamounila virtuálně), tak těch sešitů mám dnes patnáct :-D
K čemu to je? Beverly, nemusí mít všechno ryze praktický účel. Je to k tomu, že se ti to líbí a že tě to baví.
Takhle mě zaskočil před časem brácha (č.1), který, na moje zasomrování o foťák, se ptal - a co s tím foťákem chceš dělat? Na co ho chceš využívat? Teda ptal se ve smyslu, jestli chci zrcadlovku a jestli ji nějak využiju, nebo se spokojím s kompaktem, jestli chci fotit nějaké umělecké fotky na zakázku nebo já nevím co...ale při té otázce mě úplně popíchlo, protože jsem foťák chtěla z toho důvodu, že ráda fotím, a řekla bych, že to je docela dobrý důvod. A ještě víc mě popíchlo, že v ten moment jsem mu neuměla odpovědět.
Bevi, zlati, tvůj blog je bezvadný a jestli tvůj muž nechápe, k čemu je, tak ho nečetl, nebo má prostě zablokovaný kanál k pochopení.
Máš tu věci, které tě zaujaly a pak tu máš věci, které jsou z tvé vlastní hlavy. Tak jaképak štráchy!
Navíc, komu se podaří psát tak skvěle, jako tobě?

12 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. února 2015 v 20:54 | Reagovat

P.S. výstřižky z novin a časopisů schraňovala i moje máma a lepila je do sešitu zajímavým stylem - ne jednu stránku na stránku, ale jeden kraj vystřiženého článku, tak, aby pod ním bylo ještě volné místo a na to volné místo další kraj vystřiženého článku, a tak jich navrstvila třeba čtyři nebo pět pod sebe... :-D
Kreativní! A přitom prakticky úsporné...

13 Berry Berry | Web | 4. února 2015 v 18:08 | Reagovat

Gratuluji k pěti letům!
K čemu to je? K potěšení navzájem, radostnému bytí a jak jsi psala v jiném článku, prostě vypovídání se, urovnání si myšlenek.
A s těmi nůžkami ti rozumím - až na to, že já to doopravdy praktikuji na svých vlasech s železnou pravidelností 2 měsíců :-D Občas se děsím, že jsem jich střihla více, než jsem chtěla a je mi to pak líto, ale je to jakési obnovení.

14 Natas Natas | Web | 4. února 2015 v 19:00 | Reagovat

Taky jsem tím trpěla. Prve jsem stříhala vlasy panenánkám, všechny pak byly plešaté :) Pak jsem si vystřihovala pro mne zajímavé články z novin až tu sbírku nebylo kam uskladnit a dnes už nestříhám, nevím čím to, že mě to přešlo, snad jsem se přeorientovala na něco jiného ... tvé přání o okouzlení se mi líbí.

15 Meduňka Meduňka | Web | 4. února 2015 v 20:35 | Reagovat

Krásný článek! Kdysi jsem si vystřihovala recepty z časopisů a lepila je do sešitu, ještě ho mám a občas podle něj i vařím. Mám ráda nůžky. Nejvíc ty zahradní. A taky svoje stařičké krejčovské. :-)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 5. února 2015 v 14:09 | Reagovat

[5]:To je náhodou skvělé řešení. :D

[6]:To je tak překrásná a hluboce pravdivá myšlenka, že na ni mohu říct jen jediné. Z celého srdce děkuji. :-)

[7]:Je to tak, prostě nás to baví. A možná z toho taky plyne mé okouzlení grafickou. To je pro mě svět zázraků. :-)

[8]:Troufnu si říct, že mě toho chlebíčku zbyla asi necelá půlka. :D je to jedno jestli nalepené nebo volně ložené, hlavně když se najde, co je potřeba.

[9]:Jak říkáš, je to tak. Baví mě to a rozhodně mi to přináší radost a pokud se zadaří a čtení potěší i někoho jiného, pak jsem v sedmém nebi. :-)

[10]:Nápodobně, i mě velice těší, že jsem se potkaly. :-)
Co se týče účesu, raději se poraď s kadeřnicí, já jsem se skutečně jako vlasový mág příliš neosvědčila. :D Vystříhané obrázky jsem taky používala třeba na ozvláštnění obálky nebo dopisu, nebo narozeninového přání. Pro mě to má své kouzlo. A to lepidlo je z Alberta (nebo Albertu :-?) a je to taková žlutá tuba, bohužel nevím jak se přesně jmenuje, teď když jsem tam byla tak ho neměli, tak mám jiné bez vůně. :-)

[11]:Jak dobře rozumím, oni jsou někdy tak ukrutně praktičtí až to leze na nervy. ;-) Tvé fotky miluju a vždycky je ráda prohlížím. Taky jsem schovávala z Květů články z historie, nebo o přírodních zajímavostech a pak o bydlení a šminkování, prostě kdeco. [:tired:] Úsporná metoda je príma. Dobrý nápad. :-)
Co se týče mého muže nejsem si jistá co má zablokované, tvrdí, že je to od krční páteře, ale i kdyby byl odblokovaný nevímjak, stejně bych ho sem nerada vpouštěla. To je moje skrýš, moje utopie. ;-)  :-D

[13]:To je velmi zdravý přístup, máš pravdu, je to obnovení, někdy sice trvá déle, ale taky si vždycky znovu říkám: vždyť jsou to jen vlasy. :D

[14]:Jsem moc ráda, že se líbí, věřím, že to dobře chápeš. :-)

[15]:Jo, to je další slast, ten zvuk co nůžky stříhající papír nebo látku vydávají, ale musí být nabroušené, jinak je snazší ta papíry vykousat zubama. :D

Moc vám všem děkuji za vaše překrásná slova, za přání, za veškeré přípodotky a názory a zkušenosti, které mě nesmírně potěšily i pobavily. :-)

17 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 5. února 2015 v 22:17 | Reagovat

Já si kdysi vystříhávával MS v hokeji.
Neboť někde po dědovi mi zůstaly takové výstrřižky nalepené v sešitě z MS 1947 v Praze, tak mne to jako dítě inspirovalo.

18 Radka Radka | E-mail | Web | 7. února 2015 v 10:22 | Reagovat

Mám to podobně - vždy v lednu na mě dorazí cosi špatně definovatelného - mám potřebu se schoulit do klubíčka a oddat se zimnímu spánku. Něco jako housenka - zamotat se a počkat, až se ze mě vylíhne krásný motýl. Zkrátka mlčet. Ale to mé okolí nehodlá tolerovat.
Fotografická paměť je skvělá věc, ale mnohem lepší než si pamatovat události, je zapamatovat si pocity, které jsi ten den měla a kdo se o ty dobré zasloužil. A o tom umíš krásně psát, takže být Tebou, neměnila bych ;-)

19 Bev Bev | E-mail | Web | 10. února 2015 v 6:21 | Reagovat

[17]:To je krásná inspirace. :-)

[18]:Moc děkuju, vidíš-li to takto, pak se tedy spokojím s omezenou pamětí, kterou mám. :-D  ;-)
PS: taky se zrovna kuklím, ale obávám se, že motýl ze mne nebude spíš můra. :D

20 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 10. února 2015 v 8:10 | Reagovat

"Človek tvori ako slávik spieva!", učil ma môj profesor dejín umenia, keď som vyslovil pochybnosť o snahe a význame ich počinu toho stáda ľudí, ktorí sú v stave produkovať nezmyselné veci ako je umenie. Aj koláž patrí k slávikovi (v nás)! Slávik spieva, lebo musí...

21 Bev Bev | E-mail | Web | 10. února 2015 v 11:26 | Reagovat

[20]:Slávik ve mně zašelestil křídly a rozezpíval se nad krásnou a potěšující myšlenkou. Děkuji. :-)

22 Berry Berry | Web | 12. února 2015 v 15:14 | Reagovat

O víkendu jsem si na tebe vzpomněla - slavili jsme jubileum bratrancového dědečka a ten říkal, že jeho tatínek byl velmi praktický muž. Když mu maminka dala pusu, optal se jí: a co z toho máš?

23 Bev Bev | E-mail | Web | 13. února 2015 v 13:09 | Reagovat

[22]:To je moc milé, že sis vzpomněla. :D A kam se můj Jirka hrabe na praktického dědečkovo tatínka. Vidím, že může být hůř. ;-)  :-D

24 Beatricia Beatricia | Web | 13. února 2015 v 16:13 | Reagovat

Znamenité a rozkošné počteníčko. Gratuluji tvému uměleckému  Blogígku k pátým narozeninám. Roste do krásy. Také ale musím vehementně nesouhlasit s jednou větou, cituji: "...vlídný komentář, který jsem obdržela, a že jich bylo NEZASLOUŽENĚ  mnoho..." Jak nezaslouženě, naopak, tvé články si zaslouží ty nejpříznivější a nejpochvalnější komentáře.
Co se týče tvých postřižin, je to počin chvályhodný, protože jsou v něm vzpomínky a je to svým způsobem archiv zajímavostí. :-)

25 Van Vendy Van Vendy | Web | 14. února 2015 v 12:45 | Reagovat

[24]: S tímto názorem souhlasím z plna hrdla! (nebo z celého srdce.) :-)
[17]: To je prima archív. :-)
[20]: Krásně řečeno!
[22]: To je hodně smutné, citová prázdnota. Ale asi byl tehdy tvrdší život, takže se na city až tak nehledělo. :-?  8-)

26 Bev Bev | E-mail | Web | 20. února 2015 v 15:55 | Reagovat

[24]: Beuško, děkuji velice za milá slova. :-)

27 Miloš Miloš | Web | 20. února 2015 v 22:36 | Reagovat

Bev, ty přispíváš tak nepravidelně, že jsem se k tomuto článku dostal až teď. I když také mám Bloglovin, většinou blogy otvírám ze záložek podle odhadované aktivity mých oblíbených.

Blahopřeji ti k pátým blogovým narozeninám a přeji hodně nápadů v psaní i malování. Tvůj blog je radost číst.

Jinak morčata jedí v Jižní Americe, nebyl jsem tam, ale na obrázku jsem viděl vykuchané a opečené morče, vypadalo to trochu jako naše ptáčky.

28 Miloš Miloš | Web | 20. února 2015 v 22:40 | Reagovat

Blogování je pro autora radost a koníček a to se nedá nijak změřit nebo finančně ohodnotit, i když v tvém případě, Bev, je škoda, že své skvělé povídky nenabídneš nějakému nakladatelství. Ty by si vydání zasloužily.

29 Bev Bev | E-mail | Web | 23. února 2015 v 10:20 | Reagovat

[27]: Ano, máš pravdu, hodně nepravidelně. Tím spíš děkuji za návštěvu a návrat i k ne zrovna aktuálním článkům. :-)Už ani nedodávám, že snad bude času víc na všechno, protože tomu sama nevěřím. :-?

Nějak upravit určitě jdou, nakonec je to maso, ale zdá se mi to stejně hrozné jako jíst psy, kočky nebo koně.

[28]: Miloši, velmi si vážím tvých názorů (i názorů ostatních) a ani nevíš, jak moc mě těší, že se ti mé povídky líbí. Jen díky tomu jsem o tom skutečně několikrát uvažovala, ale nemůžu si pomoct, pořád se mi to zdá nějak málo, myslím, že bych to musela hodně předělat. Ale opakuješ mi to tak vytrvale a přesvědčivě, že to snad opravdu zkusím. Nic nečekám a tak co se může stát hrozného, maximálně mě odkážou do patřičných mezí a doporučí navštívit nějaký kurz. :-)
Děkuji za přání i milá, povzbudivá slova. :-)

30 Van Vendy Van Vendy | Web | 26. února 2015 v 23:08 | Reagovat

[29]: Bev, a co do nějakého každoročního sborníku? Scifi nebo fantasy, u nás některé vychází a už mají docela renomé. Takže bys tam nemusela dát všechny, ale jednu. A další rok druhou. A tak podobně...
Takhle přece začínali všichni, kdo dnes něco znamenají, Neff, Kadlečková, Rečková, Kulhánek, Šlechta... :-)  :-)

31 yuki yuki | 13. března 2015 v 10:12 | Reagovat

Si naozaj úžasná žena skvele píšeš. Tvoje články sú vtipné, inteligentné a skrývajú v sebe pekné myšlienky :-) Som rada, že som našla tento blog. Tvoje články sú proste skvelé. Kiežby som mohla a ja tak písať :-(. Prajem ti všetko najlepšie a aby  si nestratila takýto pohľad na svet. :-)  :-D

32 Bev Bev | E-mail | Web | 16. března 2015 v 8:33 | Reagovat

[30]: Děkuji, to je tak milý a potěšující, že myslíš, že by z toho mého psaní opravdu něco mohlo být. :-)

[31]: Yuki, děkuji velice za tak milá slova. Mám obrovskou radost a taky ti přeji všechno nejlepší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.