Samomluvou k duševní rovnováze a svěžesti

18. prosince 2014 v 10:19 | bev |  Občasník
Nebudu vám lhát. Nelhala jsem doposud a za roky trvání svého blogu jsem na sebe napráskala příliš mnoho, abych s tím mohla nějak efektivně začít. A lhát neefektivně, to není nic pro mě. Jak se říká: starého psa novým kouskům nenaučíš. Proto se vší otevřeností přiznávám, ano, i já trpím samomluvou. Možná mně to ani nebudete věřit, ale kolikrát umluvím i sama sebe.


Rozmlouvám se zvířaty, s předměty, s nepřítomnými členy rodiny, se smyšlenými postavami. Miluju televizi se vším všudy, jak do naší domácnosti vchází. Inspiruje mě k vášnivým monologům, přičemž mozková aktivita a tlak vylétnou do závratných výšin. Ne každý to snese. Vlastně skoro nikdo. Ve své rodině jsem objevila jen jediného podobně založeného člena, který bere stejně jako já televizi nikoli jako nutné zlo ale výzvu. Ostatní mě nakvašeně okřikují a zcela přízemně se ohání argumentem všech nesamomluvců: Nedívej se na to, když tě to rozčiluje! Ale o tom to přece není. To dokáže každý, ale vytrvat, prokousat se balastem, hledat odpovědi i na nejblbější otázky, zvednout ze židlí svými komentáři rodinu a vypudit ji z místnosti, to chce zápal (mozkových blan?) a nadšení a výdrž. Víte, jsem tak trochu jako řečník ve své rodině nedoceněná, ale nic si z toho nedělám, pes i kočky mají mé diskuzní příspěvky rádi. Často zahlédnu jak jim obdivně zaplanou oči, když se mi podaří obzvlášť vydařená replika. Kuchyň je mi jevištěm, bodové zářivky nad linkou září reflektorů a mám dokonce i své malé, čtyřnohé publikum. Co víc si může samomluvec přát?

Když se mi stane domácké pódium příliš těsným a svazujícím, vyměním je za velkou přírodní scénu. Ach, kdyby ty statné smrky a útlé břízky, kameny obrostlé šedí mechu a bublající potok, ti bezhlasí svědkové mých výstupů, mohli promluvit. To by teprve byly monology. Jak by asi hodnotili jednu z mých nejvydařenějších scének? Pád střemhlav z lávky do rozblácené stružky, který mě inspiroval k celé sérii jadrných výkřiků. Chladné, lepkavé bláto ve mně probudilo skryté rezervy. Ani jsem netušila, kolik sprostých slov ovládám.
V poslední době jsem svá vystoupení ještě vylepšila zpěvem. V článku pro Vendy jsem si oživila texty některých písní a tak často procházíme lesem za mého prozpěvování. Tvoříme zajímavé a zcela jistě malebné procesí. První se plíží supící, škrtící se pes, kterému je i ostrý klus pořád ještě pomalý, za ním povlávám na vodítku já a pět metrů za námi se přískokem vpřed pohybuje kočka Mína, která si nás zvykla na našich obchůzkách doprovázet a jakmile nás ztratí z dohledu, dává o sobě vědět urputným, neobvykle hlasitým mňoukáním. Zvukový záznam by mohl vypadat přibližně takto: ...chrrr!... ♫máš má ovečko dávno... zpomal, ty pitomče!... mňááu!... ♪spát, už píseň... co řveš, ty blbko? tady jsme... ♫ptáků končí, kvůli nám... do prdele! to je cesta... mňááu!... atd. Často vyrážíme brzy ráno, kdy les je temný a trošku strašidelný, přesto nepociťuji bázeň. Myslím, že naše zvukomalebné uskupení je dostatečně bizarní, aby bázeň spíše vyvolávalo.
Samomluva je podle mne jednoznačně báječná, ozdravná procedura, při které se člověk vykecá a jako vedlejší produkt občas i lecos vyřeší, případně připadne na rozličné, nečekané myšlenky.

Krátká ukázka z příručky Rukověť samomluvce, z kapitoly páté - Sám sobě psychoanalytikem:

Když ani zbla se nedaří,
stres kreslí stíny do tváří,
ovadá šarm a vázne vtip,
láska jak chleba okorá,
štěstí dí: Sbohem! potvora!
promluv si se svým...
psem.
Bude ti líp.

Poznámka: V případě krajní nouze a nedostatku psů je možno psa nahradit jakoukoli jinou domácí havětí včetně členů rodiny.

Jak se tak svět reálný stále více prolíná s tím virtuálním, pronikly nakonec mé monology i na blog. Vždyť co jiného jsou zápisky z občasníku než psaná forma samomluvy. A tak můžete tedy i vy, moji milí věrní čtenáři, nahlédnout do mysli jednoho samomluvce.
Kdysi, když jsem svůj blog založila, aniž bych třebas mlhavě tušila k čemu - jak je mým dobrým zvykem - zdálo se mi při každé návštěvě virtuálna, že vcházím do odcizeného, chladného a ne zrovna přátelského vesmíru. Časem, když jsem se ve svém blogovém doupěti zabydlela, zútulněl i virtuální svět kolem. Z temnoty se vynořily zprvu nezřetelné obrysy jiných blogových příbytků. Od té doby jich ještě přibylo a získávají stále na kráse, barvách a jasu. Liší se vzhledem, zdobností, počtem oken i pater, ale jedno mají společné. Jsou mi zdrojem radosti, poučení a inspirace. Při návštěvách vašich útulných, přátelských domečků jsem se hodně smála - někdy tak hlasitě až pes poklidně snící na gauči znepokojeně vykvikl - taky se dojímala, zamýšlela (ano, i to se mi občas stane), poučila se o všem možném, žasla nad krásou slov a fotografií, cestovala neznámými kraji, obdivovala úžasná díla šikovných rukou a dobře se bavila.

Děkuji!
Ať vaše domečky nadále vzkvétají a krásní k radosti svých tvůrců i četných návštěvníků.
Bylo mi ctí a potěšením sdílet s Vámi blogový svět v roce 2014 a už teď se těším na pokračování v roce 2015.

Šťastné a veselé milí blogoví přátelé,
občasní návštěvníci i náhodní poutníci.

Ze ♥ přeje Bevíčková.



PS: Kdyby vám náhodou o svátcích pískalo v uších, nelekejte se, porucha není ve vaší hlavě. To jen vzpomínám, samozřejmě a výhradně v dobrém.Mrkající


Téma týdne - Samomluva
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 18. prosince 2014 v 11:34 | Reagovat

Velmi, velice senzační článek, jak také jinak! Já bych ti do příštího roku zadala přetěžký úkol, jen tak pro úplnost. Zkus napsat špatný a nečtivý článek. To prostě nesvedeš. :-D  :-D

Co se samomluvy týče, tak já si nahlas samokleju (to je můj novotvar), když se mi nedaří práce na grafickém poli. To pak slova neřeším a nevybírám. :-D  :-D

2 valin valin | Web | 18. prosince 2014 v 11:57 | Reagovat

Samomluvu taky umím, což o to, někdy protučnělou speciálním výrazivem, jindy radostnou. Ale co ti opravdu závidím je, že se s tebou a psem venčí zároveń i kočka. To bych chtěla taky umět... :D Hezky jsi mě rozveselila tvou nádhernou zpovědí o povahových zvláštnostech hihihi.
Tak, že i já ti milá Bev přeju do nového roku všechno jenom to nejlepší a hlavně hodně nových zážitků, abychom si my, tví čtenáři pěkně početli. :-D  :-D  :-D

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 18. prosince 2014 v 12:06 | Reagovat

Samomluva je věc věru někdy užitečná. Vypudí všechny kdo nechápou a člověk si pak v pohodě může samomluvit s televizí jak chce a nikdo mu do toho nekecá. Já ovšem samomluvím v zásadě celý den a to i při cestách ve městě. Připomínám si totiž proč a co co vlastně v tom městě dělám a chci :-D Samomluvím samozřejmě ze svou zvěří a jediní kdo mé samomluvě odpovídají jsou papoušci....pobavila jsem se tou představou vaší hromadné procházky ovšem občas to také zažívám akorát bez té kočky. To když mám na jednom vodítku dva šílený přízemáky a na druhém jen o něco méně šíleného labradora a takto se řítíme vsí na nejbližší místo kde je mohu bez nebezpečí vypustit z vodítek a pokračovat již volnějším krokem. Hezký zbytek adventních dní a krásné svátky :-D

4 yuki yuki | 18. prosince 2014 v 13:56 | Reagovat

Naozaj úžasne píšeš :D Tento článok ma pobavil a zdieľam rovnaký názor na tému samomluva. Poslednom čase mi pomáha sa vyporiadať.:D

5 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 18. prosince 2014 v 14:26 | Reagovat

Hezky napsaný článek. :-) Samomluva pomáhá vypořádat se se samotou a tak to je i u mě.. jakmile jsem doma sám všímám si, že se sebou začnu breptit. :D Jo to je život. Nakonec mi to pomůže utřídit myšlenky a připravit se na zkoušky či nějaké jiné setkání. :-D

6 Elis Elis | Web | 18. prosince 2014 v 16:43 | Reagovat

Samomluva je zajímavá, někdo ji má v oblibě, občas někoho potkám a jsem překvapena na koho mluví když je sám a leknu se, že chce něco po mě.... já spíše nechávám mluvit svůj vnitřní hlas, navíc jsem jistila, že má vždycky pravdu intuice je neomylná...

7 Perrie Perrie | Web | 18. prosince 2014 v 17:13 | Reagovat

Já si často mluvím sama pro sebe.. Lidé si o mě musí říkat, že jsem blázen :D

8 Miloš Miloš | Web | 18. prosince 2014 v 17:14 | Reagovat

Pěkným typem samomluvy jsou řečnická vystoupení v Hyde Parku v Londýně, jsou totiž i s diváky. Samomluvec si vyleze na vyvýšené místo a začne řečnit, třeba se rozčilovat nad politikou a všemi zlořády světa. Diváci s ním většinou vůbec nepolemizují, jen sledují jeho gestikulaci a hodnotí "umělecký dojem". A spokojení jsou všichni.
https://www.youtube.com/watch?v=R0rRKBdlC7k

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 18. prosince 2014 v 19:54 | Reagovat

Nejlepší je kombinace samomluvce s břichomluvcem.

10 Robka Robka | E-mail | Web | 18. prosince 2014 v 19:54 | Reagovat

Jsem ráda, že nejsem sama, co si občas pro sebe nahlas zakleje.:-) Se zvířaty to ale není samomluva, mě můžeš u nás potkat se psem v živém hovoru, kdy ho oslovuji vznešeně "Richarde", ovšem už méně vznešeně mu občas spílám "kam zas lezeš, ty blbče". A ano, blogové deníky jsou takoví svědci naší samomluvy (která někdy osloví i další samomluvce). Milá Bev, přeji ti do nového roku vše nej a taky se těším, až se tu v příštím roce zase potkáme u nějakého tvého "samomluvného" článku.:-)

11 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 18. prosince 2014 v 20:02 | Reagovat

Vystihla jsi to vše skvěle a děkuji za Tvé nádherné vyznání nejen Tvému blogu, ale i nám Tvým čtenářům. Moc si toho cením a spěchám Tvůj článek zařadit do výběru,  protože si to rozhodně zaslouží.  Přeji Ti krásné a spokojené Vánoce a do nového roku hodně zdraví a inspirace k Tvému dalšímu skvělému tvoření.

12 Meduňka Meduňka | Web | 18. prosince 2014 v 20:14 | Reagovat

Krásnééé! A připomněla jsi mi kámošku, se kterou je mi utrpením koukat na televizi, neustále totiž všechno komentuje, dokonce i v kině se o samomluvu pokoušela! :-D
A Bev, jsem moc ráda, že jsem tvůj blogový příbytek objevila. ;-)Samomluvě zdar!
Šťastné, veselé, krásné, pohodové Vánoce a Ali mě předběhla s výběrem :D  :D

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. prosince 2014 v 0:12 | Reagovat

Dočetla jsem, nebudu už nic jiného číst, abych se nepřestala náhodou smát. Kdybys mne viděla, nejen, že ti odpovídám, ale mám pusu od ucha k uchu a nechce nazpět.
Samozřejmě mluvím taky s televizí, s kočkami, komentuji co dělám. To spíš proto, abych nezapomněla, co chci donést třeba ze špajzu, z ledničky, co manžel kvituje pohrdlivým: to dělají vyšinutí lidé. Přiznávám, že v tom případě jsem vyšinutá už hodně dlouho.

Bev, piš dál, piš často, jsi takový balsám na zkormoucenou dušičku.Měj se dobře, buď zdráva i v dalším roce... :-)

14 Bev Bev | E-mail | Web | 19. prosince 2014 v 8:02 | Reagovat

[1]:Beuško, to je tak milé a potěšující, kéž bys měla pravdu! :-)
Samokletí je moc pěkný novotvar, jak pěkně splyne ze rtů. :D

[2]:Mě tím Mína taky překvapila, žádná z koček nás nikdy nedoprovázela, jsou to líné bakule, co se drží jen v dosahu misky, aby náhodou neprošvihly nějaké krmení. Je to veselé, jak tak chodíme jako cirkusáci. :D Mě jsi zase rozveselila svým krásným popisem: protučnělou speciálním výrazivem. To je boží. :-D

[3]:Taky si takto opakuji, co jsem chtěla nakoupit, sklidila jsem pár udivených pohledů, ale samomluvím dál. :D Taková parta je taky určitě velice malebná. ;-)

[4]:Ráda jsem pobavila. Mám radost. :D

[5]:Jak říkám, samomluva je jednoznačně prospěšná. :-D

[6]:A vnitřní hlas, zvlášť pokud má vždy pravdu, taky není k zahození. :-)

[7]:Já si to někdy říkám i sama o sobě. ;-)

[8]:To je ovšem překrásný příklad umělecké samomluvy. :D

[9]:Taky mě to napadlo, to bych pak mohla zpívat dvojhlasně a co teprve ty dialogy, co bych mohla vést sama se sebou. ;-)

15 Bev Bev | E-mail | Web | 19. prosince 2014 v 8:19 | Reagovat

[10]:To je nádherné oslovení, úplně to vidím. :-D
Jsem moc ráda, že se svědci našich samomluv potkali. :-)

[11]:Jsem moc ráda, že se mé vyznání líbilo, přesně tak to cítím, je to milé, je to krásné a naše vzájemné navštěvování mně dodává spoustu energie a radosti. I já si toho moc cením. :-)

[12]:Zdar! Zdar! :D V kině by to mohl být trošku problém. :-D
Meduňko, jsem na tom úplně stejně, i mě moc moc těší, že jsme se potkaly. :-)

[13]:Růženko, to je krásná představa, jak mi odpovídáš, tak to má u správného samomluvce být. :D
Dělám to stejně, mockrát čučím do lednice, jak bych z ní chtěla věštit a opakuju si, co vařím, abych se rozpoměla, pro co jdu. Tak jsem tedy taky vyšinutá. ;-)  :-D

Děkuji vám všem za krásné, potěšující a vtipné komentáře a přání. :-)

16 Hanako Hanako | 19. prosince 2014 v 10:19 | Reagovat

Vyprávím si s korelou a pejskem stále, při cestě do sklepa si melu:"Brambory, kompot..". Vyprávěla jsem si i s králíky, muž si sahal na čelo a komentoval . Jednou jsem horlivě vařila a uklízela, slyším ze dvorka hovor, tak si říkám:"Kruci, kdo to  zase leze!" Sundávám zástěru a češu se, přece nebudu dělat ostudu. Zbytečně, manžel si rozprávěl s králíky silným mužným hlasem. V tu chvíli bylo po pochybách o mém duševním zdraví. :-D

17 Pavlína Pavlína | 19. prosince 2014 v 12:50 | Reagovat

Bezvadné čtení. Já jsem taky samomluvec, doma si už na to zvykli, manžel mě sice ze začátku posílal k popovídání si se cvokařem, leč záhy se to změnilo. Muže totiž občas pozoruji, jak se jeho jedno já hádá s tím svým druhým já a zapomíná, že ho slyším, pak se tomu smějeme oba :-D

Takže je taky samomluvec. Vždycky říká, že si rád popovídá s inteligentem :-D

Se psy a kočkami taky pořádáme hromadné vycházky do lesa (podezřívala jsem tě, že píšeš o nás :-D ) a mluvit s nimi - no samozřejmě! I se stromy a jak koukám večír na hvězdy, tak mluvím i s nimi :-D Dobré na tom je, že mi při mé samomluvě nikdo neodporuje, moje psice občas sice převrátí oči, ale já jsem optimista, tak si myslím, že se mnou určitě souhlasí, protože mě pak oblíže ruce, kterýma si chráním obličej, protože by mě ulízala k smrti :-D

Akorát, co muži vadí, tak když jdeme po ulici a já každému potkavšímu psu a kocourovi či kočce něco řeknu (protože je znám) - ahoj Benečku, ty jsi ale krásný, File, nazdar, kdepak máš paničku, Micinko, ty máš krásná koťátka... To vždycky přidá do kroku a že se šílencem nejde :-D

18 Hanako Hanako | 19. prosince 2014 v 21:15 | Reagovat

[17]:Je nás víc, kdo hovoří se sousedovic zvířaty. Moje milé sousedky hovoří s naší čubičkou, já zase s jejich, štěkavého Ralfa vždy zdravím a ten přestane řádit. Občas jsem mírným hovorem ukecala i nepřátelsky naladěného cizího psa. Nevím, jakou mám přitažlivost, ale i cizí kočky se se mnou chtějí mazlit a psi se začnou lísat, asi to bude tím uklidňujícím chválením.¨¨¨¨ :-)

19 Van Vendy Van Vendy | Web | 20. prosince 2014 v 9:36 | Reagovat

Ó, to je kouzelné samopovídání, které se s komentáři stává dialogem. Ne, nejsi blázen, jak se říká, když někdo trpí samomluvou - zdá se, že tento fenomén se týká více lidí.
Rozesmálas mě s těmi písničkami v lese, při procházce s pejskem.
Mluvení nahlas má jednu výhodu, když třeba odcházím z domu nebo z práce, nahlas si odříkávám, co jsem udělala - zhasnuto, zamčeno a zamčeno (dvoje dveře), konvice vypnuta, svíčka zfouknuta, zakódováno a zamčeno (venkovní dveře - a to se týká práce. Co se týká doma, tak zhasnuto, zhasnuto, plyn nehoří, konvice vytažena, a zamčeno. :-D  :-D)
Diskuze s televizí - i tohle dobře znám, zvlášť při debatách s politiky. To si vyměňuji názory jedna radost (i když nevím, jestli by mě v reálu napadaly tak báječné myšlenky) :D
A ještě jedno můžu říct, Bevi - samomluva někdy znamená, že mluvíš s jedi ;-)  :-D

20 Van Vendy Van Vendy | Web | 20. prosince 2014 v 9:37 | Reagovat

[19]: Nějak se mi sekl závěr! chtěla jsem říct, že samomluva někdy znamená, že mluvíš s jediným inteligentním člověkem z okolí :-D

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 23:24 | Reagovat

[20]: Krásné, sebevědomé, to je důležité.  Mužovi odpovídám, když se diví, co to zase vykládám a s kým: Musím se sama se sebou bavit, když se se mnou nikdo nebaví. Navíc pusa se má hýbat, aby neklesly tváře a  nebyla tak stará vizáž.Květa Fialová jednou radila, že si má člověk často říkat: iks, ůůůů, iks, ůůůů. Dávat koutky úst nahoru (takže usmívat se), koutky dolů dělají starší. To je dobré, jen si pak případně někdo myslí, že jste nablblá, když se usmíváte. Musíte občas ten vážný obličej udělat, a usmívat se jen na lidi a zvířata. ;-)

22 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 21. prosince 2014 v 11:25 | Reagovat

Bevíčku, Ty jsi miláček. Nadaný miláček. Kolikrát, když čtu Tvá mistrovská díla, alespoň mně tak přijdou a vždy vtékají do mého srdce, mám chuť svoji "spisovatelskou dráhu" ukončit, jelikož do Tvých výšin nejen nedosáhnu, ale ani nedohlédnu, což může typického závistivého Čecha nasrat a znechutit. A nakonec též odradit, jelikož nejsem soutěživý typ.

Mám ráda Tvá psaní - jakéhokoli druhu. A mrzí mne, že se stále držíš tak při zemi a nevylétneš z blogového hnízda výš, do světa vůně tiskařské barvy. Myslím, že bys udělala mnoha lidem radost a mohla bys jim dělat také společnost při trudných chvílích, protože Tvá díla jsou hřejivá a léčivá.

Ahoj, Bevíčková. A říkám Ti, piš. Piš a rozdávej radost....

23 bev bev | Web | 21. prosince 2014 v 12:57 | Reagovat

[16]:[17]:[18]:To jsou krásné příběhy, :D mám radost, že nás je podobně založených celá spousta, to je moc fajn, člověku to zvedne náladu. :-)

[19]:Při hovorech sama se sebou si teda tou inteligencí až tak jistá nejsem, ale jinak jsi to vyjádřila velmi krásně a vtipně. :D

[21]:Hned si opakuji:ůůů iks :-D děkuji Růženko za bezvadný návod na stálý úsměv. Paní Fialová o tom bude určitě něco vědět, je stále jako sluníčko. :-)

[22]:To by mě moc mrzelo, kdybych tě měla odradit od psaní. Ono je to totiž vzájemné. Samozřejmě že mě těší, když se mé články líbí a pobaví, ale taky strašně ráda čtu články Tvé a všech ostatních. :-) Mně by to hrozně scházelo.

Děkuji vám všem za milé komentáře a příběhy, jakmile bude chvilka, okamžitě oplatím návštěvu. :-) Zdraví Bevíčková

24 Radka Radka | E-mail | Web | 21. prosince 2014 v 21:44 | Reagovat

Skoro jsem brečela smíchy nad Tvým lesním zpěvem :D V tom by Tě zaručeně nikdo nepřekonal :-D
Samomluvou trpěla moje maminka a přišlo mi to divné, proto jsem se tomuto zvyku vyhýbala, ale po přečtení Tvých zkušeností, jdu do toho, ať si okolí říká co chce!

25 Mniška Mniška | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 11:20 | Reagovat

Jéé, to byl tak pěkný článek! Takový precizně napsaný, vtipně pojatý a hlubokomyslný. To se zase něco pěkného urodilo v tomto blogovém světě!
Přesně jako píše Radka přede mnou, dřív jsem samomluvou pohrdala,a protože to praktikovala moje mamča a já pro to neměla moc pochopení, protože to většinou bylo prostě hudrování a stěžování si. Ale zanedlouho jsem si začala povídat s plyšákama, s morčátkem, s Bohem... a zjistila jsem, že to má očistný charakter, člověk si srovná myšlenky. Takže tenhle článek lze skutečně podpořit všemi deseti, nemá chybu!
Jinak chci i Tobě srdečně popřát, abys prožila Vánoční svátky v klidu, pohodě  a zdraví celé Tvé rodiny. Ať se Ti stále samy píší takové krásné a humorem nabyté články!

26 bludickka bludickka | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 14:59 | Reagovat

Ty jsi prostě skvělá!
A donutila jsi mě hledat na seznamu Rukověť samomluvce. Bohužel bezvýsledně :) A já si říkala, že to prostě musím mít doma :)
A taky si ráda povídám pro sebe. A kočkám, jéjé, ty toho vyslechnou. Horší je, že jsem na ně tak často mluvila, že už se to taky naučily. A obzvlášť kočka je neoblomná ve svých monolozích, které mi trhají uši. A R. mi vždycky říká - Já ti neodpovídám, protože nevím, jestli mluvíš pro sebe, na kočku anebo na mě :D
Tvé zpívání na procházce mě pobavilo! Měj krásné poslední dni roku 2014 a v roce 2015 ať neztrácíš smysl pro humor a dál nás všechny těšíš svými skvělými články i příjemnými komentáři!

27 Gil Gil | Web | 25. prosince 2014 v 21:12 | Reagovat

Tvůj blogový domeček je vždy plný přívětivé útulnosti, pohody, přátelství a laskavosti♥
Krásné svátky!♥
Taky si povídám klidně i s Roníkem, sousedovic kočkami nebo s nějakou květinkou nebo stromem a je mi jedno, že to sousedka slyší :D :D Řeknu třeba naší jedličce - "Tak moc Ti to sluší, jsi tak svěžoučká a veselá po ránu, máme dneska krásné obláčky, že? Jak se máš? Taky tak krásně? Já ano." :-D
Navíc kdykoli když vyjdu na ulici a nebo jedu nakupovat do města, vždycky si zpívám nahlas oblíbenou Hanumán chalisu :D Lidi nelidi, zatím všichni kolemjdoucí přežili.. :D

28 Berry Berry | Web | 1. ledna 2015 v 20:30 | Reagovat

To je dobré! Tak ti přeji ať v tvých domečkových kamnech nikdy nevyhasne a máš stále útulno a milo :) Jako teď ;-)
P.S. Uvědomila jsem si u toho, že si nahlas zpívám ve sklepě, když se tam bojím :D A nedávno jsem šla večerním městem a začala zhlasita "sněží sněží mráz kolem běží" :)

29 bev bev | Web | 5. ledna 2015 v 10:15 | Reagovat

[24]:[25]:Jsem nadšená, že jsem pro tuto osvěžující, dušezpytnou činnost získala další příznivce a vyznavače. :D Tak jen s chutí do toho! ;-)  :-)

[26]:Rukověť samomluvce je bohužel zatím jen název, kniha jaksi teprve čeká na své sepsání, v tom jsem maličko kecala, ale jinak v ničem jiném. :D ;-)

[27]:To říkáš jedličce moc krásně a rozesmála jsi mě poslední větou, že zatím všichni přežili, tleskám, tak má správný samomluvec vystupovat. :D

[28]:Taky si často dodávám odvahu zpěvem, ve sklepě je to obzvlášť třeba. Možná by to fungovalo i u zubaře, ale zatím jsem neměla odvahu to vyzkoušet. ;-)  :-D

Velice vám všem děkuji za překrásné komentáře, příběhy a přání, které mne uvítaly v novém roce a nesmírně mě potěšily. Děkuji. :-)

30 Berry Berry | Web | 13. ledna 2015 v 11:46 | Reagovat

[29]: Tak zubaře se naštěstí nebojím, ale absolvovala jsem takto pár stezek odvahy, dokud jsem je sama nezačala dětem připravovat. Šla jsem napřed a měla jsem nahnáno, ale neodvážila jsem si ani ceknout, protože by mě slyšeli ti, kteří pak měli začínat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.