Odpovědi pro Vendy

3. listopadu 2014 v 15:05 | bev |  Občasník
Naše milá Van Vendy s laskavostí a velkorysostí sobě vlastní zařadila do svého projektu: Představuji vám... i můj blog. Ohromně mě tím překvapila ale hezky. Součástí představení bylo i deset otázek, na které jsem odpověděla podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Mrkající


1. Začnu s tou nejzákladnější a nejobvyklejší otázkou - jak tě napadlo založit si blog? Co byl první popud? Náhodná návštěva některého blogu, doporučení od kamarádky, reklama? Rozhodovala ses mezi různými blogovými servery, nebo jsi náhodou kápla zrovna na tento?

K založení blogu mě inspirovaly dcery, když se rozhodly předvést mně, matce, něco málo ze svých blogů, co mohu vidět, pojmout a pochopit. Zazdálo se mi, že by se mi jeden takový blog docela hodil, že by se mohl stát úložištěm mých nashromážděných pokladů, textů písniček, úryvků z knih, citátů. A také, že bych se mohla při jejich přepisování pocvičit, coby čerstvá absolventka rekvalifikačního kurzu Základy práce s PC, v psaní na klávesnici. Nerozhodovala jsem se nijak složitě, neb jsem žádné jiné servery neznala a nemůžu říct, že bych dnes na tom byla lépe. Volba byla jasná. S pomocí nápovědného videa jsem cosi stvořila a bez velkých změn užívám dodnes. Yuri sice soudí, že můj dess je otřesný a uznávám, že by na tom mohlo být i zrnko pravdy, ale je to maximum, které se svými chabými grafickými schopnostmi dokážu vytvořit. Vlastně dotvořit. A takhle se v tom poznávám. Po pravdě se bojím na cokoli sáhnout, aby se to celé nerozpadlo.

2. Jedno z tvých oblíbených míst je, zdá se, zahrada. Je skutečně tak oblíbená a baví tě pracovat s kytičkami, nebo je to pro tebe jen povinnost "zkrášlovat dům"? Máš nějakou nejoblíbenější, takovou, jakou by sis dala třeba do erbu?

Čirou náhodou mě to opravdu baví. Snad je to mou posedlostí vnášet řád do chaosu, přesněji řečeno, pokoušet se o to. Zahrada je ideální prostor k vnášení řádu, prostor, kterému víceméně vládnu a nejlepší je, že když se něco nepovede, je tu druhá a třetí a x-tá šance. Jen je to běh na dlouhou trať. Vlastně úplně nejlepší na zahradničení je plánování a představy, kde co bude a jaké to bude, až to vykvete. Napadá mě překvapivá myšlenka, že by mi možná úplně stejně posloužilo virtuální farmaření. Tam je úspěch z větší části jistý.
Pokud bych si mohla vybrat, přála bych si v erbu lilie pro jejich exotickou, voskovou krásu. Ale vlastně je zbytečné nad tím přemýšlet, protože můj motiv na erb je už dávno daný. Jsou to překřížené vařečky vznášející se nad vrchovatým kouřícím talířem. A pod tím nápis: Vaří. I když nerada. Ani nemusí být vyvedený ve zlatě.

3. Možná provokativní otázka a doufám, že mě za ni neumlátíš. Vaříš ráda?

Zdá se mi, že v mé kuchyni neustále něco bublá na kamnech (přinejmenším voda na čaj) a škvíří se v troubě (někdy jen zapomenuté boty na vyschnutí). Že neustále umývám nádobí a nebo je naopak prostírám na stůl. Něco jako smyčka. Moji strávníci dokonce tvrdí, že vařím chutně a poněkud úmorně se dožadují opakování. Takže ano, vařím, ale bez velkého nadšení.

4. Z toho, co jsi zatím napsala, vím, že máš ráda Stephena Kinga. Pamatuješ si, kterou knihu jsi od něj přečetla jako první? A jak ses k němu vůbec dostala, náhodně, přes doporučení, recenzi?

Myslím, že první kniha, kterou jsem od něj četla, byl Cujo. Půjčila a doporučila mi ji sestra. Po čase jsem si koupila TO, ale musela jsem ji nedočtenou odložit a darovat sestře, která je v naší rodině objevitelem a nejvýraznějším čtenářem a fanouškem Mistrova díla. Mimču v břiše nedělaly mé prudké emoční výkyvy dobře, hrozil předčasný porod. Vrátila jsem se k němu až o něco později. Zato však navždy.

5. Mimo Stephena Kinga, jaké máš ráda další spisovatele? (Neboj, nemusíš vyjmenovat úplně všechny, stačí dva, tři, pět, šest... nebo tak nějak).

Mé stálice:
Betty MacDonaldová
James Herriot
Dean Koontz
Stefan Zweig

6. Zpíváš? Jak se stavíš k hudbě samotné, máš ráda muziku, chodíš i na nějaké koncerty? Pokud ano, jaká hudba na tebe působí nejvíc, máš nějaký zážitek?

Shodou okolností jsme nedávno vedli s mužem hovor na podobné téma.
Jednu sobotu manžel sledoval Majora Zemana a pojal úmysl mě, nevědomou, zasvětit a ozřejmit mi, kdo je vlastně major Žitný a po kom se to zrovna střílelo. Zaujatá obkládáním králíka uloženého na plechovém loži mrkví, celerem a cibulí a jeho věnčením vavřínem a novým kořením jsem roztržitě a pravda, poněkud neuváženě, odvětila: ,,Bylo by mi srdečně jedno, i kdyby se ti kokoti postříleli všichni navzájem." Manžel dotčeně přepnul na Šlágr, zřejmě aby načerpal útěchu v hudbě. Zaujala ho dvojice zpívajících děvčic, hrajících na tahací harmoniky. Zasnil se a pak tenkým hlasem zhrzeného umělce pravil: ,,Velká škoda, že jsi nevedla děti víc k hudbě." Na to jsem nijak nereagovala, nepřišla jsem na pádný argument, ohromená nespravedlností jeho prohlášení.
Tohle prosím řekně mně, která jsem prokvílela tolik večerů nad dětskými postýlkami. To bylo nějakých Chlumeckých zámků a Ó hřebíčků zahradnických. "Severní vítr" u nás dul tak často, až okna zamrzala a při "půlnoci nádherné" jsem často dojala sama sebe. Dcerky málokdy. A co teprve když došlo na těžký kalibr: ... Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé, na bocích mu plápolaly cejchy řeřavé... To pak zšeřelou ložnicí zařinčely ostruhy a nad hlavou jsem roztočila pomyslné laso. Děti kolikrát ani nemohly usnout, nebo se budily ze spánku pronásledované zlými sny. Ze stejného důvodu jsem musela vypustit ze svého repertoáru i Salome, Hábet a Plavala husička po Dunaji.
Vlastně se pokouším své děti (jednadvacetileté a skoro osmnáctileté) vést k hudbě dodnes. V poslední době, ovlivněná Óčkem, se jim často snažím buď " vloupat do jejich myslí", nebo jim připomenout, že "jsem zas v blbým věku", což ostatně asi už odhalily samy. Přestože je ani Radečkův ani Xindlův song v mém podání nijak zvlášť neuchvátil, reagují vcelku laskavě.
Anička: ,,Mami, prosím, už nezpívej!"
Madlenka: ,,Pěkný ale radši bysme žily."
Co k tomu říct? Dělala jsem, co jsem mohla, stále se pokouším a dokonce i muži mají své dny.
Jipíjajou!

Hudbu mám moc ráda, ač nejsem znalec, a to velice různorodou, dalo by se říct od každého kousek. Někdy na mě zapůsobí textem, někdy melodií nebo strhujícím rytmem. Nebudu nudit výčtem svých oblíbených. Kdybych měla vybrat příklad, kdy na mě hudba opravdu silně zapůsobila, dojala mě a okouzlila, pak by to byla melodie z filmu Kung-fu panda, podbarvující závěrečné titulky, zatímco se za titulky střídaly motivy z filmu. Při opakování jsem natěšeně čekala právě na závěr, ale nedočkala jsem se, utnuli film hned po posledním obraze. Od té doby tu melodii někdy hledám, ráda bych si ji poslechla znovu.

7. Co se ti nejvíc povedlo? (Ať jde o cokoliv, od plánování, po uskutečnění)

Povedly se mi - vlastně nám - dcery.
Povedlo se mi za víc než jednadvacet let manželství svého muže nezabít, ač nutkání bylo často velmi silné a udržet si zdravý rozum, i když by se našli i tací, kteří by o tom vášnivě diskutovali.

Vlastně se mi zdá všechno čím dál povedenější. Někdy takhle přijdu domů, sluneční paprsky se zalomí v nečekaném úhlu a najednou koukám kolem sebe, jako bych to tam viděla poprvé. Dřevěné schodiště a obložení získají téměř oranžový nádech a září nečekanou krásou, skoro jako Jantarová komnata. (Možná je to jen tím, že jsem je krátce předtím umyla, to taky udělá zázraky.) Nebo koukám na něco v televizi a to místo na mě tak silně zapůsobí, až si říkám, tam to určitě znám. Nevím jestli je to stárnutí, blbnutí nebo naopak zmoudření. Těžko říct. A taky to není až tak moje zásluha, tak bych to neměla uvádět pod Povedlo se mi.
Jsem jen vděčný uživatel barev, tvarů, melodií, vůní, struktur, slov.

8. Co se ti nejvíc nepovedlo? (Ať jde o cokoliv, od plánování, po uskutečnění)

Nepovedlo se mi dokopat se přečíst vybrané spisy Aloise Jiráska a nalézt v nich zalíbení, jak jsem si kdysi předsevzala. A obávám se, že už na to ani nedojde.
Nepovedlo se mi dokončit kurz němčiny, přestože by se mi znalost německého jazyka velmi hodila. Neteře žijí v Německu a jejich partneři hovoří pouze německy. Moc ráda bych s klukama pokecala i jinak než prostřednictvím česko německého slovníku. Ale se slovníkem to jde taky. Jen se občas dobereme k zajímavým závěrům.
Třeba padla otázka: Kdy - z naší zhruba stodvacetihlavé obce - odjíždí metro? ( Odhaduji 16.30 21.dubna 2342, chlapče) Musela jsem nalézt nějakou pororuhodnou odpověď - nevím jestli to dokonce nebylo: Weit und breit ist keine betrieb./Široko daleko není žádný podnik. Jediná fráze, která mi z lekcí natrvalo uvízla v hlavě. Navíc nepopiratelně pravdivá - protože náš "milej, německej" pohotově a vtipně odpověděl: ,,Je třeba vyhledat specialistu." ( Předpokládám, že myslel přes hlavu.)
Nepovedlo se mi zhubnout dvacet kilo, jak jsem si taktéž předsevzala a stát se femme fatale, nebo aspoň štíhlou ženou. I když!! teď si uvědomuji, že při každé holce jsem přibrala dvacet kil a zase je shodila a tak mám vlastně splněno. Hned dvakrát.

Nekladu si nesplnitelné cíle, neb se znám a v tomto směru jsem jen a pouze realista. Má naplněná předsevzetí a tužby nejsou sice nikterak ohromující, ale na druhou stranu to samé platí i o nepovedených záměrech. A tak nemám žádná nej ani toho ani onoho druhu. A krom toho, není přece všem dnům konec. Ještě toho můžu hodně stihnout, tak i onak.

9. Jaká by byla dovolená tvých snů?

Dovolená mých snů je dovolená bez mé aktivní účasti na přípravě stravy. Pokud nebudu muset vařit, pak je mi úplně jedno, jestli se bude odehrávat v Českém Ráji, na Kanárských ostrovech nebo v Tramtárii.

10. Máš úžasné povídky i básně. Kdy jsi vůbec začala psát, jsi psavec už od dětství, nebo tě to chytlo později?

Nebyla jsem ani tak psavec jako spíš přepisovač. Vždycky jsem měla pocit, že slova, která projdou rukou do tužky nebo propisky a jsou jejich špičkou následně vypuštěna na papír, chutnají úplně jinak. A taky se mi zdálo, jako bych si je tím psaním tak trošku přivlastnila. Přepisování mi vydrželo hodně dlouho a jak už jsem zmínila, můj blog vznikl ze stejného důvodu - mít kam přepisovat. Pak přišly básničky. Nějaký čas se v mé hlavě zdržely, v tu dobu jsem hledala rým i na rajskou omáčku, jíšku a maggi a tak jako nečekaně přišly, zase odešly. K napsání první povídky mě inspirovaly Domovina a Valin, chtěla jsem zkusit, jestli stejně jako ony dokážu přimět slova k tanci. Dostalo se mi překvapivě laskavých ohlasů od čtenářů, za což jsem svým milým oblíbeným i náhodným návštěvníkům nesmírně vděčná. Díky tomu jsem podnikla několik dalších pokusů.
Ale abych pravdu řekla, jsem z toho sama vyjevená dodnes a taky nikdy nevím, jak dlouho to bude trvat. Proto si každé psaní užívám, jako by to bylo naposledy.

Díky moc Vendí za všechno, za oslovení, milá slova i melodie z filmu Kung-fu panda.
Bylo mi ctí a potěšením.
Zdraví Bevíčková. Usmívající se
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 15:58 | Reagovat

Koukám že jsi absolventka nejmilovanějšího rekvalifikáče všech ÚP. Počítám že po tom co jsem absolvovala teď za úžasnou akci bude tohle další věc na kterou mne poženou 8-O . Jak tak koukám ledasco máme společného, nad něčím (hučení do dětí) jsem rezignovala. Ono taky do třicátníků to nemý valnou cenu..... Jo a toho Jiráska jsem taky nedala, ač čtivec náruživej jinak jsem. Ono se to snad ani nedá .....

2 Van Vendy Van Vendy | Web | 3. listopadu 2014 v 19:36 | Reagovat

Tvoje dcery mají jedno obrovské plus, a sice, že tě přiměly založit si blog. :-) Pobavila mě i tvá odpověď ohledně Kinga a románu TO, ono je to fakt nebezpečné čtení, zvláště pro nastávající maminku... :-D a Deana Koontze mám taky v oblibě, řekla bych, že po Kingovi další skvělý mistr hororu. Stejně tak Betty McDonaldová, řekla bych, že ta tě inspiruje v normálních úvahách a popisech všedních dnů. Takový ten humorný podtón je společný vám oběma (oboum? ach ten češtin) :-D
Ohledně písniček jsem ti psala už do emailu, ještě se přidávám zde - určitě se ti líbí i Nohavica s Plíhalem, Hoboes a bratři Ryvolové, o Greenhorns a Rangers ani nemluvě... :-P
Povedly se ti naprosto skvělé věci! Včetně nezabití svého manžela... :D (doufám že to nečet! a pokud jo, že to vezme s humorem). Ohledně barev... víš, že mám občas taky takový pocit? Nemyslím teď předváděčku západů slunce, ale tak celkově, když vidím kytky, jak kvetou, sluneční paprsek jak pozlatí okraj střechy, úžasný třpyt na hladině řeky... a vůně, vůně, šeříky, fialinky, kosatce, jasmíny... prostě nádhera.
Nemluvě o vůni rožněného masa, grilovaného kuřátky nebo čerstvě upečeného chleba či buchet... :D
Jsem moc ráda, že jsem tě objevila. Psala jsem to na začátku, píšu to i teď...
P.S. z Jiráska jsem nejlíp strávila Staré pověsti české, Filozofskou historii a Marylu. Ostatní jsem odložila na později... a pak ještě na později. :-D

3 Radka Radka | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 20:31 | Reagovat

Tvé odpovědi mě pobavily, milé a svižní čtení.
A musím říct, že jsi dobře své dcery vychovala - což dokazuje jejich podíl na založení Tvého blogu. Chvála jim :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 22:19 | Reagovat

Pěkně jste to holky napsaly, ráda sem chodím číst a už tedy vím proč.
Já jsem tedy už jako holka toho Jiráska přelouskala celého. Maši ho měli v knihovně. A taky farncouzské, anglické, polské, maďarské klasiky a řeknu vám, že od té doby nemám moc ráda podrobné popisy čehokoliv. Možná proto jsou i mé povídky takové poměrně nepříliš barevné, jen víc děj. Betty mám také moc ráda, přečetla jsem od ní snad všechno.Jednu dobu jsem docela ráda četla romány dlouhé... dnes už mám raději povídky. Doba je jaksi uspěchanější.
Mimochodem, děti nás inspirují víc, než si myslíme. Já to blogování a blbnutí na netu pochytila taky  od synů. ;-)

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 22:20 | Reagovat

Ne maši, ale naši t.j. moji příbuzní, u kterých jsem vyrostla- tedy spíš nevyrostla moc.. :-D

6 Bev Bev | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 5:13 | Reagovat

[1]:Mám úplně stejný pocit, co se týče Jiráska, tedy jeho případného čtení a hučení do dětí. Kurz byl fajn, jen díky tomu umím aspoň to málo, co umím, ale předcházel mu motivační třídenní kurz a ten mě málem odrovnal. Psycho! :D

[2]:Máme opravdu hodně společného. Plíhala jsem zapomněla uvést, jeho písničky jsem taky často holkám zpívala. Měly rády Nosorožce a Vánoční. O barvách a vůních jsi to napsala nádherně. Přesně tak to je. A máš můj velký obdiv, že jsi od Jiráska vůbec něco přečetla. :-)

[3]:Děkuji, no jo, dcerky mě stále inspirují. :-D Ráda jsem pobavila. :-)

[4]:Tak to máme stejně, ach ty děti, to je radost. :-)Růženko smekám v hlubokém obdivu před tvou čtenářskou výdrží. Obdivuhodné. :-)

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 7:44 | Reagovat

[6]: Jediné co jsem z těch spisů (ostatně mám je doma ve vazbě kterou dělala moje babička) pžečetla byl F.L.Věk a pak na škole jako povinnou četbu Staré pověsti české. U dalších jsem se prokousala tak prvními třemi stránkami a dost. Stejný problém mám s detektivním romány od Christie. Ještě tak ty různé povídky (Slečna Marplová, Hercules Poirot, Podivný pan Quinn) ale celé romány taky neee ...... já teď absolvovala týdenní Bilanční diagnostiku, to bylo vyplňování různých psychotestů, zátěžových nebo osobnostních testů a pohovory. Taky lahůdka!

8 Bev Bev | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 10:17 | Reagovat

[7]:To věřím, zní to děsivě už při popisu. ???
Mám to hodně podobně. Něco málo jsem od paní Christie přečetla, ale pak se mi to zdálo na můj vkus až příliš překombinované. Ale je fakt, že co člověk to názor a jiné vnímání. Možná jsem taky jen četla v nesprávný čas a teprve to na mě přijde. :-) V každém případku obdiv za F.L.Věka, já to nedala. :-)

9 Berry Berry | Web | 4. listopadu 2014 v 14:32 | Reagovat

Přes toto představení jsem tu nakoukla, dobře vedený rozhovor - poklona Vendy, ale dobré odpovědi - poklona tobě. K věci, člověk se dozví hlavu a patu, příjemně se to četlo :-)

10 Bev Bev | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 6:22 | Reagovat

[9]:Děkujeme, to je milé. :-)

11 Teeda Teeda | Web | 5. listopadu 2014 v 23:21 | Reagovat

Jé.. já jsem zase tak ráda, že jsem si udělala čas na pročtení těch restů, co u tebe mám a musím ti říct, že nejlepší z tvého psaní pro mě zůstává tohle osobní psaní s názory, zážitky a vlastním uvažováním. Kdy ani nic nevymýšlíš a si taková jaká si. Cítím v tom tu Betty a stejně jako baštím její knihy, baštila bych i tvoje vlastní "životní vejce a já".

12 Bev Bev | E-mail | Web | 6. listopadu 2014 v 5:09 | Reagovat

[11]:Děkuju, to je moc hezký, co jsi napsala, mám radost. A třeba na to jednou fakt doje. :D

13 bludickka bludickka | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 21:16 | Reagovat

Tenhle rozhovor jsem četla u Vendy na blogu. Ty se prostě dovedeš tak obratně vyjadřovat i při pouhém zodpovídání otázek, natož v povídce... jen žasnu :)

14 Miloš Miloš | Web | 16. listopadu 2014 v 16:27 | Reagovat

Přepisování se ti daří opravdu náramně :-)

15 Bev Bev | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 7:11 | Reagovat

[13]:[14]:Přepisovač děkuje. ;-)  :-D

16 yuki yuki | 13. března 2015 v 11:28 | Reagovat

Neviem čo by som napísala, naozaj vieš obratne narábať zo slovami. Z každej obyčajnej veci, viež vykúzliť niečo výnimočné :-D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.