S puncem dobromyslného idiota

24. září 2014 v 11:13 | bev |  Občasník
Ráda a často používám zvolání: Nechte ho, utluče se sám! Zpravidla v souvislosti s konáním svého muže. Otřesená - a to doslovně - zážitkem z posledních dnů, více než kdy jindy uvažuji o mlýnech, které skutečně melou sic pomalu ale o to jistěji. Aneb: Vyjmi břevno z oka svého, než budeš hledat smítko v oku bližního. Vlastně bych měla šeptat pouze a velmi, velmi opatrně: Nechte mě, utluču se sama!


Někdo sbírá známky, někdo nerosty, jiný zapalovače, krabičky od sirek, čtyřlístky nebo kafemlýnky. Sběratelské vášně jsou různorodé stejně jako jejich provozovatelé. Já patřím do kategorie těch méně častých, troufnu si říct až nejoriginálnějších. Sbírám pády. Nikoli pádové otázky v rozličných jazycích ale skutečné, fyzické pády. O duševních propadech, které logicky následují, snad raději někdy jindy. Nejsem sběratel fanatický avšak vytrvalý a kreativní. Asi každý někdy upadnul. Zakopnul, uklouznul, sedl si na zadek, praštil sebou o zem. Někdo se skládá k zemi elegantně, jako když se rudozlatý javorový list klouzavě snáší do povadlé tvávy. Jiný žuchne na zem s razancí přeplněného pytle brambor. Já jsem povýšila padání na umění i vědu současně a s nasazením vlastního těla nashromáždila pěknou sbírečku. Mé pády mi málokdy způsobí vážnější poškození než zhmožděné sebevědomí a pokud bych měla nalézt sjednocující prvek, patrně by to bylo slovo kuriozní

Není to zase tak dlouho, kdy jsem se zamýšlela a pátrala po příčině určité - řekněme si to popravdě mezi námi, děvčaty - praštěnosti, která mne v cyklech navštěvuje a provází celý můj život. Nakonec jsem původce svých nesnází odhalila a v článečku VOTOKESANÍM podrobně popsala. Jen ve zkratce připomenu závěr svého zamyšlení a to sice, že veškeré mé potíže započaly v raném dětství, kdy jsem se coby dítko asi pětileté záhadným způsobem uhodila do hlavy koncem ohrádky, která se připevňuje jako opěrka pro malé děti na sáňky a to když jsem se na této houpala. Jak to začalo, tedy víme.
Jako každý sběratel se i já ráda pochlubím svými nashromážděnými klenoty a tak si dovoluji předvést alespoň ty nejzdařilejší kousky.

Vypozorovala jsem, že rozhodující roli v mých eskapádách, chcete-li eskapádech, sehrály prahy v součinnosti s odlepujcící se podrážkou domácí obuvi a to hned ve třech případech. Jinými slovy, většina prahy míjí bez povšimnutí a spíše se zabývá tím, co leží za nimi. Já pokládám za svou povinnost obeznámit s každým důkladněji.

1) práh z chodby do předsíně
Polodlepená podrážka pantofle zachytila o práh a přivodila mi let dva metry přes předsíň, kde jsem narazila na kola holek v té době zde ukládaná. Tím však můj let neskončil, pouze změnil směr. Kontakt s koly mne odpružil zpět do prostoru a pootočil, takže jsem skončila v rohu místnosti, kde máme jakýsi samorost z olše - tatíkovo dílo - který se vyznačuje krom asi metrákové váhy a nezbavitelnosti pavučin, též řadou drobných výstupků zakončených ostrou špičkou a slouží v létě jako stojan na ibišek a před Vánoci na něj odkládáme betlém. Po tomto samorostu jsem sjela do sedu a vyzdobila si záda sadou škrábanců, kterými by se klidně mohl pyšnit i zarputilý bojovník s vlkodlaky.

2) práh z chodby do obýváku
Počátek pádu shodný s předchozím. Odlišná je vzdálenost, velkoryse jsem tentokrát přelétla zhruba tři metry, zčásti po kolenech. Během letu jsem překotila židle, odsunula stůl a skončila v embryonální poloze vedle topení, přičemž jsem je jen těsně minula. Jako následek jsem si odnesla vodu v koleni. Jelikož se bojím jehel víc než čehokoli jiného, tekutinu v koleni jsem ignorovala a ta uražená mým laxním přístupem časem změnila konzistenci na rosolovitou hmotu. Rozpomenuvší se na tuto událost, ohmatávám si koleno a zjišťuji, že i rosol je pryč. Pokud se tedy nepřesunul na místo mozku, což by mnohé vysvětlovalo!

3) práh z koupelny na chodbu
Odlepená podrážka a práh opět v akci. Uražená vzdálenost byla v tomto případě nejmenší. Čítám tak metr a půl. Ovšem přímo naproti dveřím z koupelny máme zavěšený ohřívač na vodu ve tvaru písmene O se zaoblenými hranami. Naštěstí! Jak jsem si tak letěla, narazila jsem na ohřívač, konkrétně nosem, následovala opět změna směru a dosedla jsem na soudek s vázou stojící vedle dveří.
Rodiče otrávení mým sebepozorováním kdysi můj nos laskavě a taktně popisovali jako orlí s odkazem na milovaného Vinnetoua. Já tomu říkám skoba. Když jsem se konečně zvedla ze soudku a došla k zrcadlu, abych zjistila rozsah škod, musela jsem si pogratulovat. Někdo potřebuje plastiku, mně stačí šikovný pád. Náraz mi nos vyrovnal a několik dnů jsem se pyšnila bezchybným římským profilem. Ave, césar! Bohužel se časem ukázalo, že to byl jen otok a původní tvar se obnovil.

V současné době chodím doma bosa. Přece jenom ještě zbývá dost prahů, se kterými jsem se neseznámila důvěrněji. Střípek skla z rozbité zavařovačky vražený a vrostlý do chodidla, nebo malíček obražený do modra těsně před Štědrým dnem o rotoped, pokládám za prkotiny nehodné podrobnějšího popisu.

Koupelna se stala dějištěm hned dvou dalších zajímavých scén.

1) Při vystupování z vany mi podjela noha a vypadla jsem z ní na zem. Opět jsem těsně minula hlavou radiátor a skončila na chladných dlaždicích. Nejsem právě ve formě, abych vyžadovala v podobné situaci diváky a tak jsem se jen velmi tiše a velmi usilovně svíjela na podlaze jako překopnutý červ. Mé rozhodnutí nevolat potupně o pomoc, mi však nijak nebránilo později, až jsem byla oblečená, nařknout rodinu z nezájmu a přehlížení. Nikdy není na škodu je trochu zvětřit a připomenout se!

2) Nebezpečí hrozí i od zcela všedních a nudných předmětů. To jsem jednou chtěla sebrat pár vlasů z podlahy a opřela se v předklonu důvěřivě o prázdný kbelík na prádlo. Ten se mnou zametl! Ujel mi pod rukama a jak jsem byla předkloněná, narazila jsem hlavou do zdi ne nepodobná zašílivšímu dobytčeti.

Toliko k pádům domácím. Odehrály se před několika lety a následovalo klidné bezpádové období. Zřejmě však započal nový cyklus. Měla jsem si to uvědomit hned poté, co jsem před čtrnácti dny uklouzla při procházce se psem na lavce oslizlé deštěm a vyválela se v bahnité strouze s půvabem blažené hrošice, pozorovaná znechuceným Charliem.

Jako každý sběratel i já rozšiřuji své obzory a pole působnosti. Penzion se stal dějištěm mého zatím - a doufám nadlouho - posledního trapasu. Prahy tam nemají, zato nohy postele jsou pěkně zákeřné. V pátek jsem svým světle modrým plastovým nazouvákem jen tak letmo brnkla o jednu z noh postele a chytla takového šmejra, že by se za něj nemusel stydět ani největší kořalečník. Popravdě nevím, jak se mi to povedlo, to už je asi úděl nás odhodlaných a nadšených svým sběratelským záměrem, kterému podřizujeme vše ostatní. Proč lpět na důstojnosti, když mám možnost se pěkně zesměšnit, že! A tak jsem protančila pokojem a vší silou napálila do zdi. Rozdíl proti mému domácímu koupelnovému výpadu na zeď představuje fakt, že jsem se hlavou trefila přímo do rohu. Na čele mi v místech, kde někteří savci nosí rohy případně parohy a ti nejméně okázalí kouty, v mžiku vyrašily dvě boule velikosti půlvejce. Kolegyně vyděšená ránou při níž se penzion otřásl v základech - a já taky - mi je pohotově a odborně zamáčkla mokrým ručníkem a když jsem se přestala klepat, pokračovaly jsme v úklidu. Já tedy poněkud vlažně, na nějaké prostocviky s prachovkou jsem se fakt necítila.

Do večera jsem ve víru dalších radostných událostí - vybírání brambor, vaření, nákup v okresním městě - na ránu pozapomněla. Ona však na mne zřejmě ne. Pocítila jsem silné nutkání odměnit se za své útrapy a koupila si něco opravdu pěkného. Dva krásné kousky plastu. Lopatku a smetáček v bílozeleném provedení. Profesionální deformace přichází tak rychle! Myslela jsem, že tím je to odbyté. Nebylo. V neděli se objevil první náznak. Po deseti minutách drhnutí obličeje jsem si uvědomila, že ty modré fleky kolem očí nejsou rozmazaná řasenka. Zamáčknuté boule se mi přemístily z čela na oči. Vlastním dva výstavní monokly, heč! A jelikož máme podzim a já se vždy snažím být trendy, v souladu s roční dobou se pěkně vybarvuji. Čelo v místech střetu se zdí do hnědožluté a na víčka tmavě fialovou. Na několik dalších dnů mám vystaráno co se týče malování. Něco jako permanentní líčení. Nebo zasloužilý havíř. Záleží na úhlu pohledu a míře osvětlení.

S nepoučitelností naivního optimisty se pokouším hledat a hlavně nalézt ve všem něco dobrého, co převáží pomyslné misky vah do plusu. Povedlo se i tentokrát. Pokud se snad jednou rozhodnu sepsat paměti, už dnes mám to nejdůležitější. Trefný, nosný název. Ano, hádáte správně!
Kniha se bude jmenovat - S puncem dobromyslného idiota. Mrkající
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 24. září 2014 v 12:24 | Reagovat

Máš to zase krásné, Bevíčková. Možná, že ty rány do hlavy jsou blahodárné pro Tvé psaní. :D

Hlavně se nám prosím již nepřizabíjej a koukej se více než bouchání do hlavy věnovat psaní, které nám, Tvým věrným čtenářům, poslední týdny dost chybí. :-)

2 Bev Bev | E-mail | Web | 24. září 2014 v 13:42 | Reagovat

[1]:Myslíš? Já ti nevím, mně přijde, že vůbec ale vůbec nejsou blahodárné pro mé sebevědomí dámy středního věku. :-D  ;-)
Pokusím se napřizabíjet a omezit rány do hlavy. :D Jak to bude s psaním, to se uvidí. Musím zas asi nastřádat slova páč mě vcelku nic nenapadá. :D
S láskou Bevíčková. :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. září 2014 v 14:17 | Reagovat

Nebpoj se, já jsem se jako dospívající díka houpala na dvoře na kovové vaně určené k naplnění vodou na máchání prádla. Samozřejmě vana se naštvala a převrátila se na zadní část mé hlavy, zatímco já jsem dosedla na vydlážděný dvorek. Snad mi to moc rozumově neublížilo, ale ta boulička vzadu se mi zdá nezmizela. Také jsem zažila různé pády- dopředu-na kolena, na břicho, dozadu- na kostrč(ta bolela půl roku,potvora) a tak chodím opatrně jako posr... občas a čučím na zem. Bojím se pádu. Na stará kolena se vše špatně hojí a klouby mám tak dost bolavé. ;-)  :-D

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. září 2014 v 14:18 | Reagovat

Neboj - dívka- písmenka si dělají, co chtějí... :-!

5 Bev Bev | E-mail | Web | 24. září 2014 v 14:22 | Reagovat

[3]:[4]:Ajaj, to je taky "pěkný" zážitek. Ale rozumově to rozhodně zůstalo bez následků a to je hlavní. :-) Taky jsem dost opatrná, ale asi ne dostatečně. :-? ;-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. září 2014 v 14:59 | Reagovat

[5]: Navíc se ti to většinou stalo doma, ale já jsem jednou při prohlídce  zámku v Kravařích nabádala účastníky (jako vedoucí zájezdu), aby byli opatrní, že je podlaha naleštěná a klouže. Měli jsme filcové návleky. Zakopla jsem chvíli nato o práh pokoje a padala: na kolena, na břicho - měla jsem béžový baloňák- a jela po břiše do půlky dalšího pokoje. To hurá si dovedeš představit. Pak při nástupu do autobusu jsem zakopla o schod a otočila se okolo zábradlí, kterého jsem se držela. Nabádali mě, abych si už sedla a raději nikam nechodila. A to jsem byla střízlivá. :-D

7 Beatricia Beatricia | Web | 24. září 2014 v 17:59 | Reagovat

To je znamenitá literární esej o pádech. Ty píšeš skvěle naprosto o všem. Ale není pád  jako pád. Např. český jazyk má sedm pádů. Jsou pády morální a to už je na pováženou. Pak se také např. říká: V každém pádu se budu snažit apod. Nebo: A tím pádem se to nepodařilo.
Ale nejhorší je padat na hubu, míněno obrazně. Nebo: Jsi padlý na hlavu?
Čeština je jazyk malebný a i takový neblahý výraz dokáže využít bohatě. :-)

8 Bev Bev | E-mail | Web | 25. září 2014 v 5:01 | Reagovat

[6]:Růženko, věřím, že kdybychom střízlivé nebyly, tak se nám to nestane. :-D Ale určitě na tebe účastníci zájezdu v dobrém vzpomínají. ;-)

[7]:Nejbarvitější zkušenosti mám s pády na hubu i na záda a tím pádem jsem lehce padlá na hlavu. :-D Ale jináč jsem úplně noumální! ;-)  :D

9 valin valin | Web | 25. září 2014 v 6:42 | Reagovat

Mankote Bev, nejsi ty nějak příbuzná s Mengano?
Musela jsem se škodolibě smát, PánBůh mě netrestej. Já měla teda taky kuriozní pády, ale kam se za tebou hrabu... máš fakt pěknou sbírečku. Z mých "chabých" pádů si vybavuji 3x stereotypně se opakující pád v jedněch botách, kde byly zamontované háčky, místo direk. Stalo se mi často, že kanička jedné boty se zachytila při chůzi o háček na druhé botě a já měla v tu ránu nohy svázané k sobě. Nezbylo nic, než tupě se poroučet k zemi.. A poslední byl zcela nedávno, kdy jsem v sukénce, jdouce z práce k píchačkám, zakopla a před mnoha muži čekajícími u píchaček jsem se rozmázla na zemi tak, že každá nožka mi ve výši šla jinam. Tenkrát jsem sklidila poměrně slušný úspěch, všichni se mohli popukat... :-D  :-D  :-D :D  :D

10 Beatricia Beatricia | Web | 25. září 2014 v 8:51 | Reagovat

Zlati, děkuji ti za brzkou ranní návštěvu a za ty krásné komentáře, které mě tak pohladily a rozjasnily celý dnešní den. Ty máš prostě dar slova a umíš s ním brilantně čarovat.
Znovu tvrdím: Když dostaneš zadání napsat fejeton na téma pytel od mouky, tak z toho vytvoříš vtipnou, vystajlovanou a vypointovanou beletrii.
Přeji ti krásné podzimní dny bez pádů.♥♥♥

11 Bev Bev | E-mail | Web | 25. září 2014 v 9:03 | Reagovat

[9]:Ach, díky za tvé krásné příhody. Úplně to vidím! Já zas často chytám jednou nohou o nohavici druhé a nejčastěji na schodech. No prostě jsem vemeno, co na to říct jiného. :D
A jsem ráda, že se směješ, tím pádem byl účel splněn. Při psaní jsem se dobře bavila a pokud se někdo pobaví při čtení, jsem v sedmém nebi. :-)
Na Mengano jsem také vzpomínala, má taky pěknou sbírečku, jestli ona nebude též sběratel?! :-?  ;-)

[10]:Beuško, chodím  k tobě moc ráda, máš krásné nápady a ráda si je prohlížím.
Velice děkuji za milá slova, která pohladila mě. :-)

12 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 26. září 2014 v 17:29 | Reagovat

Tentokrát jsi mne opravdu pobavila. Zvláštní koníček-sbírat pády. Prostě Tvůj originální nápad. Svou sbírku pádů máme určitě každý. Pokud si výrazně neublížíme, tak se nic neděje, že? Při čtení jsem se musela usmívat a představovat si přitom některé své kuriozity v tomto směru. Jako vždy krásně napsáno, díky za zážitek.

13 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 27. září 2014 v 10:29 | Reagovat

Veľmi pôvabne napísané, pády chutne opísané. Až dostávam z prečitanho chuť sám padať. Nedávno sa mi tiež podaril husársky kúsok. Splietol som si zábradlie s koňom a pristal som na ňom obkorčno, riskujúc svoje "mužstvo".

14 Vendy Vendy | Web | 27. září 2014 v 20:00 | Reagovat

Bevi, vyrobila sis trvalé oční stíny. No, spíš přechodné. Ale je to hrůza, když čtu tvoje líčení pádů (já tomu říkám držkopády), jímá mě chvílemi hrůza, protože některé vypadaly opravdu nebezpečně. Copak jsi nepochopila, zlati, že boty s odlupující se podrážkou patří do popelnice? (I když, já byh neměla co remcat, taky jsem v takových vzala pochopa, jen ne s tak tragickým pádem, ještě jsem to vybalancovala). Podklouznutí ve vaně se mi taky stalo, ale ne tak dramaticky, jen jsem sjela zpátky s rukou vně vany a tělem uvnitř vany a pořádně si narazila pod paží. Levou. Doufám, že jsem tím nic nevyvolala.
Jinak, tvé vzletné pády mi připomněly nedávné líčení Mengano. Holky, nejste nějak spřízněné? :-D  :-D

15 Vendy Vendy | Web | 27. září 2014 v 20:02 | Reagovat

[7]: Krásný rozbor pádů! A nezapomeňme na Padlého Anděla, světlonoše. Vůbec, i padlých dívek bylo v minulosti spousta. Dnes se to tak neřeší. I když je rozdíl mezi padlou dívkou a spadlou dívkou. :-D  :-D

16 Miloš Miloš | Web | 28. září 2014 v 11:55 | Reagovat

:-) Škoda, že nežije Chaplin nebo Laurel a Hardy, mohlas jim to prodat jako scénář k dalšímu filmu.
Hraješ duhovými barvami a protože barvy modřin se postupně proměňují, budeš také jako trochu jako chameleon.
Hlavně, že žiješ :-)  

Jednou jsme šli s rodinou na vycházku a syn, tehdy asi 6-letý, také o něco zakopl a spadl a přitom si ještě rozřízl ruku o rozbité sklo, které na tam leželo.

17 Bev Bev | E-mail | Web | 29. září 2014 v 13:27 | Reagovat

[12]:Jak říkáš, pokud si výrazně neublížíme, tak jde vlastně o ..... nic, :-D Co se stalo, nedá se odestát a není nutné nad tím brečet, radši se tomu zasmějem. :D

[13]:Jauvajs!! zatracené zdivočelé zábradlí, to mohlo mít fatální následky! [:tired:]  :D
Děkuji velice za neméně půvabný a vtipný komentář, který pobavil a potěšil. :-)

[14]:Vendy, je! Je to fakt maličko děsivé, ale když to dobře dopadlo a nic se nestalo, proč se tomu nezasmát. Pláčem stejně nic nespravím. A máš naprostou pravdu, podobné boty patří jednoznačně do popelnice, dneska už to vím. Bohužel mi trvá dost dlouho, než si poučení vtluču do hlavy. :-? To totiž nejsou úrazy z několika měsiců ale let a tak si uvědomuji, že jsem podobně musela zrasovat hned několikery pantofle. Je to štěstí nebo neštěstí, že mám tak tvrdou hlavu? těžko říct. :-? na Mengano jsem taky myslela a jak jsem psala Valin, domnívám se, že též patří k nám, sběratelům. ;-)

[15]:Beuška/beruška píše velice krásně, jen si to zatím nepřipouští. Domnívám se, že se zadaným tématem - pytel od mouky, by neměla nejmenší problém. :-)
A díky za připomenutí světlonošů, to je jedno z nejpůvabnějších slov, které znám. :-)

[16]:Ano, velká škoda! Taky bych s nimi  mohla vystupovat. :D
Tiše si prozpěvuji: tam tam, tam za tou duhou a těším se ze své dočasné chameleoní podoby. :D
Žiju, i když je to skoro s podivem, a strašně ráda.
PS: Takový pád, jako se zadařil synkovi, my, pádaři nazýváme mezi sebou odborně: dva v jednom. ;-)  :-D

18 bludickka bludickka | E-mail | Web | 29. září 2014 v 13:44 | Reagovat

Fascinující, jak obratně dovedeš psát o čemkoliv. Barvitě, s fantazií, nestereotypně! Možná by to chtělo sundat prahy a pořídit jinou domácí obuv :) Já mám zkušenosti s pády na hlavu. Jako malá třikrát na babičky kamenných schodech na chatě. Pak otřes mozku jako následek jízdy na kole. ... Taky se to v tý hlavě možná tehdy nějak pomíchalo :) Další rána do hlavy ovšem už nic nesrovnala. Taky jsem si jednou nakopla malíček o skříň, když jsem dělala blbosti a snažila se nohou zhasnout světlo (zmáčknout vypínač). No jo. Hračky plačky :)

19 domovina domovina | Web | 1. října 2014 v 13:41 | Reagovat

Zapřemýšlela jsem o svých sbírkách a nejprve jsem si řekla, že já nic podobného nesbírám. Později jsem si však vzpomněla na své umění zakopnou všude, kde je rovná cesta. :)

20 Bev Bev | E-mail | Web | 1. října 2014 v 14:38 | Reagovat

[18]:Prahy jsem ponechala, ale chodím bosa nebo jen v ponožkách, což zas obnáší jiná úskalí. :-D Ale domácích pádů přece jen ubylo.
Máš taky barvité zkušenosti, neuvažuješ, že by se ses stala sběratelem? ;-)I když to asi raději ne, je to koníček přece jenom poněkud diskutabilní a troufnu si říct fyzicky náročný.
Děkuji Bludičko. :-)

[19]:Skoro se mi chce říct, že právě rovné cesty bývají nejhorší, je v nich cosi zrádného. :D Mluví ze mě zkušenost, jsem schopná zakopnout nejenom na rovině, ale klidně i o vlastní nohu. Co se dá dělat!? :-? někdo už to tak holt má.
Děkuji za milou návěštěvu, která mě velice potěšila. :-)

21 Vendy Vendy | Web | 1. října 2014 v 21:08 | Reagovat

[20]: Se zakopnutím na širé rovině mám taky zkušenosti, takže - nejsi v tom sama! :D

22 Natas Natas | Web | 2. října 2014 v 14:06 | Reagovat

Zajímavé hobby ve sběru pádů. Musím se přiznat, když jsem byla malá holka, ne že bych vyrostla, tak jsem padala všude a na všem. Dokázala jsem zakopnout na rovném chodníku a jindy i o vlastní nody, nikdy jsem k pádu nepotřebovala žádnou překážku, vždy to odnesla kolena, která jsem měla jeden velkej strup. Postupem let to odeznělo. Pády ustaly. Zvolání na začátku se mi líbí, nikdy jsem jej od nikoho neslyšela. Sběratelko dávej si při pádech pozor. Zatím se to zdá jako drobnost, ale někdy se člověk může ošklivě zranit. Nechceš raději sbírat známky? :-D

23 Bev Bev | E-mail | Web | 2. října 2014 v 14:25 | Reagovat

[22]:Chci sbírat cokoli jiného než pády, ale nějak se mi má nechtěná sbírečka rozrůstá. Zatím se nic vážnějšího než luxace kolene a pár zhmožděnin a boulí nestalo, ale jak říkáš a já souhlasím: zatím! O kolenech mi ani nemluv, škváru ze školních let v nich mám dodnes.
Pevně a naivně doufám, že mám své pády odbyté a čekají mě už jenom vzestupy. ;-)
Jinak moc děkuji za návštěvu, skoro se mi zdá jako bych tě přivolala, protože na tebe a tvůj blog v posledních dnech hodně myslím. :-)

24 mengano mengano | E-mail | Web | 3. října 2014 v 9:35 | Reagovat

Jsem převelice potěšena. Konečně někdo sebral odvahu a přiznal, že se rovněž řadí mezi kopýtka, která si rozbijí hubu při každé vhodné příležitosti :D Bev, jsme spřízněné duše a ostatní (třeba můj choť) pro nás nemají dostatek pochopení. Zakopávám a padám i na rovině už odmala. Uznávám, že dříve to mohla být roztomilá záležitost, jako poněkud přezrálá dáma na roztomilosti rapidně ztrácím ;-) Po přestěhování jsem zjistila, že je můj život v přímém ohrožení, protože kromě prážků, které jsou samy o sobě dost záludné, máme i mimoúrovňové podlahy. To je ten správný oříšek. Obzvlášť při noční výpravě na záchod. Jen nepatrně mě uklidňuje, že ze schůdků mezi místnostmi padám nejen já, ale i Terorista. Pouze Medvěd proplouvá úskalími bytu s grácií motýla. Jsem z toho poněkud zmatená :D

25 Bev Bev | E-mail | Web | 3. října 2014 v 14:37 | Reagovat

[24]:Však jsem na tebe taky při psaní vzpomínala, má spřízněná duše. :-) Ono je to všechno velice srandovní, když to vyprávím rodině, nebo o tom píšu, i já se s chutí směju, ale jak si kolikrát připadám! a zvlášť když má dopad svědky. Prostě jako vemeno, nebo kopyto. :-? Pouhé čtení o mimoúrovňových podlahách ve mně vyvolává pověrčivou hrůzu. Jsi tak statečná! A taky nechápu, kde jsem k tomu přišla, u nás doma nikdo nic pdoobného nesbírá. ;-)  :-D

26 mengano mengano | E-mail | Web | 5. října 2014 v 9:34 | Reagovat

[25]: Jak ty mi rozumíš :D Ano, jsem velmi statečná :D K podlahám si připočti i točité schody z terasy na dvůr, téměř kolmé schody na půdu, hnusné kamenné (velmi kluzké) schody do sklepa, to všechno si vynásob blbkou Kačenkou a musí ti být přehledně jasné, že je vlastně zázrak, že ještě žiju.

27 Bev Bev | Web | 7. října 2014 v 7:03 | Reagovat

[26]:Potěš koště! tolika nástrah v domě. :-D Ano, je to zázrak. Mně stačí, když se mi připletou pod nohy kočky, taky umí účinně změnit směr mého doletu. ;-) Držím nám palce, aby pádů bylo co nejméně a děkuji za vtipné chápavé komentáře. :-)

28 Regi Regi | E-mail | Web | 27. října 2014 v 20:12 | Reagovat

:-D Já věděla, že výlet na tvé stránky bude stát zato. Všechny tvé pády jsou úžasné, ještě úžasněji popsané a nejúžasnější na nich je, že jsi přesto všechno živá, zdravá a psavá. :-)

29 Bev Bev | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 5:25 | Reagovat

[28]:Děkuji, ráda jsem pobavila a též mě nesmírně těší, že stále žiju a zdá se, bez velkého poškození. :D

30 Gil Gil | Web | 4. prosince 2014 v 15:01 | Reagovat

Děkuji že jste byla tak hrozně laskavá a nenazlobilo Vás to, že se mi u článku Každý den je nepopsaný list poslal ten komentář dvakrát, sekl se mi internet. Děkuji, moc si toho vážím♥♥ Já to tady miluji, neuvěřitelně krásně píšete♥ Vtáhne to do děje, je to strašně milé :-) A člověk je zoufale napjatý, jestli to dopadne dobře a hlavní hrdince se nic nestane♥
Kamarádka padá ráda, když je venku, ona je takový tvor, který miluje matičku Zemi a má z toho radost, když na ni s sebou plácne celý, ať už je tam bahno, listí nebo snížek :-D
Já mám ve sbírce báječný trojlístek, mohu se podělit? :-)
1) tehdy bylo ve Zlíně strašné náledí, trolejbusy měly zpoždění, lidé taky, protože chodit se skoro nedalo. Můj trolejbus byl ještě na zastávce a já se hrdinsky rozhodla, že poběžím :D Běžela jsem nádherně deset metrů, řidič mě uviděl, otevřely se dveře, já už byla krůček od nich a až v tom okamžiku.. mi podjela noha.. a do trolejbusu jsem vlítla po hlavě :D Rozesmálo to i (běžně mrzuté) důchodce :D
2) Pár měsíců jsem pracovala v Albertu a tam byla pro zaměstnance chodba a po stěnách samé dveře s velkými klikami.. Pospíchala jsem do šatny, skoro jsem běžela, když vtom škuuub - vestička se mi zadrhla za kliku, strhla mě zpět v protisměru, nohy hore, a na klice jsem zůstala viset :D Jako nějaká loutka když škubnete za nitky. Kolegyně ze mne nemohly..
3) Doma jsem dělala před oltáříkem oblíbené poklony až na zem. Pak jsem strašně pospíchala na autobus. Podjela mi noha a já spadla dopředu do měkkého snížku tak, že jsem udělala další špičkově dokonalou poklonu :D Ok milý Bože, chtělo to ještě jednu, máš pravdu :-D Tento měkký pád mi způsobil dobrou náladu na celý týden. Poklony dělám i bez své ubohé vůle :D

31 Bev Bev | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 5:09 | Reagovat

[30]:Jak bych se mohla zlobit pro takovou maličkost, taky se mi mockrát podařilo svůj komentář zmnožit, jednou dokonce čtyři opakování. Není zač děkovat. :-) To já děkuji za nádherný výčet pádů, který způsobil dobrou náladu mně. Když se nic vážného nestane, člověk se tomu musí zasmát. To chytání za kliky taky dobře znám. :D
Děkuji ze srdce za milá slova a krásné příběhy. :-)

32 yuki yuki | 13. března 2015 v 11:50 | Reagovat

Tvoje príhody s prahom ma pobavili, až mi slzí tiekli po tvári od smiechu. :-D Aj mňa niekedy postretnú ti pády, ale poslednom čase ma skôr baví sa zhadzovať svojimi preslovmy. Nieje dna, kedy sa nejako nezhodím, ale aj to patrí k životu. Dávaj si na seba väčší pozor :-) Bolo by škoda stratiť takú úžasnú spisovateľku :-D

33 Bev Bev | E-mail | Web | 18. června 2015 v 9:18 | Reagovat

[32]: Jejda, to je krásný a milý komentář a já blbec ho objevila s takovým zpožděním. :-?  :D
Děkuji, moc ráda jsem pobavila. ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.