Srpen 2014

Tami a Lina /6/

21. srpna 2014 v 9:47 | bev |  Povídkář
6
Bouře

Tami prošla Bojnicí. Nohy ji bez přemýšlení odnesly k lesní pěšině. Stu-dna. Stu-dna, tepalo jí v hlavě v souladu s údery srdce. Přizpůsobila krok tomu rytmu. Pochodovala lesem s odhodláním vojáka odcházejícího do bitvy, z níž není návratu. Na okamžik se zastavila, vytáhla obálku, která ji píchala do holého břicha pod tílkema. Chtěla ji odhodit do křoví. Pak ji otevřela a ještě jednou si přečetla rozostřená písmena. Zlostně si otřela vlhké oči. Obálku strčila zpátky do kapsy. Nohy se znovu daly na pochod.
Tami směřovala ke studni, jako směřuje kovová hoblinka k magnetu, ocitne-li se v dosahu jeho silového pole.

Tami a Lina /5/

21. srpna 2014 v 9:33 | bev |  Povídkář
5
Plameny

,,Tady to voní!" promluvil Vladimír Tami za zády. Lekla se, vařečka jí vyklouzla z ruky a ponořila se do probublávající hmoty. ,,Tati! Seš jak duch, podívej, co děláš!."
,,To jsem nechtěl, ukaž, já ji vytáhnu," popadl lžíci, obratně vylovil odkapávající vařečku, trošku ji oklepal a uchýlil se s ní nad dřez, kde ji olízal. ,,Tami, klobouk dolů! Takový džem nikdo jiný neumí. Maminka by na tebe byla pyšná..." Tami se potěšeně zapýřila. ,,Možná...možná by i trochu žárlila. Pamatuješ, jak vařila z trnek povidlí a nakonec to musela vyhodit i s kastrolem?"
,,No jo, máma na to moc nebyla." Dva úsměvy si vyšly vstříc a zútulnily kuchyň pronikavě vonící rozmixovaným rybízem.

Tami a Lina /4/

21. srpna 2014 v 9:29 | bev |  Povídkář
4.
Bezčasí

S podzimem se k Tami vrátily zlé sny. Zabydlely se v její hlavě se samozřejmostí starých známých vracejících se z nečekaně dlouhé osvěžující dovolené. Noci, kdy ji poctily svou přítomností se budila z neklidného spánku propocená, s bolestí hlavy a tvářemi vlhkými od slz. Pak ležela na své jedenapůl lůžkové, pohodlné a měkké posteli ztuhlá a rozbolavělá a toužebně čekala na první známky svítání. V hlavě nesrozumitelný vír událostí, zvuků, vůní, barev. Před sebou šedivé pohoří dnů, které měla překonat jako vytrvalý, k smrti unavený horolezec. Z jednoho brutálně živého snu, ve kterém byla nějak zapletená studna, Lina i Vladimír, se probudila vlastním pláčem. Rozsvítila lampičku a světlo obarvené oranžovým stínítkem na teple zlatavý odstín zklidnilo tep bušící ve spáncích s neodbytností válečných tam tamů. Lampu nechala svítit. Otočila se na bok a natáhla ruce před sebe, aby uvolnila napětí, které v nich cítila. V mžiku byla venku z postele a pěstmi přitisknutými k ústům dusila křik deroucí se jí do hrdla. Bylo to jako ponořit ruce do ledové vlhké mlhy. Jako položit ruce do mrazáku. Uniknul jí zdušený sten. Vlastní, původně horký dech se jí před očima vznášel v podobě mlžnatého obláčku.

Tami a Lina /3/

8. srpna 2014 v 14:57 | bev |  Povídkář
3
Stín

Jak banálně, všedně se ohlašují změny, které převrátí život naruby, napadlo Tami na konci toho dlouhého, únorového dne. Dne, který s účinností sekáčku na led rozsekl její život na před tím a poté. Seděla v lavici vedle Liny, sledovala sníh proletující za okny a nenápadně nakukovala k Lině do sešitu. Největší problém, který čekala, byla další koule z matiky. Snila o všech těch skvělých věcech, které na ně dvě čekají, až skončí studium na gymnáziu. Snila o štěstí a nečekala zlé.
Jenže život nerozdává jen laskavé náhody, milá překvapení, žetony štěstí. Je to neférový hráč. Podrazák, který hraje s cinknutými kartami, podkopává nohy a dveře ztěžka pootevřené na škvíru stačící tak akorát na prolezení, rád přibouchne před nosem. Stačilo jedno zaklepání a už nikdy nebylo nic stejné jako dřív. Jedno tiché zaklepání, které vpustilo do Tamina života uragán převracející domy a odnášející střechy útulných příbytků. Uragán, který odfoukl sny a přivál stín.