Řád zlatého šroubováku

11. července 2014 v 15:41 | bev |  Občasník
Dlouhé roky jsem žila v přesvědčení, že mým osudovým nástrojem je vařečka, že můj pomník jednou budou zdobit pateticky překřížené vařečky vznášející se nad vrchovatým kouřícím talířem a po tím zlatě vyvedený nápis: Vařila chutně a znalecky. V posledním měsíci jsem došla k poznání, že mou srdeční záležitostí bude nejspíš šroubovák. Mám jeden takový pěkný, s červenou plastovou rukojetí a ostře broušenou špičkou. - Však mně taky manžel vyčetl, že jsem si vybrala ten nejhezčí a vlastně jeho nejoblíbenější, ač do té doby neměl o jeho existenci ani tušení. - Jak moc ostrou špičkou jsem se přesvědčila na vlastní prst, svéhlavý nástroj do něj zajel jako do másla.


Řád zlatého šroubováku jsem zatím nezískala, maličko kecám, přestože si někdy, většinou hodinu před nebo po půlnoci při pohledu na nepřeberné množství nezkompletovaného meteriálu připadám jako hrdina kapitalistické práce. Nebo jako blbec. Záleží na tom, jak se právě daří. Ale mám slušně nakročeno. Mistrová řekla: ,,Jste rychlá a šikovná, líbila jste se nám hned od začátku a rádi bysme vás zaměstnali." Okouzlená zvukem slov natolik odlišných od manželova: ,,Ty si tady hraješ." A tátova: ,,Vida, jak pěkně se bavíš, " jsem souhlasila se zkouškou ohněm - tři tisíce kusů na čtyřicet hodin. Neuspěla jsem. S politováním jsem musela konstatovat, že na to být zaměstnancem, zatím nemám. Pravdou je, že v čas zkoušky zrovna slavil manželův bratr a manželka dalšího z bratrů, moje nejmilejší švagrová společně padesátiny. Jeden den jsem promarnila ve víru oslav a ten další jen symbolicky zamávala šroubovákem nad bednami. Asi jsem nepoužila to správné zaklínadlo, nic se ani nepohnulo. Ale nevadí, nehrotím to. Neřeším a nepřepínám. Mám-li se stát zaměstnancem, dojde na to a pokud ne, nic s tím nenadělám, i kdybych si šroubovák v nose ukroutila. Zatím jsem v tréninku a uvidíme, jak se to vyvine.

Během své krátké montérské kariéry jsem prožila všemožná duševní stadia, od dětinského údivu, že by mě chtěl někdo platit za něco tak zábavného, přes roztrpčení nad nepřibývajícími kusy až po nesmiřitelný, hluboký odpor k čemukoli kovově plastovému z čeho trčí kontakty. A s každou várkou znovu od začátku. V mém konání se mi také velmi hodí maturita. Přinejmenším jsem schopná rozpoznat, analyzovat a vyhodnotit problém. Prozaičtěji řečeno, poznám když vyrobím zmetek.
Občas se mi podaří sliby, lichotkami a citovým vydíráním přimět rodinu ke spolupráci. Manžel mi dokonce nechal u sebe v práci vyrobit jakýsi nástroj na zarážení šroubů. Ochotný, kreativní chlapík mi jej natřel na červeno. Komplet. Asi aby ladil se šroubovákem. Teoreticky by se měl nástroj přiložit na plast s umístěnými šrouby a klepnutím gumové paličky by se měly hned tři šroubky zaráz usadit na své místo. Měly a teoreticky! Prakticky je to tak, že když jsem neschnoucí barvou znehodnotila pátý výrobek, ladil nástroj zkázy nejenom s barvou šroubováku ale i mých očí.

A když zrovna nešroubuji, odskočím si protáhnout se do fitka. Cvičím se smetákem nebo vysavačem nebo prachovkou, ale efekt je stejný, špekům to náramně svědčí. Vánoční kila jsem odložila v penzionu, kam chodím uklízet. Mám sice neblahé tušení, že o svátcích se zas přišourají domů, ale to mají ještě daleko. Vcelku pěkně se mi to sešlo. Úklid jako pohybová aktivita a šroubování jako meditace. A to mi za to ještě platí! Jen s tím psaním a čtením je to jaksi mizerné. Myslela jsem, že si jen tak, semo tamo něco vymyslím a sepíšu a ono prd!
Kdysi dávno mi jeden moudrý, vzdělaný a přemýšlivý chlapec položil otázku: ,,Co můžeš dělat kdykoli a kdekoli?" A taky si raději sám odpověděl: ,,Myslet." Ráda bych napsala, že mne jeho výrok hluboce zasáhl a veškerý můj další život byl prodchnut jeho odkazem. Pravdou je, že jsem se smála jako vemeno a hlavu měla plnou úplně jiných nápadů než filozofických úvah o životě a smrti. Proto se dnes, s odstupem řady let až tak nepodivuji, že mi od něj po pár měsících známosti přišel překrásný dopis zakončený líbeznou douškou: Dal jsem se k Mormonům. Miluji tě jako sestru. Zdá se mi, že tento chlapec myslel skoro až příliš a jak známo, nic se nemá přehánět. Přesto s ním souhlasím, myslet se dá skutečně vždy a všude. Myslet a posilovat svěrač. Přiznám se, že v posilování jsem nesrovnatelně úspěšnější.

Kamarádčin tatínek, autor intarnetu a kamnovce má několik oblíbených, pravidelně opakovaných výroků. Jedním z nich je: Vše se v dobré obrátí a v brzké době velkého jmění nabydeme. S druhou částí rčení si příliš hlavu nelámu, nemyslím, že by mi v dohledné době hrozilo jakékoli jmění. Mé práce jsou zábavné nikoli výnosné. Dovolila jsem si však drobnou tetelivou naději, že by se třeba aspoň něco, aspoň maličko k lepšímu obrátit mohlo.
Ale ať už byly mé časy jakékoli, někdy temnější, někdy růžovější, v jedné věci jsem neuvěřitelný šťastlivec, mám štěstí na báječné lidi a to platí jak v realitě tak ve virtuálnu.
Vážím si toho a říkám díky! ♥


S pozdravem Bevíčková. Mrkající
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 11. července 2014 v 18:36 | Reagovat

Je krásné, když se práce stane koníčkem. Marně ovšem takový den vyhlížím :-)
Hlavně si tím zákeřným šroubovákem nevydloubni oko, abys pak neměla výrobky šejdrem ;-) Držím ti v tvém úsilí všechny dostupné palce.

2 Robka Robka | E-mail | Web | 11. července 2014 v 19:19 | Reagovat

Ty se opravdu nenudíš! No, hlavně když je to činnost zábavná. S červeným šroubovákem jde dílo jistě od ruky.:-)
Ať se i nadále daří, Bev, a jsem ráda, že ses zase ozvala!

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 11. července 2014 v 20:06 | Reagovat

Ať se dílo daří.  Určitě docílíš toho, že Tě šroubovák i ruce budou skvěle poslouchat. Jak se říká, žádný učený z nebe nespad. Tak jen s chutí do toho a občas nezapomeň taky něco napsat. Už mi to chybělo! :-)

4 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 12. července 2014 v 10:34 | Reagovat

Bevíčková, krásné povídání. A nejvíce mne fascinoval zlepšovák :D Je zvláštní, jak někdy zlepšovák místo, aby práci usnadnil, ji ještě ztíží a znepříjemní :-D :-D :-D

Kéž si najdeš více času pro nás, své věrné... posluchače, čtenáře... a vůbec, nás ty, kteří Tě mají tak rádi.

Drž se!

5 valin valin | Web | 12. července 2014 v 12:13 | Reagovat

Jmenuju ti šroubovatelkou roku a symbolicky ti kolem krku věším medaili. jak čtu výše, nejsem sama, komu se po tobě stýskalo. Takže mysli a potom taky z těch skvělých myšlenek hoď něco občas na blog... :-)  :-)

6 Bev Bev | Web | 12. července 2014 v 16:15 | Reagovat

[1]:Stačí když mi jdou ze šroubování šejdrem oči, ještě aby mi tak z jednoho trčel šroubovák. ???  :D

[2]:Když nezajede do ruky, tak to jde docela od ruky a naštěstí to nebývá příliš často.

[3]:Někdy mě napadá, že vhodnější by bylo s chutí od toho!! :-D

[4]:Není nad zlepšováky!! ty skutečně usnadní práci a navodí manželskou pohodu a shodu. :-?  ;-)

[5]:Děkuji, poctěna titul i medaili přijímám. :D
A dle rozkazu beru rozum do hrsti. To se mi pohodlně vejde. ;-)  :-D

Moc vám děkuji za vtipné a laskavé komentáře, i mně se stýskalo. Krásné dny a brzy nashledanou. :-)

7 domovina domovina | Web | 12. července 2014 v 19:13 | Reagovat

Také prožívám tyto pohnutí od super činnost, proč to nedělám častěji, přes není to tak špatné, ale už mě to přestává bavit, po proboha na co jsem se to dala.
Myslím, že ten řád by měl být řádem červeného šroubováku, zlatý má určitě každý druhý :)
Zlepšováky ráda využívám, i když jejích vymyšlení a sestavení trvá dvakrát tak dlouho, co bych práci dělala obyčejně :D.

8 Radka Radka | E-mail | Web | 12. července 2014 v 19:36 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jsi zpět a doufám, že nejen na skok :-)
Je úžasné s jakým nadhledem umíš psát o čemkoliv, např. práci :D
Zasmála jsem se a moc držím palce, ať se vše v dobré obrátí, práce Ti jde nejen od ruky, ale jako po másle a Ty máš více času i na nás :-)

9 Beatricia Beatricia | Web | 12. července 2014 v 23:36 | Reagovat

Ten šroubovák je šťastná bytost, že o něm tak poeticky píšeš. Zajímal by mě také ten jeho souputník, totiž přístroj na zarážení šroubů. Napiš o něm také takovou bezvadnou esej. Umíš báječně vykreslit celou situaci a pocity, že to úplně vidím. :-)

10 Meduňka Meduňka | Web | 13. července 2014 v 21:15 | Reagovat

Bezva, už jsi tady :-D! Tebe je fakt radost číst. :D  :D  :D

11 Bev Bev | Web | 14. července 2014 v 14:12 | Reagovat

[7]:Tak to máš pravdu, než ten šrák nastavím tak, aby nepoškodil plast a byl přesně na šroubcích, tak už mám ty šroubky zamáčknuté třikrát. :-?
A řád červeného šroubováku, to bude přesně ten pravý řád pro mne. :D  ;-)

[8]:taky doufám, že nejen na skok, že už mám trošku systém. Ani nevíš jak mi vaše blogy scházely. :-)

[9]:Souputníka Jirka znovu odbarvil a teď leží v šupleti a čeká na svou příležitost. Snad se dočká. :D

[10]:Díky, moc ráda jsem zpět a ráda jsem pobavila. :-D

Děkuju vám všem. :-)

12 Beatricia Beatricia | Web | 14. července 2014 v 14:30 | Reagovat

Jsem u tebe na návštěvě, abych ti poděkovala za krásné, srdečné komentáře; maličká, poetická dílka, ale pro mne velká významem. :-)

13 Fredy Kruger Fredy Kruger | 15. července 2014 v 21:19 | Reagovat

" Když... včera jsem chopil se  šroubováku,
.... já strýcovi  vrazil ho do rypáku,
když nepředvídaně  uklouz mi !!"

... " Co děláš ??  wole ty pitomý ?? "

... " Na vině tma !.. křičím :  " Strýčku ! ... rozsvěť !!"

" Šroubovák vražen až po rukověť !"
křičí strýc : " Rozsvítit ??  wole !!
... jistič je spadlý, je dole !
Ty sám jsi jej vypnul dokonce !

... vždyť vypínač spravuješ ... pitomče !!

... vždyť nemohu ani se vysmrkat !!"

... strýc  šroubovák snaží se vysmrkat...
Jak hnusné je strýcovo troubení !

... sousedé všichni jsou vzbuzeni !

14 Bev Bev | Web | 16. července 2014 v 8:55 | Reagovat

[12]:Beuško, moc ráda. :-)

[13]:Jedinečné!! :-D  :-D Děkuji. :D

15 bludickka bludickka | E-mail | Web | 17. července 2014 v 12:40 | Reagovat

Varila chutne a znalecky, hmmm. Delas mi v dobe predobedove chute uz jenom touhle vetou:)
To je teda masakr takove pracovni tempo. Jojo, clovek jen zasne jake jsou dnes moznosti vyuziti maturity. Doufam ze si zase brzy najdes cas se tu objevit :)

16 Bev Bev | Web | 17. července 2014 v 15:42 | Reagovat

[15]:Snažím se vyplnit druhou část přání, nějakou tu povídečku, ale nejsem si jistá, kdy to dokončím, jaksi se mi to v hlavě zamotalo a do toho všeho mám ještě meruňky a okurky na zavaření, ale jak říkám, pracuji na tom. :D  ;-)
Děkuji za návštěvu a doufám, že byl oběd chutný a vařený znalecky. :-D

17 bludickka bludickka | E-mail | Web | 18. července 2014 v 12:19 | Reagovat

[16]: Hlavně když na tom pracuješ :) Ty jsi tak aktivní! Hm, meruňky :) K obědu byl salát co dům dal :)

18 Vendy Vendy | Web | 20. července 2014 v 12:53 | Reagovat

Takže musíš zkompletovat 75 kusů za hodinu? Jestli to dobře počítám? To je víc než jeden kus za minutu... docela mazec.
Tvé schopnosti jsou ale úžasné! Nejen že ses zdokonalila v manuální činnosti, ale ještě jsi neztratila smysl pro humor. Navíc, podpořil tě i manžel, to se taky počítá. Snad to bude lepší, nebo spíš bych ti přála, abys přišla k tomu kýženému majetku jinou cestou.
Co takhle vydat své povídky jako knihu? :-D
Ale na povídkovou knihu jich je ještě málo... asi.
Leč nezoufej, bude líp! Hlavně že to zvládáš a pořád umíš vychytat to dobré. :-D

19 Bev Bev | Web | 21. července 2014 v 12:34 | Reagovat

[17]:Někdy jsem docela aktivní, ale někdy jsem taky lempl a pak pracně doháním, co jsem měla už dávno mít hotové. :-?  :-D

[18]:Ono je to spíš myšlené jako 3000 kusů na pět pracovních dnů po 8 hodinách, tolik dělají zaměstnanci a je mi záhadou jak to stíhají. Je ale fakt, že asi nelekují tak jako já, pak zjistím, že mi na poslední den zbylo třeba 300 kusů a lezu po zdi. O_O Ale vždycky to nějak udělám.
I já bych ráda přišla k majetku jinou cestou, ale na to jsem měla myslet dřív a ne se provdat za nemajetného chlapce s pinckem, starým kolem a šesti sourozenci. ;-)  :D

20 Teeda Teeda | Web | 22. července 2014 v 11:54 | Reagovat

Já mám takovýhle fitko doma. A stejně nepomáhá. .D
Ale bavilo mě to. Je z tebe vážně cítit taková radost. Jakoby tě někdo pochválil přesně ve chvíli, kdy si se dala do psaní. :)
Přeji ti, ať je tvůj šroubovár rychlý a výkonný a nikdy neztratí svou červeň a ostrost. :) :-D

21 Vendy Vendy | 23. července 2014 v 10:42 | Reagovat

[19]: :-D  :-D  :-D

22 Miloš Miloš | Web | 28. července 2014 v 20:08 | Reagovat

Bev, na snadné šroubování jsou nástroje podobné vrtačkám. Šroub se vloží do hlavice vrtačky, přesahující částí se přiloží k místu, kam se má zašroubovat, pak se zmáčkne tlačítko, vrtačka zavrčí a šroub je bez jakékoliv námahy zašroubovaný. Myslím, že to používají stolaři.

23 Bev Bev | Web | 29. července 2014 v 5:44 | Reagovat

[20]:Jo, to jsem zrovna měla radost a byla úspěšná a tak je to asi znát, mezitím jsem vyrobila hromadu zmetků a tak mé nadšení lehce ochladlo. ;-)  :-D
Přesto velice děkuji.
[21]: :D

[22]:Vím, co myslíš, ale já musím ty šrouby nejdřív zarazit dovnitř a pak jen maličko protočit (asi tři protočení), aby se uchytly k vnitřku ale ne na pevno. Je to učiněná věda! :-?  :-D Ale děkuji za zájem a návštěvu. :-)

24 Polly Polly | Web | 31. října 2014 v 8:15 | Reagovat

haha...to, ze chudnem, je silna motivacia, ktora ma obcas donuti upratovat...ehm..ano..obcas. xD
no toto! ako moja mamina... dokaze rozobrat radio a zlozit ho a divi sa, preco to ja nechapem, ked vsetky tie dratiky su tak "intuitivne" xD

25 Bev Bev | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 5:35 | Reagovat

[24]: :-D Ano, to je opravdu silná motivace, to souhlasím. :-D Musela jsem se chechtat při čtení o intuitivních drátcích, krásně řečeno. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.