Technická

13. května 2014 v 9:02 | bev |  Občasník
Můj tatínek mě ovlivnil v mnoha směrech. Je to príma táta, hodný srdečný člověk s osobitým smyslem pro humor. Jako každý má i své drobné mušky a jednou z nich je jeho přehnaně efektivní myšlení. To třeba holky několikrát seběhly po schodišti a táta to komentoval slovy: ,,Vy ty schody sežerete!" Nebo se rozbila nějaká drobnost, zpravidla po třiceti letech pravidelného užívání a táta opět vykřikoval: ,,Všechno máte hned sežraný!" A nikdy nezapomněl dodat: ,,Je potřeba myslet ekonomicky." I když jsem se vzpírala a bránila, jeho výroky jsou natolik sugestivní, že mi přešly takříkajíc do krve. Díky tomu patřím k těm podivným šeromilným stvořením, která propadají hysterii pokud svítí více světel současně a pokud náhodou dohlédnou i ve večerních hodinách z jednoho konce kuchyně na druhý. Taky neumím telefonovat.


Přesněji řečeno telefonovat umím, vím jak se to dělá, ale ovlivněná dlouhou érou pevné linky a tátovými výroky, v momentě kdy mám vést hovor, se moje hlava mění v kasu a v očích mi stejně jako panu Skrblíkovi kmitají cifry. Ve snaze hovořit stručně a výstižně jsem pouze úsečná, i podle mé laskavé sestry zním prý jak břitva a vcelku nezdvořile a nekompromisně směřuji hovor k rychlému konci. Dokonce i dnes, v čase výhodných tarifů a pěti čísel zdarma. Dokonce i když někdo volá mně. Některé zvyky se zkrátka změnit nedají.

Co čert nechtěl! Vypozorovala jsem, že mi i přes časté kňučení, že na nic nemám čas přece jenom nějaký nevyužitý zbývá. Víte, myslela jsem, že bych třeba mohla využít tohoto volného prostoru k secvičení nějakých veselých varietních scének s kočkama, obzvlášť Mína se mi jeví velmi nadějná, nebo jsem si myslela, že bych se mohla místo osvědčeného a nudného sekání latiny latinsky třeba učit, myslela jsem, že bych si mohla opatřit detektor kovů a hledat v okolních lesích poklady. Myslela jsem si toho hodně, jenže to bych nesměla být tátova dcera, která zhruba čtyřicet let poslouchá, že je třeba myslet ekonomicky. Ve snaze zefektivnit svůj život, optimalizovat výkon a minimalizovat prostoje jsem neudělala nic z výše jmenovaného. Není to rozumné, protože to není ekonomické. Místo toho jsem si domluvila práci na doma a obdržela první bedny drobných součástek, ani nevím do čeho, které skládám dohromady s použitím hrubé síly i jemné motoriky. Konkrétně takto: šroubovákem zatlačit tři šroubky do plastové krabičky, ze tří drobných sračiček sestavit jednu větší, tu umístit do okénka v krabičce, to celé třikrát, neb okénka jsou tři, otočit krabičku a protočením šroubováku uchytit sračičky napevno, ale ne úplně. Boží!!

Práci jsem si domluvila minulou středu a hned odpoledne mi manžel dovezl součástky. Ve čtvrtek jsem střídavě montovala, do toho jsme měnili kredenc po babičce za poněkud novější kuchyňskou linku. Dámy budou vědět, co to obnáší a kolik rozličného materiálu je schopen pojmout průměrně velký kredenc během dvaceti let, co všechno je třeba vystěhovat, omýt, nablýskat a znovu někam umístit. Nesmí se zanedbat ani výživa vyčerpaných stěhováků, manžela a švagra, a tak jsem stihla uvařit i pětilitrový hrnec guláše. K večeru jsem si gratulovala ke své výkonnosti. Z omylu mě vyvedl manžel, který na mě shovívavě pohlédl, jak se svíjím na barové židličce u linky a s vypětím sil vrážím šrouby na svá místa a vlídně pravil: ,,Potřebuju pomoct se dřevem a ty si tady hraješ." Hlavou mi bleskla jasná a nehezká představa lobotomie prováděné šroubovákem.
U nás je to tak, že všechno, co podnikají táta a manžel jsou činnosti související s vyšším posláním, nadčasovými hodnotami a je o tom hovořeno ještě dlouho poté s úctou, vážností a pohnutím, i kdyby to bylo jen natření dveří od chléva. Všechno, co podnikám já, pak spadá do kategorie hraní si. Moc ráda si hraju na žehlení. Taky ta na kuchařku není špatná.

V páteční podvečer jsem při pohledu na bedny nezkompletovaných součástek podlehla malomyslnosti a napadlo mě, že si dřív než co jiného vysloužím tenisový loket, strnutí šíje a fantas. Moje milovaná dopředná sestra říká, tahle země není pro sraby. Šla jsem spát s rozhodnutím, že nebudu srab. Hned v sobotu se dostavil jako první vlaštovička výsledek mého pozitivního myšlení. Posílená pravidelným cvičením se šroubovákem jsem při vytírání podlah zlomila násadu smetáku. Patrně šlo o použití nepřiměřené síly.
Přesto všechno věřím, že rychle získám cvik, že se sveřepá hmota nakonec poddá neoblomnému duchu. Zkrátka, že mi to půjde čím dál snáz a líp, že skloubím dohromady všechny své zájmy a zas budu mít čas na psaní i čtení všech vašich krásných blogů, které jsem v posledních dnech poněkud zanedbala. Není to tím, že by mě přestaly zajímat, právě naopak, jen prostě momentálně nestíhám, jak bych si přála.

Když jsem pracovala u nás v prodejně, pravidelně jsme na provozovny dostávaly podnikový měsíčník s příspěvky jakéhosi pána z vedení. Nezapomenutelné je pro mě jedno předvánoční číslo. Jeho obsah se dás stručně vyjádřit slovy - plníme na 120% ale stále jsme ve ztrátě. Povzbudivé shrnutí bylo završeno větou, která u nás v rodině zlidověla a ještě dlouho jsme ji používaly místo pozdravu. Ten dobrý muž zakončil svůj motivačně vánoční příspěvek slovy: Děkuji za pochopení družstevní myšlenky a přeji zdraví s plnou prozíravostí!
Myslím, že je to i vhodné zakončení mého dnešního článku a tak tedy i já děkuji za pochopení... víte jak je to dál a loučím se zvoláním: Ke strojům! Vlastně k šroubováku.

S pozdravem Bevíčková.Mrkající
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 13. května 2014 v 10:18 | Reagovat

Bevíčku, já jsem tak ráda, že už mohu opět číst Tvůj článek, že jsem tak netrpělivá, že musím psát, aniž bych dočetla, což je nezdvořilé, ale touto vlastností jsem proslulá a samu sebe za to v duchu peskuji, že nedokážu čekat... a tak musím psát a slova se hrnou a je to tím, že mám obrovskou radost, že zase čtu Tvá slova položená na pomyslný papír a ta slova zase zní báječně krásně a všechno je mi tak blízké, až je mi z toho krásně u srdce... a já musím přestat ťukat, jinak zešílím a jdu si v klidu dočíst Tvůj krásný článek... ... asi mi pukne hlava... :-)

2 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 13. května 2014 v 10:19 | Reagovat

A nejvíc mě těší, že jsem zase po dlouhé první komentující, protože jsem na Tvůj článek čekala a denně na svém monitoru kontrolovala, zda něco na Tvých stránkách nepřibylo... Jdu pokračovat v čtení. Je to paráda...

3 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 13. května 2014 v 10:27 | Reagovat

Víš, Bevíčková, máš talent... a to nejen na psaní, ten je zřejmý jako je zřejmé, že se slunce otáčí kolem Země (trocha srandy není na škodu, ačkoli... Máš v ruce šroubovák?), ale Ty máš také talent dojímat... Tak nádherně píšeš o Tvých lidech, až člověk má pocit, že se pohybuje ve všech těch situacích s Vámi a je toho součástí... Jsi jako vysavač, vcucáváš do svých příběhů své čtenáře a ti se pak jen těžko vrací ke svým životům, protože na rozdíl od toho Tvého života, ty jejich jsou tak všední a nemají žádnou poetiku.
Bevínko, já to neumím popsat, ale ve zkratce asi takto: báječně jsem si početla a zaslzela... Bylo to tak fajn, popíjet ranní kávu (ano, u nás je v půl jedenácté dopoledne pořád ještě ráno!) a číst o Tvém tatínkovi a manželovi a představovat si to všechno; prožívat to všechno... Uf uf uf... Já na to nemám, já to prostě neumím vyjádřit, jak moc to bylo prima být u Vás s Vámi.

4 Bev Bev | E-mail | Web | 13. května 2014 v 13:41 | Reagovat

Moje milá Nartayo, právě jsem se chystala k Tobě abych ti napsala aspoň krátkou zprávičku, co je se mnou a tímto se rovnou omlouvám, že jsem to neudělala dřív. Říkám si to totiž už kolik dnů, jenže je to, jak když čerta žene a tak jsi mě nakonec předběhla. :D Jsem ti velice vděčná za tu radost, kterou čtu ve tvých řádcích, za všechno, co jsi napsala. Jsi zlatíčko.♥
Jen si dovolím jednu malou opravičku, mně ten můj vlastní život připadá taky velice všední a nepoetický, mnohem radši bych stavěla s Outěžkou bábovičky a malovala šišku, nebo cokoli jiného. A ti moji lidé u nás doma mně taky dost často pěkně hýbou mozkem. :-D  ;-)
Moc moc děkuji za Tvé laskavé a krásné komentáře. :-)

5 Robka Robka | E-mail | Web | 13. května 2014 v 18:49 | Reagovat

Pracuj s chutí usilovnou na národu roli dědičné! Toť vždy pravil můj tatínek.:-)
Hezký náhled jsi nám předestřela, Bev, koukám ti do kuchyně i pod ruce - ty to vždycky tak hezky popíšeš, až si připadám, jako bych tam u vás byla.:-) Tož ať ti práce od ruky odsejpá a ať máš více času na své psaní - věřím, že se ti to podaří skloubit, neb jsi holka šikovná. :-D

6 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 13. května 2014 v 19:50 | Reagovat

Pobavila jsi mě a přeji hodně zdaru a sil, ať vše zvládneš a bez úrazu.

7 valin valin | Web | 13. května 2014 v 20:51 | Reagovat

Hihihihihi, tvůj otec má pravdu, je nutno myslet ekonomicky. Jenomže je ekonomika ženská, takzvaná šedá a ekonomika mužská, takzvaná křišťálově čistá. Ty peníze, co vyděláš šroubovákem, nikdy nebudou mít stejnou hodnotu, jako peníze vydělané mužem živitelem :-D  :-D  :-D Segra má taky pravdu, máš velmi rozumné příbuzenstvo.
Pěkně jsi to popsala, musím se úplně řehonit nahlas.
Už se i to tobě taky stýskalo... :D

8 bludickka bludickka | E-mail | Web | 13. května 2014 v 21:43 | Reagovat

Některé věci prostě člověku vejdou do krve, ani si nevšimne. Spousty toho přebereš od druhých, ani nevíš jak :)
Domácí práce znám. Máma je občas dělávala a vždycky toho měla až nad hlavu, takže jsme jí se sestřenkou za pár korun pomáhaly. Ale nebylo to nikdy nic složitého se šroubovákem. Nejvíc mi ulpěla ta domácí práce, kde jsme skládaly letáky a lepily do nich vložky. Vzpomínám si, že se nám o tom i zdálo. Ale velkou výhodou bylo, že celkem dost těch vložek přebylo, tak jsme pak měly zásoby :D Tak třeba budeš mít jako dýško nějaké šroubky :)

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. května 2014 v 0:40 | Reagovat

Úctyhodnou družstevní myšlenku si musím zapamatovat :-).

10 Bev Bev | E-mail | Web | 14. května 2014 v 5:55 | Reagovat

[5]:To říkal moc hezky. :-)Taky doufám, že to bude odsejpat. Zatím jsem odevzdala tisíc kusů. Dávám si měsíc na zkoušku, jestli to k něčemu bude. Je to totiž horší požírač času než třeba blog a daleko méně zábavný. :D
Díky.

[6]:Děkuji, Ali. :D Snad si nevrazím šroubovák do oka. :-D

[7]:Zlatá slova, zrak mi plane... :D To jsi napsala moc hezky a navíc můj muž ukrutně nadává, když má přenášet ty bedny zkompletovaných součástek do auta. Překvapivě ho to baví ještě méně než mě. ;-) Děkuji, Valin. I mně už bylo smutno.

[8]:Šroubků budeme mít asi dostatek. Tuhle jsem je našla i v kočičích granulích. :-D A taky se mi tom zdá, často držím ve svých snech někomu šroubovák pod krkem, nevím jestli ve mně tahle práce neprobouzí agresivní sklony. ;-) :D

[9]:To rozhodně! Já ji chovám v hlavě už mnoho let jako klenot a vždycky znovu mě pobaví. Dlouho jsem taky přemýšlela a bezvýsledně, jestli to znamená, že byl pisatel prozíravý v čase sepsání, nebo apeluje na nás, abysme byly my prodavačky prozíravé. :-? Těžko říct, je to taková jazyková perlička. ;-)

11 domovina domovina | Web | 14. května 2014 v 19:07 | Reagovat

Také podléhám rodinným zvykům. Vzpomněla jsem si na svou knihovničku. V obchodě mi nabídli, že ji sešroubují. Já si říkala pár šroubků snad umím umístit.
Ruka mě bolela ještě týden. Zato mám pocit, že je to trochu i moje dílo a také si říkám, že příště budu chtít sešroubovat. Jestli výchova a zvyk znovu nezvítězí. :)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. května 2014 v 21:12 | Reagovat

Jsi asi takový technický typ jako já. Ráda šroubuji, ,,spravuji". Docela mne to baví. Já ale obdivuji tvoji schopnost tak krásně popsat vzpomínku na osobu blízkou, která ovlivnila tvoje myšlení. Je to asi tak- něčí jednání původně kritizujeme, vadí nám, ale postupem let přebíráme. Stává se mi to zvlášť u rčení, která příbuzní používali.
Jo a já jsem před časem sešroubovávala houpací dřevěné křeslo a dodnes drží. :-D

13 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 14. května 2014 v 21:55 | Reagovat

Krásně píšeš :-). Tvoje povídání vždycky pohladí  na duši a rozesměje.
Přeji ti, ať se ti daří dobře šroubovat a těším se na další počteníčko :-)

14 mad Med. mad Med. | Web | 15. května 2014 v 15:13 | Reagovat

Skvěle jsem si početla a báječně se pobavila, vzpomínaje při tom na tatínka, kterak kdysi stavěl králíkárnu... přesně ve stylu strýce Podgera, pokud jsi četla Tři muže ve člunu :-D. Ať se dílo daří! ;-)

15 Fredy Kruger Fredy Kruger | 15. května 2014 v 22:57 | Reagovat

" Již dlouho mám problémy s usínáním !
... já zkoušel to  s oveček počítáním,
když usnul jsem  po pátém pokusu ,

... tu šroubovák vražen mám do nosu !
... v zadnici vraženy kombinačky !"

" Nemáš mít hochu v posteli hračky !
... nemáš  spát  wole ... s nářadím !!"

" Dobře mi otec můj poradil !"

16 Regi Regi | E-mail | Web | 16. května 2014 v 6:38 | Reagovat

Bev, konečně jsem zase natrefila na nějaké tvé povídání. Jo, čas je potvora, nikdy ho není dost na všechno, co bychom chtěli dělat.
Moc se mi líbí tvůj laskavý humor, se kterým vidíš všechny ty neobyčejně všední (nebo obyčejně nevšední) věci. Díky.

17 Bev Bev | E-mail | Web | 16. května 2014 v 13:15 | Reagovat

[11]:Vlastnoručně sešroubovaná knihovna stojí za bolavé ruce, taky by mě těšilo, že jsem si ji sestavila sama. :-) Jsi šikulka. ;-)

[12]:Mě to taky docela baví, popravdě, kdyby to bylo lépe placené, tak je to ideální práce pro mě, zaměstnané ruce a čas k přemýšlení. Jenže, kdyby to bylo lépe placené, tak to dělá každý. :D Taky docela ráda něco šroubuju a předělávám. Minulý rok jsem nově potáhla židle a lavici, když to manžel měl znovu sešroubovat dohromady, tak se u toho tak vztekal, až si rozsedl brýle. Dobře, že jsem byla zrovna zalezlá pod lavicí,kde na mě neviděl, přemohl mě záchvat smíchu. ;-)

[13]:Děkuju, to jsem moc ráda. :-)

[14]:Tři muže ve člunu jsem četla už hodně dávno, nevybavuju si ani strýce ani králikárnu, ale dokážu si to představit. :-D Ať se daří!

[15]:To je báseň přesně pro mne, pokud by mi u práce klimbla hlava, co si budem povídat, není to zrovna nejzábavnější činnost, tak taky skončím se šroubovákem v nosní dírce. Kombinačky mi snad nehrozí. ;-)  :D

[16]:Děkuju. Jsem ráda, že se líbí. :-)

18 Miloš Miloš | Web | 16. května 2014 v 23:08 | Reagovat

Družstevní myšlenka a přání zdraví s plnou prozíravostí je skvost, který by měl být zařazen do knih citátů.

Že mužský příspěvek k domácím i jiným pracím má vyšší poslání, se snažím také prodat. Není ale moc činností, které bych mohl vykázat, tak na poznámky, že bych se měl více zapojit, musím připomínat některé mé příspěvky opakovaně. Letos jsem např. zajel do servisu s autem a auto odtud zase vyzvedl. Mělo to ale vadu na kráse v tom, že při cestě tam asi 200 m od cíle něco na silnici opravovali, byl tam zákaz vjezdu a směrovka na objížďku, já stejně jako několik dalších přede mnou i za mnou jsme si řekli, že to projedeme, jednalo se jen o několik desítek metrů zúženého prostoru, ale samozřejmě na konci čekali městští policisté, vyslechl jsem si školení od mladé policistky: "Pane řidiči, vy jste neviděl značku? ..." Tvářil jsem se dost kysele, že viděl, že hrozně spěchám, což vyvolalo další kolo školení a nakonec po telefonování policistky někam do registru řidičů, co jsem to za piráta silnic, jsem milostivě dostal pokutu jen 500 Kč.
Takže s připomínáním těchto zásluh moc velký úspěch nemám, ale nedávno jsem zůstal doma a čekal na opraváře myčky a tam už jsem nic nepokazil.

19 Vendy Vendy | Web | 17. května 2014 v 10:33 | Reagovat

Plníme na 120% a jsme ve ztrátě, to bude asi moje motto do příštích let. Zlatá slova! A družstevní myšlenka ukotvila pevně v mé mysli. :-D
Kredenc po babičce? Ach ta nostalgie. Docela bych si takovou kredenc přála, jenže nemá zabudovaný dřez, což je mínus. Kredenc si pamatuji ještě z dětství, měli jsme ji, i moje babička ji měla, supersenzační.
Hraní si. Tohle by mě už z principu štvalo. Ale zase na druhou stranu, kdybych se tím měla pořád zabývat, že mě to štve, tak bych se jen proštvávala životem. Takže je asi lepší tyhle kecy hodit za hlavu a prostě si dělat svoje...
Určitě ti to půjde líp, jak získáš cvik. Zatím pořádně posiluješ, soudě dle tvého zlomeného koštěte. Aby se manžílek jednou nedivil, kdybys po něm to koště hodila nebývalou silou a rychlostí! :-D  :-D
Krásný článek, Bevy, ve kterém se dá vyčíst mnohé. :-)

20 Teeda Teeda | Web | 17. května 2014 v 23:45 | Reagovat

:)
Hrome, tak se tvař technicky. :)
Ne, ale vážně, zrovna se stěhuju a mám pocit, že si to shrnula na malém prostoru výstižně. Jen já mám "tohle" soustředěné po celém bytě. Já ale nevím kam mi které součástky patří, neboť se zdá, že nic nepatří nikam. :D

21 Radka Radka | E-mail | Web | 19. května 2014 v 0:37 | Reagovat

Krásné čtení, v mnohém jsem se našla, neb jsem také velmi ovlivněna výchovou. Dnes jsme s dcerou probíraly smysl věty: Ty jsi hodná holčička a tak to uděláš takto.
Prý to byla nehorázná manipulace a já jí to věřím, neb jsem si tím také prošla. Ale na "sežrané schody" nemáme :D

22 Bev Bev | E-mail | Web | 20. května 2014 v 7:23 | Reagovat

[18]:Mám radost, že tě ta větička pobavila stejně jako mě. :-D
Táta taky nedávno dostal pokutu 500 Kč, pro změnu za rychlou jízdu v obci a asi mu neprospěl ani jeho komentář. Policistům řekl: "Co tady děláte chlapi, máte jít radši na pivo." Nesdíleli jeho názor.
Děkuji za vtipný a milý komentář. :-)

[19]:Mně se ten kredenc se skleníkem taky moc líbil, dvakrát jsem ho polepila samolepicí tapetou, abysme měli nějakou změnu a byla jsem na něj ukrutně pyšná, vnitřek natřený balakrylem v odstínu slonová kost a zvenčí jemně růžová tapeta s téměř neviditelným stříbrozlatým vzorkem, to je kouzelná kombinace. Jenže podruhé jsem koupila levnou tapetu, která špatně držela a začala se v růžcích odlepovat a já už nemám nervy polepovat tu plochu potřetí. A taky změna je život. Kredenc ale neskončí ve sběrném dvoře, jen jsme ji posunuli do takového kamrdlíku a bude se v ní hromadit další materiál, jinými slovy bordel. :D  ;-)
A z těch mých chlapů si nic nedělám, kdybych je měla nějak moc prožívat, tak už asi visím, nebo jsem odstěhovaná v krmelci. :D
Děkuji, Vendy. :-)

[20]:Šroubovák nosím nastálo zapíchnutý v drdolu, abych ho měla po ruce, uvažuji, že si vyrobím originální, vkusné naušnice ze šroubů a pokud je někdo nablízku, mumlám si polohlasem pythagorovu větu, snad je to dostatečně technické. :-? ;-)
Stěhování je urřeitě náročné, mně stačilo jen vyklízet ten rozměrný kus nábytku a měli jsme zarovnanou celou kuchyň. Kde se to všechno bere?! :D

[21]:Taky jsem manipulátor, nejvíc se mi osvědčily různé sliby a lichotky, holky dokonce tvrdí, že je vydírám. To třeba když jsem jim řekla: "Pokud si uklidíte pokoj, udělám vám ty dobrý jablíčka v těstíčku." :-D Na muže zase platí obdiv a chvála. Zrovna včera se mu nechtělo sekat zahradu, tak jsem ho vychválila, že to měl za dvacet minut posekaný. :D

Moc vám všem děkuji za vtipné, laskavé a povzbudivé komentáře, které mě moc potěšily a pobavily. :-)

23 Beatricia Beatricia | Web | 20. května 2014 v 11:35 | Reagovat

Velmi mě zaujala myšlenka: Plníme na 120 % a stále jsme ve ztrátě.
Je to krásný příklad problému, který jsem četla u jedné blogerky, a sice, jak pozitivně zhodnotit negativní postoj k čemukoliv.

Tvůj fejeton je, jako vždy, brilantní, jede jako po másle, nepostrádá vtipné vsuvky a vždycky je mi líto, že už je konec čtení.
Tvému šroubováku přeji pevné zdraví, rychlé reakce a šikovnost. :-)

24 mengano mengano | E-mail | Web | 23. května 2014 v 8:17 | Reagovat

Už jsem si dělala starosti, kam ses poděla. Sice taky zrovna v poslední době neoplývám přehnanou aktivitou, neboť silně nestíhám, ale chyběla jsi mi :-)

Tvůj tatínek je převelice podobný mému. Ten taky myslel velmi ekonomicky a díky němu vidím v šeru jako ostříž. Neustále zhasínal, kontroloval kapající kohoutky, s mátí dokázal vést hodinový pohovor, když mu oznámila, že nás po dvaceti letech náhle opustila pračka. Já jsem ho iritovala mizerně okousanými ohryzky od jablek. S velkou láskou na tátu vzpomínám, jeho dozor mi moc chybí :-) A hlavně zjišťuju, že jsem se moc pěkně potatila ;-)

25 bev bev | Web | 23. května 2014 v 18:22 | Reagovat

[23]:To jsi řekla velice výstižně, musím si tvou krásnou větičku o pozitivním negativismu zapamatovat. :-D
Můj šroubovák i já velmi děkujeme. :-)

[24]:Ach, tak to je moc milé. :-)
A přesně víš o čem mluvím. To je na tom to neuvěřitelné a asi i skvělé a vtipné, že nakonec ty neoblíbené hlášky zařadíme do svého repertoáru. Dělám to úplně stejně. Děkuji. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.