Divnej

30. května 2014 v 8:03 | bev |  Povídkář
Nikdo netušil, odkud přišel. Jednoho dne se objevil jako déšť nebo vítr. Přírodní úkaz v černém pršiplášti. Jeho zjev rozvířil stojaté vody a zvedl kal ode dna rybníčku poklidného vesnického života. Jeho příchod byl provázen hromadou klepů a dohadů, obzvlášť svíčkové báby si na něm smlsly. Stal se vděčným, pravidelně propíraným tématem pivních řečí. Chlapi se předháněli ve vymýšlení detailů z jeho života. Prostá skutečnost, že vlastně nikdo nic nevěděl, nahrávala fantazii a tak se v ústech alkoholem posilněných, amatérských kriminalistů měnil z uprchlého trestance v oklamaného manžela, z cestovatele časem v pomateného profesora, schizofrenního umělce nebo vyznavače alterantivního způsobu života. Všechny teorie se zdály stejně pravděpodobné. Jediné na čem se shodla celá ves, bylo konstatování, že je to fakt divnej patron. Časem se přezdívka ustálila na pouhém Divnej.


Několik pamětníků, vrstevníků neoplakávaného podivína Mráčka se rozpomnělo, že dědek měl kdesi ve světě provdanou sestru a soudili, že Divnej by mohl být dědkův synovec. Tím se také vysvětlovalo, jak přišel k majetku po Mráčkovi. Ne snad že by mu záviděli. Mnozí se při vyslovení slova majetek škodolibě ošklíbali a odvážně se kasali, že takové dědictví by si klidně nechali ujít. Dědictví představovala polorozpadlá samota v lese obklopená pracně a dlouhodobě hromaděným bordelem. Nic nebylo dostatečně zchátralé, zrezavělé nebo poškozené, aby to Mráčkovi nestálo za námahu. Chajdu obklopovalo soukromé smetiště obehnané velmi znaveným plotem visícím doslova na drátku. Kopřivy tam rostly do výšky slunečnic a své žahavé, střapaté hlavy stáčely bůhví za čím. Slunce to však zaručeně nebylo. Samota tonula ve stálém stínu a pokud zbloudilý paprsek proniknul větvemi statných smrků střežících poločas rozpadu kdysi prosperující hájovny, rychle se stáhnul zpátky, jako by se popálil o titánské kopřivy.
Říká se, kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Co si kdo pamatoval, dědek u doktora nikdy nebyl a pokud by snad nějaký lékař vedený hnutím svědomí a křesťanskou dobrotou zavítal na jeho práh, patrně by na něj vytáhl jeden z kvérů, které měl podle vesnických legend poschovávané za trámy ještě po partyzánech.
,,Nezapadl mezi nás ", opakovali lidé větičku evidentně dostatečně osvětlující odnikud pramenící, neskrývanou zášť. Pokud by se vyskytnul v čase o něco méně civilizovaném a osvíceném, pravděpodobně by jeho chajda jedné noci s mlčenlivým souhlasem většiny lehla popelem a pokud by náhodou byl právě uvnitř, stěží by se našel někdo, kdo by nad ním zaplakal.
Pravdou je, že Divnej se zrovna nepřetrhnul, aby někam zapadal. V létě v zimě nesundával svůj černý plášť vzbuzující představu složených havraních křídel. S nikým se nepřátelil. Neproslýchalo se, že by někomu něčím přímo uškodil, přesto každá slepice zadávená kunou, každá zatoulaná kočka nebo pes byli připisováni na jeho otevřený účet.

,,Ten chlap snad nejí nic jinýho než kuřata," sdělovaly si navzájem pohoršené hospodyně, když se s ním poněkolikáté sešly ve frontě na chlazenou drůbež, se kterou každých čtrnáct dnů přijížděl do vsi podnikavý obchodník. Podivnost jeho stravovacích návyků nijak neumenšoval fakt, že samy nakupovaly skelety na polévku, kuřecí křídla a kuřecí prsní i stehenní řízky po kilech a stejně jako Divnej, s celými rodinami požívaly blativé brojleří maso upravené na všemožné způsoby.
,,Maňko, je to divnej pavouk," vyprávěla Dvořáková dychtivě naslouchající sousedce, která nešťastným řízením osudu - obražená žebra po neřízeném pádu jehož příčinou byl čerstvý slepičinec - nebyla u scény, která otřásla celou vsí. ,,Kdybys jen viděla, jak na tu malou kouk! Ještě teď se celá třesu..." Dvojitá brada a mocné poprsí zachvívající se při každém nádechu dodávalo jejím slovům na váze.

Zmiňovaná malá byl skoro dvouletý capart Jájiny Staňkové. Ve vsi se o ní a její mladé mamince nemluvilo poprvé. Lecos se šuškalo v kuloárech o tom, že se malá Emička - jaké je to krásné dítě!- narodila přesně devět měsíců od té slavné pouti v okresním městě, kde byla tehdy sedmnáctiletá studentka Jájina viděna ve více než těsném objetí s uhrančivým kolotočářem. Jájina byla jinak hodná holka a její tatík jednatel obecního úřadu, správce čističky, čestný člen pijácké ligy a tenor farního sboru a tak se řeči o tom podivuhodném početí omezily na minimum, přestože černovlasá Emička měla v rodném listě uvedeno otec neznámý.

Jájina vyslaná paní Staňkovou nakoupit něco kuřecích řízků na nedělní oběd, posadila Emičku do sporťáku a vydala se na náves vyčkávat příjezdu chlazené drůbeže. Sobě i dítěti koupila v krámě jahodového mrože a zatímco bílými zuby okusovala křupající čokoládu, spokojeně tlachala a bystře se rozhlížela kolem sebe. Když se v dálce vynořila černá postava, napadlo ji, aniž by dokázala svou myšlenku podložit čímkoliv jiným než jakýmsi mrazivým tušením, že je v jeho zjevení cosi apokalyptického. V dalším rozvíjení slibné myšlenky jí zabránila Ema. Upatlaná nanukem, unavená čekáním a horkým srpnovým sluncem se bez zábran rozeřvala. Sklonila se k ní a nos jí napověděl, že malá se postarala o svou vlastní mini verzi apokalypsy v kalhotách. Dítě řvalo, až se mu mandle chvěla a nereagovalo na domluvy. Jájina koutkem oka zaregistrovala stín černého pláště a osvícená náhlou inspirací pohrozila Emičce: ,,Přestaň! Nebo si tě tady ten pán odnese!"
Pán se otočil tak prudce, až mu cípy pláště zavlály kolem těla a Jájině ten poryv vzduchu rozcuchal blond ofinu. Neproniknutelné oči čaroděje ze země Oz zabodl do kočáru. Emička vzlykla a zmlkla, jako když utne. ,,Co bych asi tak s tím uřvaným spratkem dělal," suše poznamenal Divnej a vydal se k autu se slibovanou a žádanou chlazenou drůbeží, které konečně dorazilo. Dítě se, jako by se ho dotkla nelichotivá slova, rozeřvalo ještě usilovněji. Zdálo se, že Jájina se k němu co nevidět přidá. Během chvilky mladou maminku obklopila smečka reptajících žen, rentgenujících záda v černém pršiplášti nevraživými pohledy. Vytáhly Emičku z kočáru a předávaly si ji z ruky do ruky, aniž by v rozrušení zaregistrovaly pach linoucí se z plenek. Emička vyčerpaně usnula v náruči jedné z tet a Jájina přemožená mírou soucitu a pochopení a stržená chvilkou pozornosti zaměřené jenom na ni, nechala volný průchod svému úleku a dotčení v podobě několika hrachovitých slz.

Celou scénu pozoroval zpovzdálí Zdenda Uhlířů. Na oko si ve stínu lípy dofukoval píchlé kolo. Ve skutečnosti jeho oči hltaly Jájinu. Klouzaly po jejích lesklých vlasech, růžových ústech našpulených v pláči, modrých očích, černém tílku zastrčeném do džínových šortek. Nejdéle setrvaly u opálených nohou v bílých žabkách. Bylo mu horko, skoro na omdlení a nebylo to jen teplotou vzduchu, která šplhala k rekordním cifrám. Jájina byla sice o čtyři roky starší, ale to mu nebránilo ve sladkých, smělých představách. Ve svých denních i nočních snech už zachránil svou vyvolenou ze spárů násilníka, který měl často podobu brunátného pana Staňka, vynesl ji z hořícího domu a bez jediného zaváhání se pro ni opakovaně nořil do tmavé vody v zatopeném lomu. Teď se mu konečně naskytla příležitost převést sny do skutečnosti. Divnej se otřel o jeho milovanou, urazil ji hrubým slovem a přiměl ji k pláči. To zasluhovalo pomstu. V šedé kůře mozkové skrývající se pod rozpálenou lebeční kostí se dalo do pohybu cosi ledově výkonného. Ledabyle vytáhl z kapsy šortek dotykový mobil a rozeslal pár zpráv. Zatímco čekal na odpovědi, opřel si hlavu plnou nápadů o kmen lípy. Stíny listů pročesávané slabým vánkem mu kreslily po tváři pohyblivou masku připomínající válečné malování.

,,Zdendo, co když bude doma? Mně se to zdá celý pitotmý... Kluci, nechme toho!" žadonil teprve čtrnáctiletý Jeník Žilka. Nejslabší článek řetězu, pomyslel si Zdenda. Až bude po všem, zbavíme se ho. Takový srab a šprt do party nepatří. S pýchou se rozhlédl po ostatních. Bez váhání by ho následovali kamkoliv, to přece už něco znamenalo. Slávek zachytil jeho pohled a udýchaně se zasmál. ,,Táta říkal, že ho viděl ve Smržové pomáhat na pile. Třeba se staví s chlapama na pivko a než dojde, budem dávno pryč. Jdeme na něj!" zamával bojovně plechovkou, kterou vzal z tátovy dílny. Zašplouchalo to v ní. Na trsy kapradí dopadlo pár kapek tekutiny a zohavilo je k nepoznání.

Na okraji mýtiny obklopující polorozpadlou chajdu se zastavili. Částečně kryti bujným podrostem pečlivě propátrávali nepřátelské území ohraničené rezavým drátěným plotem místy se ztrácejícím v kopřivách. Slunce mezitím prošlo skoro celou svou štreku a na malou chvilku se zastavilo nad obzorem. Za sebou měli les půvabně prozářený pruhy světla, před nimi panovalo přítmí. Obyvatele neutěšené samoty nebylo nikdo vidět. Přesunuli se blíž k objektu, přelezli plot, který místy zhrouceně polehával na zemi a kryti harampádím a šerem se blížili k domu. Divnej stále nikde. Zdenda jako vůdce a mozek celé výpravy nakonec sebral odvahu, drobnými kroky přešel k oknům a nahlédl dovnitř. Čekal všemožné věci. To co uviděl, ho překvapilo. Za oknem byla obyčejná kuchyň, ne zrovna přepychově zařízená ale ani přehnaně odpudivá. Jen obyčejná neútulná kuchyň osamělého muže. Na okamžik ho přepadla silná pochybnost. Pak se ohlédl a tváře kamarádů plné napětí a obdivu mu vrátily sebedůvěru. ,,Vylezte, je pryč. A teď fofrem, kluci!"

Během chvilky zdobilo okna několik výmluvných kosočtverců. Rezavě červená barva, kterou Slávek nedávno pod dozorem otce natíral okapy a plechovou střechu verandy, stékala po skle a v houstnoucím šeru nepříjemně připomínala krev. Jeník zpitomělý strachem, ovládaný jedinou myšlenkou a to být odtud co nejdřív pryč, se přistihl, že na okno málem svým štětcem nakreslil srdce. Rychle je přetvořil do podoby červeného rozteklého fleku. Zdenda po chvilce zamyšlení napsal na vchodové dveře PSOŽROUT.
S obdivem se kochal svým dílem. Slávek podlézavě připsal menším kostrbatým písmem kočkožrout. Pohlédli na sebe a usmáli se. Zdenda si pohrával s nápadem podepsat se jako MSTITEL. Něco v té představě pro něj mělo neodolatelně romantický nádech. Když jim za zády zahřměl hlas, čtyři chlapci se synchronizovaně otočili, jako by by byli ovládáni jedinou společnou myslí.

,,Proč jste to udělali?" Mezi harampádím prorůstajícím plevelem a keři se tyčil Divnej. Zdenda si i ve chvíli zmatku a úleku povšimnul, jak zvláštně malebně zapadá jeho zlověstná postava do obrazu všudypřítomného zmaru a rozkladu. Koutkem oka zaznamenal, že Jeník skoro brečí a Slávek s Mírou, přestože se tváří srdnatě, bezděčně zkouší skrýt štětce v upatlaných rukách za zády. ,,Nechceme vás tady!" vykřikl a sám sebe nenáviděl, když mu hlas pubertálně přeskočil. Nezdálo se, že by to někoho zajímalo. ,,Nezapadl jste mezi nás!" vzpomněl si na frázi vyslechnutou od rodičů.
,,Vypadněte!" zavrčel Divnej a sehnul se pro nějaký předmět. Když se narovnal, poznali, že svírá v ruce pořádnou hůl. Jeník se dal do běhu, jediným plavným skokem překonal stržený drátěný plot a zmizel v lese. Ostatní ho následovali. Zdenda se na hranici pozemku ještě otočil a snad chtěl i něco křiknout. Když Divnej beze slova zvedl hůl ve výhružném gestu, rozmyslel si to. Ještě na něj vystrčil prostředník, ale nebyl si jistý, jestli to Divnej na tu dálku vůbec zahlédl. Pak se ztratil v podrostu a zdálo se mu, že vzduch kolem čpí adrenalinovým potem kamarádů.
Divnej se vyčerpaně posadil na špalek, na kterém sekal dřevo do kamen. Nohy se mu chvěly leknutím a zlostí. ,,Psožrout...," opakoval si zamyšleně a po chvilce se začal tlumeně pochechtávat.,,Uvidíme," dodal tiše.

O dvě hodiny později seděl stále na stejném místě. Kloubnaté ruce volně spuštěné podél špalku se svíraly a rozvíraly jako zmrzačení pavouci. Hlavu mu v nepřirozeném úhlu vyvrátila mohutná křeč. Přetížené obratle zapraskaly jako suché větvičky přišlápnuté podrážkou kanady. Oči vytřeštěné do nikam přípomínaly obrazovku bez signálu. Přijímaly kódovaný kanál určený jen pro něj. Pachy noci vnímal jako poloprůhledné plameny tančící všude kolem. Ty nejlákavější směřovaly k vesnici.
V prázdnotě jeho očí se koupal úplněk.


Téma týdne - Černá ovce.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 30. května 2014 v 8:34 | Reagovat

Opět úžasné čtení Bev :-), ale já bych ráda i konec O_O . Bude pokračování? Je to úžasně tajuplný a já celou dobu hltala slovo za slovem, abych věděla co teda Divnej je. Ledaže by byl ........, nebo to nebudu psát. Třeba to bude překvapení v dalším díle, nebo je to můj hloupý výmysl :-)

2 Bev Bev | E-mail | Web | 30. května 2014 v 10:05 | Reagovat

[1]:Kájí, děkuju ti za milá slova. :-)Ale dál už to nebude, je na každém milém čtenáři aby si domyslel svůj vlastní konec. Třeba byl Divnej vážně vlkodlak a třeba ho jen stihnul nějaký záchvat, kdo ví? :-? Já se přikláním k té první možnosti a tiše doufám, že ty spratky jen pořádně vyděsil. A třeba taky ne... ;-)

3 Natas Natas | Web | 30. května 2014 v 12:19 | Reagovat

Zaznamenala jsem už pár vlků samotářů a klevety okolí. Ve směs to byli lidi buď mrzutí a proto se stranili nebo ublížení, na tom není nic špatného. Byl to černokněžník jezdící na koze :) Ba ne, dobře napsané, lehce, klouzavě, poutavě jako vždy. ;-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. května 2014 v 13:13 | Reagovat

Jako vždycky skvěle napsáno, tvůj styl psaní je opravdu pozoruhodný a tvoje stylistická dovednost a schopnost navození a budování atmosféry je úžasná. Trochu rozpačitý jsem z konce. Ne proto, že potřebuji konec uzavřený, doslovný, naopak, mám rád konce otevřené. Jen mi - neumím dobře ten pocit popsat slovy - závěr přišel v jiném rytmu než předchozí text. Jako kdyby poslední dva takty skočné polky završil nečekaně - krásný sice, ale přece jen waltz :-).

Ale neber mě úplně vážně, jde samozřejmě vždy o individuální naladění. Já na "rytmus textu" při svém vlastním psaní svádím kdeco z toho, co nejsem schopný přesně popsat, takový ten nevysvětlitelný pocit, že věci nejsou úplně na svých místech a stojí za to (třebas marně) pátrat, jestli nemám některý z dílků puzzle obráceně :-).

5 Bev Bev | E-mail | Web | 30. května 2014 v 13:45 | Reagovat

[3]:Natas, velmi děkuji za milou návštěvu. :-)
A někdo se třeba straní proto, aby se vyvaroval pokušení někoho sežrat, mě tak napadá. ;-)  :D

[4]:Beru tě velmi vážně a přesně vím co myslíš. A taky vím, čím to je. Mě prostě ten konec napadnul jako to úplně první a zbytek se už jenom skládal k tomu. A den odstupu od toho konce zas zapříčinil jiný rytmus, jenomže už to jinak nešlo, nedokázala jsem odolat a nakonec se mi to oddělení, ten pocit, že věci nejsou na svých místech, zdál tak nějak i správně.
Moc děkuji. :-)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. května 2014 v 15:00 | Reagovat

[5]: Pak je to správné a má to tak být! :-)

7 Teeda Teeda | Web | 30. května 2014 v 23:19 | Reagovat

Mno.. tak ten konec mě trochu zaskočil. Vlastně nevím, co jsem čekala. Ale tohle ne. Tak to asi má být. Šikulka. :)

8 Fredy Kruger Fredy Kruger | 31. května 2014 v 1:21 | Reagovat

Podivná je to chýše !
... otvírají se tiše
s kovovou klikou ty plechové dveře !
Zavřeny, dokud je neotevře
DIVNÝ muž ! ... je to tuty !!

... on rovněž cos divného kutí :
Zpod kliky dal destičku z pertinaxu
mumlaje k sobě " Však já vás natřu !"

Pak připevnil  plíšek z mědi !! ( ?? )

... co dál, bude dělat tedy ??

Drát přiletoval pak na ostro !
... druhý pak na dveře, - na kostru !

Na vodiče připojil induktor !
Divný muž, skutečně divný tvor
Chechtá se : " Kličkou až zatočím,
ta sranda, jak někdo poskočí,
v křeči se posere, pomočí !!"

Je divný ?  kdežpak !!  ... je ničema !

... jak silně pak venku křičela
osoba  co vzala za kliku !

" Syčáku ! ... ty jeden dobytku !
křičejí lidé : " Ta jeho klika!"
nachytal  starostu,  kominíka....
odradil  rovněž i listonoše :

" Ať si sám idiot  noviny noše !
... nutno mu úplně osaměti !"

Chýši se vyhnou i všechny děti !

" Znáš  Kirchhoffova - li zákona ??
... ( tak lákal i Patricka  Wohonna )
Ten ( varován hajný  Prokoukkem )
chýši se vyhýbá obloukem !

9 Regi Regi | E-mail | Web | 31. května 2014 v 6:22 | Reagovat

Bev, na rozdíl od některých komentujících mám tyhle otevřené konce moc ráda. A představuji si rozhodně(pochopitelně, že?) toho vlkodlaka.  Moc se mi líbí tvé vyjadřování. Za všechny alespoň neodolatelný popis plotu: obehnané velmi znaveným plotem;
plot, který místy zhrouceně polehával na zemi... Díky.

10 Robka Robka | E-mail | Web | 31. května 2014 v 18:47 | Reagovat

Jako vždy skvěle propracovaný text, radost číst. Možná mě taky maličko zarazil ten konec, ale zase to nabízí možnost dotvořit si příběh ve své fantazii.
Musím říct, že když Zdenda začal kout pomstu, chvíli jsem měla obavy, aby ho nenapadlo tu starou chajdu podpálit. Být "Divnej" není žádný med. Ale myslím, že je vystrašil natolik, že se k němu už nikdo neodváží.

11 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 31. května 2014 v 19:58 | Reagovat

Tak tohle je dokonalá povídka! Tak jako ze starých knížek, ale ironizovaná tou "moderní dobou", tak jako zesměšnění vesnice najednou obrácené tím koncem... Paráda!! :-)
Musím říct, že jsem si užila každou větu. :-)

12 Beatricia Beatricia | Web | 1. června 2014 v 8:42 | Reagovat

Ohromující, burcující a skvělá povídka. Jedním dechem jsem přilétla ke konci a ten otevřený děj mě zaskočil. Je mnoho řešení, ale já nevím, které si vyberu.
Napsala jsi to úžasně... blog je  malý pro tu krásu. Ta přesahuje rámec blogu a míří výš. :-)

13 mad Med. mad Med. | Web | 1. června 2014 v 10:19 | Reagovat

Krásně jsem si početla, díky! :-) Obdivuju, jak to dovedeš podat, třeba ta přirovnání: ...jako suché větvičky přišlápnuté podrážkou kanady.
Lahůdková povídka!

14 @Mia @Mia | Web | 1. června 2014 v 13:35 | Reagovat

Zařazuju do výběrů článků TT.:)

15 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 1. června 2014 v 20:00 | Reagovat

Tohle je fakt síla, Bevíčková. Takové čtení je právě to pravé pro moji momentální náladu, pro to rozpoložení a pocit zmaru :-)

Jsi mistr, Výsosti :-)

16 domovina domovina | Web | 1. června 2014 v 22:03 | Reagovat

Přemýšlím, kdo je ten podivín. Jen člověk, který je jiný, nebo se v něm skrývá víc? Fantazie mi běží naplno, děkuji za zážitek :)

17 Radka Radka | E-mail | Web | 1. června 2014 v 23:19 | Reagovat

No, to jsem se nakonec vyděsila O_O
Otevřené konce já moc nerada, ale bylo to zase fajnové počteníčko :-)

18 Bev Bev | E-mail | Web | 2. června 2014 v 7:17 | Reagovat

[6]: :-)

[7]:Mno, vím, že moc nemusíš takové příběhy, nebo spíš konce, tím spíš děkuji za přečtení, za výdrž. ;-)  :D

[8]:Skvělé jako vždy. Díky. Zajímavý kutil samotář. :-D

[9]:Já děkuji tobě. Pochopitelně to msuel být vlkodlak, že jo?! ;-)  :D

[10]:Přiznám se, že mě ten konec ani vyloženě otevřený nepřišel, nebo ne víc než jiné konce, ale to je samozřejmě tím, jak se opožděně uvědomuji, že celou dobu vím jistě, že to byl vlkodlak. :-) Děkuji. :-)

[11]:Přesně tak jsem to myslela, že intuice je někdy správná a divnej může být ještě divnější. Jiné zesměšnění bych nedovolila. Sama žiju na vesnici a neměnila bych, ale je pravda, že o zajímavé situace u nás není nouze. Třeba zrovna ta obražená žebra měl před rokem můj manžel, dokonce naštípnutá a po podobném pádu. Tvrdí sice, že uklouzl na mokré trávě, ale kdo ví, jak to bylo?! :-?  :-D Děkuji, mám radost, že se líbilo.

19 Bev Bev | E-mail | Web | 2. června 2014 v 7:32 | Reagovat

[12]:Beuško, moc děkuji, vím, že nemáš taky takové příběhy moc ráda, nebo jsem aspoň měla ten pocit a tak děkuji dvojnásob. :-)

[13]:A já děkuji tobě. :-)

[14]:Moc děkuji, mám radost, že povídka zaujala. :-)

[15]:Díky, díky. Měla jsem trošku strach, jestli se tě nemile nedotkne ta scéna se zmrzlinou, když jsi sama psala nedávno o zmrzlině. Neopisovala jsem, je to dílo náhody. Kdybych si tvůj rozkošný článek přečetla před spácháním svého, nikdy bych to nepoužila. Takhle si říkám, jestli náhodou nejedeme na stejné vlně?! :D

[16]:A já děkuji za milý komnetář. :-)

[17]:Radí, uvažuji, že třeba jednou bude nějaké pokračování, když se to zdá tak otevřené, třeba mě k tomu ještě něco napadne. Uvidíme. Děkuji. :-)

20 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 2. června 2014 v 9:05 | Reagovat

Co dodat. Kdo umí, ten umí. Čtivé, napínavé, zvláštní a nádherná skladba slov, která je pro Tebe tak charakteristická. Kdy už vydáš nějakou knížku? Určitě na to máš!

21 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 2. června 2014 v 9:13 | Reagovat

[19]: Bevíčková, vidíš, já to brala jako součást příběhu a vůbec mne to nezaskočilo a ani nenapadlo, že jsem o tom nedávno psala... Poslední dobou to s mojí pamětí padá s kopce závratnou rychlostí. Ale ani kdybych si to pamatovala, tak bych si to nespojila, neboj :D

A možná i jedeme na stejné vlně. Víš, kdyby jo, bylo by to prima, protože občas mne napadají příběhy, jen je nedovedu zpracovat - lenost a pohodlnost  jsou silnější než chuť zkoušet psát. Možná to je také tím, že na to člověk nemá tolik klidu. Včera se mi podařilo mít pár hodin pro sebe, tak jsem konečně přidala na svůj blog nějaké fotky a to ještě spoustu ne, jelikož jsem pak byla unavená a taky jsem se bála, jestli mi nevypne notebook, poslední dobou to v něm vždy lupne, zamrzne a vypne se. Je to už taky stařík a vlastně denně se na něj sápu...

22 valin valin | Web | 2. června 2014 v 18:07 | Reagovat

Opět luxusní, typicky "bevovsky" nádherně psaná povídka. Fantazie mi pracuje na plné obrátky, vlkodlak se evidentně nabízí, ale může to třeba být i člověk, naprosto zklamaný a zhroucený do sebe z lidské společnosti.. i když to si asi neměla na mysli, tuším nějak... :-)  :-)

23 Bev Bev | E-mail | Web | 3. června 2014 v 7:37 | Reagovat

[20]:Ali, moc děkuju. :-)

[21]:Určitě je to tím stálým ruchem, jak budeš mít víc času na sebe a své myšlenky, tak to zaručeně půjde. Vím to jistě! :-)

[22]:Děkuji a dávám ti za pravdu, zrovna tak to může být takový zklamaný člověk. Každý si může představit závěr podle toho, co preferuje. Jestli skutečnost nebo nadpřirozeno. Děkuji, Valin. :-)

24 Miloš Miloš | Web | 3. června 2014 v 23:47 | Reagovat

Bylo to napínavé jako vždy a já čekal nakonec nějakou rituální vraždu a Divného ve zvráceném vytržení, jak si chystá naporcované hochy do mrazáku, aby mu už nikdo neříkal, že jí jen kuřata, psy a kočky.

25 Bev Bev | E-mail | Web | 4. června 2014 v 7:07 | Reagovat

[24]:Miloši, to by byl nádherný závěr. :-D Velmi vtipné, rozesmálo mě to a děkuji. ;-)

26 bludickka bludickka | E-mail | Web | 5. června 2014 v 17:23 | Reagovat

Žasnu, kde bereš pořád inspiraci. Jsi opravdu mistryně detailů. Kdy už se zúčastníš nějaké literární soutěže? Jen by mě zajímalo, jestli když Zdenda snil o Jájině, skutečně si představoval, že je jejím hrdinou,... určitě myslel na jiný věci, chlívák jeden :D Strašidelný závěr! Souhlasím s Čerfem, že je tam trochu cítít přechod od předcházejícího textu, ale nepůsobí to rušivě. My chceme pokračování!! :)

27 Bev Bev | Web | 9. června 2014 v 5:38 | Reagovat

[26]:Myslím, že Zdendova láska byla spíš platonické a romantické povahy, jako první lásky bývají, ale kdyby z toho bylo něco víc, určitě by se nebránil. :D
Už jsem skoro měla pocit, že mě něco napadlo, jako pokračování, ale byl to jen šum v hlavě a tak to zatím necháme otevřené. Tento týden slaví táta osmdesátku a tak musím něco napéct a šroubuju a chodím uklízet do penzionu, ale při tom všem budu promýšlet, jak by to mohlo pokračovat. Pokud přežiju tento hektický týden ve zdraví, tak by pak zas mělo být času na psaní a čtení o něco víc. Děkuji ti za krásná povzbudivá slova, ten zájem o pokračování je moc milý. :-)

28 bludickka bludickka | E-mail | Web | 2. července 2014 v 20:44 | Reagovat

Už je to přes měsíc... Kdepak asi mrháš svým talentem? :) Je třeba někdy utéct od práce.. :)

29 Bev Bev | Web | 5. července 2014 v 13:31 | Reagovat

Ach!! děkuji velice velmi za stálou přízeň, situace si mi nějak vymkla z rukou a šroubuju a uklízím čím dál víc. O_O :-D Ale už si udělám (musím udělat)čas na článek, aspoň něco málo novinek z domova. ;-)
Zatím ahoj a budu se snažit objevit co nejdřív. :D

30 Robka Robka | E-mail | Web | 6. července 2014 v 8:35 | Reagovat

Jejda, zrovna jsem se chtěla zeptat na to samé, co bludickka.:.-) To je dobře, Bev, že ses tu objevila - nešroubuj a napiš nám něco pěkného! Prosím.:D

31 Radka Radka | E-mail | Web | 6. července 2014 v 13:14 | Reagovat

Já tedy občas nakouknu a taky se mi stýská, tak moc prosím tam nahoru, aby pro Tebe třeba natáhli den a Ty měla čas nám něco úžasného napsat :-)

32 bludickka bludickka | E-mail | Web | 9. července 2014 v 19:45 | Reagovat

Jestli máš něco jako "písničky na přání", tak bych si chtěla objednat jednu kouzelnou povídku s nečekaným rozuzlením a určitě hlavně taky článek o tom, jak se ti daří!

33 Bev Bev | Web | 11. července 2014 v 15:52 | Reagovat

[30]:[31]:[32]:Děkuju vám ze srdce za vaše milá slova. Vynasnažím se vyhovět a taky oplatit návštěvu, už mi taky bylo smutno. :-)Krásné dny! a brzy nashledanou. ;-)

34 rucksack rucksack | Web | 9. září 2016 v 0:22 | Reagovat

kouzelná půjčka podvod ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.