Melodie všedních dnů

25. dubna 2014 v 15:24 | bev |  Občasník
Mám spoustu oblíbených písniček, jejichž tóny ve mně cosi oslovily a které si vždy znovu ráda poslechnu. Někdy si je společně s rádiem šeptám při vaření (s ohledem na rodinu), nebo si je ječím v koupelně, jen tak pro radost ( bohužel pouze vlastní) přesvědčená, že tekoucí voda je dostatečná zvuková kulisa a maskování mého neškoleného leč znělého hlasu. Při sborovém zpěvu u táborového ohně praktikuji kapří hlas, pouze otvírám ústa a sem tam vyslovím útržek textu, přičemž se hodně sebevědomě rozhlížím a přátelsky na všechny pokyvuji, jakože jsem ještě nikdy nezažila nic lepšího.


A pak mám jednu píseň, sice ne až tak populární, jako spíš ohranou a naposlouchanou. Kolikrát ve mně už ani nevyvolává to někdejší nadšení a rozkochání. Troufnu si dokonce říct, že někdy mám pocit, že oslovuje spíš moji temnější stránku a vyvolává k životu mé nejhorší vlastnosti. Přesto se k ní stále vracím. Její melodie je totiž chytlavá a tóny vlezlé. Je to melodie každodennosti, ( zpitomělá z prvního máje jsem málem napsala... je to píseň práce, i když ono to není až tak od věci, jen to blbě zní ☺)

Zdá se mi, že každý den je vlastně taková písnička, kterou pod mou taktovkou a někdy i bez ní, vyluzují předměty denní potřeby za malebného doprovodu rodinného sboru a našich čtyřnohých přátel. Rána patří kočkám. Jejich píseň se jmenuje Hladová a je vrčená, syčená a prskaná hlasy nevyzrálými, přesto výmluvnými. A kde náznak nestačí, pomůžou si drápkem. Jejich sborové kvílení probouzí krom mne, i rychlovarnou konvici, kterou doprovází šik lžiček melodicky cinkajících do porcelánu hrníčků, bouchání lednice, šustot pytlíků na svačiny. Tato píseň se jmenuje Snídaňová a je často přerušovaná sóly nadaných umělců, kteří zvukomalebnou kulisu prokládají operetními vstupy typu: Podej mně cukr! Kdo zas sedí na záchodě? Kdo nechal v krabici na svačinu zplesnivět rohlík? Nešlap na tu kočku! Dojdi ven se psem! Celé dějství je završno dramatickým zvukem splachování, zaduněním schodů a prásknutím dveří.

Dopoledne se nese v poklidném tempu. Kamna praskají, hrnce syčí, kočky zklidněné žrádlem a sérií výhružných skřeků dřímou na kredenci, na židli a v uhláku a občas tence zachrápou. Psík v pokoji u holek trhá dalšího plyšáka, ale v tichosti, zákeřně, jen tak piánko. S blížící se dvanáctou hodinou začíná melodie nabývat na síle. Přesně ve dvanáct, v moment, kdy chór velkolepě dokreslí zvuk zvonu ohlašující poledne, lehce opocená postávám na schodech a jako zaseklý gramofon provolávám: ,,Tatí! Oběd!!" Po třetím opakování zjišťuji, že i dnes, stejně jako mnohokrát v minulosti, drahý tatínek přesně v tento moment došel k závěru, že je třeba nasekat trávu, ostříhat jabloň, pohovořit s kohoutem, nebo se prostě jen tak projít kolem chalupy, abych si mohla vyzkoušet, jaké to je, zařvat si z každého okna do čtyř světových stran. (Po pravdě, nic moc, jestli to chcete vědět. Nemám z toho žádný extra zážitek.)

Po čtvrt hodině je tatík konečně objeven. Vynoří se z garáže, do které jsem před chvílí nahlížela, avšak otce svého neuzřela. Podezřívám ho, že objevil průchod do jiné dimenze. Prohrábne si šedivé vlasy a udiveně praví: ,,To už je oběd?"
Zodpovědně přebírá své nástroje a s pomocí lžíce, vidličky, nože a talíře tvoří ústřední melodii k filmu V pravé poledne. Jako hodná dcera nechávám tátu prožít okamžik tvůrčího zanícení a pouze tlumeně podbarvuji citlivé tóny písně šploucháním jarové vody a přeopatrným cinkáním umývaného nádobí.

Po druhém dějství dochází k opětnému zklidnění. Vysavač vrní, pračka žmoulá prádlo, táta dole nečekaně zařve a mně se rozbuší srdce úlekem, že snad měl nějakou nehodu. O dvanáct schodů později, kdy stojím vyjevená ve dveřích u kuchyně, mi nonšalantně s šibalským úsměvem oznamuje, že jen zíval. Beru motyku, psa a bez komentáře se raději obeberu za zpěvem ptáků a šeptáním včel.

Třísknutí branky mi oznamuje, že se vrátili hlavní protagonisté dějství třetího. Znovu zarachotí hrnce, llžíce a vidlice, vlastně vidličky a talíře, znovu zašplouchá svou tklivou píseň dřez. Jemné zvuky rodinné pohody prokládané láskyplnými replikami: Zítra máme mít každá dvě stovky na to Brno. Příští týden je rodičák. Zadřel jsem startér..., střídá oslavné burácení traktoru, sekačky nebo aspoň cirkulárky. Jdeme do finále!

Po strhujícím finále odehrávajícím se v terénu přichází lehce pošramocený manžel zpět a pídí se po večeři. Dcery přilákány zvuky naší milostné árie, se připojují. Zdá se mi, že se dožadují stravy na můj vkus až příliš často. Nádobí od oběda ještě ani neoschlo, když je znovu přivedeno na scénu. Znovu se rozbuší lednice, znovu zašustí sáčky, zacinkají lžíce, zahučí splachovadlo a zaječí televize. Opouštím své drahé nasycené ve chvíli, kdy vypukne hádka o koupelnu. Prozřetelně a tajně jsem hygienickou svatyni navštívila v čase, kdy byli zaujati skladbou Rozhodně ne poslední večeře a mizím s knihou v ložnici.

Kloužu do snů. Klika cvakla, dveře letí. Ve dveřích stojí dcera: ,,Mami, Šena zůstala v kuchyni a posrala se pod lavicí. Už jsem to uklidily, ale táta šílí..."
,,Slyším."

Kloužu do snů podruhé. Zachrápání. Zacloumám manželem a zasyčím: ,,Obrať se na stranu, děsně chrápeš!"
Nepatrně se zavrtí a zamumlá: ,,No jo, ty pořád něco slyšíš."


Téma týdne - Tóny písně.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dáša Dáša | E-mail | Web | 25. dubna 2014 v 16:33 | Reagovat

:-D  :-D  :-D Tleskám, tleskám! :-D  :-D  :-D Moc krásně a vtipně napsáno! :-D Krásně jsem se nasmála :-D  :-D  :-D
Přeji šťastný víkend :-)  :-D

2 mad Med. mad Med. | Web | 25. dubna 2014 v 17:09 | Reagovat

Dokonalý koncert! Bravó! :-D Aplaus ve stoje a jsi pro mě výběrová. :-D

3 Miloš Miloš | Web | 25. dubna 2014 v 18:57 | Reagovat

Bev, ty umíš psát nejen dramatické příběhy a horory, tohle už je psáno s hrabalovským humorem :-)

4 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 25. dubna 2014 v 21:24 | Reagovat

Krásné, krásné tóny :-)  :D  :-) .
Pravdu dí mad Med: přímo dokonalý koncert a tleskám a usmívám se :-) .
Paráda :-)

5 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 25. dubna 2014 v 22:03 | Reagovat

Všechny Múzy světa, bouřím se! Jak je možné, že jste se všechny zabydlely právě u Bev a mně necháváte hnít v bídě uměleckého dna.

Vlastně se Vám ani nedivím, věřte mi. A dokonce si myslím, že jste udělaly jen a jen dobře, jelikož u mne byste plýtvaly svým drahocenným časem, zatímco u Bev vždy vydolujete to nejryzejší zlato s mnoha karáty osázené těmi největšími diamanty nejčistších odlesků.

Je to bravurní práce a skvělé se slovy kouzlení. Závidím rukám, které mohou ťukat do kláves ty nejkrásnější příběhy - umělecky ztvárněné osudy těch "nejobyčejnějších"...

Ze své slovní (ne)zásoby jsem schopna vydolovat jen trapné provolání: MILUJU!!!

Hezky Ti to píše, Bevíčková, tak se tuž! Papapá, Bevíku a pozdravuj svoji krásnou rodinku!!! :-)

P.S. Důkaz, že ještě žiju. Ale mé hysterické amoky jinak zabily všechno kolem - a odehnaly všechno to krásné, co jsem uměla... Jsem pošuk.

6 Radka Radka | E-mail | Web | 25. dubna 2014 v 22:24 | Reagovat

Krásné vyznání všedních dnů :-)
Nejvíc mě dostala hláška: Nešlap na tu kočku :D
Jo, když má někdo talent, i ze všednodennosti udělá veledílo :-)

7 Regi Regi | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 5:17 | Reagovat

Bev, víš, že velcí skladatelé dokážou zhudebnit právě takové tóny všedního dne? Oni z nich stvoří hudbu a ty... poezii.
PS: znáš knížečky Roberta Fulghuma?

8 Robka Robka | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 7:20 | Reagovat

To byl koncert slov! Melodie všedních dnů, podaná tak poeticky, jak to jen ty umíš, Bev. Piš dál, tvé povídání mi krásně zpříjemnilo zatím tiché a osamělé sobotní ráno. :-)

9 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 19:23 | Reagovat

Krásné vyznání jednoho ze dnů spokojeného rodinného života. Napsáno s vtipem, prostě kdo umí, ten umí.

10 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 22:04 | Reagovat

Nezklamalo, pobavilo, udělalo hezký den ještě hezčím. Jsi skvělá. :-)

11 Bev Bev | E-mail | Web | 28. dubna 2014 v 5:03 | Reagovat

[1]:[2]:Jsem ráda, že se mé povídání o hudbě všedních dnů líbilo. Děkuji za přečtení i přidání do výběru. :D

[3]:Skoro se stydím přiznat, ale ani Hrabala moc neznám, vlastně jen z filmů. Ale shodou okolností mám teď půjčenou knihu Můj svět, už se na ni těším. :-)

[4]:Děkuji. :-)

[5]:To mně ani neříkej, mockrát jsem se chechtala u tvých vtipných článků a stejně tak si pěkně pobrečela při povídání o jednom starém domě, nebo se těšila poetičností článku o stáří. :-)Představ si, že v pátek, když jsem tento článek psala, jsem si připadala mimořádně tupá a neschopná, (mimořádně dokonce i na mě), začala jsem ho psát jako úvod ke starší básničce, neb mě vůbec nic nenapadalo, tolik k mé Múze. :D  ;-)

[6]:Je to docela problém, kuchyň je malá a koček moc a tak na ně fakt někdy šlápnem. :-D

[7]:Víš, že jsem si při psaní vzpomněla na film Amadeus, konkrétně na scénu, kdy se Mozart nechá inspirovat vyšilující tchyní, tak nějak jsem nás viděla, jako účinkující v operetě nebo muzikálu. :D
Fulghuma neznám, mám co dohánět, příliš dlouho jsem četla jenom Kinga. :-?

[8]:To mě moc těší. :-)

[9]:[10]:Ráda jsem pobavila. :-)

Děkuji vám všem za návštěvu. :-)

12 valin valin | Web | 28. dubna 2014 v 7:39 | Reagovat

Úžasná píseň práce ženy v domácnosti... :-)  :-) Já pěji píseň hodně odlišnou, ale zřejmě s podobným dopadem na mou nervovou soustavu jako na tvou... aspoň teda myslím... :-)  :-)  :-D

13 Bev Bev | E-mail | Web | 28. dubna 2014 v 10:11 | Reagovat

[12]:Libreta se různí, ale nápěv je to známý a podobný dům od domu. :-D  ;-)

14 Beatricia Beatricia | Web | 28. dubna 2014 v 11:37 | Reagovat

Já jsem četla pozorně tvůj senzační fejeton z opravdového života. Ty povýšíš i kuchyňské prozaické záležitosti na vyšší literární level. Z té četby jde na mne hrůza, jak ty kalamity věrně líčíš. Ve tvé klávesnici bydlí určitě nějaký bůžek písemnictví, který ti vede zdařile klávesnici, aby psala tak krásné články. :-)

15 Magdaléna Magdaléna | Web | 28. dubna 2014 v 18:04 | Reagovat

Páni, to je vážně skvěle napsané. Obzvlášť po ránu  vnímám hudební vjemy podobné, ale pak už je to monotonní  vrzání kříd. :-)

16 Teeda Teeda | Web | 28. dubna 2014 v 20:04 | Reagovat

:D super :D
Já také také také... můj den má pokaždé jiné melodie. :)

17 Bev Bev | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 9:17 | Reagovat

[14]:Beuško, to je moc hezká představa. :D A hned mě k tomu napadlo bůžkovo jméno. Jmenuje se Zpupník a někdy se opravdu uvolí vést mé nejisté ruce, ale jakmile na něj zatlačím a moc si přeju něco napsat, stáhne se do stínu a dělá mrtvého brouka. Je to nátura nevypočitatelná a proměnlivá. :D

[15]:Tak snad jsou to alespoň křídy barevené, ty by pak mohly znít maličko odlišně, duhově. ;-)

[16]:Vzpomínám si na slova Karla Kryla z písničky Tekuté písky... není-li drama, stačí operetka... tak nějak to je. :-D

Všem vám děkuji za milé komentáře. :-)

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 14:49 | Reagovat

Bev, jsem skoro naštvaná. Ty umíš tak krásně barvitě psát, uděláš z obyčejné věci nadpozemskou a ještě si dovedeš ze mne udělat legraci, že pěkně píšu. Závidím ti květnatost textu, ironický náhled na věci, bohatost slov a vět. Podle mne se ti ve skutečnosti mé obyčejné popisné jen v obrysech děje i postav nemůže líbit Je příliš strohé. Mně to sice vyhovuje, je to můj styl, ale takový koncert slov, jako dovedeš vytvořit ty já nezahraji ani náhodou. ???

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 14:52 | Reagovat

omlouvám se chybí tam slovo  psaní (za tím obyčejné, popisné a potom pár čárek mezi slovy, nevím, jak se to stalo. Za to může klávesnice- nereaguje, jak potřebuji. ;-)  :-D

20 Vendy Vendy | Web | 29. dubna 2014 v 23:13 | Reagovat

Bev, báječné, lituji, že hvězdiček je jen pět, dala bych jich deset. Vidím v předchozích komentářích, že nejsem sama a mnohé mi oslavná a obdivná slova vytáhly z hlavy a předběhly mě.
Vážně, je to skvělé, hvězdné a koncertní. Naprostá TOP tohoto týdne, jestli se neobjevíš na prvním místě v první desítce, tak tam půjdu a urvu jim hlavy. :-D

21 Vendy Vendy | 29. dubna 2014 v 23:15 | Reagovat

[11]:P.S. fakt neznáš Fulghuma? Neděláš si srandu? Protože určitým způsobem jste si podobni, tedy psaním, a mohli byste si hrdě podat packy. ;-)  :-D

22 Bev Bev | E-mail | Web | 30. dubna 2014 v 6:50 | Reagovat

[18]:[19]:Růženko, ty jsi tak přesvědčivá, až jsem se málem vyděsila, že se fakt zlobíš, nebýt toho řehtajícího se smajlíka. :D
Nevím jak bych to, co nejupřímněji vyjádřila. Ze psaní si nikdy nedělám legraci, na to si příliš vážím každého autora. Proplést osudy mnoha postav a vybudovat příběh, který je věrohodný a čtivý, jak se daří tobě v tvých krásných povídkách(a mnoha jiným), vyžaduje velké nadání a mně se opravdu moc líbí, jak píšeš(i jak píše spousta ostatních). :-) A vím, že nejsem sama. Jsem samozřejmě moc ráda, že se můj článek líbí, ale jestli je to nadpozemnské, to si jistá nejsem, takhle mě to prostě napadá. Každý má jiný styl, jak říkáš a to mě na tom baví, nahlédnout na svět očima někoho jiného. Rozehráváš svůj vlastní koncert, který zas těší a okouzluje mě. :-)

23 Bev Bev | E-mail | Web | 30. dubna 2014 v 7:11 | Reagovat

[20]:[21]: :-D Bojím bojím... :-D
Ale teď beze srandy, moc děkuji, Vendy.
Jméno Fulgfum je mi známé a tak jsem radši koukla do DK, co napsal, ale nečetla jsem od něj zatím nic. Jak se dostanu do knihovny, podívám se po něm. :-)

24 Vendy Vendy | 30. dubna 2014 v 8:21 | Reagovat

[23]: ;-) Zkus nejdříve ty starší, jako třeba Všechno, co znám, jsem se naučil v mateřské školce, nebo Už hořela, když jsem si do ní lehal. Myslím, že ho přečteš hodně rychle, knížky jsou to útlé a píše povídky. A věřím,že se ti bude líbit. ;-)

25 Bev Bev | E-mail | Web | 30. dubna 2014 v 9:37 | Reagovat

[24]:Děkuji za tipy, těším se na ně, už podle názvů se mi líbí. A dovolím si na oplátku upozornit na druhou knihu Paola Giordana Tělo. Mám jí plnou hlavu, právě jsem ji dočetla. Jeho prvotina Osamělost prvočísel byla úchvatná, ale Tělo je strhující. Nemůžu ani říct, že je lepší než Osamělost... je prostě jiná a pro mě kniha, která hned tak nevymizí z paměti. :-)

26 Sarka Sarka | 30. dubna 2014 v 11:22 | Reagovat

Mockrat dekuji! Jako bych tam byla. To zazivani znam, uz nekolikrat jsem se kvuli tomu strasne polekala. :-D

27 domovina domovina | Web | 1. května 2014 v 9:40 | Reagovat

Nejen melodie, ale i obraz života. Z tvých slov jde cítit, že umíš žít a prožívat život plnými doušky. :)

28 Renata Renata | E-mail | 2. května 2014 v 6:53 | Reagovat

Dobrý den! Našla jsem na Váš web odkaz u Meduňky(MAD.MED) a hned první čteníčko, na které jsem narazila je prostě skvost! Docela mě potěšilo, že v tom nejsem sama: zpívám jen v sebeobraně nebo velkém davu(nejlíp našlapaný stadion) a ještě musím mít "něco" popito... A dny u nás doma...NO COMMENT! Jen pár rozdílů: bydlíme v bytě a kočku máme jen jednu. Ale když se přesuneme na chalupu rodičů, tak je to přesně to samé! Nejsem v tom sama a to mě blaží!
Díky za čtení, při kterém se směju jak o závod!
Renča

29 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | Web | 2. května 2014 v 12:51 | Reagovat

teda, to byl vážně skvěle podaný článek. musím říci, že doma máte určitě vážně zábavu a v některých věcech poznávám i naší rodinu. :)

30 bludickka bludickka | E-mail | Web | 2. května 2014 v 13:55 | Reagovat

[25]: Osamělost prvočísel se mi líbila, tak díky za další tip, píšu ho na seznam .. :)
Já si zpívám jen do řvoucí hudby, bez doprovodu mě to nebaví. To jsou maximálně útržky, které mi nechtěně ulpěly v hlavě při poslechu nevkusných písniček z rádia v práci :)
Krásně a poeticky jsi popsala běžný den, hravě, kreativně, dala jsi duši obyčejným činnostem, originální nápad, tleskám :)

31 Fredy Kruger Fredy Kruger | 2. května 2014 v 18:20 | Reagovat

" Jak se to stalo,  to ví bůh !
... melodie všedních dnů :

Otec hrál hlasitě na hřeben,
... strýc mlátil zas jako bez sebe, -
wozembouchem bil do podlahy !
Sestry zpívaly , řvaly jak krávy

... tu do stěn kdos mlátil, do stropu
s výkřiky : ,, já vás nakopu ,, !

Jen malá chvíle a každý byl zkopán
je já jsem uprch, - jsa nepokopán ! "

Hoch vrátil se teprve, když byl si jistý,
že sousedé zalezli vzduch je už čistý !

32 Bev Bev | E-mail | Web | 6. května 2014 v 6:24 | Reagovat

[26]:Děda nás rád děsí, tím svým lvím zíváním, věřím, že si to dobře pamatuješ. Čemu nemůžu uvěřit, je to, že nám ty tři dny tak rychle utekly. :-? Děkuji pěkně za návštěvu, Šároušku. Tady i v realitě.:-) ;-)

[27]:Moc si přeju, aby to tak opravdu bylo. :-)

[28]:A mě blaží váš krásný a vtipný komentář. Zpívám jen v sebeobraně... to si musím zapamatovat. :-D Jsem moc ráda, že je nás takových podobných víc. Jak jsem říkala, ten nápěv je dost známý. ;-)

[29]:Často máme tolik zábavy, až se mě to přestává líbit, ale co, lepší než nuda. :D

[30]:I mně se Osamělost moc líbila a stejně tak Tělo. Teď čtu Mlsouna od Iana McEwana. Zatím jsem od tohoto spisovatele nic nečetla, což je velká škoda, jak jsem zjistila. Obratně zachází s jazykem (sláva našim překladatelům!) a ten příběh je tak bohatý a zajímavý, že se od toho nemůžu utrhnout. :-)

[31]:Takové nadání v rodině je velký dar, ovšem sousedi to asi vidí jinak. :D

Moc vám všem děkuji za návštěvu a milé komentáře. Zdraví Bevíčková. :D

33 Vendy Vendy | Web | 7. května 2014 v 20:58 | Reagovat

[25]:Děkuji za tip, podívám se po ní! 8-)  8-)

34 Beatricia Beatricia | Web | 12. května 2014 v 15:00 | Reagovat

Výborný, převýborný článek. Proč nepíšeš do nějakého sloupku v časopise? Každý šéfredaktor by byl nadšen. Tak vtipně, brilantně a splavně píše málokterý sloupkař. Umíš to, je to koncert slov a nádherný vodopád vět. :-)

35 Bev Bev | E-mail | Web | 13. května 2014 v 5:29 | Reagovat

[34]:Beuško, já ti ani nevím, zatím po mně žádný šéfredaktor sloupek nežádal. :-D Ale moc děkuji za důvěru, to potěší a nakonec, co není může být. :D

36 Miloš Miloš | Web | 16. května 2014 v 22:45 | Reagovat

Jak zmiňuješ Píseň práce, tak mně se na jazyk nejvíc plete Ježkova, Voskovcova a Werichova píseň Svět patří nám. A myslím, že kočky ji také dobře znají. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.