Uzlíky na niti

25. března 2014 v 10:10 | bev |  Veršovník
Jako nadšený čtenář sci-fi jsem milovala příběhy inspirované časem a vším, co s tímto tématem souvisí. Časové smyčky - část časoprostou, ve které se události cyklicky opakují. Časové paradoxy - reakce zruší akci, která ji vyvolala, aneb je možné zasáhnout do minulosti a například zastřelit sám sebe, či své předky? Paralelní světy, které se staly možným vysvětlením časových paradoxů. Podle teorie paralelních světů necestujeme do minulosti, ale do světa, který je naprosto shodný s naší minulostí v okamžiku, kdy do něj vstoupíme. Následné změny tudíž nemohou ovlivnit vlastní minulost, protože ta zůstává v původním světě. Fascinoval mě Motýlí efekt, podle kterého i nepatrná změna minulosti, může nadělat pěknou paseku v budoucnosti.
Zkrátka cesty časem jsou téma věčné, vděčné a nosné.


Velice jsem toužila po stroji času, s jehož pomocí bych mohla navštívit třeba třetihory, na vlastní oči se přesvědčit, jak vznikaly pyramidy, nebo zjistit, jestli Záviš z Falkenštejna byl opravdu tak zajímavý chlapík, jak se mi jeví podle knih. Uteklo mnoho let, než jsem si uvědomila, že jeden důmyslný stroj času dávno vlastním a využívám, aniž bych o tom přemýšlela. Myslím, že lidská paměť a schopnost listovat v materiálech, které archivujeme v tom skvělém skladišti mozku, je zajímavou a finančně nenáročnou alternativou cestování v čase.

Vzpomínky si představuji jako barevné uzlíky na niti života. Některé jsou růžové, modré, zlaté nebo šarlatové. Bohužel se občas vyskytnou i černé.
Moji rodiče, jak si vzpomínám, se spolu buď smáli, nebo domlouvali kvůli rozličným ptákovinám, jak už to tak bývá mezi partnery po téměř padesáti letech soužití. V prvních týdnech po mámině pohřbu jsem se pokaždé zastavila v polovině schodů k nim dolů, do přízemí a s ušima nastraženýma směrem ke kuchyni, pozorně poslouchala, jako bych mohla zaslechnout ozvěnu jejich hlasů. Bláhové, vím.
Dnes už je to opravdu jenom vzpomínka, která sice zabolí, ale ta síla se z ní vytratila. A naštěstí mám s maminkou spojené i jiné, pestrobarevnější "uzlíky".


Cesty
do jednoho místa

Snila jsem o cestách časem,
nevědoucí,
teď vím;
tím strojem jsme my sami.

Můj je porouchaný,
úponky stesku hnuly
se soukolím.
Zamrzlá v čase
naslouchám,
tam, kde ticho bolí.

O nevědění sním.



A jako ilustrace obrázek, který mi k tomu celému tak nějak pasuje.



Omlouvám se za nekvalitu ofocení.
S přesnou formulací odborných termínů mi vypomohla Wikipedie.
S tématem cestování časem a vzpomínek souvisí i starší povídka - Nedělní odpoledne.


Téma týdne - Cestování časem.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anlia anlia | E-mail | Web | 25. března 2014 v 10:39 | Reagovat

Také jsem nadšená čtenářka sci-fi a také mě fascinuje všechno, co se týká času. Smyčky, paradoxy, paralelní světy. Ale kdybych si mohla vybrat, kam bych se chtěla podívat, asi by to byla budoucnost. Nemyslím tím moje, co budu dělat v budoucnu já, ale spíš obecně, jak bude lidstvo vypadat za sto, dvě stě nebo i tisíc let.

2 Natas Natas | Web | 25. března 2014 v 10:43 | Reagovat

Sami sobě jsme strojem času, též jsem si to už jednou řekla, když jsem se pídila po tom, jak se věci vlastně mají...v tom mém malém životě.

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 25. března 2014 v 11:12 | Reagovat

Hezky napsáno, jako vždy od Tebe. Hezký den.

4 Koník Koník | E-mail | Web | 25. března 2014 v 11:17 | Reagovat

Ach, ty tvé kouzelné obrázky. Nezlob se prosím, ale dodnes mám v dílně na ploše PC tvůj višňový svět. Původně pro inspiraci a dnes pro radost. Jen dál Bev. Máš velký talent něhy a malebnosti.

5 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 25. března 2014 v 13:47 | Reagovat

Krásně napsané ;)
PS.: Koukni na můj blog ;)

6 anlia anlia | E-mail | Web | 25. března 2014 v 14:03 | Reagovat

[Smazaný komentář] : Snění určitě je důležitá složka života. Ale možná by se výlet do budoucnosti mohl stát i motivací, abychom byli lepšími lidmi ;)

7 Bev Bev | E-mail | Web | 25. března 2014 v 14:09 | Reagovat

[5]:Díky. :-)

[6]:To nepochybně ano. Možná by nám to prospělo.

8 Bev Bev | E-mail | Web | 25. března 2014 v 14:16 | Reagovat

[4]:Koníku, ty jsi zrušil blog? Chtěla jsem k tobě nahlédnout a objevilo se mi: blog mrkevokousana nenalezen. ???

9 Martin Martin | 25. března 2014 v 14:45 | Reagovat

[8]:Hrozně moc mě zajímalo, jaké to je, stát se neviditelným. Šoda jen, že u toho už nemůže být Kůň :-D

10 Bev Bev | E-mail | Web | 25. března 2014 v 14:58 | Reagovat

[9]:Můj ty smutku, co jsi to provedl, ty koni! Koukej si založit nový bolg! ??? Co tady se děje, to si ani v televizi nevymyslí. :-?  :D

11 Bev Bev | E-mail | Web | 25. března 2014 v 15:35 | Reagovat

[1]:Jo, to by byla paráda. Taky by mě zajímalo, jak to bude na Zemi vypadat třeba za sto nebo tisíc let. :-) Ale na druhou stranu, kdybysme mohli kdykoliv nakouknout kamkoliv, o čem bysme snili. A že snění taky není k zahození. ;-)
[2]:Taky se takhle pídím. Někdy je to zajímavé a něco mi to napoví o mém malém životě. :-)
[3]:Hezký den i Tobě, Aliwien. :-)
[4]:Nezlobím se, naopak jsem potěšená. To je přece fajn, že ti dělá radost. Děkuji vám za přečtení i milá slova.

12 valin valin | Web | 25. března 2014 v 18:19 | Reagovat

Vzpomínky jsou opravdu nitky, co spolu úzce souvisí, protože je do nich vetkán náš život. Lidé nás opouštějí jak ve skutečném, tak i virtuálním světě.. :-(

13 valin valin | Web | 25. března 2014 v 18:22 | Reagovat

[9]: A jaké to je? Teď? Když mnoho z nás postrádá Koníka? ;-)

14 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 25. března 2014 v 22:00 | Reagovat

Krásné a citlivé povídání :-)

15 Robka Robka | E-mail | Web | 25. března 2014 v 22:06 | Reagovat

Pro mě jsou vzpomínky barevnými korálky na šňůrce. Přidáváme jeden k druhému (jeden je duhový, druhý už trochu oprýskaný) a když se šňůrka přetrhne, musíme je posbírat a znovu navléci.
Uzlíky na niti jsou vlastně taky vzpomínky - nebo spíš uzly na kapesníku.:-) Pěkný článek, jako vždy.

[9]: Koni, vidíš, co děláš? Vrať se!!!

16 Bev Bev | E-mail | Web | 26. března 2014 v 7:12 | Reagovat

[12]:To jsi řekla moc krásně. Zůstanou nám jen vzpomínky a cestování pamětí, skutečnou i virtuální.

[14]:Děkuji.

[15]:Některé moje jsou už hodně oprýskané a ohmatané, asi častým navlékáním. Ta mrška šňůrka se ráda trhá.

Děkuji vám za krásná přirovnání, která lahodí duši. :-)

Koníkovo rozhodnutí respektuji, sama jsem měla několikrát ruku připravenou smazat svůj blog, stačilo jen kliknout, ale to neznamená, že by mě to nemrzelo. Chodila jsem k němu ráda. :-) Snad je to jen dočasné a zase se někdy vrátí.

17 Regi Regi | E-mail | Web | 26. března 2014 v 9:55 | Reagovat

Bev, příjemná a pravdivá myšlenka o našem soukromém stroji času. Cesty do minulosti opravdu nejsou problémem. Taky si občas a ráda dopřávám. A ty černé uzlíky... bez nich to nejde. Jednou se staneme taky takovými uzlíky na nitkách našich blízkých. Má to tak být. Díky.

18 Bev Bev | E-mail | Web | 26. března 2014 v 13:25 | Reagovat

[17]:Ano, to je pravda, má to tak být, ať se nám to líbí nebo ne. Nakonec i sám Brumbál říká: nelituj mrtvé, lituj živé...
Třeba se jednou taky znovu sejdeme s našimi blízkými na nějakém podobném nástupišti. :-)

19 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 26. března 2014 v 16:41 | Reagovat

Krásné, Bevíčková, překrásné. Vidím, že tím vším nejsem uchvácena sama. To je prima :-) Moc se mi líbí Tvé myšlenky, musím si tu jednu část přečíst ještě jednou, upoutalo mne cosi...

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. března 2014 v 18:43 | Reagovat

Dřív jsem sci-fi miloval, něco jsem i psal, ale čím jsem starší, tím méně potřebuju fikci a směřuju spíš k věcem nenápadným a obyčejným, které se běžně dějí, ale je možné v nich - při pozorném pohledu - spatřit neobyčejné kouzlo, daleko větší, než v těch nejfantastičtějších světech.

21 Teeda Teeda | Web | 26. března 2014 v 20:26 | Reagovat

Je to velmi přiléhavé přirovnání. Také mám uzlíky, větší a menčí, barevné černé, některé se časem natahováním rozmotají...

22 Vendy Vendy | Web | 26. března 2014 v 21:02 | Reagovat

Začalas tak pěkně a skončila trochu smutně. Ale taky pěkně. Pěkně smutně.
Tvoje představa barevných uzlíčků na niti se mi líbí, stejně jako Robčina představa různobarevných korálků. Ono je to vlastně podobné.
Moc pěkně jsi to napsala, takovým tím způsobem, co drapne za srdce a stiskne. Vzpomínky mysli jsou opravdu nejlepší možná cesta časem, i když se týká jen cesty našeho života. Ale stejně, dovedeš se ve vzpomínkách vrátit do určité chvíle a pocítit všechny vjemy, které jsi tenkrát cítila? Třeba vůni, pocit, který jsi měla v tom okamžiku. To jsou nejlepší vzpomínky, protože jsou živé. Myslím, že ta vzpomínka, jak stojíš na schodech a nasloucháš hlasům, které už nejsou, je hodně živá.

23 Radka Radka | E-mail | Web | 26. března 2014 v 21:57 | Reagovat

Sci-fi už nečtu, ale pokud jde o paralelní světy, někdy mám pocit, že se v nich procházím.
Obrázek je krásný, chvíli jsem hledala vázu, než jsem objevila ruce :-)

Pokud jde o Koníka, jeho odchod byl mírně nečekaný, ale tipuji, že sepisuje doma a sbírá materiály na vlasntí knihu, když se do jedné "cizí" moc nevešel. Je to toiž pro mě jediné rozumné a přijatelné vysvětlení.

24 Bev Bev | E-mail | Web | 27. března 2014 v 7:29 | Reagovat

[19]:Ano, sci-fi mě baví dodnes, sice už ne tolik jako v patnácti,- nakonec, asi by bylo trošku divné, kdyby ano - ale vždycky se k němu ráda vrátím. Mám ráda mimozemšťany, roboty i cesty časem. :-)

[20]:Jak už jsem psala Nartayi, sci-fi můžu dodnes, ale není tím jediným, co čtu. A máš pravdu, věci nejobyčejnější mají své skryté a nenápadné kouzlo. Taky to pozoruji. :-)

[21]:Různá pestrobarevná zauzlení a šmodrchance máme na své niti každý. A jak jsi trefně podotkla, někdy se opravdu podaří některé uzlíky rozmotat. :-)

[22]:Někdy si dokážu vybavit pocity i vůně i to, co se mi v tom bodě honilo hlavou, ale je to spíš dílem náhody, kdy třeba právě vůně vyvolá intenzivní vzpomínku. Málokdy se to podaří záměrem, proto si asi píšeme své občasníky a zápisky, abychom si alespoň něco málo ze svých pocitů uchovali. Napadá mě, že naše blogy jsou vlastně taková mapa, podle které cestujeme do minulosti.
A máš, Vendy, pravdu. To je opravdu hodně živá vzpomínka. Je zajímavé, že radostné a vtipné události tak výrazný otisk po sobě nezanechají. Snad je to tím, že jich je v životě naštěstí víc, než těch opravdu černých. :-)

[23]:Tak to je k nezaplacení, takové procházky paralelními světy. :-)

Koníkův odchod je skutečně překvapivý. nejsem si jistá do jaké knihy, snad té pohádkové? Pořád doufám, že se zase někde ve virtuálnu časem objeví a že se s ním ještě třeba setkáme. :-)

Děkuji vám. :-)

25 Beatricia Beatricia | Web | 27. března 2014 v 7:46 | Reagovat

Napsala jsi to překrásně. To je fakt. Já osobně nemám ráda sci-fi. Stojím nohama pevně na zemi a mám ráda literaturu z opravdivého života, nejlépe psychologické kriminální příběhy. Jsem každým coulem  pragmatický realista a nostalgii si zakazuji. Ubírá nám životní sílu. :-)

26 Bev Bev | E-mail | Web | 27. března 2014 v 10:24 | Reagovat

[25]:To mi přijde velice zajímavé, protože to, co vytváříš, je fantastické a často až sci-fi. :D Ale každý jsme jiný a to je na tom všem to nejkrásnější.
Psychologii mám taky moc ráda a ještě radši když je propojená s nadpřirozenem a strašidelnem, tak jak se povedlo králi hororu, panu Kingovi. To je pro mě mistr nad mistry. :-)

27 Bev Bev | E-mail | Web | 27. března 2014 v 10:25 | Reagovat

[25]:Děkuji, Beuško.

28 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. března 2014 v 19:16 | Reagovat

Nejlepší je propojení vzpomínek z fantazií. Když se pak přidá pár vyslechnutých lidských osudů, je odkud čerpat, že? :-)

29 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. března 2014 v 19:18 | Reagovat

[28]: pardon- vzpomínek s fantazií -překlep.

30 mengano mengano | E-mail | Web | 29. března 2014 v 9:47 | Reagovat

[9]: No to je krása. Na pár dnů polevím v pozornosti a dějí se takové věci :-? PROČ?

Víš, Bev, vzpomínky jsou náramná věc, ale přesto bych dala nevím co za to, abych mohla vrátit jedno odpoledne před 11 lety.
Abych stačila říct jednomu člověku, jak moc jsem ho měla ráda. Odešel zcela nečekaně a nedal mi šanci.

31 Vendy Vendy | Web | 29. března 2014 v 13:01 | Reagovat

[30]: Připojuji se. To je asi nejhorší na všem, že se nestihneme rozloučit.

32 bludickka bludickka | E-mail | Web | 30. března 2014 v 13:05 | Reagovat

Sci-fi ráda nemám, nejvíc mě zajímají příběhy, co se skutečně staly. Návrat do minulosti? Možná bych si některé okamžiky chtěla znovu zažít, něco asi i něco málo změnit. Ale je toho hrozně moc, co už bych prožít znova nechtěla. Moc pěkně se ti povedlo téma uchopit :)

33 domovina domovina | Web | 30. března 2014 v 14:57 | Reagovat

Hlásím se k nadšeným scifistům, i když cestování v čase není mé nejoblíbenější.
Představa barevných uzlíků na niti je zajímavá.
Minulost formuje to čím jsme a vzpomínky k životu patří.
PS: Koník mi také bude chybět.

34 Bev Bev | E-mail | Web | 31. března 2014 v 5:17 | Reagovat

[28]:To je pravda, když už nemůžeme minulost změnit, můžeme z ní alespoň čerpat a třeba se z ní i v něčem poučit. Alespoň se o to pokouším. :-)

[30]:[31]:Jak dobře tomu rozumím. I mě mrzí všechno to, na co jsem se nestihla zeptat, protože mě to prostě dřív nenapadlo, nedokončené hovory, nevyřčená slova. To je to nejhorší, že už nic nejde napravit a dohnat.

Proč odešel Koník si můžeme jen domýšlet, taky tomu moc nerozumím.

[32]:Mám to pdoobně, něco bych ráda změnila, něco prožila znovu a pak je spousta okamžiků, ke kterým se vracet už nechci a které se přesto vrací, třeba v povídkách nebo básničkách.

[33]:Ano, to je pravda, minulost si neseme sebou ať je taková nebo maková, ať se nám líbí nebo ne. Ráda bych řekla, že jsem se z ní poučila, ale myslím, že bych si moc fandila, takže raději řeknu, pokouším se a zas jen čas ukáže jestli úspěšně.

Děkuji. :-)

35 stuprum stuprum | Web | 1. dubna 2014 v 15:27 | Reagovat

Taky sním o nevědění - nejlevnější cesta je na osm minut skočit se závážím do bázenu a pak se nechat vylovit. :-)

36 Vendy Vendy | 1. dubna 2014 v 22:21 | Reagovat

[35]:Ale vždy se ujisti, jestli je někdo poblíž. V opačným případě by to mohlo být nevědění trvalé... ;-) A to by se ti asi nelíbilo. 8-)

37 Bev Bev | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 6:10 | Reagovat

[35]:To je zajímavý názor. Potápění ZDAR! a pozor na včasné vylovení, jak říká Vendy. :-)

38 Miloš Miloš | Web | 17. dubna 2014 v 9:07 | Reagovat

Ten Motýlí efekt v mém životě měla manželka. Kdybych ji nepotkal, kdo ví, kam by se ubíraly mé životní cesty :-)

39 Miloš Miloš | Web | 17. dubna 2014 v 9:08 | Reagovat

[38]: Nebyla to však katastrofa, ale právě naopak.

40 Bev Bev | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 13:09 | Reagovat

[38]:[39]:Tak to je velmi krásné, tak to má být a moc vám to přeju. :-)

41 Anie Anie | Web | 25. srpna 2015 v 19:46 | Reagovat

Moc hezká báseň. Ten obrázek k tomu opravdu sedí :) Pokud jsem správně pochopila kreslila jsi ho ty :) Klobouk dolů !

42 Bev Bev | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 14:46 | Reagovat

[41]:Děkuji, Anie, mám radost, že se líbí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.