Protivy se přitahují

19. února 2014 v 14:58 | bev |  Občasník
Za svůj ani ne tak dlouhý a pestrý jako spíš rozmanitý život jsem vypozorovala několik zajímavých zákonitostí, se kterými bych se vám ráda svěřila.

1) Ze života koček:
U milovníků kočičího druhu jsou zpravidla žádanější kocouři, pro své omezené možnosti rozmnožení. Nepopírám, že by se mohl najít i nějaký kocouří samaritán, který by adoptoval opuštěné kotě a s láskou je uvedl do svého života a příbytku (stávají se i divnější věci), ale v porovnání s pravidelným plozením kočiček, je toto riziko téměř zanedbatelné. Zkrátka kocourci jsou vždycky žádanější než kočičky. Škodolibým působením zákona schválnosti naše kočka, Zmuda, samozřejmě porodila tři holky a jen jednoho kluka. Podotýkám, že kočičí slečny byly neudatelné, i když neodolatelné a tak nám zůstaly všechny doma společně se svou matkou.
Nedávno jejich řady posílil nalezenec ze zahrady. Věřte nevěřte, je to zase... kočka.


2) Ze života drůbeže:
Tatínek coby zdatný hospodář a milovník vajec na všechny způsoby, poté, co některé naše zhruba desetileté slípky pomřely na sešlost věkem, případně podnikly sebevražednou misi znavené dlouhým nanaplněným životem a nechaly se sežrat kunou, ( neb je nikdo nedokážeme zabít), rozhodl, že nebudeme nosnice kupovat, ale odchováme si je svépomocí. Šťastnou náhodou se v čase tohoto rozhodnutí rozkvokala jedna z mladších slepic (asi pětiletá, tudíž čupr mladice) a tak ji tatínek zavřel do králíkárny a láskyplně pod ni složil deset vajec. Slípku obložil korýtkem s chutnou pšenicí a miskou vody, aby snad nezeslábla a těšili jsme se na kuřátka. Kvočna vytrvala a z deseti vajec vyseděla pět kuřat a pět pukavců. Pukavci netřeba se dále zabývat. Z pěti kuřat jedno zašlo, zřejmě odstraněno ze života tvrdým matčiným pařátkem. Ze zbývajících čtyř kuřátek jsme měli velkou radost. Pravda, jak šel čas, zdála se nám jakási nohatá a hřebínkatá, ale zamilované oko rádo lecos přehlédne. Prozřeli jsme, až když si slípky začaly procvičovat hlasivky. Ze čtyř kuřat byli tři kohouti a jedna kýžená nosnička.
Zajímavé mi přijde, že je to přesně naopak než u koček.

3) Ze života ženy:
Zde jen krátce, neboť všechna tato pozorování byla popsána již mnohokrát jinými autory. Přesto neodolám, neboť vlastní zkušenost je něco jiného než vyčtené zákonitosti. Aneb šedá je teorie, zelený strom života.

a) Od chvíle, co jsem si po bližším ohledání a poměření špíčků a faldíků poprvé připustila, že se svou postavou stále znatelněji blížím ikoně lidu neandrtálského - Věstonické Venuši, (možno též nahradit pneumatikovým panáčkem Michelinem), jsem se pustila do nerovného boje s ručičkou váhy a každý rok si s neměnnou pravidelností připisuji na konto další kilo.
Navrch. Napadlo mě vyzkoušet, bude-li to fungovat i obráceně a cpát se, co to dá, ve víře, že bude fungovat zákon schválnosti i obráceně. Nemám však odvahu tuto teorii vyzkoušet, myslím, že by mě s větší pravděpodobností dřív skolil infarkt z pohledu do zrcadla.
Bude-li mít někdo zájem o tuto dietu naruby, budu velmi vděčná pokud se podělí o své dojmy a v případě úspěchu neopomene zmínit mé jméno.

b) Od chvíle, co jsem se po bližším ohledání a prozkoumání peněženky, účtu a všech přilehlých poboček banky v hrníčcích, cukřenkách a pokladničky ve tvaru roztomilé kočky, rozhodla šetřit, jsme stále v mínusu. Dovolím si parafrázovat milou Nartayu, která v tomto duchu hovořila o barvách. I finance jsou zrádné médium.

c) Stane-li se, že se jednou konečně rozhodnu vystupovat jako skutečná dáma, jak se nakonec sluší a je přiměřené mému věku matky dvou téměř dospělých dcer, zaručeně při vstupu na úřad zakopnu o práh, vlítnu do místnosti coby raketa středního doletu a mohu mluvit o štěstí pokud nesložím zděšeného úředníka k zemi ránou do čela.
Případně se mi nalepí na zuby žvýkačka a ve snaze dostat ji ze zubů a zbavit se nepěkné bílé hmoty dlící v úsměvu, bloudím jazykem ústní dutinou tak výmluvně a vehementně, až sklidím znepokojené pohledy strachující se o mou duševní rovnováhu a vlastní bezpečí.
Tiše závidím unylým krasavicím z filmového plátna, u kterých jsem podobné trapné příhody nikdy nepozorovala.

4) Ze života manželky:
S mým mužem tvoříme poněkud nesourodou dvojici, alespoň z mého pohledu.

a) Miluje filmy jako je Fantomas, Vinnetou, Old Firehnd, Míšenka Apanači (a celá ta skvadra z Divokého Západu), anebo úděsné ruské válečné filmy, kde padne jedna věta za půl hodiny. Což je velmi zrádné. Hluboké ticho mne vždy znovu přiláká zpět do místnosti v naději, že film už skončil, když tu náhle zas promluví nějaký partyzán, nebo ostrostřelec a pronese své osudné poselství, jako třeba...,,Netrefil jsem..."
Manželův nejoblíbenější seriál je Major Zeman. Studnu, ve které tatík Brůna působivě kýve sekerkou pokrytou chuchvalci vlasů je schopen shlédnout dvakrát za den a pokaždé má stejný silný divácký zážitek. Já naopak chytám osypky a lezu po zdi už při pouhé nezaměnitelné úvodní skladbě, či spatření mentolového obličeje latexového Fantomase.

b) S lítostí musím přiznat, že ani hudební vkus nemáme společný. Přes veškerou snahu jsem nedokázala ocenit přínos, kterým se pro hudbymilovné posluchače stala televizní stanice Šlágr. S nemalými rozpaky jsem vydržela dvě hodiny poslechu Dua Yamaha a dalších harmonikářů a pěvců při posezení s manželovými rodiči a mým tatíkem a spolu s havranem říkám: Nikdy víc! (Ovšem pouze poslechu, posedím ráda kdykoliv.)
Na mě je zkrátka toho "hola ryja hoj" nějak moc. Jakmile zaznamenám břeskné melodie ze Šlágru odcházím se k dcerám uklidnit poslechem jejich oblíbených skladeb, které jsou mi překvapivě bližší. Třeba Radioactive od Imagine dragons, nebo písně skupiny Of Monsters and men jsou učiněný balzám na mou dechovkou vystrašenou duši.

c) Můj muž, jak už jsem kdysi zmínila v jednom článku, je sběrač, zálibně prohlížející každý šroubek, kždou matici, co najde. Sběrač, který neváhal prudce zabrzdit auto s vypětím sil jedoucí skromnou osmdesátkou a svrhnout tak psíka Charlieho ze sedačky na zem, když zahlédl v křovisku u silnice zavěšený jakýsi neidentifikovatelný popruh se slovy, že by se mohl hodit. Nechci ani vědět na co a myslím, že je vcelku jasné, že já jsem naopak likvidátor.

Dalo by se říct, že krom dvou dcer, manželské postele a účtu nemáme mnoho společného.
Babička, autorka mnoha perel, jak už tak k pracovní náplni babiček patří, krom nezapomenutelné větičky, kterou pronesla při prvním seznámením s mým manželem - ,,Hochu, ty máš moc dlouhý nohy, to ti bude na škodu." (A bylo, čtrnáct dnů před svatbou si nohu zlomil při ležérním frajerském seskoku z ani ne půlmetrové zídky) - pronesla i jiné moudro: ,,Protivy se přitahují."
S odstupem několika let mi došlo, že myslela protiklady, ale souhlasila jsem s ní tak i tak. Ano, protiva, to on někdy skutečně je. U sebe si tak jistá nejsem, všechna svá protivenství připisuji na vrub zákona akce a reakce.
Ale ať už jsme protivy, nebo protiklady, nebo protivné protiklady, letos oslavíme jednadvacáté výročí svatby.

Udolaná chovatelskými (ne)úspěchy, válečnými filmy a manželským (ne)souzněním se musím smát při promýšlení toho, jak to všechno krásně (ne)dává smysl.Mrkající



Téma týdne - Co (ne)dává smysl.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daenerys Daenerys | Web | 19. února 2014 v 15:05 | Reagovat

Moc pěkný článek i vtipně podaný, vážně se mi moc líbil :-) :-)

2 Beatricia Beatricia | Web | 19. února 2014 v 15:27 | Reagovat

Ano, protiklady se přitahují, ale otázka zní: Proč prázdná peněženka nepřitáhne tu plnou.

Je to výborná studie a sonda do tajů přitažlivosti - tvůj článek je další šperk do klenotnice tvých úvah, esejů, povídek a článků. :-)

3 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 19. února 2014 v 15:35 | Reagovat

Zatím mám přečtené dva body. Musím reagovat, než mi uteče myšlenka, či vytečnou nervy, které zde bravurně cvičí Outěžka.

Já jsem vždy preferovala kočičky. Máme čtyři. Jsou vykastrované, protože koťátka jsou u nás nežádoucí. Navíc, kočičky máme doma a utrápily by se toužením po kocourech.
I pátá kočička měla být kočička. Dostala jméno Ronja a byla to moje milovaná holčička, první děťátko jenom mé. Než Ronjičce ovšem narostly kuličky. Jelikož Ronjička byla mamánek, miláček, fousíček, kožíšek a všechno možné i nemožné, nedalo se nic dělat a kulky musely pryč. Ronjička totiž začala po kocourovsku smrdět.

Co se týká slepiček. Probíhá to u nás, respektive u Milunky, naprosto stejně. Slepičky u nás dožívají a když nám je neotráví sousedka či se pipky nestanou obětí kuního hladu, či neskočí dobrovolně do bazénu, pak dožívají úctyhodného věku a umírají sešlostí věkem.
Taktéž se stále snažíme o kuřátka. Přesně, jak to, Bevulínko, popisuješ. Deset vajíček, z toho tak pět pukavců a ze zbylých pěti vajíček jeden mrzáček, jeden rozsednut kvočnou a tři kohouti.

Velice těžké pro hospodyni Milunku je kohoutků se zbavit. Snažila se je také udat, nebo zkoušela kohoutům domluvit, že mohou přece vládnout dva... Ale kohouti bojují tak dlouho, dokud jeden nepojde, či "nejde do světa", jak Milunka označuje náhlou kohoutí ztrátu (těžké pro obě, Milunka je v tomto silnější jedinec - vraždí tiše).
Minulé léto jsme měli kohouty dokonce tři. Jednoho dovezeného až od Prahy, protože v okolí nebyl kohout k sehnání a Milunka chtěla nahradit právě umřelého kohoutka novým vůdcem hejna.
No a pak dva kohouti z kuřátek, které jsme koupily na pouti. Nebo to bylo předloni? Nakonec ten nejmenší kohoutí bojovník uštval svého "bráchu" z kuřat a tak byl i prcek darován do jiného hejna. Původně se nám totiž líbila myšlenka mít všechny tři krasavce.
Takže zbyl už jenom Fulín, kohoutek od Prahy. Je to fešák a je ho kus!

Uf uf uf.

4 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 19. února 2014 v 15:46 | Reagovat

Ke třetímu bodu:

S těmi penězi je to opravdu záhada. Ale nejspíš mám osudem předurčenu mírnou chudobu. A navíc vůbec nevím, jak k penězům přijít. Ony totiž peníze se nelepí na prázdné peněženky, ale spěchají ke svým sourozencům a laskají se vzájemně v plných prkenicích či nadutých kontech. Rittig by mohl vyprávět.

Člověk, který není z nejbohatších se pozná. Zjistila jsem, že člověk, který má, že by si mohl koupit celou galaxii, je skoupý na dýška a podobné pozornosti, zatímco blb, kterému v peněžence z od švu ke švu lítá jedna dvacka, ji věnuje natažené ruce bezdomovcově v dobré víře, že si tento touto prorazí novou cestu do světa. Samozřejmě je to trochu nadsázka, ale tohle mám odkoukané, že lakomec je ten, který má a rozdává ten, který nemá.

Já jsem nikdy neměla a i to jsem rozdala. Teď nemám o to víc a jsem v rozdávání zodpovědnější kvůli Outěžce, vždycky si říkám, že raději koupím něco jí, než aby se bezdomovec za to moje málo nasosal do blaženého spánku...

Bevínku, vždyť ty filmové nány se během filmu nejdou ani vyčůrat... Můžeme tedy něčemu takovému věřit? Nikoli.

Já tedy taky nejsem za dámu. Zvlášť teď. Každý týden narostu o deset centimetrů do šířky, při každém pohybu se zpotím jako dveře od chlívka a s tím souvisí i neustálý tchoří puch. Tloustnu z nervů, potím se z nervů a smrdím z nervů - mé nervy se jmenují Outěžka :-D :-D :-D Docházíme do fáze vzdoru - vzdorujeme obě a nastává hra na Kdo s koho! Zatím je to nerozhodně. Jednou ona, jednou já. Ale nervy tečou jenom mně, pořád.

5 fendsterovci fendsterovci | E-mail | Web | 19. února 2014 v 15:51 | Reagovat

Skvelý blog aj článok :)

6 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 19. února 2014 v 15:51 | Reagovat

Bevínková, já se při čtení Tvého krásného článku bavila a zvlášť ten závěr se mi líbí. Pozdravuj noháče a ať už radši neskáče.

Teď mě napadá, že jsem si ještě nečistila zuby.

7 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 19. února 2014 v 15:57 | Reagovat

Skvěle napsáno a zvláště v tom manželském souznění či nesouznění se potvrzuje, že protiklady se přitahují.

8 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 19. února 2014 v 16:25 | Reagovat

Zajímavý článek. Také souhlasím, protiklady se určitě přitahují, alespoň se učíme stále novým věcem od toho druhého :-)

9 Regi Regi | Web | 19. února 2014 v 17:05 | Reagovat

Šmankote, to jsem si dala. Tady nebudu smět ani nakukovat, když budu mít před sebou nějakou práci. Moc se mi u tebe líbí, a nejen vzhledem k nesčetným "systematicky" přeplněným šuplátkům...
I článek je báječně systematický. Takže add1 - my máme kočku(kastrovanou).
add2 - naše poslední slípka Božka pošla sešlostí věkem, hýčkána v slepičím důchodu starými koblihami z místní pekárny a bramborovými lupínky, kterými ji zase krmili štamgasti nedaléké hospůdky.
add3 - to píšeš o mně?
add4a - ty jsi byla u nás doma?
add4b - Šlágr neee!
add4c - ještě že máme velikou půdu...
Suma sumárum - Díky!

10 mengano mengano | E-mail | Web | 19. února 2014 v 17:42 | Reagovat

V chovatelství zvířeny se ti fakt moc nedaří, ale mám pro to velké pochopení. Momentálně jsem ve fázi loudění králíka, kterého mi Medvěd už několik let odmítá s tvrzením, že nechápe, na co ho potřebuju, když stejně nikdy neskončí na pekáči. Ale teď jsem se rozhodla zvolit trochu vydírání - jeho Káča mě sejmula, tak mi za trest bude muset dovolit králika :D

Ale s manželem se ti daří moc dobře, je vidět, že víš, jak na něj. A tak je to správné, tak to má být (jak praví klasik) ;-)

Díky, krásně jsem se pobavila :-)

11 Ivet Ivet | Web | 19. února 2014 v 19:35 | Reagovat

Dieta naruby - NEfunguje žádná! :-(
Bohužel jakmile dosáhneš věku půl století, z 52 kil se během roku stane 65 i kdyby jsi dýchala jenom vzduch! Fungovalo to tak u mě, funguje to tak u mých kolegyň a známých. Jediné co je na tom pozitivního je to, že pokud skutečně začneš jíst jako vrabec - váha zůstane! :-D

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. února 2014 v 20:36 | Reagovat

Obávám se, že s těmi přitahujícími se protivami je to jen chlácholivý vztahový marketing, aby člověk tolik nelitoval, že nepotkal neprotivy :-)

13 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 19. února 2014 v 23:17 | Reagovat

[12]: No ale tohle je dost depresivní myšlenka, ne?

14 Bev Bev | E-mail | Web | 20. února 2014 v 5:06 | Reagovat

[1]:[2]:Děkuji. :-)A to s tou peněženkou, to je mi taky záhadaou. :D

[3]:[4]:[6]:Nartayo, děkuji za všechno, co jsi mi napsala, moc mě to pobavilo a nadchlo. Vidím, že dokonale rozumíš a chápeš, protože máte s Milunkou podobné zkušenosti.. :D
Co se týče dýška mám úplně stejnou zkušenost. Tak to prostě je. :-?
Jsem moc ráda, že se článek líbil a povavil. Noháče budu pozdravovat. :D

15 Bev Bev | E-mail | Web | 20. února 2014 v 5:20 | Reagovat

[5]:[7]:[8]:Děkuji. A taky si myslím, že na tom něco bude. A kdyby nic jiného, rozhodně to není nudné. :D

16 Bev Bev | E-mail | Web | 20. února 2014 v 5:24 | Reagovat

[14]:Kruci, ještě jsem neměla kafe a je to zatraceně znát. Asi ještě spím. :-?
Záhadaou je to možná taky, ale hlavně záhadou, ale určitě nepovavil, možná však pobavil. :-D

17 Bev Bev | E-mail | Web | 20. února 2014 v 5:42 | Reagovat

[9]:Jsem moc ráda, že se ti u mě líbí, to je fajn. :-)
Naše kočky jsou už taky kastrované, až na tu nejnovější, co přišla poslední. Tu to čeká příští pátek. S Božkou jsi mě pobavila, to je nádherný podzim života. Koblihy a lupínky. Krásné. :D
A taky máme naštěstí půdu, garáž a několik kůlniček, tak může hromadit. :-D
Díky. :-)

[10]:Za takový pád zasloužíš aspoň čtyři králiky. A už se těším, až o novém mazlíkovi budeš psát. :-)
No a s manželem je to tak, že kolikrát sleduju tu Studnu nebo Vinetoua s ním.
Já ti nevím jestli je to láska nebo už jsem tak otupělá. Nejspíš od každého kousek.
Jak říkáš, kázeň musí být. ;-)
Děkuji. :-)

[11]:No, nepotěšila jsi mě, toho jsem se vždycky bála, že by to nemuselo fungovat. :-?
Ale jinak moc děkuji za návštěvu i vtipný komentář. :-)

[12]:Inu, i to je možné. Dokonce i babičky se můžou plést, přestože se to stává málokdy. :D

[13]:Ano, to docela je. :-)

18 valin valin | Web | 20. února 2014 v 6:56 | Reagovat

Mankote Bev, u nás je to lehoučce jinak, ovšem pravděpodobně se stejným dopadem na mou nervovou soustavu. Zvířata bereme tak, jak k nám přicházejí, jelikož zvířata si většinou vybírají nás a ne my je, naštěstí nemáme dvorek, takže kohoutci k nám fakt nechodí a co se týče televize, tak náš opapá chrní při všem, ať je to Fantomas a nebo tatík Brůna.
Hudbu poslouchám za oba, ale jenom podle mého vkusu, jelikož při taťkovi Brůnovi jsem já schopná ve vedlejší místnosti poslouchat třeba Radůzu a nechám našeho tatku v klidu snít třeba o tom, že též našel kdesi cosi, co se určitě hodí... :-D  :-D  :-D

19 Bev Bev | E-mail | Web | 20. února 2014 v 9:43 | Reagovat

[18]:Tak to je úplně nejideálnější stav, kdo spí, ten nezlobí a nevyžaduje přepínání programů ani něco malého k zakousnutí v devět večer, předstíraje, že netrefí k lednici. :D
Od Radůzy jsem něco málo slyšela a moc se mi to líbilo. To taky můžu. :-)

20 kalkija. kalkija. | Web | 20. února 2014 v 15:14 | Reagovat

veľmi sa mi páči tento článok :)

21 fendsterovci fendsterovci | E-mail | Web | 20. února 2014 v 16:22 | Reagovat

krásny blog :)

22 Bev Bev | E-mail | Web | 21. února 2014 v 4:59 | Reagovat

[20]:[21]:Děkuji. :-)

23 bludickka bludickka | E-mail | Web | 21. února 2014 v 16:13 | Reagovat

Takže máte všechny kočičky vykastrované? Kohouti by mě taky dokázali naštvat :) Vajíčka já ráda. Co se týče života ženy, mám smutný dojem, že čím víc se o něco snažím, tím menší šance je, že toho dosáhnu. S R. toho taky nemáme moc společného. Já nesnáším filmy, kde někoho honí, on utíká, trefí se vždycky ten, kdo má. Prostě nuda. Hádej, jaký film mě poprosil, abych stáhla? Plán útěku. Nejhorší je, že vyžaduje, abych se dívala s ním :) a já pokaždé usínám. A ano, R. a jeho otec mají taky nejradši staré věci, ideálně ty nalezené u kontejneru a můj vkus a představa o zařízení bytu je naprosto odlišná. Je skvělé, že i přes ty rozdílné zájmy jste spolu tak dlouho :)

24 Koník Koník | E-mail | Web | 21. února 2014 v 16:53 | Reagovat

Nepochopitelné, jak je to na Venuši všechno složité? I pro nás prosté, z Marsu!

25 kalkija. kalkija. | Web | 21. února 2014 v 17:16 | Reagovat

Ďakujem kráásne ^.^ si zlatá :)

26 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 21. února 2014 v 20:46 | Reagovat

Nádherné čtení :-)
Kočičky u babičky taky vítězily, koucour se zadařil jen jednou, ale bohužel se jednou nevrátil ze svých pravidelných pochůzek.
Kuřátka si nepamatuji 8-O, ale Murphyho zákony fungují, takže to tak určitě bude :D
Pokud by měla některá odvahu vyzkoušet dietu naruby, ráda bych věděla výsledky, i když teď se u televize láduji brambůrkami, takže ji vlastně trošku testuji :-D
Finance radši ani nebudu rozebírat a za dámu jsem nebyla už hodně, hodně dlouho, takže ani nevím. Ale mílovými kroky se blíží taneční mých kluků, takže bych měla trénovat :-?
A když tak přemýšlím, co máme s mým mužem společného, tak je to snad jen tanec na oldies párty 8-)
Díky, královsky jsem se pobavila :-)

27 Radka Radka | E-mail | Web | 22. února 2014 v 18:10 | Reagovat

Donutila jsem mě přemýšlet, jak to bylo u nás. Nejhorší byly dlouhé cesty autem, kdy mě ničil dechovkou. Jinak Imagine Dragon posoucháme s dcerou  také :-)
Dietu "naruby" jsem zkoušela. Poprvé jsem fakt přibírala, ale teď mám vlastní metodu: každé pozřené jídlo představím tělu slovy: to je na hubnutí. Nejraději to dělám u megalentilek :-D
Zatím si držím váhu (několik let) výjimka nastane, pokud si dám občas nealko pivo, to mi nějak nastaví režim přibírání ???
Sepsala jsi mnoho moudrého, ale promiň, také vtipného, takže jsem se smála :D

28 Robka Robka | E-mail | Web | 22. února 2014 v 18:28 | Reagovat

Z bodu 1 a 2 jsem pochopila, že kluci jsou na hraní a holky na práci.:-) Jo a taky máme kocoura - i s kouličkami. A psa. Oba jsou děsní rozmazlenci.
V bodě 3 se s tebou naprosto ztotožňuji. Být dámou se mi asi už nikdy nepodaří a po pravdě řečeno po tom ani netoužím. Se žvýkačkou nalepenou v úsměvu mám taky přebohaté zkušenosti.
V bodě 4 jsem pozadu, neboť už hezkých pár let manželkou nejsem. Ale nedivím se tvé nechuti k Brůnovi a šlágru - vražedná kombinace! U nás to chodí tak, že když si syn stáhne nějaký akční film (podle něj ovšem výborný a patřičně hodnocený uživateli na csfd), tak si sednu k televizi zády a na uši nasadím obří sluchátka. V hudbě se naštěstí shodneme, už jsem si zvykla na ledacos.
Jo, život je jeden velký kompromis. :-)

29 domovina domovina | Web | 23. února 2014 v 19:33 | Reagovat

Já mám pocit, že se svým ex jsem sdílela hodně společného a tak to asi proto špatně dopadlo. Lidé se mají doplňovat :)

30 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 23. února 2014 v 22:08 | Reagovat

[29]: To je velmi zajímavá myšlenka :), dodala mi znovu energii a víru :), díky.

31 Miloš Miloš | Web | 23. února 2014 v 22:32 | Reagovat

Tvůj manžel je kus chlapa, tak celkem přirozené inklinuje k mužným filmům - Indiáni, válečné bitvy, padouši.
Možná i dechovka se mu líbí, že je tak břeskná až vojenská.
Mně se ale Studna a Kvadratura ženy ze Zemana také líbily. To byly opravdové horory jak z Hitchcocka.
V působení na hudební vkus bys mohla zkusit vzít na pomoc dcery.

32 Bev Bev | E-mail | Web | 24. února 2014 v 7:46 | Reagovat

[23]:Ano, kočičky jsou kastrované. Mína je objednaná na tento pátek. Je mi jí líto, ale nedá se nic dělat.
Jirka taky vždycky žádá abysme se dívaly s ním. Jakmile nastoupí Brůna se sekerou, volá... honem pojďte, už je tam... :-D Já ho docela i chápu, taky mám oblíbené filmy, které můžu vidět pořád dokola a těm mým zas Jirka říká fantasmagorie. :D Třeba Mrtvá nevěsta nebo Avatar. A tak si prostě každý sledujeme to svoje.
a se sběratelstvím je to u nás stejné. Táta i manžel jsou nadšení prohledávači kontejnerů. Věci nalezené pro ně mají jakési zvláštní kouzlo. ;-)
Tomu, že jsme spolu tak docela dlouho se taky někdy divím a říkám si, že na těch protivách asi fakt něco bude. :D

[24]:Aha, tak to mě nenapadlo.
U nás se tomu říká nadsázka a pokus o humor. :-)

[25]:Ráda, nemáš zač. :-)

[26]:Taky jsem kdysi hodně tancovali, ale po tom, co mi vypadlo koleno(přímo při tanci)už spíš jen ploužíme. :D Tanec je krásná společná záliba. My zase všichni čtyři rádi jezdíme na výlety. Hrady, zámky, jeskyně a tak, to máme moc rádi. Jo a všichni milujejeme Charlieho, takže máme taky něco společného. :D

33 Bev Bev | E-mail | Web | 24. února 2014 v 8:13 | Reagovat

[27]:V autě máme zas jiné pecky, třeba Těžkej Pokondr, nebo písně k táboráku, ale už jsem tak zvyklá, že to ani nevnímám a holkám se dokonce líbí. :-)
A to s tou dietou naruby je kouzelný nápad, takže každé jídlo je tělu třeba představit a upozornit, že je to na hubnutí. Nádhera! vyzkouším.
Radí, moc ráda jsem pobavila a pokud jsi v mém článku našla i něco moudrého, upřímně přiznávám, že to bude spíš kouzlo náhody. :-D

[28]:Moc ráda čtu, že máš podobné zkušenosti. Někdo holt za dámu být nemůže a žvýkačka se mu lepí na paty, pardon, na zuby. :D
Při filmech, co mě nebaví, to dělám podobně. Buď si čtu, nebo jdu k holkám. Naštěstí je vždycky nějaká možnost.
Jak říkáš, život je kompromis, to je přesné. :-)

[29]:To je opravdu zajímavá a povzbudivá myšlenka. Myslím si to podobně. Můj článek neměl být ani tak o rozdílech, ale o odlišnosti a toleranci. :-)

[31]:Myslím, že tak nějak to bude. A souhlasím, že některé díly ze Zemana jsou dost dobré kriminálky na svou dobu. Jen to politikaření je nesnesitelné, ale tak to prostě bylo, tak se natáčelo.
Jirka má rád krom dechovky i Tublatanku, Lucii a ABBU, na nic novějšího se myslím už nepřeučí. Ale to je jen detail, s tím se dá žít. Hlavně, že nechce po mně, abych poslouchala Šlágr. :-)

Velice vám všem děkuji za přečtení i vaše krásné, zajímavé a poučné příspěvky.
S úctou Bevíčková. ;-)

34 Teeda Teeda | Web | 24. února 2014 v 20:31 | Reagovat

Naprosto jasně si zformavala a přesně definovala skutečné životní pravdy. Velmi Bettyiným způsobem. :)

35 Radka Radka | Web | 24. února 2014 v 22:49 | Reagovat

[33]: Miluji Tvá kouzla, Ty totiž píšeš přímo kouzelně :-)

36 Bev Bev | E-mail | Web | 25. února 2014 v 7:04 | Reagovat

[34]:[35]:Moc děkuji za milá slova, která potěšila. To je fajn, že se líbilo, já zas mám moc ráda vaše psaní. :-)

37 Beatricia Beatricia | Web | 25. února 2014 v 8:07 | Reagovat

Zlato, tvůj skvělý blog je něco tak přitažlivého, jako bývaly dříve diskuzní salony, kde se scházela elita, aby probírala různá témata. Máš elegantní návštěvnost.
Bravo, bravo, bravissimo. ☼☼♪♪☼☼

38 Bev Bev | E-mail | Web | 25. února 2014 v 13:28 | Reagovat

[37]:Beuško, moc děkuji. :-) A vy všichni jste opravdu ve svých projevech nesmírně elegantní. Každé návštěvy a komentáře si velice vážím a mám z toho obrovskou radost. Tím spíš, že má denní návštěvnost se běžně pohybuje mezi 11 až 15 návštěvami a pokud přesáhne dvacítku propadám radostné hysterii. :D

39 valin valin | Web | 26. února 2014 v 9:20 | Reagovat

[24]: Konečně nějaký mužský opravdu potvrdil, že pánové jsou všichni z Marsu. V mužských kruzích se toto většinou tutlá... :-)  :-)

40 Bev Bev | E-mail | Web | 26. února 2014 v 15:19 | Reagovat

Šlo o chybku v komunikaci, ale už jsem si vše vysvětlili a zas je všechno OK. :-)

41 Koník Koník | E-mail | Web | 27. února 2014 v 6:48 | Reagovat

Stavíš dům manželství. Potřebuješ dobrý základ v charakteru. Cihla musí se zájmem dosedat jedna na druhou. No a pak ještě  malta. Ty plané jednotvárné, ty nic nevydrží. Čím je pojivo rozmanitější, tím je odolnější. A nakonec dobrá střecha. To je jistota a důvěra.
Díky té nesourodosti materiálů, která v tobě vyvolává zbytečné  pochybnosti, jste, zdá se, postavili velmi pevný a odolný domov. Upřímně vám to přeji!. :-)

42 Bev Bev | E-mail | Web | 27. února 2014 v 15:48 | Reagovat

To je moc krásné přirovnání. Kéž by to tak opravdu bylo a nepřišla ani velká voda ani krupobití. :-)
Děkuju.

43 Vendy Vendy | Web | 1. března 2014 v 15:07 | Reagovat

Všimla jsem si zejména u financí zákonu přímé úměry. Když se mi přihlásí o klienta nebo o dva víc, ten den mi jeden nebo dva jiní odřeknou. Když se mi podaří zrušit jeden trvalý příkaz (už splacen), zvýší se mi poplatky, ať je to za cokoliv. Skřípu zuby a velmi zuřím. Nebo když náhodou vydělám o tisícovku víc než jindy, mám nezbytné výdaje, jako třeba doplatek za plyn, za vodu, nebo koupě nových bot, které fakt musím, protože ty staré už mají tak prošláplý patník, že brousím o chodníky přímo podrážkou... :-D
Rozesmálas mě s chovem kuřátek.
A máš pravdu, kočičky nikdo nechce, nebo jen vyjímečně.
A vám, protivám, co se přitahujete, přeji hezké oslavení výročí. To už je pěkných pár ročků. ;-)  8-)  :-)

44 Bev Bev | E-mail | Web | 3. března 2014 v 5:04 | Reagovat

[43]:To jsi vystihla. Taky tyhle zákonitosti pozoruju. Jakmile se některý měsíc zdá, že by to mohlo být lepší, hned se něco podělá, co se musí neodkladně řešit. Je to věčný boj. :D
Moc děkuji za přání a pravdivý a vtipný komentář. :-)

45 Vendy Vendy | 4. března 2014 v 13:17 | Reagovat

[2]:To je zajímavý a dobrý postřeh! :-P

46 Vendy Vendy | Web | 4. března 2014 v 13:21 | Reagovat

[4]:To jsem taky vypozorovala, svatá pravda! Největší krkouni jsou ti, kteří mají.Vidím to i v práci, měla jsem tam človíčka, který si nechal vyplatit vše do poslední koruny, i když ty tři kačky mohl zaokrouhlit. Na druhé straně rozhazují za nová auta, za dovolené a tak. Ale to asi berou jako zaplacenou cestu, dýško je pro ně něco navíc.
Jen by mě zajímalo, pokud si dávají večeři v luxusní restauraci, jestlipak si nechají vrátit vše do poslední koruny, nebo naopak se předvádějí, kdo dá větší tringelt?

47 Natas Natas | Web | 19. března 2014 v 17:16 | Reagovat

Gratuluji k 21 společným letům a věřím, že nebyly jen protivné. Od začátku až do konce jsem si početla a opět se usmívala, mnohé řekla bych, se nebojím označit za pravdivé a moudra babičky za trefné, páč v ledasčem se vidím asi jsem taky protiva ;-)

48 Bev Bev | E-mail | Web | 20. března 2014 v 5:01 | Reagovat

[46]:Zlatá slova, zrak mi plane... :D

[47]:Děkuji moc, Natas, ráda jsem vyvolala úsměv.
A byly někdy protivné a někdy fajn a většinou něco mezi tím, jak už to tak v životě bývá. :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.