Jednoho dne

13. února 2014 v 9:51 | bev |  Povídkář
Schoulil se hlouběji do svého zimníku. Ne v touze zahřát se. Zimník příliš teplý na první jarní den mu sloužil k udržení stálé vnitřní teploty. Osobní zóny chladu. Slzícíma očima zamžoural na zubaté slunce a pokusil se obrnit proti žvanění, které do soukromé zóny pronikalo z vedlejší lavičky. Čiperná důchodkyně postřehla jeho pohyb a stejně jako on nastavila vrásčitou, babičkovskou tvář hřejivým paprskům. ,,To se udělalo hezky, že? Máme tu jaro," zašveholila přátelsky a přiměla ho k podrážděnému kývnutí. ,,Nádherně," zavrčel a ztěžka se postavil na nohy ztuhlé chladem a dlouhým sezením. S tichou škodolibostí zaznamenal překvapený pohled a bez ohlédnutí se vydal pryč od jejího žvatlavého jarního optimismu.


Byl v půli cety k východu z parku, když mu pod nohy odkudsi přiletěl kropenatý, fotbalový míč. ,,Hej, pane! Kopněte nám ho zpátky," žadonil mladý rozesmátý hlas. Otočil se za ním a uviděl vytáhlého zrzka v proužkované mikině, zardělého ze hry i nečekaně teplého dne. Beze slova vykopnul pravou nohou a poslal míč na opačnou stranu od kluka, do hustého křoviska. Zrzkův pohled znejistěl a na chvilku připomínal výraz užvaněné babky. Život není peříčko, hochu, pomyslel si se zadostiučiněním. Zahlodání výčitky se rozplynulo v přesvědčení, že někdo to ty důvěřivé haranty už musí konečně naučit.

Unaveným krokem došel k domu. Klíčem vyloveným z jedné z mnoha kapes otevřel dveře a vstoupil. Černobíle kostkovaná dlažba se zablýskala a zavlnila ve slunečních paprscích pronikajících do chodby prosklenou výplní. Ruka mu bezděčně vylétla k čelu, jako by chtěla proniknout dovnitř a otočit tam nějakým ovládacím kohoutkem, který utne všechny ty nežádoucí, vtíravé vjemy. Zvolna prošel chodbou k výtahu a zlostným úderem si přivolal svůj "povoz do nebe". Tak tomu kdysi říkala Marie. Celý dům byl prosáklý jejím nakažlivým smíchem. Krom smíchu vířila prostorem spolu s nepatrnými zrnky prachu a pachy z mnoha domácností, i její slova. Smála se náramně, ale ty kecy už neměl chuť poslouchat. Ani naživo ani ze záznamu.

Cvaknutí dveří od bytu ho jako vždy maličko uklidnilo, ukonejšilo. Odložil klíč do keramické misky k jeho bratrům a sestrám a shodil z ramen zimník. Ztěžklý jarním vzduchem se mu zdál jak nacucaný vodou. Vstoupil do kuchyně propojené s obývacím pokojem a jako první ho udeřily do očí šmouhy na oknech zvýrazněné slunečními paprsky. Co Marie odešla, nikdo je neumýval. Okna prázdně hleděla do ulice a nad střechou sousedního domu se zlomyslně culil bleděmodrý proužek nebe. Nikdy se nepřiměl k tomu, aby koupil záclony a překrytím stále patrněji se olupujících rámů oken zútulnil a zjemnil své doupě. Strohost a nehostinnost mu vyhovovala. Strohost a nehostinnost korespondovala s jeho nitrem. S tím sterilním, odhlučněným pokojem v srdci, kam se stále častěji uchyloval.

Pohled mu padl na drobné naslouchátko ležící na stole jako nešťastný zmutovaný živočich. Ano, uvolnilo mu ruce, ale jeho hlava byla v pronájmu.Téměř se otřásl odporem při představě, že by se znovu mělo stát jeho součástí. Posadil se do křesla a s vlažným zájmen prolistoval jakýsi nový společenský román a po něm několik časopisů ležících na stolku vedle ovladačů k televizi, stereo soupravě a videu. Pustil televizi. Jen co promluvila, okamžitě ji zase vypnul. Neměla mu co nabídnout. Zdálo se mu, že už všechno viděl, všechno slyšel. A co hůř, že všechno odžil. Zahleděl se na mobil a jako by ho vzkřísil sílou myšlenky, mobil se rozechvěl a s tichým vrněním vibroval na proskleném stolku. S nepatrným zaváháním přijal hovor.

,,Přemýšlel jsi o tom, co jsem ti řekla?"
Ani chvilku nebyl na pochybách. Ten hlas by poznal kdykoliv. To byla celá Marie, žádný pozdrav, žádné ciráty, hned k věci.
,,Ahoj, Majko," usmál se a představoval si, jak sedí s telefonem u ucha a pohrává si s propiskou, nebo klíčem, nebo hrnkem od kávy. Jak dobře znal ty neklidné ruce. Nedělám nic jiného, málem z něj vypadlo.
,,A o čem? Řekla jsi mi toho víc. Třeba o tom, že jsem arogantní, sobecký hlupák? Nebo o tom, že si nevážím ničeho a nikoho, dokonce ani sám sebe? Ne, o tom jsem zatím nepřemýšlel, neměl jsem čas. Mám volný víkend po kolika měsících, možná bych ho mohl strávit promýšlením těch tvých zvláštních názorů. Nebo bysme se mohli sejít a promluvit si o nich spolu, najít řešení..."
,,Nechoď na mě zas s těma kecama, nejsem tvůj podřízený ani klient. S tím se jdi bodnout."
Na obou koncích se rozhostilo vyčkávavé nepřátelské ticho přerušované jenom občasným pípnutím v jejím mobilu oznamujícím další prodýchanou minutu.

Absurdně se ho to dotklo. Byl prostě dobrý v tom, co dělal, vypracoval se sám a ve firmě se o něm ještě dnes mluvilo jako o fenomenálním úkazu. Tvrdě dřel a pravda, ne vždycky se ohlížel na své okolí, ale tak to bylo dané a od Marie především čekal chválu a obdiv. Ne narůstající odtažitost a nakonec nesmyslný výpad, ve kterém ho obvinila, že manažeruje i doma.

Toužil jí vysvětlit, že když dlouho jedete příliš rychle, příliš zběsile, stane se z krajiny míhající se kolem šedivý pruh, ve kterém splyne krajina stejně jako lidé. Někdy vám ta omamná rychlost přejde natolik do krve, že už prostě nedokážete zpomalit. S nikým a pro nic. Každým zpomalením by riskoval, že se na jeho místo dostane někdo jiný. Ještě mladší, ještě ctižádostivější, s ještě ostřejšími lokty.
Chtěl jí říct i o otci, o jeho tvrdé tváři příliš brzy ovdovělého muže, na které byl úsměv úkazem stejně častým a vzácným jako déšť na poušti. O tom, jak těžké bylo vyvolat na té tváři pochvalný úšklebek v nemilosrdné konkurenci dvou starších bratrů. O tom, že jemu se to opakovaně dařilo, zatímco jeho bratři založili rodiny, žili své průměrné životy plné uječených harantů, nespokojených manželek, nezaplacených složenek a klábosení o ženských a fotbalu.
Chtěl jí říct mnohé.

Zahleděl se na svěže zelenou, bujnou palmičku, kterou mu kdysi darovala. Tenké prstíky lístků se dychtivě natahovaly za světlem. Než se stačil rozmyslet, promluvila za něj uražená ješitnost.
,,Vzpomínáš si na tu kytku, cos mi dala?... Hrajeme si spolu na Saharu, myslím, že už moc dlouho..."
,,Je mi tě líto... Pokud se dokážeš změnit, víš, kde mě najdeš," šeptlo mu do ucha a spojení se přerušilo.

Ozvěnou se k němu vracela vlastní i Mariina slova. Užasle se jimi probíral. Bloudil očima místností a hledal, čeho by se zachytil. V měkkém světle jarního odpoledne pohlédl na svůj odraz v televizi.
Dvojník uvězněný v temném akváriu mu tiše vracel pohled. Z tvrdé, neúsměvné tváře na něj hleděl vyhořelýma očima třicetiletého starce.


Téma týdne - Stáří.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 13. února 2014 v 10:45 | Reagovat

Zajímavé čtení.

2 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 13. února 2014 v 14:05 | Reagovat

Perfektně napsáno, Bevíčková. :-)

3 Bev Bev | E-mail | Web | 13. února 2014 v 14:33 | Reagovat

[1]:[2]:Děkuji vám, děvčata. :D

4 Robka Robka | E-mail | Web | 13. února 2014 v 15:35 | Reagovat

To jsi mě dostala. Já myslela, že v tom člověku poznávám nějakého osamělého, nemocného a zahořklého staříka (zrovna jsem měla jednoho konkrétního na mysli a žena od něj na stará kolena odešla, protože to nevydržela) a ty takhle.:-) No, tvého třicetiletého starce je mi líto, měl by nejspíš navštívit psychologa nebo psychiatra. S tímhle se žít dlouho nedá. Nemoc duše je horší než tělesná strádání. Přála bych mu, aby se rozhodl a hlavně, aby na všechno nezůstal sám.

5 valin valin | Web | 13. února 2014 v 20:04 | Reagovat

Krásné. Je zajímavé, že na místo tvého třicetiletého starce si dovedu docela dobře dosadit naprosto konktétní lidi z mého okolí... :-)  :-)

6 Bev Bev | E-mail | Web | 14. února 2014 v 7:04 | Reagovat

[4]:[5]:Napadlo mě, že věk se odvíjí od času a tak by mohl být stejně jako čas relativní.
Ale přiznám se, že tou úplně prvotní inspirací byla neumytá okna. :D  ;-)

7 Koník Koník | E-mail | Web | 14. února 2014 v 11:47 | Reagovat

Někdy bych si docela rád prohlédl ten tvůj transformátor myšlenek. To musí být parádní kousek. :-D

8 Koník Koník | E-mail | Web | 14. února 2014 v 11:48 | Reagovat

[7]: ve vztahu k tomu, co tak skvěle píšeš, pochopitelně .............

9 valin valin | Web | 14. února 2014 v 12:22 | Reagovat

[7]: Kdybych tohle napsala já, bylo by to patřičnější, jelikož i ty máš velice zajímavý a neproniknutelný transformátor myšlenek, stejně jako Bev, oba jste báječní psavci... :-)  :-)  :-)

10 Koník Koník | E-mail | Web | 14. února 2014 v 13:11 | Reagovat

[9]: Jsem chlap, a tím pádem to mám trošku jinak ;-) Já netranfo, nefranto, nepranfo, netransformuji. Nemám co!  :-D  Jestli to u mě spíš nebude pérem?

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. února 2014 v 15:26 | Reagovat

Přečetla jsem to jedním dechem. Říkala jsem si: Nechtěla bych se dožít takového morousovatého stáří. Dostalo mne to s míčem, jak jsem stará, klidně bych jim ho kopla i za cenu, že se ztrapním. Takto končí příliš ambiciózní lidé, smutný vliv otce. Těch třicet let překvapilo, ale naplnilo nadějí, že ten muž dokáže svůj postoj k životu změnit. Léty člověk získá zkušenosti. :-)

12 domovina domovina | Web | 14. února 2014 v 22:19 | Reagovat

Krásně, opravdově napsané. Někdy lidé prožijí tolik, že se stanou starými i když na to nemají věk.

13 Regi Regi | Web | 15. února 2014 v 11:54 | Reagovat

Chudák stařík... Ale má to ve svých rukou. A ty máš můj obdiv. Díky

14 Radka Radka | E-mail | Web | 15. února 2014 v 14:08 | Reagovat

Už při čtení jsem váhala, kolik mu může být. A pak ty brilantně popsané situace, obrazy,...
Pěkně jsi to vygradovala, třicet bych nečekala. Ale i tak mladí jsou opravdu životem hodně zničení.
Skvělé čtení :-)

15 Fredy Kruger Fredy Kruger | 16. února 2014 v 0:21 | Reagovat

" Když schoulit jsem se chtěl do zimníku,
tu zjistím, že ležím na chodníku
úplně svlečený do naha !

.. slyším jen posměšky ,, Ha , ha ha,, !

Dělám, že ve spaní pokračuji ...

bezohledně  mě překračují,
.... dvakrát mě kdosi kop do zadnice !

Říkám :  Ať zkusí  to do třetice !
... to si pak pěkně vypijou !!

Myslíte ... kopli mě ?? ... taky jo !!"

... Tak takhle vy ??  takto jsem napaden ??
... a navíc o zimník okraden ?? "

Jossef  Pycz  strašně je rozčilen !
... tu vzpoměl si :  " Nebyl jsem znásilněn ??
.. okraden, svlečen pak ze všeho !

Nevíte o tom ničeho ??
Jen pravdu slyšeti ! ... to chci !"

... nahý muž lomcuje chodci,
vidět mu celé je přirození !

...lidé jsou z toho otráveni :
" Nevíme, kdo vám to podnik !!"

... v protější pak  přecházeji  chodník !

16 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 16. února 2014 v 18:50 | Reagovat

Zajímavé a nečekané čtení :-) .
Život je různý, život je pestrý, život je jako bonboniéra, nidky nevíš ....

17 Bev Bev | E-mail | Web | 17. února 2014 v 13:42 | Reagovat

[7]:[8]:[10]:No, nevím jestli je to zrovna parádní kousek. :-? Myslím, že obrázek s komodou plnou různého harampádí v menu je docela výstižný náhled do mé hlavy. :D
A krom toho já netransformuji, já miluji. Slova a skládání slov do příběhů. :D

[9]:Valin, ty jsi zas báječný psavec pro mě. :-) Stejně jako všichni ostatní, co je baví psát.

[11]:Taky si myslím, že bych si kopla místo morousování. A pevně věřím, že se dokáže změnit. Už to, že mu kytka nezašla o něčem svědčí. Aneb... rozvíjej se poupátko... :D

[12]:Přesně tak jsem to myslela. :-)

[13]:Má to ve svých rukou, jak říkáš a myslím, že už to, že nad tím přemýšlí je dobrý začátek. :-)

[14]:Mám ve svém okolí, dokonce vzdálené rodině, taky takové mladé staré, ani ne tak zničené jako přemoudřelé. Což je hodně podobné. :-)

[15]:Fredy, děkuji velice za krásnou báseň. Moc obdivuji jak důmyslně a vtipně skládáš slova k sobě, až vznikne kouzelný příběh. :D Je to krásné.

[16]:Přesně tak to je a já jsem za tu pestrost moc ráda. :-)

Děkuji vám velice za přečtení i krásné postřehy.
S pozdravem
Bevíčková. :-D

18 Vendy Vendy | Web | 18. února 2014 v 23:45 | Reagovat

Taky mě překvapilo jeho... ehm, stáří. Vypadalo to, že jde minimálně o šedesátníka, klidně i víc. Inu, okoralé srdce dokáže přidat let.Ale kupodivu, lítost ve mě tento třicetiletý stařec nevzbuzuje. On ji koneckonců ani nechce...
Výborná povídka.

19 Bev Bev | E-mail | Web | 19. února 2014 v 4:58 | Reagovat

[18]:Děkuji, Vendy, jsem ráda, že se povídka líbí.
A mně ho teda trošku líto je, ale to proto, že ho po dvou dnech, co pobýval u mě v hlavě dobře znám. :D

20 Beatricia Beatricia | Web | 19. února 2014 v 12:17 | Reagovat

To je tak nádherně a barvitě vylíčený morous, že ve mně probudil ochranitelské pocity; že bych ho chtěla rozveselit a uklidit mu v myšlenkách.
Bevinko, ty umíš tak vzít za srdce... Tvé myšlenky překračují hranice blogu a chtějí ven, mezi lid obecný. :-)

21 Bev Bev | E-mail | Web | 19. února 2014 v 13:39 | Reagovat

[20]:Beuško, děkuji za krásný, milý komentář, který vzal za srdce mě. ♥

22 bludickka bludickka | E-mail | Web | 19. února 2014 v 14:44 | Reagovat

Zvláštní, že já jsem si ho od začátku představovala jako pětatřicátníka, tak nějak. Mám pro něj docela pochopení, možná i Marie by ho dokázala najít, kdyby jí odkryl své nejniternější myšlenky a obavy.

23 Bev Bev | E-mail | Web | 19. února 2014 v 15:01 | Reagovat

[22]:Pevně věřím, že to dokáže, že to dokážou spolu. Taková je má představa o jejich dalším životě. :-)

24 Miloš Miloš | Web | 23. února 2014 v 22:47 | Reagovat

Když čtu tvé povídky, vždy se mně vybaví název filmu Chytilové, který se jmenoval Perličky na dně. Fakt si myslím, že jen pro blog je jich škoda.

myslím, že dnešní tvrdé konkurenční prostředí, důraz jen na úspěch, kde není příliš místa pro city, takové strace vychovává, ale i stařeny, které nechtějí dětí, protože kariéra je důležitější.

25 Bev Bev | E-mail | Web | 24. února 2014 v 7:27 | Reagovat

[24]:Děkuji, Miloši. Třeba je jednou upravím a použiju do nějaké větší povídky. Zatím si píšu své malé povídky pro radost a z lásky k řeči a vlastně se na nich učím, jestli to nezní příliš hloupě, používat slova a vystavět děj. :-)
Přesně jsi to vystihl, to jsem chtěla ve své povídce zachytit. A samozřejmě, že to neplatí jen pro muže. :-)

26 Teeda Teeda | Web | 24. února 2014 v 20:26 | Reagovat

Skvělé! :) Zase.. já nevím co na to pořád psát. Prostě tě baštím. :)

27 Bev Bev | E-mail | Web | 25. února 2014 v 6:58 | Reagovat

[26]:To je tak milé, děkuju Teedo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.