Co je jiné a co není

5. února 2014 v 14:03 | bev |  Občasník

Když nám soused daroval náš první, maličko obstarožní počítač, vypuklo v rodině velké rozradostnění. Holky nadšeně a často hrály hry a já šílela z opakující se vtíravé melodie podbarvující hru a vyvolávající představu nepřetržitě spuštěného domovního zvonku. Sice líbezně znějícícho, ale po hodině jedovatě otravného.
Rodiče s bezmeznou vírou v nové technologie a nepřeberné možnosti, které mi díky tomu spadly do klína (a vlastně i ve mne), se pravidelně dotazovali, jaké pokroky s počítačem dělám. Těžko jsem jim mohla říct, že pokud jde o mne, mohli jsme ten zázrak klidně nainstalovat k Maxovi do boudy. Výsledek by byl naprosto stejný. Upřený pohled a tichý údiv.


Změna nastala až v momentě, kdy jsme se už nemohli dívat na dcery, jak v létě v zimě postávají u internetu (neboli intarnetu, jak říká kamarádčin tatínek) na návsi, přičemž mladší dcerka balancovala na jakési lavičce vlastní výroby, stlučené ze dvou špalků a prkna, aby tam vůbec viděla. Pořídili jsme tedy intarnet domů. Tehdy jsem poprvé zalitovala, že jsme vcelku neprozřetelně kouzelnou bedýnku umístili do pokoje holek a značně tím omezili vlastní možnosti využití. Manžel se s tímto uspořádáním vyrovnal velmi snadno. Poté, co si vyhledal a s požitkem pročetl několik inzerátů na štípačku na dřevo a silně po ní zatoužil, jeho zájem o virtuálno ochladl a vytratil se do ztracena.

Já jsem naopak s potěšením datlovala a plnila mailové schránky sester a neteří a přátel podrobnými zprávami z domova. Naše obec se nedá dokonce ani s přivřeným okem nazvat rušnou metropolí překypující nočním životem, skandály a šokujícími zážitky. Krom toho jako rodina vedeme poměrně spořádaný a tím pádem pro klávesnici čilého dopisovatele značně neatraktivní život.Témat ubývalo. Dravý proud informací všeho druhu se ztenčil na pramínek aktuálních nezbytností.
S nově získanou sebedůvěrou "počítačového experta" jsem tedy přikročila k náročnějším úkonům.
Vyhledávání receptů. Záhadným řízením osudu jsem při hledání amerických brambor zabloudila na stránku věnovanou mé nejoblíbenější knize Tommyknockeři. S "vědomím vlastní důležitosti" jsem se na databázi zasvěcené knihám zaregistrovala a přidala svůj první "hlubokomyslný" komentář.

Databáze byla v samých začátcích a mě nadchla možnost, podílet se na jejím spoluvytváření přidáváním titulů a autorů. Postupně jsem k počítači odnosila po hromadách své knihy, poté vyplenila knihovnu rodičů a nakonec i holek. Sebekriticky musím přiznat, že s přidávanými údaji jsem si příliš hlavu nelámala, u knih, které jsem nečetla ( z knihovny rodičů) jsem prostě opsala obsah z obalu a těšila se z příjemné zábavy.
A tak jsem se seznámila s El. Začalo to upozorněním na mnou chybně zadaný údaj o narození nějakého autora. Vyměnily jsme si pár postřehů o knihách. Vyměnily jsme si pár postřehů o životě. Z pár postřehů se staly pravidelné zprávy a ze zpráv během času dlouhatánské odstavce myšlenek, zážitků, snů a nadějí.

Naše přátelství - a je to plnohodnotné přátelství a jakýkoliv jiný výraz by byl znevážením vztahu, který se zvolna vytvořil, a kterého si velmi cením - trvá několik let. Dodnes si živě vzpomínám na sváteční pocit a málem šok, který mnou zacloumal, když mi k narozeninám dorazil od El balíček s dárkem. Mezitím jsme si už vyměnily spousty dalších řádků. Průběžně. A dárečků vlastně taky. Každé narozeniny a Vánoce.
O Štědrém dni posledních Vánoc jsem poprvé slyšela hlas El v telefonu.
Jak už to tak bývá, když chce člověk hodně říct a velmi mu záleží na tom, aby to řekl správně a precizně, neřekla jsem nic ani moudrého, ani převratného, smála jsem se jako kretén, přestože jsem si to důrazně zakázala, neb se dobře znám, a mluvila o přípravě salátu.
Ale to není podstatné, podstatný je ten milý, hřejivý pocit, který ve mně z našeho rozhovoru zůstal a obohatil sváteční dny.

Někde jsem zaslechla diskuzi, jak virtuální svět a zdánlivě iluzorní vztahy v něm vznikající odvádí své uživatele od reality. Můžu mluvit jen za sebe, ale neviděla bych to tak černě. Nikdy jsem neměla pocit, že by virtuální svět existoval na úkor skutečného. Sousedí, prolínají se a doplňují.
Krom toho si myslím, že ten, kdo skutečně chce uniknout realitě, najde si stejně vždycky nějaký způsob, prostředek. A žádný z nich (krom čtení) není příliš bezpečný. Ani ve skutečném světě nechybí nástrahy.

Pravda, moje rodina je trochu jiného názoru. Mé psavé nadšení v začátcích bohužel odneslo pár obědů. Taky jsme jednou tři dny po sobě jedli hranolky. To když jsem bezděčně - vznášející se dva metry nad zemí v zamyšlení nad článkem - okrájela místo obvkylého uměřeného množství brambor celý kbelík. Ale připečeného králíka, připálený hrnec od brambor (na vyhození), hranolkovou "dietu" a sem tam načuřenou rodinu beru jako přiměřenou a snesitelnou daň.

Dnešní svět je samozřejmě a podstatně jiný, než byl v časech mého dětství a dospívání, než v časech dětství mých rodičů, jiný, než ten svět, který znám jen prostřednictvím zažloutlých fotografií, filmů pro pamětníky a babiččina vyprávění. Ale jedno podle mne zůstává stejné.
Vždycky to bylo, je a věřím, že i bude o lidech.

Jsem vděčná za podivuhodnou asociaci, která mne nasměrovala od brambor k Tommyknockerům a dál.
A říkám díky, El.Mrkající
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 5. února 2014 v 15:03 | Reagovat

Krásné povídání, Bev. Krásné. A tolik se v tom vidím.

Já mám také z virtuálního světa známost. Byla to cesta klikatá, ale nakonec na jedné z jejích křižovatek se objevila Outěžka.

Krásné povídání o tom, že na druhém konci toho pomyslného drátu, je bytost, člověk, přítel, kamarád, spřízněná duše. Ano, je to vzácné, ale děje se to. Protože osudová setkání se dějí a dějí se právě díky všem cestám, které má člověk k dispozici. Každá doba má jinou cestu, ale ti, co se setkat mají, se setkají.

Miluju Tvé psaní, Bev. Je mi tak blízké. Máš krásný sloh, náramnou fantazii a nádherné nápady. Už se těším na další řádky, které vyťukáš pro nás, své věrné čtenáře.

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 5. února 2014 v 16:07 | Reagovat

Opravdu krásné povídání. A tolik pravdivé. Moc se mi líbí. I já jsem našla prostřednictvím virtuálního světa kamarádky a je to skvělý pocit.

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 5. února 2014 v 16:15 | Reagovat

A ještě dodatek: článek dávám do výběru na TT a Tebe do svých oblíbených blogerů.

4 valin valin | Web | 5. února 2014 v 17:26 | Reagovat

Usmívám se a vzpomínám na své virtuální přátele, zejména na mého šachového parťáka Karlose. Virtuálnost má určité kouzlo.. to bezesporu. Moc pěkně si to napsala... :-)  :-)

5 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 5. února 2014 v 17:31 | Reagovat

[3]: Kam se vlastně teď směřují články k TT??? Už jsem dezorientovaná... Myslela jsem, že teď už do toho nemohou kecat uživatelé, ale jen ti, kteří spravují blog s výběrem tématů... Hezky jsem to napsala..

6 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 5. února 2014 v 17:36 | Reagovat

[5]: Když si rozklikneš blogosvět, tak v levém menu je rubrika témata týdne new. Tam klikneš a tam do komentářů se dávají články. Zdravím.

7 Arthur - Téma týdne Arthur - Téma týdne | Web | 5. února 2014 v 19:20 | Reagovat

Zařazeno i do 'oficiálního' výběru na TT. ;)

8 Koník Koník | E-mail | Web | 5. února 2014 v 19:48 | Reagovat

Opustíš-li mne nezahynu, opustíš-li mne zahyneš. Tak přesně v takové pasti si občas ve vztahu k virtuálnu připadám.
A tobě Bev posílám hvězdičku. A ne jednu ;-)

9 Robka Robka | E-mail | Web | 5. února 2014 v 21:06 | Reagovat

Tvé seznamování s počítačem mě pobavilo, přesně tak probíhaly i mé začátky.:-) A co se týče přátelských vztahů, i na internetu může člověk potkat spřízněnou duši. Třeba i skrz blog.:-)

10 Radka Radka | E-mail | Web | 5. února 2014 v 22:08 | Reagovat

Našla jsem také díky blogu spřízněné duše a jsem za ně ráda. Přemýšlím jaké to bude, až se potkáme naživo ;-)
A moc se na to těším :-)

11 Bev Bev | E-mail | Web | 6. února 2014 v 5:29 | Reagovat

[1]:To jsi napsala moc hezky, každá doba má jinou cestu. Přesně tak si to myslím. Cest zkrátka přibývá.
A velice děkuji za laskavá milá slova. :-) A moc jsi mě pobavila s Outěžkou, tak takhle to bylo. To je krásné.

[2]:[3]:Jsem moc ráda, že se líbilo. Děkuji velice za přidání k výběru i do oblíbených. :-)

[4]:Děkuji, Valin. :-)

[7]:Děkuji. :-)

[8]:Ano, to máš pravdu, je to radost i past. Díky za tu hvězdičku. :D

[9]:[10]:Taky jsem našla spřízněné duše a mám z toho velkou radost. :D

12 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 6. února 2014 v 8:56 | Reagovat

Moc pěkné povídání. Máš pravdu, vždycky záleží na nás, jak se s tím dobrým i s tím špatným popereme :-)

13 Bev Bev | E-mail | Web | 6. února 2014 v 12:58 | Reagovat

[12]:Děkuji. :-)

14 Beatricia Beatricia | Web | 6. února 2014 v 17:42 | Reagovat

To je  nádherné počtení. Už jsem někde použila to přirovnání, ale tady to sedí stopro; totiž, že tvé články se čtou, jako když másla ukrajuje. Krásně, plynule a hladce a troufám si říci, že i voňavě.

Mne můj miláček počítač pohlcuje celičkou, opravdu žiji paralelně dva životy, jeden virtuální a ten druhý, reálný. Když je nějaká porucha, a že jich bylo, tak mám silné abstinenční příznaky a jsem bez nálady.
Tvůj náramný článek mne přiměl k tomuto zamyšlení a resumé je, že bez blogu prostě nemohu.
Díky za skvělý komentář. ☼☼♪♪☼☼☺3♪♪☼☼

15 Bev Bev | E-mail | Web | 7. února 2014 v 6:05 | Reagovat

[14]:Ani se nedivím těm abstinenčním příznakům, to co vytváříš je úžasné pro mne jako pro diváka, natož pro svého tvůrce. Grafika skýtá tolik krásných možností, taky bych se nedokázala odtrhnout. :-)
A děkuji za tvůj skvělý komnetář. :-)
Sluníčka a noty mě přímo nutí ke zpěvu. Ještě že jsem doma sama. :D

16 mengano mengano | E-mail | Web | 7. února 2014 v 7:34 | Reagovat

Bev, napsala jsi to moc pěkně. Virtuálno občas opravdu nemá chybu :-)
Když jsem začala blogovat, objevila jsem jiný svět Do té doby byl pro mne internet "pouze" zdrojem poučení a tak trochu i pracovní nástroj. Pak se to změnilo. Objevila jsem lidi, které osobně neznám a přesto jsou mi svým způsobem blízcí. Vyloženě se těším, až večer nebo ráno otevřu notbůček a "potkám" se s nimi. Ty jsi samozřejmě jedna z nich :-)

17 Bev Bev | E-mail | Web | 7. února 2014 v 14:50 | Reagovat

Mám to úplně stejně. Taky se vždycky těším na ten náš Jiný svět a jeho obyvatele. :D
A děkuji, to pohladilo. :-)

18 Miloš Miloš | Web | 7. února 2014 v 15:45 | Reagovat

Bezvadný článek. Také si vzpomínám, jak jsem s velkými rozpaky psal první komentář ve virtuálních prostoru a v menším se to opakuje, odhodlám-li se k tomu na blogu, kde jsem se ještě "neprojevil".
Myslím si i to, že na webu lze navázat vztahy, které jsou virtuální variantou přátelství a že bychom s takovými lidmi si rozuměli i v reálném světě.
Manželka někdy s nadsázkou říká, že s virtuálními přáteli trávím víc času než s ní.

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. února 2014 v 18:13 | Reagovat

To je krásné vyznání. Pro mne je  internet vyplněním volného času v té nejpříjemnější podobě. Poznala jsem už pár lidí nejen virtiálně, ale i osobně a mohu říci, že jsem se nezklamala spíš naopak. Od té doby si říkám, že mám o pár přátel milých víc.  Není pravda, že by  to odlučovalo od přátel dosavadních osobních, naopak srovnávám a jsem spokojená poznáním, že existují zajímaví, slušní lidé. Neohlížím se na věk, ani profesi prostě komunikuji. Po odchodu synů z domu je to balzám na dušičku . Zároveň s domácími mazlíčky to přidá trochu radosti i poučení do života důchodkyně. A bystří paměť. Touhu po poznání posiluje.

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. února 2014 v 19:18 | Reagovat

Velmi pěkné vyznání. Taky si myslím, že blogové přátelství je analogií tomu nevirtuálnímu a obojí se mohou různě prolínat. Na můj blog chodí řada mých přátel a známých a naopak potkal jsem už naživo řadu svých blogových návštěvníků.

21 Vendy Vendy | Web | 8. února 2014 v 20:55 | Reagovat

Takhle nějak to bylo... občas jsem přemýšlela, jak jsi došla k blogování a ejhle, už vím.
A máš pravdu, myslím že i virtuálně se může vytvořit pěkné přátelství, pokud se najdou dva lidi "stejné krevní skupiny", jak se říká.
Taky jsem díky blogování objevila několik zajímavých lidiček, na které bych v normálním životě nenarazila, a kdybychom se náhodou viděli, určitě bychom se minuli bez povšimnutí.
Krásný článek, krásné povídání. Bravo! :-)

22 Bev Bev | E-mail | Web | 10. února 2014 v 10:06 | Reagovat

[18]:[19]:[20]:[21]:Děkuji velice za vaše milá slova. Přesně tak si to myslím a cítím i já. :-)
Blogování je pro mě zdrojem radosti a zábavy, ale i poučení, možností nahlédnout na věci jiným způsobem, očima lidí, kterých si vážím a se kterými bych se třeba jednou ráda i setkala. :-)

23 bludickka bludickka | E-mail | Web | 10. února 2014 v 16:39 | Reagovat

Vzpomínám si, jak jsme jako malé měly se sestřenkou v létě na chatě počítačovou hru, co se připojovala k televizi. Nechtěly jsme se od ní skoro hnout :) Počítač, dokud byl bez internetu, mě nijak zvlášť nezajímal, občas na nějaké poznámky, nebo hry :) Ale od té doby, co mám blog, tak to je doslova internetová závislost. Už si nedovedu představit, že bych bez něj mohla být. Líbí se mi, že často narazím na spoustu zajímavých osobností, kterých mám pocit, mám okolo sebe docela málo. Bylo by fajn najít nějakou spřízněnou duši, takovou tu jednu nejspřízněnější :) Jeden človíček mi byl blíž, ale bohužel z nějakého důvodu se ode mě oddálil. Asi dvě osobní setkání nezanechala požadovaný dojem...

24 Bev Bev | E-mail | Web | 11. února 2014 v 12:52 | Reagovat

[23]:Mě by nikdy nenapadlo, kolik času jednou strávím na blogu i na internetu celkově. Proto jsme ho taky dali k holkám, což byla chyba, jak dnes vidím. :D
Taky jsem objevila spoustu zajímavých, nadaných lidí (viz. všichni moji oblíbení a spousta dalších). Určitě tu svou nejspřízněnější duši dříve nebo později objevíš. To ti moc přeju. A že to jednou nevyšlo, to nevadí. Asi to nebylo to pravé a vyjde to napodruhé. :-)

25 Natas Natas | Web | 13. února 2014 v 10:49 | Reagovat

No, jeden či dva hrnce jsem taky připálila a to když jsem v průběhu zajímavé diskuzi zapomněla, že vařim. :-D

26 Bev Bev | E-mail | Web | 13. února 2014 v 14:39 | Reagovat

[25]:Stane se. :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.