Zmatky se zvířátky

29. ledna 2014 v 10:23 | bev |  Občasník

V neděli večer se manžel vrátil z posezení v místní hospůdce s roztomilým zvířátkem. Nikoliv s opičkou na rameni, ale s psíkem v patách. Zželelo se mu půvabného tuláka, který v hospodě trpělivě čekal, až si ho majitel najde a přivedl ho domů.
Zocelená soužitím s pěticí koček a Charliem, jsem se přátelskému kříženci border kolie a bernského salašnického psa představila (manželovi nebylo třeba, bezpečně mě poznával). Bez zbytečných řečí jsem vytáhla ze skříně deku a upravila psíkovi pohodlné lože u nás v ložnici (aby mu nebylo smutno) a postarala se o občerstvení v podobě misky s vodou a granulí.


Noc nebyla klidná. Psík přecházel kolem postele, cvakal drápky a všemožně dával najevo, že by si to s námi rád vyměnil. Zakázala jsem manželovi uvolnit mu místo mezi námi. Stačí mi, když do ložnice občas zavítá Charlie a radostně se po nás proběhne. Má osm kilo a jeho nohy zabořené do hrudníku nebo břicha jsou sakra znát. Náš nový přítel byl třikrát větší a vcelku sobecky jsem uvažovala, že pokud se mu zalíbí na posteli, nezbyde jednomu z nás nic jiného, než vyklidit pole a ustlat si u skříně na dece.
V jednu v noci jsem se probudila z neklidných snů, ve kterých se mi zdálo o našem návštěvníkovi a jaké překvapení! Psík seděl u postele a vážně mě pozoroval. Aniž bych vzpomněla na Cuja, pohladila jsem ho po hlavičce, doprovodila ho na jeho místo a spala dál.

Ráno dcery nenápadně naznačovaly, že by rády zůstaly doma. Ani ony neprožily klidnou noc. Charlie samozřejmě vycítil vetřelce a rušil je ze spaní výhružným vrčením a čmucháním u dveří do naší ložnice, toho času pokoje pro hosta. Argumentovaly logicky tím, že budu potřebovat, aby mi někdo se psy pomohl. Souhlasila jsem a omluvila je ze školy. Příliš dobře si vzpomínám na své dětství a mládí, kdy bych taky s klidným srdcem vyměnila školní výuku za den s roztomilým návštěvníkem. Manžel měl před noční směnou den volna a tak jsme byli komplet.
Bohužel mě nenapadlo, jak třaskavou směsí se může stát pětice lidí a parta zvířat.

S vědomím, že u nás nalezenec může nějaký čas pobýt a není možné v omezených prostorách zabránit jeho setkání s pánem domu, jsme přikročili k seznámení Charlieho a cizince. Cizinec, který nereagoval na žádné z jmen, které jsme zkoušely a tak jsme ho prozatím pojmenovaly Pes, se choval velmi inteligentně a vstřícně. Charlie nilkoliv. Naježený jako smeták se chvěl nevolí a vypadal, že každou chvilku padne na zem v hysterickém záchvatu. Po několika prudkých výpadech, kdy málem povalili dosud stojící, zvolna opadávající vánoční stromek, zalezl do kuchyně pod linku. Tam temně vibroval, zlovolně mručel a ze vzteku křoupal tvrdý rohlík. Jak se pokoušel o několik činností najednou, zaskočil mu drobek a tak se pro změnu chvilku i dávil.

Zmudina se nechala inspirovat. Zřejmě se cítila opomíjená. Rozhodnutá urvat svých pět minut slávy za každou cenu se poblila pod stolem. Její úsilí bylo korunováno úspěchem. Na okamžik se skutečně veškerá pozornost zaměřila jenom na ni. Blijící kočka je nepřeslechnutelná.
Navrhla jsem vypustit psy na dvůr a nechat je, ať si to vyříkají mezi sebou a zmobilizovala síly a Obecní úřady okolních obcí oznámením o nálezu psa.
Charlie a Pes se venku znovu poprali, aniž by si ublížili a tak zůstal Pes se mnou, mým drahým manželem a kočkama v kuchyni, Charlie se uchýlil k holkám do pokoje a přes zavřené dveře se častovali urážkami. Kočky, porůznu poschovávané v plyňáku, pod kamny a v uhláku, doposud Charlieho trpně přehlížející, jako příslušníka nižší rasy, se nyní překvapivě postavily na jeho stranu a výmluvným, stále sílícím syčením dávaly najevo, jak to v nich vře a že se blíží bodu varu.

Během dne se situace nenápadně zhoršovala. Kočky se přelévaly z místnosti do místnosti, Charlie více připomínající dikobraza než psa, hlídkoval u dveří. Manžel, přes mé opakované ujišťování, že udělal správnou věc, si vyčítal, co způsobil za poprask. Jediný Pes snášel všechno bláznění se stoickým klidem a znavený hyptnotizováním Míny, usnul pod stolem.
Užasle jsem bloudila domem a za každými dveřmi nacházela buď "vařící se" kočku, nabroušeného psa, nebo nevraživého člověka. Zavřela jsem se do koupelny ke své drahé pračce, která díkybohu mlčela, abych si v klidu promyslela co dál. Jaké překvapení, když se z hromady oblečení halabala naházeného u pračky, oddělil jeden hadr a začal se protahovat a zívat. Šena taktéž postrádala soukromí a zalezla do koupelny.

Uznávám, dost jsem si fandila, ale vcelku jsem měla dojem, že situaci zvládám s chladnokrevným nadhledem. Z omylu mě vyvedl tatínek. U oběda vyčítavě pravil, že divočím a co hůř, znervózňuju děti. Nahlédla jsem k dcerám do pokoje, kde naše "nervózní děti", bez sebemenší známky neklidu a stresu konzumovaly křupky a sledovaly Hobita. Inu, tatínek má vždycky pravdu.
Manžel v rozpacích z rozkolu, který nechtěně způsobil, dospěl k závěru, že nejrozumější by bylo vypustit Psa za branku, aby si našel cestu domů sám. Byl upřímně překvapený, když jsem souhlasila. Pogratulovala jsem mu k oslnivému intelektu a začala si balit baťůžek, že půjdu se Psem.

Když se ve tři odpoledne ozval majitel psa, všem se nám ulevilo, přestože jsem si pohrávali s myšlenkou, že si psíka necháme, pokud se o něj nikdo nepřihlásí. Během dvaceti minut přijel mladý muž s asi desetiletou holčičkou. Radost ze shledání byla obrovská. Z řeči vyplynulo, že je majitelem hospody a dostalo se nám srdečného pozvání na panáka a večeři. Pejsek, pravým jménem Bob, se zřejmě připojil k partě procházejících turistů a došel s nimi až k nám do vsi.

Po dojemném rozloučení se praktický manžel zeptal, kam že jsem to vlastně zváni. Chybka se vloudí. V radostném rozrušení ze šťastného shledání, jsme se vzájemně ani nepředstavili a dokonce ani nepřišla řeč na to, kde vlastně tu hospodu mají.
Ale to vůbec nevadí. Máme radost, že je Bob zpátky u svých nejmilejších.

Úplně největší radost měl náš rytíř bez bázně a hany, Charlie. Z Pocema, Nevrče a Sakrapsa se znovu stal Lásečkou, Andílkem a Zlatouškem. Zachumlaný ve své dečce se vzorem žlutých růží na vínovém podkladu vyčerpaně usnul spánkem spravedlivých. Obhájil své postavení a zapudil nevítaného vetřelce.
Charlie, náš rytíř žluté růže.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 13:30 | Reagovat

To je krásný povídání, Bev. Všechno jsem to v jasných barvách viděla. Máte všichni můj velký obdiv, že si klidně adoptujete, i když jen na krátkou chvilku, cizího psíka a dokonce jej pozvete i do baráčku.
Charlieho naprosto chápu, taky bych byla nevraživá, kdyby se mi konkurence drala na mé místo. Asi bych se mstila všem těm, kteří mne s takovou lehkostí zradili a aspoň bych počůrala koberec.

2 Bev Bev | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 14:04 | Reagovat

[1]:On byl ten psík opravdu strašně přátelský, inteligentní a bylo vidět, že je zvyklý na děti. A navíc poslouchal na slovo. Na rozdíl od našeho drahouška, ale ten má zas jiné kvality a pro nás je ten nejkrásnější a nejmilejší. :D ;-)

3 Beatricia Beatricia | Web | 29. ledna 2014 v 14:29 | Reagovat

Nádherně jsem si početla. Články o zvířátkách jsou moje nejmilejší a navíc, je to skvěle a poutavě vylíčeno. Já to úplně vidím. Vidím však i sebe, jak ochotně uvolňuji svou postýlku pro nového návštěvníka. ♥♥♥

4 Bev Bev | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 14:46 | Reagovat

[3]:Beuško, ty jsi zkrátka anděl a já mám co dohánět. Postel si zatím nesmlouvavě bráním, ale ještě pár takových návštěv a budu smířená s čímkoliv. :D
Děkuju. :-)

5 Robka Robka | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 15:24 | Reagovat

U vás je ale veselo!:D S tolika zvířaty není divu. My máme doma jenom po jednom exempláři (tedy kočku a psa), ale už jsme taky přechodně ubytovávali ztraceného pejska a kdysi jedno kotě, které mi ovšem stačilo kompletně zablešit byt.:-) Líbí se mi, jak to bereš s nadhledem a vtipem, tvé milé povídání mě opravdu pobavilo. Hlavně, že to nakonec všechno dobře dopadlo.

6 Bev Bev | E-mail | Web | 30. ledna 2014 v 9:59 | Reagovat

[5]:Bylo to jako takový malý, veselý výlet do blázince. :D Nevěřila bych, že jeden pes navíc obrátí naruby celý chod domácnosti. Ale stálo to za to. Kdyby se zatoulal Charlie, taky bych si přála, aby se o něj někdo vlídně postaral. A nebudeš mi to věřit, ale i když jsem za celý den vlastně nic pořádného neudělala, byla jsem večer utahaná, jako bych zryla celou zahradu. A tak jsem zalehla u holek vedle Charlieho a daly jsme si za odměnu ještě jednou Hobita. ;-)  :-D

7 valin valin | Web | 30. ledna 2014 v 12:06 | Reagovat

Naprosto bych nejednala jinak a situace u nás by byla pravděpodobně hodně stejná. Já už se jenom modlím, abych nepotkala opuštěné kotě, nebo opuštěného psa. Jenomže co má být, prostě přijde, ne? Život se zvířátky je takový naplněněnjší,si myslím já...
Nesmí ovšem být z Řbitova zviřátek... :-)  :-)

8 Bev Bev | E-mail | Web | 30. ledna 2014 v 14:29 | Reagovat

[7]:Vím že ne, však si dobře pamatuju, jak to bylo s Číčou a s Šerinkou taky. Jak říkáš, prostě přijdou a kdo by měl srdce je vyhnat. A naprosto souhlasím, na hrnku od holek mám napsané... pes odhalí v lidech to nejlepší... a něco na tom bude, s Charliem si fakt připadám o něco lepší. ;-)  :-)
Na ta ze Řbitova ale pozóór!! :D

9 Scrat Scrat | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 19:08 | Reagovat

No jo, se zvířaty je to někdy těžké :-). My jsme jednou chtěli seznámit našeho králíka s babiččinou fenou, jenže fenka si myslela, že králík je její mláďátko a on před ní vyděšeně prchal, jak se snažila ho mateřsky donést do svého pelíšku :), nakonec králík vyskočil na sedačku, zůstal tam a třásl se. Od té doby je k sobě nikdy nepouštíme, protože fenka, několik hodin po odloučení od svého "mláděte" strašně kňučela...
:)

10 Koník Koník | E-mail | Web | 1. února 2014 v 6:39 | Reagovat

Tahle tvá vyprávění vydávají svědectví hlavně o člověku. O krásnu. Buď pyšná na autorku svého blogu.

11 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 1. února 2014 v 16:08 | Reagovat

Moc pěkné povídání :-), dobře jsem si početla a dobře to dopadlo.
K nám takhle jednou ráno zavítalo koťátko. Mňoukalo za dveřmi, bylo to minulou zimu. Bylo mi ho líto a když jsem se už rozhodla dveře otevřít a vzít ho domů, prohlásil muž, který právě vstal, "ať tě to ani nenapadne". Tušil, že to nebude dobrý nápad. Nebyl. Naší staré psici se hravé kotě moc nelíbilo, morčatům se nelíbilo už vůbec a kotěti se líbily rybičky a moje vzrostlé kytky :D . Dostalo jídlo, pohrálo si s dětma a odjelo ke známým, kterým se jiné kotě ztratilo. Má se dobře do dnes :-)

12 Pukína Pukína | E-mail | Web | 2. února 2014 v 0:30 | Reagovat

Bev, konečně jsem se k Tobě opět dostala a nezklamala jsi. Koukám, že máte doma pořád pěkně veselo :-D Běžím kouknout na další Tvé články ;-)

13 Radka Radka | E-mail | Web | 2. února 2014 v 23:02 | Reagovat

Blijící kočka mě tedy dostala, myslela jsem, že takto hysterčí jen ženské :-D
Věřím, že to bylo o nervy, ale vykonali jste dobrý skutek. Jen teď budete muset obrážet hospody v okolí a hledat, kam že jste to pozvaní? ;-)

14 Bev Bev | E-mail | Web | 3. února 2014 v 5:07 | Reagovat

[9]:Děkuji za krásný příběh, pobavil mě. :D To musí být strašně hodná fenka. Škoda, že to králík nepochopil. :-)

[10]:Děkuji velice za laskavá slova, ale není být na co pyšná. Takových příběhů se stávají tisíce a já jsem jen moc ráda, že jsem u jednoho mohla být. :-)

[11]:To je taky moc pěkný příběh. :-) Jak jsou doma nějaká zvířátka, tak je to vždycky už trochu problém. Hlavně, že to s koťátkem dobře dopadlo. :D

[12]:Pukí, mám obrovskou radost, že sis udělala chvilku. :D Veselo máme pořád, to máš pravdu, někdy opravdu až moc. :-D Děkuju.

[13]:To máš pravdu. Jak v létě vyrazíme na výlet do okolí, budeme u hospod koukat po Bobovi. :-D ;-)

15 mengano mengano | E-mail | Web | 4. února 2014 v 8:43 | Reagovat

Bev, ty jsi anděl :-) Já taky patřím mezi sběrače opuštěných zvířátek a občas tím Medvěda převelice popudím. Obzvlášť nesnáší, když se doma zjevím a v náručí třímám nalezenou kočku. Většinou se rozproudí vzrušená diskuze a kočka je mi nekompromisně zakázána. To je ovšem pouze Medvědova teorie, v praxi kočka zůstane tak dlouho, jak ona uzná za vhodné. Ta poslední u nás pobývala tři týdny a bylo to opravdu vzrušující období. Chodila celé dny po nábytku a jako by tušila, že z ní není Medvěd nadšený, tak mu ze zálohy skákala na rameno, když zasněně čučel do počítače na nějakou pitomou čtyřkolku. Byl na infarkt :D

Tvůj blog se mi přestal zobrazovat v bloglovinu, vůbec nevím proč. Mám potíže i u jiných, třeba Valin, Radka, Karla... co se sakra zase děje.

16 mengano mengano | E-mail | Web | 4. února 2014 v 8:46 | Reagovat

PS
Nemohla by sis aslespoň na chvíli nastavit v menu Odběr novinek? Přihlásila bych si odběr do emailu :-)

17 Bev Bev | E-mail | Web | 4. února 2014 v 9:43 | Reagovat

[15]:Takové vzrušené diskuze znám moc dobře, manžel když poprvé uviděl v zahradě Mínu tak nás varoval ať se k ní ani nepřibližujeme, že má prašivinu a je samý nádor. Nevím, co vlastně viděl, bylo to jen vyhublé kotě a jak ji někdo asi nakrmil mlékem, tak měla prostě, nevím, jak to říct hezky... z urputného kadění olezlý zadek a ocásek. S mým tichým souhlasem ji samozřejmě holky propašovaly do domu a dneska je z ní krásná kočička. :-) A dokonce i Jirka ji rád pohladí a má radost jak se spravila.
Děkuji za pěkný příběh. Takhle to my sběrači prostě máme. Ať se to drahým polovičkám líbí nebo ne. :D
S bloglovinem nemám zkušenost, nevím jak na něj, ale odběr novinek hned nastavím. :-)

18 mengano mengano | E-mail | Web | 4. února 2014 v 17:44 | Reagovat

[17]: Díky, už jsem se přihlásila k odběru. Z toho pitomého bloglovinu už mám vyrážku.

19 Vendy Vendy | Web | 5. února 2014 v 0:06 | Reagovat

Bev, ty tak úžasně píšeš! Královsky jsem se bavila, ty bys mohla psát i do časopisů, nenapadlo tě to? Ale možná by tě nebavilo psát na zakázku, to je přece jen jinačí, než psát pro radost.
Tohle je super, viděla jsem to jak živé. Včetně blijící kočky pod stolem. :D  :D  :D

20 Vendy Vendy | 5. února 2014 v 0:07 | Reagovat

[17]:[18]:- Bloglovin prý zase blbne, nebo spíš blbne propojení mezi bloglovinem a blogem.cz. Asi, abychom nevypadli z předvánoční euforie z vylepšení a změn, tak to švihli ještě měsíc po vánocích. Zbytek roku nám snad dopřejí v klidu, abychom se z toho vylepšování vzpamatovali. :-D

21 Vendy Vendy | 5. února 2014 v 0:08 | Reagovat

P.P.S. (fakt už naposled) - v posledních dnech chodím na blogy jen přes komentáře nebo adresy v oblíbených a Knize návštěv. Takže o problémech bloglovinu se dozvídám až od ostatních... :-?  8-)

22 Bev Bev | E-mail | Web | 5. února 2014 v 5:07 | Reagovat

[19]:To mě těší, že se líbilo. :-) A máš pravdu. psát na zakázku by určitě bylo něco jiného než jen tak pro radost a bez závazků. Ani nevím jstli bych to zvládla. :D
Bloglovin nemám nastavený, zatím to dělám tak, že jednou týdně obejdu své oblíbené a zjistím, co kde přibylo. A taky jsem se dozvěděla o dalších problémech až od Mengano.
Díky za milé komentáře. :-)

23 Miloš Miloš | Web | 7. února 2014 v 15:33 | Reagovat

Hezké, nejvíc se mně líbilo, jak se psi přes dveře častovali urážkami :-)

24 Bev Bev | E-mail | Web | 10. února 2014 v 9:45 | Reagovat

Tak to bylo, ani nechci vědět, co všechno si řekli. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.