Leden 2014

Zmatky se zvířátky

29. ledna 2014 v 10:23 | bev |  Občasník

V neděli večer se manžel vrátil z posezení v místní hospůdce s roztomilým zvířátkem. Nikoliv s opičkou na rameni, ale s psíkem v patách. Zželelo se mu půvabného tuláka, který v hospodě trpělivě čekal, až si ho majitel najde a přivedl ho domů.
Zocelená soužitím s pěticí koček a Charliem, jsem se přátelskému kříženci border kolie a bernského salašnického psa představila (manželovi nebylo třeba, bezpečně mě poznával). Bez zbytečných řečí jsem vytáhla ze skříně deku a upravila psíkovi pohodlné lože u nás v ložnici (aby mu nebylo smutno) a postarala se o občerstvení v podobě misky s vodou a granulí.

Zamilovaná

21. ledna 2014 v 14:41 | bev |  Povídkář

Stačil jediný pohled do těch uhrančivých očí a věděla, že je ztracená. Přistupovala k němu s lehkou bázní. S téměř dětskou zvědavostí. Jiskra, která přeskočila, proměnila její úžasem široce otevřené oči v bránu do ráje. Pak sklouzla níž a v oblasti srdce hřála jako rozpálené pětníkové slunce.
Zamilovala se dřív, než stihla rozpoznat vážnost příznaků. Pevnost byla dobyta bez jediného výstřelu a ona se stala hýčkaným rukojmím. Nevzdorovala. Bylo tak příjemné nechat se rozmazlovat.

PLAST STORY /3/

15. ledna 2014 v 11:03 | bev |  Povídkář
3
Xaver a Ida

Předchozí část ZDE

O dost později téže noci seděli Xaver a Číman na vrcholku květovaného křesla, odkud byl nejkrásnější výhled na srpek měsíce zvolna putující za oknem. Vychutnávali přátelské ticho.
Tak příjemně dokážou mlčet jen opravdu dobří přátelé a přesně tím se této magické noci Xaver s Čímanem stali. Pak si Číman povzdechnul a napřímil ramena, jako by dospěl k závažnému rozhodnutí.


PLAST STORY /2/

13. ledna 2014 v 15:16 | bev |  Povídkář
2
Číman

Předchozí část ZDE

,,Tak chlapi a zvlášť vy žlutý, dneska chci vidět pořádnou hru. Koncert, zahrajte mně koncert těma klackama. Tým je komplet a tak doufám, že to nebude zaš takovej propadák jak tuhlevá. "
Modrovous stočil oko k nové posile týmu a blahosklonně hráči pokynul.
,,Jak ti řikaj, mladej?"
Hráč postoupil o krok kupředu, pak zase ucouvl a v rozpacích proháněl hokejkou imaginární puk ze strany na stranu.
,,Jmenuju se... jmenuju se... Číjina," vydechl konečně a sklopil hlavu.
Tým zaburácel smíchy. Modrovous, který se sám neubránil úsměvu, je ztišil jediným mávnutím tlapy a rozvážně promluvil.
,,U samotnýho Chevy, kdo ti, chlapče, dal tak pitomý jméno?"
,,Vybral jsem si ho sám," pohodil Číjina vzpurně hlavou.
,,Poslouchej, mladej, já sem brázdil tyhle bouřlivý vody už v časech, kdy ste vy všichni byli nevědomá hmota někde v podzemí... a ty se mně ňáko nelíbíš..."
,,Vy taky nejste zrovna krasavec," odsekl Číjina a zlostně udeřil hokejkou do stolu.

PLAST STORY

13. ledna 2014 v 13:11 | bev |  Povídkář
1
Herna

,,Stop! Chlapi, končíme. Hrajete jak ponocný. Mý starý oči se na to nemůžou koukat," zapištěl Modrovous a prudce skousl modrou pastelku s mimořádně ostře řezanou špičkou.
Po ulici projelo auto a na okamžik zaplavilo místnost jasným světlem. Když zmizelo za rohem, místnost se díky pouličnímu osvětlení znovu rozdělila na dvě zóny, světlejší a stínovou.
Hráči seskakovali z nástavců, protahovali se a pošťuchovali. Hokejky a brusle létaly na všechny strany.
,,Chceš asi říct starý oko, ne? " zahalekal jeden z hokejistů, neomaleně narážející na skutečnost, že Modrovous hleděl na dění kolem sebe už nějaký ten pátek jen jedním okem. Popravdě, nikdo z týmu ho neznal jinak. Černá páska na koberce, kterou si omotal hlavu a ještě víc tak zdůraznil svůj handicap, vzbuzovala respekt. Dokonce ani Bouchač neměl odvahu utahovat si z trenéra. A to bylo co říct. Bouchač nevynechal jedinou příležitost, kdy si mohl do někoho bouchnout, ať už slovně, či pěstí..