Srdeční záležitosti

7. listopadu 2013 v 11:30 | bev |  Občasník
Pro Robku. Do soutěže. Ale nejen pro to.

A pro Jitušku. Za trpělivost.

Začátkem října loňského roku zazvonil mobil. Koukám... Jitka, moje drahá přítelkyně ze střední školy a prý: ,,Koupila jsem pro nás dvě lístky na koncert Michala Davida. Takže s tím počítej. Chtěla bych na něj jít s tebou. Byly jsme na něm spolu před dvaceti rokama a tak to zopakujem a parádně si to užijem."
,,Aha...," vzmohla jsem se na vyčerpávající odpověď a už si v hlavě sumírovala výmluvy, z nichž nejpádnější je rozpadlý kloub, což je sice velká otrava, ale na druhou stranu bezva výmluva pro cokoli.


JENŽE! Pár dnů předtím jsem sepsala "hlubokomyslnou" úvahu na téma: Co mi není jedno a hlavou mi stále ještě zněla pasáž: Vždycky se můžu pokusit, pro své okolí, rodinu, přátele a známé, nebýt lhostejná. Možná je to málo a možná taky ne...bla bla... a tato věta spolu s pocitem, že odmítnutí by mohlo být klasifikováno (alespoň mnou) jako naplnění rčení "kázat vodu a pít víno" a stejně tak vědomí, že do koncertu zbývají tři týdny a co není zítra, je "nekonečně" vzdálené a kdo ví, co se během té doby ještě stane, způsobilo, že jsem bez obvyklých průtahů řekla ANO. Můj rychlý souhlas, protože ono zvažování proběhlo během několika sekund, překvapil nás obě. Hotovo, domluveno.

Uběhly tři týdny, ve kterých jsem se střídavě těšila a střídavě hrozila, co tam budu dělat. Přišel den D a já se po obvyklých čtyřech hodinách v koupelně a před zrcadlem a rozsáhlé rekonstrukci obličejové části sama sobě, přiznávám, líbila. Kloub se zřejmě šokem z toho, do čeho jsem se to pustila, ztišil a fungoval. Ani s garderobou, což bývá někdy problém, nebyly potíže. V uplynulých letech v rodině proběhlo několik svateb a tak jsem v tomto směru poměrně zaopatřená. S mírným pobavením jsem si připnula dlouhé náušnice, pocházející pro změnu z mé vlastní svatby a čtvrt hodiny před odjezdem šla hledat boty.

Během deseti minut jsem zjistila, že to byla zásadní chyba. Několik botníků máme plných rozličné obuvi, bohužel jen velmi malá část z toho je nositelná a nejzachovalejší jsou samozřejmě nezničitelné gumáky a galoše. Dvoje botky, na které jsem víceméně spoléhala, jsem nedostala na nohu. Celá jsem v posledních letech jaksi... vyrostla.
Chvilku jsem zvažovala možnost useknout si palec, nebo zhoblovat patu, po vzoru Popelčiných sester. Toto řešení se mi však zdálo poněkud časově náročné a já spěchala. Nakonec jsem vzala za vděk párem černých lodiček, vkusně vyzdobených zoubky našeho psíka. Ale, čert to vem, pod kalhotama se to schovalo a kdo by se díval na mé nohy, když může koukat na Michala Davida.

Sál kulturního domu se rychle plnil a s úžasem jsem zaznamenala, že jsou zastoupeny všechny věkové kategorie. Od dětí školou povinných až po rozvážné seniory. Obě jsme si daly na povzbuzení horké jablko se skořicí - Jituška jako řidič a abstinent, já s vědomím, že ve svých botkách, které se nakonec přece jenom projevily jako tlačivé, se tak jako tak pohybuju, jako bych už požila a není nutné tento efekt ještě násobit pivem. Koncert začal.

V prvních minutách jsem se jen tak vlažně vlnila vedle své rozzářené kamarádky a s lehkými rozpaky sledovala osobitý projev Michala Davida. Ale pak přece jen zapůsobilo horké jablko a atmosféra v sále a já se najednou přistihla, že si prozpěvuju spolu s davem, stále víc vtahována do dění kolem. A když zazněly šlágry z Diskopříběhu a Lásky z pasáže, neubránila jsem se ani já čemusi hodně podobnému nadšení, promísenému s příjemnou nostalgií, protože ať chci nebo ne, to všechno jsou melodie propojené s časem mého, našeho dospívání.

Koukala jsem na tu báječnou holku vedle sebe - která jednou bez jakéhokoli zaváhání pronesla:
" S tebou má život úplně jiný rozměr. " ( A to jsem neudělala nic zvláštního, jen přijela na návštěvu.) - jak tleská, zpívá, skáče a celá září a najednou jsem se styděla za své pochybnosti, výmluvy, váhání. Co na tom, že můj hudební vkus šel během let jiným směrem. Dostalo se mi pocty udělat blízkému člověku radost pouhou svou přítomností, sdílením něčeho, co má ráda a já bych tu šanci z hlouposti promarnila.
A "za minutu dvanáct" mně došlo, že není až tak důležité, co poslouchám, ale s kým a proč.

Poznámka: Skoro na chlup po roce je tu podobná situace a stejné dilema. 22. listopadu máme sraz ze střední po - ani se mi to nechce říkat - pětadvaceti letech. A mě znovu zachvátilo váhání. Jituška řekla: ,,Pojď na chvilku, aspoň kvůli mně."
Možná jsem se přece jen maličko poučila a přes obvyklé počáteční "tanečky" - Nemám co na sebe. Co když budu muset něco říkat o sobě? Co tam budu dělat? - půjdu!
A pokud se mi nepodaří přímo vnést "jiný rozměr", udělám všechno pro to, abysme si to maximálně užily, aby bylo na co vzpomínat. Každou chvilku se kasám, že můj umělý kloub je kutý z materiálu, ze kterého se staví rakety. Je nejvyšší čas vyzkoušet, co vydrží.

PS: Milá Robko, omlouvám se, že to tak dlouho trvalo. Nejdřív jsem váhala, jestli bys při svém vytříbeném hudebním vkusu chtěla něco takového číst a taky jak to mám odvyprávět, když můj příspěvek není až tak o hudbě jako o vztazích. Ponechávám na tobě, jestli ho přijmeš do soutěže.
Nejsem si jistá, jestli splňuje zadání. Přesto jsem to psala ráda.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 7. listopadu 2013 v 13:40 | Reagovat

Robka bude mít určitě radost, příběh je opravdu milý. Já bych chtěla také soutěžit, ale já na žádným koncertě už strašně dlouho nebyla.. kdyby to bylo o divadle nebo muzikálech.. to by šlo.. ale koncert v paměti žádný nemám... :-)  :-)

2 Bev Bev | Web | 7. listopadu 2013 v 14:12 | Reagovat

[1]:To já právě taky ne. Nějak na to nejsem. Mám hudbu moc ráda a ráda si pouštím svá oblíbená CD, ale doma. Jsem už asi moc pohodlná. :D

3 Robka Robka | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 17:22 | Reagovat

Mám radost, že ses zapojila.:-) Kamarádka to vyřešila za tebe, prostě se z toho nešlo vyvlíknout. Je fajn, že jsi ji potěšila svou přítomností, máš pravdu, o hudbu tady nejde, spíš o to, že je člověk s někým rád. A třeba na to musí přijít právě takhle.
P.S. Nemusíš se omlouvat, mi se tvůj článek líbí z toho důvodu, že pěkně popisuje právě to, jak tyto společné akce utužují přátelství.

4 Robka Robka | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 17:27 | Reagovat

[1]: Miloš psal taky o zážitku z muzikálu, myslím, že bys to mohla klidně zkusit. Když jsem přemýšlela o tématu té soutěže, vůbec mě nenapadlo, že by mohlo někomu dělat problém. :-)

5 Radka Radka | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 22:13 | Reagovat

Ty jsi zkrátka dobrá duše, která nikdy nenechá kamarádku ve štychu :-)
Ale dokázala sis na tom najít to příjemné.
Také na koncerty nechodím, takže tuto soutěž musím vynechat.

6 mengano mengano | E-mail | Web | 8. listopadu 2013 v 7:04 | Reagovat

Je pravda, že je důležité "s kým" a ne "koho". Tak si tady přemýšlím, s kým bych přežila ve zdraví koncert M.Davida :-) Já ho totiž naprosto srdečně nesnáším.

7 Bev Bev | Web | 8. listopadu 2013 v 7:43 | Reagovat

[3]:[4]:Tak to jsem moc ráda. :-)
A Valin píše báječně, taky mě napadlo, že mohla klidně psát o muzikálu.

[5]:No, nevím jestli přímo dobrá duše, ale snad nejsem úplně mizerná kámoška. :D

[6]:Naprosto ti rozumím, já k němu nemám až tak vyhraněný postoj, ale jsem z něj taky poněkud rozpačitá. No, každý je holt nějaký. Ale musím mu připsat k dobru, že byl po koncertě velmi příjemný a podepisoval a fotil se dokud bylo s kým. A že bylo zájemců až jsem čuměla. Já to sledovala zpovzdálí,ale Jituška má i společnou fotku. :D

8 Miloš Miloš | Web | 8. listopadu 2013 v 20:27 | Reagovat

Já pop poslouchám minimálně a Michala Davida vůbec ne, nechápu, jak se může líbit mladým, ale 2 písně se mně kdysi líbily - Nonstop (tu však nesložil on) a píseň, kde se zpívá o nálezech a ztrátách, přesný název neznám.  
Tvůj článek je však výborný a kdyby se neobjevil nějakým zázrakem ještě nějaký lepší, dám ti hlas.

9 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 9. listopadu 2013 v 10:53 | Reagovat

Jsi úžasná kámoška :-). Párkrát jsem se už z něčeho vymluvila, až se teď znovu stydím.
Když jsem přišla o sestru, slíbila jsem si, že každou možnou chvilku strávím s lidmi co mám ráda, ale občas to nedodržím a je mi to pak líto.
Pěkně napsané :-)

10 Vendy Vendy | Web | 9. listopadu 2013 v 11:46 | Reagovat

Tady se potvrdilo, že když se nám občas někam nechce, může tam být skvěle - kdežto dlouho plánovaná akce může dopadnout naprostým fiaskem.
Je prima, že jsi na ten koncert nakonec šla. Davidovy písničky možná nejsou umělecky náročné, ale jsou pohodové, chytlavé, prázdninové... :-)
[8]: Není to písnička Nesnáším loučení? Taky je pod názvem Největší z nálezů a ztrát, zazněla ve filmu Láska z pasáže, je to ona? 8-)

11 Miloš Miloš | Web | 9. listopadu 2013 v 14:57 | Reagovat

[10]: Přesně ta, ta se mí líbí David tam zpívá dokonce trochu chraplavě, skoro jako rocker.

12 Koník Koník | E-mail | Web | 9. listopadu 2013 v 15:01 | Reagovat

Má žena tuze ráda operu. A také ráda, když ji doprovázím a já to pro ni rád dělám. A vůbec jí nevadí, že velmi brzy usínám. Promiňte barbarovi, ale řev na jevišti mě naprosto neruší. A tak je to podle mě se vším. Líbí, nelíbí? Jsme spolu. Jeden druhému věnujeme čas. Držíme se jako milenci za ruce. :-)
Napsala jsi to opravdu moc hezky.

13 Vendy Vendy | 10. listopadu 2013 v 22:24 | Reagovat

[11]:Tak tuhle písničku mám taky ráda, zpívá ji fakt dobře.

14 Bev Bev | Web | 11. listopadu 2013 v 6:41 | Reagovat

[8]:Několik jeho písniček se mi taky líbí a patří k nim právě ta co zmiňuješ a pak ještě jedna z filmu Discopříběh, kde Rudolf Hrušínský vzpomíná na mámu.
I mě překvapilo, kolik má fanoušků i mezi dětmi. Je to zajímavé, možná na něm opravdu něco bude. :-)
Moc děkuji. :-)

[9]:Víš, já to dělám taky tak. Li je ve mně pořádný kus. Mám moc ráda svou rodinu a přátele a hodně na ně myslím a posílám jim krásné myšlenky, ale taky jsem strašně nepodnikavá a často se mně do ničeho nechce. Pokouším se to změnit a někdy to jde a někdy ne.
Děkuji. :-)

[10]:Je to přesně tak. Někdy se člověk půl roku těší a pak to nestojí za nic a pak se sejdem náhodou, bez domlouvání a je to paráda. A taky jsem ráda, že jsem šla. V posledních letech jsem nebyla zrovna vzorná kámoška. :-)

[11]:Ano, to je ono. Když se nepokouší zpívat vysoko, tak to i jde. :D

[12]:Operu zrovna nemusím a tak chápu tvé usínání, ale je moc pěkné, že ženu doprovodíš a o tom to je. :-)
Děkuji. :-)

15 Beatricia Beatricia | Web | 11. listopadu 2013 v 16:43 | Reagovat

Když jdu na koncert podle mého gusta, tak si ho parádně užiju a cítím motýlky v nitru a mravenčení na kůži.
Ale byla jsem jednou pozvána na něco podobného Michalu D. Tady už nešlo o kompromis, nebo toleranci. To byla ryzí oběť. Ale obětujeme se s radostí pro toho, kdo za to stojí.☼☼☼☼☼

16 Bev Bev | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 6:31 | Reagovat

[15]:Tak naštěstí tohle nebylo tolik proti mému gustu, sice ho nemusím, ale nedělá se mi šoufl, když mám poslouchat jeho písně. :D
Beuško, máš můj velký obdiv, že jsi šla, to je potom opravdu oběť. Jak říká Fiona...měníme se kvůli těm, které milujeme... tak hlavně aby to platilo i obráceně, aby takto taky přemýšlel někdo nad náma. :-?  ;-)

17 domovina domovina | Web | 15. listopadu 2013 v 18:14 | Reagovat

Myslím, že sis udělala radost dvakrát. Jednou, když jsi viděla rozzářené oči kamarádky podruhé, když se ti koncert líbil i když to nebylo to pravé ořechové :)

18 Robka Robka | E-mail | Web | 17. listopadu 2013 v 21:40 | Reagovat

Bev, vyhrála jsi u mě v soutěži, ozvi se mi, prosím, do Zprávy autorovi. Díky.:-)

19 Bev Bev | E-mail | Web | 19. listopadu 2013 v 14:27 | Reagovat

[17]:Ano, to máš pravdu. :-)

[18]:Stalo se, ozvala jsem se a velice velmi děkuji. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.