Fakta a otázky

6. listopadu 2013 v 8:35 | bev |  Občasník
Výborné Nartayiny odpovědi na mé otázky si můžete přečíst ZDE
Vynikající odpovědi Valin, dokonce dvojité,
neboť odpovídá i na Radčiny otázky, si můžete přečíst ZDE

Součástí otázek od Teedy, na které jsem odpovídala v minulém článku, byla výzva uvést deset faktů k sobě. Zde jsou.

Fakta o mně:

1) V posledních dvou letech se u mne rozvinul nebezpečný syndrom ChFVP.
( ChFVP = Chorobná fascinace vlastním psem )
Poté, co dcery odrostly a netřeba se až tolik zabývat každým jejich jednotlivým pohybem a projevem, se mi stal obtížným hovor s rodiči malých dětí, kteří fascinovaní svými potomky, nedokážou soustředit pozornost na nic jiného a tak každou větu začínám třikrát čtyřikrát pravidelně vytrhovaná z rytmu a soustředění pokyny : Tam nelez! To není na papání! Neber to do ručičky! a celou řadou dalších důmyslných doporučení a příkazů chránících bezpečí a blaho dítka.

Před čtrnácti dny jsme seděli manžel, já, naše holky a pes a naši přátelé, kteří jsou současně rodinou, v zahrádce u piva. Charlie, projevující se vyloženě jako "jerevan" nám střídavě skákal po klíně, lezl na hlavu, nebo se krčil u země a zabíral nohama jako písty, napínaje vodítko silou až neúměrnou svému vzrůstu, ve snaze sežrat, či být sežrán procházejícími bernardýny a vlkodavy, kteří o něj ani okem nezavadili. To vše neustále sledováno mým bdělým okem a podbarveno výkřiky: ,,To nesmíš, Charlie! Ty ses chtěl pochovat, chlapečku? Neškrábej mě, ty sviňáku! Nehlaďte ho, lítaj z něj chlupy! Nemáš žížinku? Sedni! Lehni! Nekvič!" A v šikmo dopadajících slunečních paprscích kolem nás vířily tisíce zlatavých psích chloupků a usedaly nám do sklenic. Po půl hodině se švagrová neudržela a neskrývaně zhnuseným tónem pravila: ,,Čím víc si ho všímáte, tím je to horší."
Tehdy jsem u sebe rozpoznala výše zmiňovanou chorobu a uvědomila si, že i někteří pejskaři dokážou být vysoce otravní.

2) Poměrně málo si věřím. Možná ze strachu, abych si nefandila přespříliš. Nabubřelost se mi zdá daleko odpudivější než mírná nejistota a průměrné sebevědomí.

3) Nepokládám dřevo za materiál materálů. I když voní. Líbí se mi a respektuji každého, kdo ho obdivuje a vyznává. Ale osobně netoužím po dřevěné podlaze, obložení, nábytku ani noze. Dávám přednost kovu, sklu, dlažbě. Nevadí mi dokonce ani plast, pokud je dobře zpracovaný. Miluju barvy, laky, tapety, vzory. V mojí i manželově dřevomilovné rodině, kde Selská jizba a plovoucí podlaha jsou ideálem i měřítkem krásy, je to názor doslova kacířský.
Svůj neobdivný postoj si vysvětluji neustálým kontaktem se dřevem, neboť topíme v kamnech i kotli právě tímto matriálem. Manžel vyvinul poměrně časově náročnou metodu zpracování dřeva, kdy se jeden rok rovná do rázků kolem domu, aby vyschlo a teprve další rok se převáží do dvora, kde se zase rovná, nebo se naváží do sklepa. Ne však vždy. Existují i výjimky a někdy jde dřevo rovnou do kamen, zatímco jiné leží vyrovnané kolik let. Zkrátka zmatek složitý proces. O každém spáleném koši dřeva hovoří manžel se silným citovým pohnutím a každé poleno je na cestě do kamen tolikrát vzato do rukou, že přemýšlím, jestli by nebylo vhodné dávat jim jména a nechat je pokřtít.

4) Stejně jako nedokážu proniknout do tajů politiky, schází mi v hlavě nějaké obvody nutné pro pochopení principu karetních her.
Kdysi dávno se mě pokusila kamarádka naučit nějakou karetní hru, mám pocit, že to mohla být postupka. Zdálo se mi všechno jasné a průhledné a to přesně do momentu, kdy jsem ze svého vějíře karet vyhodila žolíka. Zlatka se zhrozila a vyčítavě se ptala:
,,Proč si to udělala?"
Rozpálila jsem ji do běla, když jsem bezelstně a podle svého soudu logicky odpověděla:
,,Přišlo mně, že jich mám moc."
Zasvěcení budou patrně chápat, jakého prohřešku jsem se dopustila. Mně to až tak jasné není. Matně si vybavuji, že žolík je v této verzi hry velice ceněná karta, kterou je možné nahradit jakoukoli jinou kartu, ale možná je to taky úplně jinak. Zlatka, zhrzená coby učitel a uražená ve své stavovské cti hráče, se mnou několik dnů nemluvila a už nikdy, ani sliby nejvyššího a naprostého soustředění, jsem ji nepřiměla, aby se mnou ztrácela čas. Jak se nekompromisně vyjádřila.
Ale podstatu Pexesa chápu.

5) Mám mnoho zájmů a nedostatek času. Zřejmě proto, když už by nějaký ten čas byl, místo abych se věnovala něčemu užitečnému, třeba studiu jazyka, nebo sociologie, nebo historie, zašiju se s knížkou do ložnice. Neraději čtu totiž v posteli. Ideální když mám k ruce kus něčeho dobrého k snědku a venku prší. Kdybych čas, který věnuji zdůvodňování, proč na nic nemám čas, strávila učením, mohla jsem už umět minimálně tři jazyky. (zaručeně česky, slovensky a posunčinu)

6) Jsem vděčný divák a čtenář. Směju se a brečím přesně podle záměru tvůrců.
Zbožňuju výmluvné pohledy, velká gesta, symboliku, procítěné monology, vášnivé dialogy, přátelství až za hrob, lásku ve všech podobách.

7) Navzdory zvýšené dojímavosti nejsem ve skutečném životě romantická.
Uvědomila jsem si to po rozhovoru se známým, tehdy čerstvě rozvedeným a čerstvě zamilovaným. Zasněně nám líčil romantické momenty v koupelně, kde se společně s přítelkyní louhují ve vaně. Už výčet propriet, které k tomu potřebují, mě zhnusil. Svíčky, sirky, šampaňské, sklenice, vývrtka, vonné soli. Scházel jen Andrea Bocelli vkusně pějící zpovzdálí a Pizza Ristorante. Rozhodně bych nechtěla tahat do koupelny tolika krámů a pak se mačkat v chladnoucí vodě a děsit se, kdy vzplane záclona, nebo kdy šlápnu na střep z rozbité šampusky.
Myšlenkové pochody mi nestihly proniknout do očí a tak se známý ve šťastně snivém rozpoložení obrátil překvapivě právě na mě s dotazem:
,,A co jsi ty zažila v poslední době romantického? "
Jak je mým dobrým zvykem, chvilku jsem pátrala uvnitř, což zvenčí působí, jako když mi vypadnou baterky a pak, zřejmě pod dojmem ze vší té sanitární keramiky, co mi v uplynulých minutách defilovala myslí, povídám:
,,Já ti ani nevím. Teď si zrovna nevzpomínám. Ale strašně ráda si čtu na záchodě. "
Známý zařval smíchy a smál se hodně a dlouho.
Ale v jeho očích jsem četla útrpnost.

8) Spokojím se s málem, což z jedné strany vůbec není dobrá vlastnost. Netoužím být skromná jako Lenin. A ten kdo málo očekává, zpravidla taky málo získá.
Na druhou stranu je to bezvadná vlastnost, protože právě umění radovat se z maličkostí je základním a nepostradatelným kamenem, na kterém je možné vystavět spokojenost a vyrovnanost.
Očekávání je stejně jako mnoho jiného dvousečná zbraň.

9) Miluju ironii, nadsázku a absurditu.

10) Zlatý řez - podle Řeků božský poměr proporcí - je ideálem krásy používaným v sochařství, malířství i architektuře. Ve všem ostatním věřím v Zlatou střední cestu, tedy podle mého cestu zdravého, selského rozumu. Nakonec cokoliv popisované slovem zlatý má určitě svou váhu a cenu a nemělo by to být nic špatného. Smějící se


Otázky:

1) Máte osobní zkušenost s rčením - Odříkaného největší krajíc?

2) Zažili jste někdy něco nadpřirozeného?

3) Kdo, nebo co, si myslíte, že je Blaine Mono?

4) Co podle vás znamená slovo plezmero?

5) U nás doma se říkalo třeba, v ironickém pobavení: Ha ha ha, zasmáli se zbrojnoši a ujeli na šicím stroji.
Máte taky nějaké slovo, sousloví nebo rčení používané pouze ve vaší rodině?

6) Co si myslíte o Spongebobovi v kalhotách?

7) Jak zní váš oblíbený citát?

8) Naše životy se zrcadlí v blogu. Platí to i obráceně, ovlivnil blog někdy váš život?

9) Čím, nebo kým, byste si přáli být v příštím životě?

10) Hádanka vypůjčená z knihy S. Kinga Temná věž - Pustiny:
Kdy brána není brána?

O odpovědi na své otázky jsem chtěla poprosit: Valin, Karlu, Nartayu, Domovinu a Vendy.
V posledních dnech jsem stále na štíru s časem - a to jsem myslela, že ten zimní plyne pomaleji - a věřím, že nejsem jediná. Otázky a vybraná jména jsem připsala spíše pro úplnost a ponechávám na svobodné vůli a náladě každého, jak se rozhodne. Pokud budete chtít odpovědět, velmi ráda si odpovědi přečtu, pokud ne, chápu to a rozhodně se nebudu zlobit.
Stejně tak může samozřejmě na otázky odpovědět i kdokoli jiný, výše nejmenovaný, koho zaujmou.

Tímto pokládám svůj úkol za splněný.Mrkající
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 6. listopadu 2013 v 11:49 | Reagovat

Skvělá a hlubinná sebereflexe. Máš můj veškerý obdiv. Mé srdce bije pro pejsky, tak nejvíc mne oslovila pasáž v bodě 1. Tu zajímavou chorobu budu mít ve vysokém stupni. Symptomy mám už teď. Láká mě opravit pořadí, v jakém jste se sešli s rodinnými přáteli. Správně má být: Charlie, manžel... atd. V konverzaci s Charliem se povolují věty tohoto typu: Hačej, zlato. Máš žízeňku? Chceš pochovat, hop! Hodnej Charlíček. Ťuťu ňuňu. Tady máš šunčičku, papej.
A podobně. ☼☼♫♫☼☼

2 Bev Bev | Web | 6. listopadu 2013 v 13:42 | Reagovat

[1]:Děkuji za pochopení, mé srdce stižené ChFVP ti bije vstříc. :D A musím říct, že jsem o tomto pořadí dokonce uvažovala, ale nakonec zvítězil přece jenom manžel. :-D
Povolené věty jsou u nás skutečně ty nejpoužívanější.
Ty budeš vynikající vy/chovatel. Máš to prostě v sobě. :-)

3 Robka Robka | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 19:33 | Reagovat

V mnoha bodech se shodujeme - u mě je ChfVP nahrazeno CHFVK, což je vlastně totéž. S miláčkem komunikuji obdobně, je to taky jediný tvor, na něhož si dovolím infantilně šišlat, aniž by si o mně myslel, že jsem se zbláznila.
Z karetních her jsem schopna hrát Prší ( i když ani tím si už nejsem tak jistá), pravidla Pexesa zatím chápu.
Čtu v posteli, nejsem romantik, co si potrpí na růže ve vaně a ze svíček mám strach od těch dob, co u nás vyhořel během dušičkového víkendu jeden klient. Naštěstí se mu nic nestalo.

4 mengano mengano | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 7:56 | Reagovat

Ještě je prima i zlatý retrívr. Možno kombinovat s bodem 1 ;-)

5 valin valin | Web | 7. listopadu 2013 v 12:42 | Reagovat

Já teda mám podobný syndrom CHFVK.. tedy kocourem, tím chlupatým magorem, co teď s náma bydlí. Jinak jsem se hezky pobavila při tvých odpovědích a budu se taky nějak snažit odpovědět, i když tak krásně jako ty to nedokážu.. :-D  :-D

6 Bev Bev | Web | 7. listopadu 2013 v 14:28 | Reagovat

[3]:Je úplně jedno jestli ChFVP nebo K, princip je stejný a já mám velkou radost, že nás je víc. :D
Říkáš Prší :-? hmm, hmm...to taky neznám. A vyhořet během dušiček, to je fak děs. Tak se málem taky přidal k dušičkám, no ještě že to dobře dopadlo. :-)

[4]:Jo, to je přesně to, co myslím. Díky! :D

[5]:Jak říkám, jsem ráda, že nás je víc.
Ráda jsem pobavila a těším se na odpovědi a neříkej, že nedokážeš, však tě znám jak píšeš a vždycky jsem byla nadšená. :-)

7 bludickka bludickka | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 17:13 | Reagovat

Z toho si nic nedělej. Já mám zase kočičí fascinaci. A to ještě že se nenechají moc mazlit, jinak bych jim nedala pokoj. Taky si s nima povídám, pozoruju je... a tak :) Taky říkám kocourovi  ty můj chlapečku (někdy mazlivě - ty můj klapečku) a kočce zase ty moje holčičko :) A vzápětí, když mě škrábne, tak jsem někdy i pěkně sprostá :D
Taky mi vadí lidi, co si příliš věří.
Kdybyste si dřívka pojmenovali, tak by to bylo jako s králíčkem, kterého pak už nesníš :D
Karetní hry mi jdou :) Přemýšlím ale, jestli postupka = žolíky?
Já tedy v koupelně záclonu nemám...o starost míň :) Ale radši si užívám vanění sama :)
Máš pravdu s tím očekáváním.

8 Bev Bev | Web | 8. listopadu 2013 v 7:14 | Reagovat

[7]:To je krásný, mám radost, že nás je tolik. :-) Koukám na Charlieho i když spí a nikdy mě to neomrzí. Je to prostě klapeček a zlato a milášek. A stejně tak kočky.
Je možné, že to mám s tou hrou domotané, nepochopila jsem to už tenkrát a těch pětadvacet let, co mezitím uplynulo je nejpsíš na mé paměti taky znát. :-D
Vanění je krásné slovo, ukládám si do paměti. :-)

9 Teeda Teeda | Web | 8. listopadu 2013 v 9:35 | Reagovat

Krása krása. Poslední dobou, když čtu tvůj blog, tak myslím na Betty M. Máte stejný styl a myslím i stejné vnímání. :)

10 Vendy Vendy | Web | 8. listopadu 2013 v 10:46 | Reagovat

"Ha ha ha, zasmáli se zbrojnoši a ujeli na šicím stroji."
Jéje, jéje!
Tudlevá jsem si právě na tuhle větu vzpomněla a hned jsem si ji letěla zapsat do mého speciálku. Akorát že my jsme říkali, "odjeli na šicím stroji". Vždycky mě tahle věta spolehlivě rozesmívala.
Jinak, táta říkával, když nám chtěl pohrozit, jako že je naštván (to byl první stupeň naštvání, spíš varovný), tak zahudral "basama teremtete!" Naprosto nevím, co to znamená, asi z nějaké maďarštiny, ale zřejmě to nemá žádný význam.
Tvoje desítka je náramná, skvěle jsem si početla a v mnohém se shodnem (až na tu nechuť ke dřevu, já naopak chuť ke dřřevu mám a je mi sympatičtější plovoučka než dlažba. Na druhou stranu, ještě lepší než plovoučka a dlažba je lino.Leum. :-D
Jinak, posedlost zvířectvem asi máme společné, i když mně už zvývají jen kočky, bo psa nemáme, ale zrovna dnes mi hejbnul žlučí Samet, který zdrhnul na ulic a dobrých dvacet minut lítal sem a tam jak rapl a já musela mít otevřené dveře do ulice, aby laskavě trefil zpátky (když jsem šla pro něj, spolehlivě utek asi deset centimetrů od mých rukou). Teď se s ním nebavím, neřád jeden, poznává, že to přešvih. :-?  ;-)
Co mě dostalo, ta romantika. Asi jsem taky v reálném životě praktická, ve vaně se louhuju tak patnáct minut a když jsem si zkoušela číst knížku, zjistila jsem, že lepší je počtení právě na onom záchodě (nebo v posteli, popř. ještě se žvancem. Tedy pokud mi román nezalehne Samet. :-D)
Krásná desítka prásknutí na sebe a hele ty otázky, máš je pořádně rafinované, víš to? :D

11 Vendy Vendy | Web | 8. listopadu 2013 v 10:49 | Reagovat

P.S. jediná romantika, kterou ve vaně beru, jsou vonný sole, například, nebo nějaká príma voňavá pěna, zkrátka láznička s vůněmi.
Obejdu se bez svíček i bez šampáňa... ;-)  :-)

12 Bev Bev | Web | 8. listopadu 2013 v 13:34 | Reagovat

[9]:Děkuju, to mě moc těší. Mám ráda jak se dokáže smát v každé situaci a hlavně taky sama sobě. Pokud ti to mé psaní připomíná, je to pro mne pocta. :-)

[10]:[11]:Jéé, tak to jsem nadšená, že to znáš, protože to je kouzelná větička a komukoliv jsem ji zatím řekla, tak koukal jak péro, neb to ještě nikdy neslyšel. Proto jsem myslela, že to třeba vymysleli rodiče a uložila k rodinnému stříbru. :D Taky se u nás říká... třepe se jak mráz na psím h... když je někomu zima. ;-) Znáš to?
Samet je číslo. Pohlaď ho za mě až spolu budete mluvit.
A pěnou do koupele taky nepohrdnu, ta je nakonec nalitá hned a nemusí se kramařit a stěhovat tolika věcí. :-D

13 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 8. listopadu 2013 v 16:14 | Reagovat

Uf, to je pecka! Myslím bod od jedné do deseti v krásném podání naší úžasné Bev.

A pak ta druhá PECKA nastala, když jsem četla své jméno. Na jednu stranu jsem měla ohromnou radost... Ale pak mi došlo, jaká je to odpovědnost. Uf...

Tak to všechno promyslím a snad se mi podaří ukradnout si čas pro sebe a trochu se ponořit do odpovědí na zajímavé (a někdy hodně záludné) otázky.

Teď mě tak nakrknul Hanbalán... :-(

:-)

14 Bev Bev | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 8:25 | Reagovat

[13]:Budu moc ráda, když si najdeš chvilku,ale vím, že jsi velmi velmi vytížená a nespěchám na to. A děkuju ti moc, jsi ke mně příliš laskavá, až se rdím. :-P

A nakrknout, to oni ti naši miláčci umí, to znám. :-?

15 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 12. listopadu 2013 v 10:45 | Reagovat

Holky, jak tady čtu Vaše reakce, tak mi to nedá. Tak s těmi zvířaty je to jasné. Mám tedy svého oblíbence, kocoura, a to je můj chlapeček, moje miminko, můj fousek, chloupek, zoubeček, moje ňuňuňu, smrádeček... Vždy, když mu takhle lichotím, mhouří oči. On je bezvadnej, vždy, když na mě skočí, neucítím ani drápeček. Zatímco ostatní kočky mají tendenci si při výskoku na klín pomoci drápky, aby jim to neuklouzlo.
Říkám Outěžce, že Kocour je její bráška.
Je to prostě můj mazlíček od koťátka, byl jedináček, než se narodila Outěžka a než přibyla Kika. Cítím pořád, že mám kocourka radši než Kiku. On se totiž nevtírá, zatímco Kika strašně a to nesnáším. Snažím se ji taky chválit, ale není to ono. Spíš nechci, aby jí to bylo líto. Člověk jí má rád, ale jinak než kluka :-D

Co se dotýká té romantiky. Ne, romantik fakt nejsem. Já jsem totiž strašně líná. Než to všechno vymyslet, připravit a uskutečnit - pro pár chvil a srandovních pohybů? To radši volný čas věnuji malování si pro svoji radost, i neromanticky, a nebo čtení. Ve vaně číst neumím. Vadí mi, jak voda a pár rozleptávají knížky, jak papír vlhne. Tohle jsem nikdy neuměla. Navíc nevydržím ve vaně dlouho.
No, holky, díky bohu, že nejsem sama, protože já si tedy nejradši čtu na záchodě. Vždycky, i jako dítě, jsem tam vydržela sedět hodiny a malovat si, hrát si tam na školu, číst... Byly doby, kdy jsem tam i snídala. No co, když člověk nestíhá, holt musí příjem spojit s výdejem. Ale nebojte se, jedla jsem z talíře, ne z mísy.
No a další prima místo na čtení je postel. Hmmm, to miluju. Čtu skoro denně a vždy s knížkou usínám - věrný přítel.

16 Bev Bev | E-mail | Web | 14. listopadu 2013 v 6:39 | Reagovat

[15]:To je krásný, co jsi napsala. :-) Holky taky říkají, že je Charlie jejich brácha a já mu často říkám...maminka tě miluje chlapečku... :D
A jsem strašně ráda, že nejsem jediná kdo si čte na záchodě, trošku jsem měla strach, jestli svou zálibou nepobouřím. :-D Ovšem v posteli je čtení o maličko pohodlnější a taky nikdo nebuší na dveře a nevykřikuje... Co tam proboha děláš, tak dlouho! ;-)
Díky. :-)

17 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 20. listopadu 2013 v 1:55 | Reagovat

Spáchala jsem pod vlivem silné únavy: http://nartaya.blog.cz/1311/odpovedi-pro-bev

A jdu už do postýlky.

Dobrou noc :-)

18 Miloš Miloš | Web | 24. listopadu 2013 v 10:50 | Reagovat

Krásný je bod 7. Švagr je estét, když tak složitě aranžuje prostředí pro sex. Tys ho ale svým romantickým přístupem úplně odrovnala :-D.

Číst v posteli neumím, protože v leže na boku dlouho nevydržím, protože mě začne tlačit loket, vleže na zádech s knihou nad sebou bych dobře neviděl text a vsedě to nemá smysl, to můžu sedět u stolu. Nejlépe se mně čte ve vlaku. Jízda po kolejích tvoří strojově monotonní zvukové pozadí, sem tam kouknu do krajiny, jen by ještě k tomu mohli podávat kávu.

19 Bev Bev | E-mail | Web | 25. listopadu 2013 v 5:14 | Reagovat

[18]:Ano, to jsi přesně vystihl, svou neromantičností jsem odrovnala estéta. :D
Věřím, že ve vlaku se čte dobře. Podle mne je to jediný dopravní prostředek, ve kterém se dá číst. V autě a autobuse se mi dělá blbě jak koukám jinam než pře sebe. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.