Radosti psí

9. října 2013 v 13:59 | bev |  Občasník

Zdroj radosti, inspirace. Kamarád, bavič, dobíječ baterek, důvěrník i strážce pevnosti. To všechno je náš psík - Charlie. Už dva roky je členem naší rodiny a pořád ještě pro mne představuje to nejzábavnější, co jsem v poslední době viděla a hravě strčí do kapsy televizi a všechny šoumeny s ní. Baví mě jeho schopnost radovat se a lichotí mi jeho přátelství. Je mu jedno jestli jsme pryč deset minut nebo půl dne, pokaždé nás vítá stejně nadšeně a intenzivně. To se mi ještě s nikým jiným nestalo. Mrkající



Celý den se těšívám na náš večerní rituál. Když přijdu k holkám do pokoje ( popřát jim dobrou noc, nebo společně s nimi sledovat naše strašidelné seriály, teď právě Lovce duchů ) a sednu si na postel, položím ruce vedle sebe a vytvořím z nich dva oblouky, dvě brány. Charlie ožije, popadne plyšáka, nebo bačkoru, nebo jen kapesník, prostě co najde a pod jednou paží mi vyskočí na postel, obejde mě a pod druhou zase seskočí na zem. To opakuje nejméně pětkrát. Pak jde k misce granulí a po jedné je bere do tlamky. Granuli nejdřív vyhodí do vzduchu, chvilku pobíhá sem tam a předstírá, že ji hledá. Možná ji taky hledá doopravdy. Podle toho kolik do výhozu vloží energie. Když ji najde, skácí se na ni a důkladně se na ní vyválí. Přímo se ji snaží hřbetem rozmačkat, vtlačit do koberce, což se mu taky leckdy povede.

Stejně zachází i s jídlem, ze kterého je v rozpacích. Manžel mu potají dal čokoládový bonbon, aby holky neviděly. Charlie si ho samozřejmě odnesl do pokoje, chvilku s ním pohazoval a pak se po něm válel tak dlouho, až ho pěkně rozpatlal po koberci i po sobě. ( V příštím životě chci v celém domě dlažbu. Bojím se, že mi tepovač přiroste k rukám.) A bylo po tajemství. Podobně neuctivě zachází i s točeným salámem a libereckými párky. Holt hned pozná, že to není nic extra.
Nejraději má salám vysočinu, anglickou slaninu a občas se přemůže na plátek šunkového. To všechno samozřejmě jen po malých kouscích, jen na chuť, víme, že to pro něj není vhodné. Bohužel Charlie si to nemyslí. Charlie je naopak přesvědčen, že mu to nade vše svědčí. Miluje všechno lidské jídlo a zachrastění pytlíku od křupek ho přivádí přímo do extáze. A jeho psí oči a mručení, kterým naznačuje, že by si taky něco dal, zase nás.



Když byl ještě mrňavé štěnátko, měli jsme ještě jeden rituál. Ranní. Vstávám první a tak jsem to byla já, kdo s ním chodil po ránu na zahradu. Jak jsem otevřela dveře k holkám, vybatolil se z pokoje, zakousl se mi hravě do nohavice pyžama a několikrát důstojně přešel doprava a doleva a vykroužil při tom svým baculatým sametovým tělíčkem dokonalý půloblouk. Po tomto tanečním vystoupení a přivítání mě pustil a už se hrnul ven za svými zájmy. Zhruba v roce s tím přestal. Jen občas naznačí snahu chytit mě za nohavici, ale ty půvabné taneční úkroky už nepředvádí. Docela mi toto obřadné ranní vítání schází. Za nohavice chytá jen návštěvy, ale tam jde o něco úplně jiného.


Tak co je? Nevidíte, že mám práci?

Uši mám čistý a slyším jako rys, co chci slyšet. To Dolů z postele! jsem náhodou neslyšel.

Spávat venku, v boudě, sám? Nestraš mě!

Nechte mě vydechnout.



Charlieho andílci kámoši - Anička,Robíšek a Maxík.


Bohužel Robin ani Maxík už s námi nejsou. Robin s námi pobyla jen krátce, než zase šla dál a Maxíčka jsme museli nechat na konci srpna uspat. Bylo mu třináct let. Poslední rok mu život stěžovala artróza. Léky, které mu pomáhaly od bolesti, mu možná uškodily jinde. Jeden den přestal jíst, druhý den i chodit. Mysleli jsem, že je to tou jeho artrózou, několikrát předtím se podobně zhoršil a zase skoro zázračně zlepšil. Když začal zvracet krev, věděli jsme, že to bude něco mnohem vážnějšího. Podle veterinářky šlo o vnitřní nádor. Během tří dnů na tom byl tak špatně, že nezbylo jiné řešení.

Pořád nám moc schází. Je to ještě moc čerstvé.
Nebolela mě jen ztráta milovaného člena rodiny, taky jsem měla strach, jak to ponese táta.
Přece jenom je mu osmdesát let.
Jsem vděčná za Charlieho. Díky němu jsme to zvládli o něco lépe.
Táta začíná mluvit o štěněti. Chce zase vlčáka. Malého psa už prý jednoho máme.
Čeká nás nová kapitola. Nové radosti.


Nerozlučná trojka.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 9. října 2013 v 14:57 | Reagovat

Zvířata myslím si, dělají naše životy jaksi lepší.. jejich odchody jsou velmi smutné,ale ten život za to s nimi stojí. Pokud budete pořizovat nové štěňátko, mrkni k Mengano, zrovna psala, jaké terno udělali se štěnětem vlčáka. Abyste se mohli hezky těšit na nové radosti... :-)  :-)

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 9. října 2013 v 16:41 | Reagovat

Také milujeme a chováme pejsky. S nimi je život veselejší a jsou to bezvadní členové rodiny.

3 apok@lyPSÍK apok@lyPSÍK | Web | 9. října 2013 v 21:17 | Reagovat

Psí pošušňání! Jenom malá poznámečka k těm tajným bonbónům - 90g čokolády je pro takového psa smrtelná dávka jedu...

4 Bev Bev | Web | 10. října 2013 v 7:05 | Reagovat

[1]:Jsou strašně smutné. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit, že to s Maxem takhle dopadlo a navíc jsem začala koukat na Charlieho, kterému jsou dva roky, jakoby už měl taky umřít. Což je hovadina a já to vím, ale někdy se člověk takovým myšlnkám neubrání.
O Kačence si čtu strašně ráda a hned tam nakouknu. :-)

[2]:To máš pravdu. Život se psem je opravdu o hodně veselejší, ani jsem si to neuměla představit, dokud jsme měli jen kočky. :D

[3]:Však to taky manžel schytal od holek i ode mě. [:tired:]Už se nám jednou stalo, že se Charlie přiotrávil sádlem z králíka, které táta dal na krmítnko a ptáci ho shodili na zem a něco takového bych už nechtěla zažít.
Bohužel tatík i manžel jsou  nepoučitelní a nevěří, že Charlie už někdy něco jedl a při obědě mu podávají potají kousky jídla pod stůl. To holky jsou v tomto směru velmi opatrné. :-)

5 mengano mengano | E-mail | Web | 10. října 2013 v 8:06 | Reagovat

Celý život mě vlastně doprovází psi a občas nějaká kočka. Bez nich by to asi nešlo. Odchody nesu hrozně těžko.
Charlimu kouká z očí, že je pěkné kvítko :-)

6 bludickka bludickka | E-mail | Web | 10. října 2013 v 8:20 | Reagovat

Krasnej pejsek. Koukam ze si opravdu vyhraje, i s jidlem, to me prekvapilo :) Taky nekdy jentak sedim a koukam jak si kocky hrajou nebo se spis ruzne perou a honi. Je to sranda. Teda do chvile, kdy neco znici :)

7 Bev Bev | Web | 10. října 2013 v 8:42 | Reagovat

[5]:To je pravda, jak to člověk jednou zažije, už nemůže bez zvířat žít. Ale ty konce jsou opravdu strašné a bolavé.

Kvítko je ještě slabé slovo. :-? Včera jsme byli na očkování a ostříhat drápy. Tři jsme toho osmikilovýho psíka nemohly udržet. Děkovala jsem bohu, že holky domů nepřitáhly bernardýna. Toho bysme asi fakt nezvládly. :D A jak jsem byla z té scény u veterinářky otřesená, strčila jsem si v Penny bezmyšlenkovitě dvě horalky do kapsy, takže jestli mě sledovali, dají si na mně příště pozor. Sice jsem si to uvědomila a u pokladny je zděšeně hodila na pás, ale tvářila jsem se tak provinile, že by mně nikdo neuvěřil, že jsem nechtěla krást. :-? A za všechno může ten náš pes! :D  ;-)

[6]:Taky ráda sleduju, jak si naše kočky a pes hrají. Je to zábavné a nikdy se to neomrzí. :-D

8 Teeda Teeda | Web | 10. října 2013 v 14:08 | Reagovat

Takovej krásnej rošťák. Maxíka je mi líto, ale ono to tak v životě prostě je. Přijdou jiní chlupíci, kteří budou rádi za trochu lásky. :)

9 Koník Koník | E-mail | Web | 10. října 2013 v 19:38 | Reagovat

Přiznám se! Tentokrát jsem švindloval a nečet. Jen jsem se kochal a bylo opravdu čím. Je poznat, když se fotí s láskou.

10 domovina domovina | Web | 10. října 2013 v 21:11 | Reagovat

Naši mají podobného rošťáka. Je u nich několik zakázaných slov. Například "procházka" - když se slovo vysloví, musí se jít ven, i kdyby se dělo cokoli.
Občas návštěvy nosí tvrdé lisované pohoutky. On raději ty měkčí a tak skoro vždy, když přijedu, najdu nějakou pod polštářem, že by dáreček?
Navýslovně miluje ořechy, sýry a slané tyčinky, vycítí je snad i za zdí.
Když uslyší louskání ořechů je k neudržení. Sedí před louskačem a žádostivě kňučí a nedočkavostí poposedává.

11 Beatricia Beatricia | Web | 10. října 2013 v 22:43 | Reagovat

Moje nejmilejší čtení... o lotrovinkách a různýách pokusech pejsků. Já jsem bytostně přesvědčena, že oni nám rozumějí. My se musíme proto naučit rozumět jim. Já se ale už vidím, jaká budu špatná vychovatelka. Já mému pejskovi všechno dovolím, všechno mu dám, a budu ho jen umazlovat a hladit. Já se uskrovním i v posteli, aby měl pohodlíčko. Zatím je to jen v rovině snů, ale už teď ho moc miluji. :-)

12 Bev Bev | E-mail | Web | 11. října 2013 v 7:18 | Reagovat

[8]:Máš pravdu. Max prožil krásný psí život v lásce a i když je to smutné, nedá se s tím nic dělat. Táta se nemůže rozhodnout. Rád by štěně, ale se štěnětem je moc práce a tak uvažujeme, jestli by pro něj nebyl lepší už odrostlý pejsek z útulku. Uvidíme, jak se rozhodne. :-)

[8]:Fotky mám od holek a skutečně fotí s láskou. První na co se ptají, když přijdou ze školy, je - Jak se měl pes a kočky? :-D

[10]:Jakobych to viděla. :D U nás se nesmí říkat VEN, tomu taky Charlie rozumí dokonale a pak se musí jít. Sýry a ořechy má taky strašně rád. :-) A extra pro něj kupujeme různé psí mlsky, třeba kost z buvolí kůže, vepřové ucho nebo malá kolečka a tyčinky na čištění zubů. To má taky moc rád. :-)

[11]:Já si taky myslím, že nám psi rozumí víc než si myslíme. A taky si myslím, že budeš báječná vychovatelka. Podle mě jde hlavně o lásku a všechno ostatní se srovná samo. Moc Ti přeju, aby se tenhle krásný sen uskutečnil co nejdřív. :-)

13 Robka Robka | Web | 11. října 2013 v 22:56 | Reagovat

U nás je to podobné a život bez zvířat si neumím představit. Jsou to naši dva dědoušci (kocour a pes) a docela se děsím toho, až jednou odejdou. Samozřejmě se pořídím další zvíře, jen momentálně na to ještě nemyslím. Se psem bych už váhala - bydlíme v bytě a pes je tu chudák. A když není chudák pes, tak to jsem já, protože pak musím uklízet to, co drahoušek z nudy provedl. Kočka je v tomto směru méně náročná - tedy hlavně na společnost. Binec umí udělat taky. :-D

14 karlaprazakova karlaprazakova | 12. října 2013 v 11:39 | Reagovat

Zvířátek máme plný dům a život s nimi je úžasný, i když někdy i náročný ;-).
Konce bývají smutné, my museli koncem srpna také nechat uspat naši starou westii. Bylo to hodně smutné a ještě pořád je.
Jako léčbu jsme si pořídili štěňátko. Je to opět westík, má čtyři měsíce a je ho plný dům i zahrada :-D

15 Radka Radka | E-mail | Web | 13. října 2013 v 12:24 | Reagovat

Moc milé, i když trošku smutné čtení. Ale je to pravda - bez nich by to nebylo ono.
Měli jsme několik vlčáků u domu a díky Tvému povídání jsem si uvědomila, že k vysněnému domu bych zase ráda vlčáka :-)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 14. října 2013 v 13:39 | Reagovat

[13]:Lépe nad tím dopředu nepřemýšlet. Když Max umřel, tak mě chytl jakejsi rapl a já už oplakávala i Charlieho a kočky a dokonce i tátu, který jsou dokonale živý, místo abych se radovala z každýho dne strávenýho s nima. Naštěstí mě to zas přešlo. Byla jsem jak profesionální plačka. :-?  [:tired:]
"Dědouškům" i tobě přeju ještě spoustu společně prožitých, krásných dnů. :-)

[14]:Tak to je u vás taky ještě hodně čerstvé. Dobře jste udělali, že jste si hned vzali štěnátko. Přeju hodně radosti z nového westíka. :-)

[15]:Vlčáci jsou nádherní a nedivím se tátovi ani Tobě, že jste se v nich shlédli. My jsme jich taky měli celou řadu. Maxe a kdysi Kazana a Lorda a v čase, co si ani nepamatuju Noru. A mezitím jezevčíky Borka I. a Borka II. a jednoho křížence Šimona. Všichni byli skvělí a na všechny se vzpomíná.
Holky si přivedly domů Charlieho, což je kříženec něčeho s jezevčíkem, (nejspíš) a jsme z něj taky unešení. Výhoda menšího psa je, že se všude vejde a může být stále s námi. :D  :D

17 Bev Bev | E-mail | Web | 14. října 2013 v 13:42 | Reagovat

[15]:Jo a taky malého hladkosrstého pinče Pipku, když už je jmenuju všechny tak tady taky musí být. :D

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. října 2013 v 11:31 | Reagovat

My máme 4,5 letého  kastrovaného kocoura Mufa,  5,5 letou kastrovanou kočku Mudlu a jsou to takoví miláčci, že je věšinou jen hladím. Neprojdu kolem nich bez pohlazení nebo aspoň pochvaly. Ta třetí- Mufova sestřička měla FIP-kočičí nevyléčitelnou nemoc a nakonec nebylo východisko, ale zemřela u nás, pomocí veterináře v prosinci 2009. Dodnes ji Mufík hledá občas pod vanou. Sám se tam nevejde- má skoro 8 kilo. Je ale hravý, honí občas Mudlu, která ho klidně zfackuje, ač je poloviční váhy. Dovede se ten Mufík zlobit, když něco chce a nevšímáme si ho, tak nadává. A otvírá si sám dveře do pokoje a do koupelny.
Zvířata jsou fajn, když je člověk má. My jsme sice měli morče, psa jsme do paneláku nechtěli-trápil by se tak akorát, když jsme nebyli doma, takže v důchodu aspoň ty kočičky. :-)

19 Eťa Eťa | Web | 15. října 2013 v 13:57 | Reagovat

Wau moc hezcí pejsci :-) :D

20 Vendy Vendy | Web | 15. října 2013 v 20:19 | Reagovat

[16]: Bev, nejsi sama, taky těžce nesu odchody mých zvířecích miláčků. Kupodivu, u Baskiho jsem tolik neželela, protože už to bylo půl roku špatný, myslím, s ním, a viděla jsem, že ztratil tu vitalitu, jakou míval (a to nebyl žádný rapl, býval to hodný a klidný pejsek, ale ta chuť ze života mu koukala z očí a posledního půl roku byl ten pohled takový smutný). Bylo mi ho líto, a taky jsem ho musela dát uspat, protože nemohl vstát už po tři dny a takhle to dál nešlo. Ale s tím jsem počítala a i když mě to bolelo, bylo mu čtrnáct let a takhle by se vážně jen utrápil.
Oproti tomu mě zasáhlo uspání mamčinýho kocoura loni na podzim, z toho se mi svírá srdce ještě dnes, protože to bylo celkem nečekané, on byl zdravý a vitální a zničehonic během pár týdnů takový obrat, a dodnes nevím, jestli jsem udělala dobře nebo ne, a pořád vidím ten jeho vyčítavý pohled a ten strach. Baskinek už byl unavenej a opravdu už nemohl, mamčin kocour bojoval do poslední chvíle. Je to hodně hodně zlý a z toho důvodu už bych nechtěla žádnýho psa ani kočku, no a vidíš, už mám Sametku.
Ale stejně to mám tam někde uvnitř skříplý a už k žádnýmu zvířeti nebudu mít takový vztah jak k těm minulým mazlíkům.

21 Vendy Vendy | Web | 15. října 2013 v 20:21 | Reagovat

P.S. zapomněla jsem říct, to bylo moc pěkné povídání, a nevím proč jsem měla při čtení pusu od ucha k uchu. Představovala jsem si to jeho poskakování kolem tvé nohy, se zuby zaťatými do nohavice, jako by tě chtěl někam požduchnout, nebo spíš, popotáhnout.
Pěkný, rošťácký pejsek, zdravý, s pěknýma očenkama.
A Robíšek a Maxík mu dělají (dělali) krásnou společnost.
Jo, nesmím zapomenout na Aničku. ;-)  :-) Jak třešnička na dortíku. ;-)  :-)

22 Bev Bev | E-mail | Web | 16. října 2013 v 6:42 | Reagovat

[18]:Růženko, to mě rozesmálo, když si představím , jak Mudla poloviční váhy fackuje toho macka Mufa. :-D
Jedna naše kočka si taky otvírá sama dveře. Pejsek se asi do paneláku opravdu moc nehodí, tak dobře, že aspoň máte ty kočičky. Zdravím Mudlu i Mufa.

[19]:Jsem ráda, že se líbí.

[20]:Když je zvířátko už staré tak s tím člověk tak trochu přece jenom počítá, i když to bolí vždycky, ale když přijde nějaká nemoc nebo úraz najednou, je to kruté.
Taky se nám stalo, že přišel náš první kocour Šmudla tak strašně dotlučený od auta, hlavu měl skoro vyvrácenou a nebylo zbytí, než ho nechat uspat. A Šimona, psa, kterého jsme měli před Maxem, nám přejel jeden pitomec s traktorem. Ty ztráty jsou strašný. Podle mě je trošku zmírní nové zvířátko, tak bych ti moc přála aby u tebe to bylo taky tak. Aby pan Sametka byl ten správný lék. :-)  :-)
Jinak ti moc děkuju za všechno, co jsi mi napsala a jsem strašně ráda, že tě mé povídání aspoň maličko pobavilo. :D

23 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. října 2013 v 13:37 | Reagovat

Každé povídání o zvířátkách zaujme a pobaví. Dostala jsem email- takový soubor o kočičím chování a ono to opravdu je odpozorované. Nejlíp se mi líbilo přirovnání žena-je jako  kočka, muž- jako pes.Ti dva druzí si musí zvyknout na povahu těch prvních.

24 Bev Bev | E-mail | Web | 16. října 2013 v 14:26 | Reagovat

[23]:To je výstižné přirovnání. Vidím to každý den, co ti naši dacani provádí nám lidem i sobě navzájem. :-)

25 Vendy Vendy | Web | 18. října 2013 v 13:19 | Reagovat

[22]: Tak to bylo pro vás taky krušný. Dovedu si živě představit... asi bych z to ho byla stejně špatná jako vy. Chudinka každé zvířátko...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.