Jsi tu, Carrie?

19. září 2013 v 7:23 | bev |  Povídkář
Stávala u okna otevřeného do léta. Pod trikem vystouplé lopatky. Nebo křídla. Zeptala jsem se: "Znám tě?" Beze slova ukázala ven. Ten pohled mě vyděsil. Svět byl nakreslený na čtverečkovém papíru. Natáhla jsem ruku před sebe. Pletivo. Jsme králíci? Chtěla jsem se zeptat dívky. Byla pryč, ale v prachu na parapetu stálo jméno. CARRIE. "Paní Tománková, večerka. Čas na vaše léky. Na víkend jdete domů," ječí Tlustice a předstíraný zájem jí odkapává z tučné mordy.
Sedím na kraji židle. Ruce hledají čeho se chytit, nakonec nachází jedna druhou. Mdlý neživotný dotek. Chabá úleva. Manžel a lékař mluví. Na hlavu se mi sypou slova: amnézie, na zkoušku, pravidelně léky, v pondělí zpátky. Cestou domů zimomřivě mlčíme. Doma je v panelákovém bytě.


Kolik semínek je v melounu? Kdo je spočítá? Nakrájel už někdo dort? "Potřebuješ si odpočinout," říká muž a oči mu plavou. Nechám se odvést do ložnice. Závěsy uvězní slunce v divokém kostkovaném světě venku. "Nechci být sama, Vojtěchu." Lehá si vedle mě. "Nebudeš. Spolu to zvládneme. Musíme."
Nedokážu spát. Bloudím bytem. Ty modré dveře znám. A okno. Okno? Zavírám se ve vyklizeném pokoji plném hlasů. "Carrie, jsi tu?" Ale jak by mohla, zůstala TAM. Kdo tu s námi bydlel? Ta kresba na zdi fialovou voskovkou může být cokoliv. Vítku, nesmíš čmárat po zdi. Nesmíš lézt na OKNO! Proč, maminko? Kdo je Vítek? Jsem já maminka?
Muž spí. Přivezl mě sem, aby mě pohřbil do slov, co v něm tlejí. Slov, co budou vytahována na světlo jako truchlivé ostatky. Slunce vyhaslo. Dlažba řeže má bosá chodidla. Ovíjí mě šál noci páchnoucí rozkladem. "Carrie, jsi tu? Bojím se," šeptám do šera. Nůž v mé ruce není ten správný. Dort jsme vždycky krájeli tím se zoubky.
Poprvé slyším Carrie promluvit. Pomůžu ti, říká.
Dům se nepatrně zachvěl.



téma - Setkání s literární postavou.
postava - Carrie ze stejnojmenné knihy Stephena Kinga


nezkrácená verze ZDE
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kebi Kebi | Web | 19. září 2013 v 20:24 | Reagovat

Zajímavé!! :)

2 Vendy Vendy | Web | 19. září 2013 v 21:59 | Reagovat

Nevěřila bych tomu, ale zdá se mi, že v této zkrácené podobě je povídka ještě lepší, emotivnější. Výborná je i předchozí verze, ale tady jako by byl silnější dojem z celé povídky, hlavně závěr.
Výborně!
Měla by ses ocitnout v blogovýběru a moc bych ti přála, aby ses ocitla i mezi těmi vítěznými.

3 Bev Bev | E-mail | Web | 20. září 2013 v 5:48 | Reagovat

[1]:To jsem ráda. :-D

[2]: Děkuju, Vendy. :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. září 2013 v 16:17 | Reagovat

[2]:Souhlasím s Vendy. Ta povídka je opravdu citová, k zamyšlení.

5 Radka Radka | E-mail | Web | 21. září 2013 v 17:10 | Reagovat

Také doufám, že budeš někde u vrcholu žebříčku :-)

6 Robka Robka | E-mail | Web | 22. září 2013 v 8:37 | Reagovat

Knihu neznám, ale líbí se mi styl, jakým je povídka napsána. Oproti předešlé nezkrácené verzi je tu větší důraz na emoce. Jsem zvědavá, kdo se nakonec dostane do těch deseti nejlepších - bude to těžký výběr!

7 domovina domovina | Web | 22. září 2013 v 22:21 | Reagovat

King je můj oblíbený. Dobře jsi vykreslila atmosféru jeho knih.

8 Bev Bev | E-mail | Web | 23. září 2013 v 7:19 | Reagovat

[4]:[5]:[6]:[7]:Velice vám všem děkuji. :-)
Ale i kdyby z toho nakonec nic nebylo, soutěž už teď hodnotím kladně. Díky ní jsem strávila několik příjemných dnů s Miluškou a Carrie, poučila se, že do znaků patří i mezery a objevila počítadlo znaků. Takže samá pozitiva. :D

9 Mniška Mniška | E-mail | Web | 25. září 2013 v 10:33 | Reagovat

Teda, Bev, to je tedy dílko! Takové strašidelné, chvíli běhá mráz po zádech, ale to jen svědčí o tom, že umíš svými slovy probudit emoce. Tohle je dle mého soudu vedle Čerfova podání opravdu povídka, která by se měla ocitnout mezi vítěznými. Brrr! Ještě teď se třesu. Skvělá práce!

10 Bev Bev | E-mail | Web | 26. září 2013 v 7:06 | Reagovat

Moc děkuju, jsem ráda, že se líbí. :-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. října 2013 v 23:28 | Reagovat

Pozdě, ale přece, říkají optimisté (včetně mne). Přece, ale pozdě, namítne pesimista, ale optimisté ho v tu ránu umlátí svými telekinetickými pohledy. Jsem rád, že díky doporučením těch, jejichž názoru si vážím, jsem se sem nakonec se zpožděním dostal a přečetl si tvou neobyčejnou povídku. Připouštím, že jsem měl trochu problém vybrat si ze svých finálových soupeřů toho, komu dám svůj hlas. A říkám upřímně, že kdyby se tvoje povídka objevila ve finálové desítce, ten problém bych neměl. Moc dobře napsané, v textu je vidět nápad, cit pro rytmus, jazyková dovednost i osobní prožitek - a celé dohromady je to navíc i velmi dobře odvedená poctivá práce. Díky :-).

12 Bev Bev | E-mail | Web | 14. října 2013 v 13:22 | Reagovat

[11]:Taky jsem ráda, že jsi díky doporuční těch, jichž si vážím přečetl mou povídku. :-)
Velice si vážím i tvého názoru. Četla jsem tvou vtipnou, profesionální soutěžní povídku a zaujala-li tě ta moje, jsem poctěna a mám z toho velkou radost. Děkuji. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.