Kola se kroutí dál...

21. srpna 2013 v 14:28 | bev |  Občasník

...aneb

jedeme na výlet


10.8.2013 jsme podnikli výlet na hrad Bouzov. Z domu jsme odjížděli poněkud naprudko. Jako obvykle před námi vyvstalo obrovské dilema. Vzít psa s sebou, přestože v autě bude na padnutí a jeden z rodiny se bude muset vzdát prohlídky, aby mohl bavit Charlieho, nebo nechat psa doma, kde má veškeré pohodlí, ale schází mu naše společnost?


Psí otázka rozdělila rodinu na tři tábory. Dcery nekompromisně trvaly na tom, že pes musí zůstat doma, manžel lobboval v jeho prospěch. Já jsem střídavě podporovala obě řešení, střídavě se distancovala od celé domluvy a se slovy...Řešte si to mezi sebou a mě do toho netahejte... se dojímala nad Charliem, ležícím na schodišti, kde se mu podařilo beze zbytku vyplnit jeden ze schodů a přejmout jeho kvádrovitý tvar. S nohama vytrčenýma do vzduchu předstíral fatální selhání životních funkcí. Přes zdánlivou zcepenělost se neubránil občasnému zabušení ocasem do schodu, kdykoli padlo jeho jméno, nebo se na něj někdo podíval. Taktně jsem to přehlédla a pomlčela o tom, že přehrává. Nakonec zůstal doma a bylo to tak dobře. Jak nás po příjezdu informoval tatínek, jakmile za námi klaply dveře, Charlie se zázračně stabilizoval a strávil příjemný den s tátou a Maxíkem na zahradě.

I nám se dařilo dobře. Cesta příjemně ubíhala. Kochali jsme se krajinou a poslouchali rádio. Seznam kazet, které manžel vozí v autě je poněkud omezený a tak poté, co jsme zhruba 80X při předchozích jízdách vyslechli Těžkej Pokondr, padla volba na Písničky k táboráku. Nikdy mi nevadily, některé mám dokonce ráda. Když však během hodiny počtvrté " v Motgomery odbily zvony ", začala jsem to té, co jí " déšť smáčel vlasy ", přát. Při pátém poslechu zbyl " prázdný kruh " z mých očí. Kupodivu i manžel se zřejmě dostatečně nabažil trampských hitů a vyměnil Písničky k táboráku za Dalibora Jandu. Bohužel pro mne bylo pozdě. Hodinová bujaře veselá hitparáda country a folku mě psychicky poškodila a Dalibor se nestačil ani podruhé prochraptět kazetou, když jsem při zaslechnutí textu...kola se kroutí dál, motor už práci vzdal...zatoužila, aby to vzdalo i naše rádio nebo aspoň kazeta ( jak už se v minulosti stalo ), v domnění, že namotávání hnědých smyček pomocí šroubováku zpět, kam patří, by mohlo poskytnout kýžený oddechový čas mým těžce zkoušeným uším.

Snad jsem byla ve svém přání trestuhodně nepřesná ( se vší upřímností uznávám, že nejsem zrovna technický typ), nebo došlo ke zkomolení během přenosu, buď jak buď, rádio vesele ječelo dál a během chvilky se k němu přidal nezaměnitelný zvuk poškozeného výfuku. ( Nakonec ale mohu být za to zkomolení vděčná, taky to mohl být motor.) S údivem a nostalgií jsem zavzpomínala na náš výlet před pěti roky se stejným cílem a stejně uřvaným výfukem ovšem na jiném autě. Tomu říkám prožít si déja vu naplno. O našem výletě bych mohla říct ještě spoustu věcí, jediné, co říct nemůžu, že jsme některou vsí či městem projeli nepovšimnuti. Doma se ukázalo, že závada nebyla zcela totožná, tenkrát jsme měli výfuk děravý, tentokrát pouze uvolněný - pravil manžel - pro mne, laika, ve výsledném zvuku není patrnější rozdíl.





Přes všechny překážky se nám výlet vydařil. Prohlídka hradu byla příjemná. Sešli jsem i do podhradí, kde je nově zbudovaný Trojský kůň, prý největší v Evropě a zhlédli ukázku střelby z dobových zbraní. Cestou zpět jsme se stavili na pozdním obědě a pak už hurá domů, za Charliem. Charlie nám připravil překvapení, asi čtvrt hodiny před tím než jsme přijeli, tátovi prokouzl a utekl. Návrat se tedy nesl ve stejném výbušném duchu jako odjezd. Holky se rozběhly různými směry, manžel posedával nerozhodně v autě a já se vydala směrem k hospodě. Ne snad, že bych byla takový cynik, ale zahlédla jsem na zahrádce své dvě kamarádky a napadlo mě, že třeba Charlieho viděly. A opravdu, potvrdily mi, že tam před chvilkou proběhl. Spěchala jsem zpátky za rodinou, abych se podělila o dobré zprávy a setrvačností provolávala jeho jméno a Charlie se najednou přiřítil od penzionu, kde nejspíš loudil něco na zub. To bylo radosti. Bohužel se mezi tím vrátila jen Madlenka, druhá dcera se vydala po trase procházek v naději, že si je Charlie třeba zatoužil projít. Manžel tedy naložil psa a vydali se hledat pro změnu Aničku. Po další půl hodině jsme se konečně všichni šťastně shledali.


Jak už jsem psala prohlídka hradu byla příjemná. Ráda bych připojila i poučná, ale až v momentě kdy jsem chtěla napsat něco z historie hradu Bouzov, jsem zjistila, jak málo informací mi z výkladu v hlavě uvízlo. Předchozí článek o historii hradu Bouzov vznikl z utkvělé, sobecké a zřejmě zcela zcestné představy, že když toho dost přečtu a vyčtené si zapíšu, něco si prostě MUSÍM zapamatovat.


Přeju všem krásný zbytek léta. Usmívající se


pár faktů o hradu Bouzov ZDE
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 21. srpna 2013 v 14:55 | Reagovat

Já zmírám smíchy. Hlavně ten úvod, kvádrovitý tvar a předstírání fatálního selhání životních funkcí. To mě opravdu uzemnilo tak, že jsem zbytek článku četla v slzách smíchu. :D

2 valin valin | Web | 21. srpna 2013 v 20:59 | Reagovat

Přání nahoru se musí formulovat přesně a uvážlivě, při nepřesné formulaci hrozí relativní nebezpečí danajského daru :-)  :-)  :-)

3 valin valin | Web | 22. srpna 2013 v 10:10 | Reagovat

Ty Bev prosímtě, kdysi si psala o Vaší Robin, že je to kočička, žejo? Mám pocit že jsem někde od Tebe četla, "když k nám přišla Robin", tak ta nebo ten Robin je skoro ten samý jako náš Číča. Ten si blbec dneska v 1/2 třetí nad ránem zamotal packu do gumy, na který má hračku a jeho nářek byl žalostný..Já vůbec nechápu, proč si nehraje přes den a v noci nespí.. je to prostě Číča.. :-D

4 Radka Radka | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 11:04 | Reagovat

Myslím, že Charlie se o váš volný čas postará vždy náležitě :D
S ním se nikdy nudit nebudete ;-)

5 Vendy Vendy | Web | 22. srpna 2013 v 11:14 | Reagovat

Fantastický výlet! Z toho plyne poučení, pořádně se zásobit novými neoposlouchanými kazetami. :-D (V dnešní době ovšem těžko realizovatelné, kazety už se skoro neprodávají, natož nahrávají :-?  8-) )
Trojský kůň se mi líbil, pěkná dřevěná stavbička, tentokrát bez zákeřného obsazení. Hrad i podhradí museli být pěkné na pokoukání, navíc přeje i slušné počasí, už bez veder, takže to mohl být fakt pěkný výlet.
A je asi dobře, že jste Charlieho nechali doma, bavila jsem se při tvém popisu jeho simulantství. Pejskové to na nás umí nahrát! :-D
A nakonec vám ještě připravil pernou čtvrthodinku, to asi usoudil, že abyste si ho víc považovali. :D

6 Bev Bev | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 7:08 | Reagovat

[1]: Ráda jsem pobavila. :-D

[2]:[3]: Svatá pravda, Valin, jsem trubka, jako bych nečetla Opičí pracku a nevěděla, co takové nejasné přání může způsobit. :D
Robin byla kočička, dostala tohle jméno právě proto, že je prý univerzální a my ze začátku nevěděli, co je zač. Pak se ztratila (loni před prázdninama) a teď se nám objevilo v zahradě nové kotě, Mína. Ten váš kocourek je to spíš Šíša než Číča, :-) ale naše kočky taky blbnuly v noci, než trochu zmoudřely. To byl rachot, když zůstaly v kuchyni a začaly se honit. Snad to Číču taky přejde. :-)Držím palce.

[4]: To je pravda, s Charliem se nelze nudit. Je to naše zlatíčko. :D

[5]: Zatím si je Jirka nahrává u kámoše, prázdné se pořád ještě dají koupit, ale taky to jednou skončí a budem muset shánět auto s CD přehrávačem, holky rády při jízdě poslouchají hudbu, ostatně já většinou taky, jen to nesmí běžet pořád dokola. :D
A Charlie je už ve dvou letech zralý herec a mohl by kliďánko nastoupit do Národního. :-D  :-D

7 mengano mengano | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 8:02 | Reagovat

V našem autě se občas schyluje k vraždě. Medvěd má roztomilý zvyk někam "ztratit" moji flešku s muzikou a tak nezbývá, než poslouchat jeho. A to je trága. Snad schválně tam má kapely, o kterých moc dobře ví, že mi způsobují kopřivku. A když jedem někam dál, jsem náchylná k fyzickému násilí.
Máš pohledného manžela :-)

8 Bev Bev | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 8:23 | Reagovat

[7]: Mně v podstatě žádná hudba nevadí, (krom dechovky), ale někdy je toho prostě moc :D a ty písně k táboráku jsou takové vlezlé, však si to umíš představit. ;-)
Což o to, pohledný on je.
A kdybys ho viděla ve třiadvaceti... :-D

9 Kariol Kariol | Web | 23. srpna 2013 v 9:32 | Reagovat

Hrad Bouzov je pěkný a byl by hřích ho nenavštívit. Já ho ale znám jen z fotek, protože jsem na něm byla před asi osmi lety a moc si toho nepamatuji. :-)

10 mengano mengano | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 16:34 | Reagovat

[8]: Určitě k sežrání :-D

11 domovina domovina | Web | 23. srpna 2013 v 21:05 | Reagovat

Ty se snažíš zapamatovat si něco o místě. Já mám problém pamatovat si, jestli jsem tam vůbec byla. Fakta mi nikdy moc do hlavy nešly.
Výlet byl určitě krásný a bez dobrodružství by to nebylo to pravé ořechové :)

12 Mniška Mniška | E-mail | Web | 26. srpna 2013 v 12:35 | Reagovat

Heh, tak vy jste to asi tak vtipně nepociťovali, i když napsané je toi opravdu vtipné :-D No, ale oceňuji, že máte takovou starost o vašeho psího mazlíčka. U nás v paneláku to lidi vůbec neřeší, takže na střídačku nám tu štěkají osamocení psi a výsledek je takový, že štěkání člověk poslouchá i celý den... majitelům je to, zdá se, šumák, jak se psi cítí.
A s tou hudbou jsi mě taky moc pobavila. Jezdívala jsem s kamarádem jeho autem a on zbožňuje country. Mně nikdy nevadilo do doby, než jsem to country začala poslouchat v kamarádově autě po kvantách a nejlepší na tom vždy bylo, že si chtěl mermomocí zpívat s radiem a mně se ježily chlupy na rukách, jak zpíval falešně!

13 Miloš Miloš | Web | 26. srpna 2013 v 21:10 | Reagovat

Písně k táboráku mám asi tak rád jako dechovku a táhlé zpěvy ze Slovácka. Nedávno jsme byli na svatbě neteře v Uh. Hradišti, bylo tam asi 100 lidí (převážně z ženichovy strany, on je ze 6 dětí) a když tam jedna žena spustila: "Běž podojit krááávy," úplně jsem se lekl. :-)

S výfukem jsme si kdysi také užili, při jízdě se nám ulomil a visel jen "na vlásku", abychom dojeli, tak jsme ho přivázali drátem.

14 Bev Bev | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 9:15 | Reagovat

[9]: My už jsme tam v posledních 15 letech byli snad 3X nebo dokonce 4X a taky je to pro mě pořád nové, což mě maličko děsí. :D Říkám si, že snad aspoň něco málo by mně mělo být povědomé. :-?

[10]: přesně tak ;-)

[11]: To mně právě taky ne. :-? Ale říkám si, že když jezdíme na ta samá místa už kolik let, mohla bych si už něco zapamatovat. Znám se, nekladu si nesplnitelné cíle, ale ráda bych dokázala aspoň zařadit hrady, zámky a historické události do správného století. :-D  To je taková moje posedlost. :D

[12]: Tomu věřím, že to lidi moc neřeší. Zdá se mi , že si často pořizují psa jako módní doplněk a nejradši by mu nechali na ocase připíchnutou cenovku, čím dražší a exotičtější plemeno, tím lépe. My jsme asi zas ten opačný extrém, nám vládne náš pes. :D Pořídili jsme si psa aby byl s námi a tak mi to přijde  normální vozit ho s sebou, když to jde. Ale někdy je mu fakt líp doma a navíc není sám, je s mým tátou a jeho vlčákem Maxem.
A s tou hudbou to mám stejně, jak je něčeho moc tak je toho příliš. ;-)

[13]: :-D Tak to se nedivím, že ses lekl. Stačilo aby se ke zpěvu přidala jen polovina účastníků a noví Alexandrovci jsou na světě. Až mě jímá hrůza při představě, že by hromadně zapěli.. běž podojit krávy.. :-D
A taky mě leká pomyšlení, až se jednou budou vdávat mé holky. Manžel je totiž ze 7 dětí a všichni sourozenci mají po dvou až třech dětech a skoro všechny ty děti jsou dospělé a s někým chodí. O_ODoufám, že holky budou chtít malou svatbu.

15 Vendy Vendy | Web | 18. října 2014 v 14:38 | Reagovat

P.S.teď se koukám, ono by se to víc hodilo do Výletníku. ;-)  :-)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 21. října 2014 v 6:37 | Reagovat

[15]:Do Výletníku jsem zapsala fakta o Bouzově. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.