Nuda v Košumberku

29. května 2013 v 11:46 | bev |  Občasník
2. část

25. dubna 2013, tedy devátý den po operaci, jsem odcestovala do Košumberku na rozcvičení. Přeprava sanitou proběhla bez zádrhelů. Větší část cesty jsem prospala a po své zkušenosti pokládám cestování vleže jednoznačně za nejpohodlnější. Po vyslechnutí zkušeností dalších takto přepravovaných jsem si uvědomila, že mé nadšení je spíš výjimka než pravidlo. Většině bylo z pohledu do ubíhajících korun stromů šoufl a ještě měli obavu, aby se kodrcáním po zimou zničených cestách nezmrzačili víc, než už byli. Buď jsem fakt flegmatik, nebo u mne sehrála roli blažená a bohužel bláhová představa, že to konečně někam spěje, že obtížnější část mám za sebou. Ve šťastném chvilkovém rozpoložení plynoucím ze změny prostředí jsem se nechala zapsat a ubytovat.

Následoval přijímací pohovor s lékařem. Na dotaz, jak dlouho hodlám pobýt, si ihned sám odpověděl
"Vidím to minimálně na měsíc, ideální by bylo šest týdnů." To mě poněkud vyvedlo z míry. Tajně a směle jsem doufala, že by mi možná stačilo čtrnáct dnů. V kategoriích měsíců jsem odmítala uvažovat, přestože se mnozí známí při rozhovoru o Košumberku nadšeně dotazovali: ,,Na jak dlouho tam jedeš, na měsíc nebo na dva?" a přišlo jim to úplně normální. Mně tedy ne! Většinou šlo o lidi, kterým ani vzdáleně nehrozilo, že by se do podobného zařízení někdy dostali, kteří kdysi zavítali do Košumberku na krásné dvě hodiny, coby návštěva nějakého nešťastného maroda a tím pádem se jim tam strááášně líbilo. Jejich radostné provolávání: ,,Tam je to krásný! Bude se ti to líbit!" případně: ,,Hned bych si to s tebou vyměnil/a!" pro mne tedy nebylo směrodatné a dokonce ani snesitelné. Nakonec jsem neochotně odsouhlasila měsíc, nebude-li zbytí. Po dvou hodinách od rozhovoru, otevřel lékař dveře pokoje, kde jsem seděla na posteli a zhruba po dvaatřicáté vyprávěla dvěma spolubydlícím svůj příběh - Jak jsem k endoprotéze přišla a pravil směrem ke mně: ,,Vypadáte celkem normálně." Nevím zda je to nějaká místní zdvořilostní fráze, či pouze vyčetl v mých očích zaječí úmysly a přišel zkontrolovat, jestli jsem stále ještě přítomna. Jelikož jsem ho ohodnotila jako suchara, mile mě překvapil a tak jsem pobaveně reagovala slovy: ,,Děkuju, to ste mě potěšil, ještě abych tak vypadala nenormálně." Na to nic už neřekl a s neutrálním úsměvem zase tiše zavřel. Formality byly u konce.

V jednu odpoledne jsem měla za sebou seznámení s pokojem a kolegyněmi, oběd, sprchu i vybalování a před sebou moře času (nudy), večeři a jako "zlatý hřeb" dne - Ordinaci v růžové zahradě. Využila jsem volné chvíle k plodnému rozjímání zda hledět z okna, nebo v televizi na Sama doma, kde určitě zas budou rozebírat nějakou pěkně ohavnou chorobu, v lepším případě pouze nevyléčitelnou, a nebo si zaslzet nad svým osudem, kdy domů nemůžu, protože bych tam nebyla k ničemu a jinde být nechci. Nakonec to nebylo zas tak složité rozhodování. Během odpoledne jsem to postupně zvládla všechno. Krom nudy a stesku mě značně deprimoval i fakt, že o berlích daleko neuteču.

Rychle mi došlo, že to bude skutečně dlouhý a náročný pobyt. Šlápnul vedle

pokračování ZDE
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 29. května 2013 v 18:24 | Reagovat

Určitě nám napíšeš, jaks to tam nakonec vydržela,ne? Podle komentů u minulého článku jsem naopak čekala, že na nudu nebyl čas, tvoje spolutrpící Pavla místní pobyt označila jako sci-fi.. tak teď nevím...Chodíš asi ještě na nějaký rehabilitace, ne?

2 mengano mengano | E-mail | Web | 30. května 2013 v 9:39 | Reagovat

Malinko jsem se ztratila v Matrixu. Jsi ještě v Košumberku a posíláš reportáž z bojiště, a nebo už jsi doma?
Ať tak či onak, přeju hodně rychlý návrat do bezberlí a normálního poskakování :-)

3 domovina domovina | Web | 30. května 2013 v 10:41 | Reagovat

Já si napoprvé také řekla. Jé měsíc klidu. Když jsem o tom pak přemýšlela, dospěla jsem k názoru, že by mě to bavilo tak tři dny. :)
Přeji úspěšnou rehabilitaci.

4 Miloš Miloš | Web | 30. května 2013 v 12:54 | Reagovat

:-) Ty to líčíš, jak nastupující vězeň, který se smiřuje s představou, že příštích 10 let se nepodívá mezi lidi.
V lázních ale naopak vznikají pěkné vztahy. ;-)

5 Bev Bev | E-mail | Web | 30. května 2013 v 13:03 | Reagovat

[1]:Pokusím se nějak srozumitelně převyprávět své dojmy. :-D Sci-fi to bylo,ale ne akční, spíš psycho.
Jinak Pavla jsem já a Sněža je autorka výroku o sci-fi, moje nejmilejší spolutrpící a spřízněná duše, seznámily jsme se už v nemocnici a pobyly spolu i v Košumberku. :D
A cvičím doma, rotoped, míč a vaření :D

[2]: Moje chyba, snažím se být milosrdně stručná a rozložit své dojmy do několika kratších zápisů :-? tak asi vznikl ten matoucí dojem. Tak ještě jednou, jsem doma, dnes je to čtrnáct dnů, co jsem se vrátila z hradu, pardon, z Košumberku. :D

[3]: Přesně tak, i já jsem myslela, co všechno tam přečtu a jak se budu slastně povalovat, jakobych se neznala! Mě to přestalo bavit po třech hodinách. 8-O Děkuju :-)

6 Bev Bev | E-mail | Web | 30. května 2013 v 13:12 | Reagovat

[4]: Tak to jsi přesně vystihl, měla jsem ten dojem. 8-O Myslím že musí být  lidé hodně zoufalí a nešťastní, když se jim líbí v lázních. Nebo prostě nejsem ten správný lázeňský typ. :-D A navíc Košumberk nejsou lázně, i když se tomu tak říká, je to RHB ústav, tedy jinými slovy zase špitál. :-?  
A pěkné vztahy vznikají všude. :D

7 Pukína Pukína | E-mail | Web | 30. května 2013 v 14:02 | Reagovat

Já jsem to věděla!!! Bude super počteníčko. Už se těším na pokračování, móóóc. A až vydáš tu knihu o pobytu v Košumberku, tak doufám, že dáš vědět:-D
Jinak já se teď momentálně řadím k těm, co by si to s Tebou hned vyměnili :D

8 Bev Bev | E-mail | Web | 30. května 2013 v 14:09 | Reagovat

[7]: Jen neříkej... :D i když ty bys korálkovala a korálkovala a tak je i možné, že by tě to bavilo. ;-)

9 valin valin | Web | 30. května 2013 v 19:27 | Reagovat

Tak to jsem to nějak zmotala, ale dobře jsem pochopila, žes tam našla spolutrpitelskou duši, který jsem teda dala tvý jméno, páč ty jsi přece Bev... :-)  :-)

10 Bev Bev | E-mail | Web | 31. května 2013 v 9:40 | Reagovat

[9]:To vůbec nevadí, však je to pravda, prostě Bev. I když to je teda taky úlet!! Beverly Marshová je moje oblíbená postava z TO (King) a před třemi roky se mi to jméno velice líbilo. Nějak mi nedocvaklo, že se tak jmenuje i ten praštěný seriál o Brendě a Brendonovi. O_O  :-D No jo no, stalo se. :D

11 adaluter adaluter | E-mail | Web | 14. června 2013 v 15:32 | Reagovat

Tak to máš tedy štěstí, že netrpíš kinetózou, bylo by vážně smutné nechat se vrtat, řezat a osekávat v podstatě "zaživa" a pak se "poblít" v sanitce. :-D

12 Bev Bev | E-mail | Web | 17. června 2013 v 9:41 | Reagovat

[11]: :-D  :-D To teda.. ještě toho trochu. :D

13 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 20. května 2014 v 14:23 | Reagovat

[11]: V sanitce bych se poblila zaručeně já. Lehnout si venku na zem a dívat se do nebe, nebo jen zvrátit hlavu - v tu ránu bych zvrátila nejen hlavu, ale veškerý obsah žaludku... Blé.

14 Bev Bev | E-mail | Web | 27. května 2014 v 14:13 | Reagovat

[13]:Já zas nesmím v autě koukat dolů, třeba do mapy, to musím vždycky rychle kouknout a honem zas čučet před sebe. Díky tomu taky často bloudíme. :D Vleže mně to nevadilo. ;-)

15 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 27. května 2014 v 21:03 | Reagovat

[14]: Jé, tak to taky nemůžu koukat se do mapy nebo prostě sklonit hlavu, to je mi pak taky blbě. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.