E.T. volat domů!

24. května 2013 v 7:54 | bev |  Občasník
1. část

Film E.T. mimozemšťan má sice už nějaký ten rok po premiéře (asi pětadvacet, jak si tak matně vybavuji), ale výše citované zvolání nešťastného mimozemšťana, zapomenutého u nás na Zemi, je myslím notoricky známé kdekomu, ať už film viděl či ne. I já jsem kdysi v přítmí kina slzela nad umírajícím stvořením, nenáviděla bezpáteřní, cynické vědce a radovala se z jeho úniku a šťastného návratu.. kam vlastně? Někam tam nahoru, mezi hvězdy, jinam. Film mě tenkrát okouzlil a dojal, muselo ale uběhnout mnoho let, abych dokázala naplno procítit mimozemšťanovu touhu po domově. V uplynulém měsíci se mi tato věta vynořila v hlavě několikrát. Ne snad že bych náhle odhalila svůj mimozemský původ, i když, pravda, našli by se tací, kteří by se hádali. Nejsem ani natolik zajímavá natož roztomilá a v košíčku na kole by mě stěží uvezl zdatný kulturista. Dokonce nedokážu ani okouzlujícně a jímavě vyvalovat kukadla. Při nácviku před zrcadlem jsem usoudila, že vypadám, jako bych měla vážné zažívací potíže, nebo byla po úrazu hlavy a od dojímání zrakem jsem upustila. Jedno však máme přece společné. Velmi intenzivní pocit, že jsme se dostali někam, kde strašně nechceme být.

15. dubna 2013 jsem nastoupila do nemocnice na operaci (výměna kyčelního kloubu - pro neobeznámené). Den nato proběhla operace. Plánovaná byla na půl desátou, ale člověk míní a ortoped mění. Operace předcházející té mé se o třičtvrtě hodiny protáhla. Předoperačně zklidněná oblbovákem (myslím premedikaci, ne Snídani s Novou, která zrovna běžela v televizi) jsem se příjemně prospala ještě na pokoji a na sál odjela čilá jako rybička. Nijak mi to nevadilo, těšila mě vidina, že se má anabáze blíží do finále. V obavě abych po narkóze nezvracela, kterážto představa je mi krajně odporná, zvolila jsem částečné umrtvení, tedy od pasu dolů. Ostatně stejně jako kdysi při luxaci kolene. Tenkrát jsem vzbudila velké podivení u své rodiny a když jsem vysvětlila důvod své volby, švagr to vcelku výstižně a věcně shrnul slovy: " Jistě, vždycky je lepší důstojně ochrnout, než potupně zvracet." Díky lokální anestezi jsem si mohla vychutnat operaci se vším všudy, včetně zvukové kulisy, znějící jako práce na stavbě. Převažovala sbíječka, kladivo a pila občas doplněné hlasy radících se operatérů. Chvilku jsme také pohovořili s anesteziologem o našem společném známém, který kdysi pracoval v nemocnici. Vcelku pěkně nám to uteklo, mě tedy rozhodně. Další den jsem proklimbala na JIP a hurá rozcvičovat.

Před samotnou operací jsem byla obeznámena s výkonem, riziky a obdržela od fyzioterapeuta brožuru obsahující poutavý a barvitý popis života s umělým kloubem a možných komplikací, jakož i výzvu dát si své věci do pořádku, zajít k notáři, do banky a na další úřady. Ve výčtu chybělo už jen doporučení objednat si pomník a domluvit se zavčas s kameníkem na nějakém pěkném motivu, kterým ho ozvláštní. Troufnu si říct, že v mém případě byla chyba dát mi něco takového do ruky. Kam se hrabe King! S mrazením v zátylku jsem si pojednání pozorně pročetla a získala dojem, že opětné vykloubení je nejen možné, ale vysoce pravděpodobné, že je to vlastně zcela běžné. Lidově řečeno, že je to dřív, jak na nové kalhoty. Zahlcení informacemi se projevilo, když jsem se měla poprvé posadit. Dvě sestry mě tahaly jako řepu a já byla v takové panice a křeči, že se mnou nemohly pohnout. Fyzioterapeut udivený jednak tím, jak na mne psané slovo zapůsobilo a hlavně tím, že jsem brožuru vůbec pročetla - což asi není běžné, jak jsem vyrozuměla - uvedl (pobaveně) informace na správnou míru slovy: "Nesmíte to brát tak vážně." A jako bonus mi předvedl několik krkolomných pozic nohou, při kterých vykloubení skutečně hrozí. To mě uklidnilo, podobné prostocviky jsem byla schopná předvést naposledy ve třetí třídě a tudíž nehrozí, že bych si tak bezděčně, z dlouhé chvíle, vykroutila nohy dnes.
Inu, moje chyba. Jelikož mi nohu zdobila dvaceticentimetrová jizva, stažená hrubým stehem, brala jsem to opravdu poněkud vážněji.

A jakmile jsem byla schopná zdolávat schody, odcestovala jsem do Košumberku.
Ale o tom zas příště. Smějící se


pokračování ZDE
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 24. května 2013 v 16:27 | Reagovat

Já tedy zírám. Ty sis dokázala "pokecat" při operaci a dělalo Ti dobře, když jsi vnímala ty zvuky? To bych tedy nemohla. Mně by museli dát sluchátka a klapky na oči, jinak ani ťuk. Bolest mi ani tak nevadí, i když tato určitě ano, ale ty zvuky a vše vidět - to nee! :-P

2 valin valin | Web | 24. května 2013 v 17:51 | Reagovat

Já věřím a doufám, že jsi v pořádku a vše je tak, jak má být, protože kdyby to tak nebylo, měla bych hrozné výčitky, páč já se musím prostě smát, jaks to podala. Máš fakt můj obdiv a vlastně i tvůj švagr, protože jeho výrok:  "Jistě, vždycky je lepší důstojně ochrnout, než potupně zvracet." mi skorem natrhl bránici. Nakonec i zajištění toho pomníčku není až tak od věci, vždyť to by asi měli všichni, ne jenom ti, co si nechají měnit součástky, aby jsme věděli, kde že vlastně jednou spočineme... :-)  :-)

3 mengano mengano | E-mail | Web | 25. května 2013 v 9:07 | Reagovat

Doufám, že už jsi a nebo hodně brzy budeš v pořádku.
Jinak pobavení je vzájemné :D Taky jsem se dost zasmála tvým útrapám. Jsi přesně moje krevní skupina - dělat si legraci i třeba na smrtelné posteli.
Ale musím říct, že by mě nikdo nedonutil být při takovéhle operaci vzhůru. Já si radši klidně pospím a počkám, až budou doktoři hotoví. Naštěstí nezvracím ;-)

4 domovina domovina | Web | 25. května 2013 v 17:36 | Reagovat

Já bych se tedy uspat nechala. Stačilo, když mi trhali osmičky a já to slyšela...
Něco jako: "Takhle to nejde... Co stím uděláme?"... pár nadávek... "Pedej mi tamty kleště." ... další nadávky, křupnutí... "Zkusím to jinak. Ty druhé kleště. Ne ty se tam nevlezou..."
A tak to pokračovalo skoro půl hodiny. K tomu mě pořád budili ať nespím a dýchám. Moc to nešlo, když měl někdo ruce v mých ústech a o nos se mě opírali.
Máš odvahu, nedovedu si představit posloucat jak se mi vrtají v kyčli. U zvuku pily bych nejspíš zvracela i bez narkózy.
Držím palce ať rekonvalescence probíhá dobře.

5 sneza sneza | E-mail | 25. května 2013 v 21:18 | Reagovat

Ahoj Pavli,

tak hezky a barvite jsi to popsala, ze jsem mela pocit, ze jsem opet v nemocnici:)

Hlavne,ze jsme to prezily a nezblaznili se ze sci-fi pobytu na Kosumberku.

6 Miloš Miloš | Web | 25. května 2013 v 22:00 | Reagovat

Kdybych se měl dívat, jak mě řežou a ještě se radí, jak dál, nejspíš bych omdlel.
Ženy toho snesou daleko víc.

7 Radka Radka | E-mail | Web | 25. května 2013 v 23:39 | Reagovat

Obdivuji Tvou odvahu, i když vím, že celková narkóza není pro tělo nic extra zdarvého, asi bych se k ní přikolnila.
Ale vzala jsi vše s hunorem, jak je u Tebe zvykem.
A to je moc dobře ;-)

8 mengano mengano | E-mail | Web | 26. května 2013 v 8:07 | Reagovat

[6]: No jo, ženská prý vydrží víc než člověk :D

9 Bev Bev | E-mail | Web | 27. května 2013 v 7:48 | Reagovat

[1]: Ne snad, že by mi to dělalo až tak dobře, ale prostě mi to nevadilo. A je pravda, že dívat bych se na to  nechtěla, před sebou jsem měla zástěnu. A chvilkama jsem taky dřímala. :-D Tak to fakt vcelku příjemně uteklo. :D

[2]:Na kontrolu jdu až v červenci, ale myslím, že se to zlepšuje. Noha sice bolí při cvičení a když ji víc namáhám, ale s tím jak to bolelo před operací se to nedá ani srovnávat. Věřím že to bude v pořádku.
Moc ráda jsem pobavila, nakonec i mně to přišlo spíš humorné, aspoň některé momenty. :D

10 Bev Bev | E-mail | Web | 27. května 2013 v 8:07 | Reagovat

[3]: Kdybych měla jistotu, že mi nebude šoufl, tak se taky na to vybodnu a radši si pospím, ale jelikož ji nemám tak prostě musím konverzovat i na operačním sále. :-D Ale na druhou stranu mi to přišlo velmi vtipné a mám na co vzpomínat. :D Jo, a máš pravdu, myslím, že bez humoru by to zkrátka nešlo i když je to někdy na hraně. ;-)

[4]: Popravdě řečeno, ona to ani není odvaha, spíš mi vadí jiné věci. :D Při tomhle jsem nic neviděla a dokonce ani nepociťovala, že mi něco dělají s nohou, jen tak velmi vzdáleně a tak mě to nijak neděsilo. A máš pravdu, na trhání zubů by měli uspávat celkově, už kvůli tomu odpornému křupání. [:tired:] :-)

[5]: Moje milá Sněženko, jsem tak ráda, že jsi zavítala. :-) Pobyt ve špitálu byl proti Košumberku úplná sranda, viď!? :-? Jak říkáš, hlavně že jsme přežily. Doufám že i Tobě se to zlepšuje. Posílám srdečný pozdrav. :-)

[6]: Tak to by ale nakonec vyšlo nastejno, byla by to jakási autonarkóza. :-D nebo-li narkóza šokem.
A nechci si nějak fandit, ale mám někdy ten pocit, že opravdu víc snesem, anebo spíš jak kdo. :D Když si představím ve stejné situaci svého muže tak nevím, toho by asi museli umrtvit hned při nástupu do nemocnice. :-D

11 Bev Bev | E-mail | Web | 27. května 2013 v 8:14 | Reagovat

[7]: Představa že mě bude bolet noha a ještě mi bude blivno, byla děsivější než celá operace. :D

[8]: :-D Na to měco bude!

Děkuji všem za milé komentáře. :-)

12 Bev Bev | E-mail | Web | 27. května 2013 v 8:19 | Reagovat

[11]:/8 měco určitě :-?
oprava: něco

13 Pukína Pukína | E-mail | Web | 27. května 2013 v 17:24 | Reagovat

No, já jsem si nejspíš dýchla té anestezie:) Jdu se mrknout, zda jsi odepsala na můj komentář a tady žádný není! Přitom jsem tu už dávno byla a dokonce jsem si byla jistá, že jsem psala komentář. Já už nejspíš fakt blbnu :-D
Jsem ráda, že se cítíš líp a budeš nás teď bombardovat zážitky k popukání:) Za mě tedy - celková narkóza! A nakonec - já bych do ní nejspíš upadla i při té částečné. Stačilo by slyšet - skalpel, prosím... :-D

14 Bev Bev | E-mail | Web | 28. května 2013 v 7:30 | Reagovat

[13]: To je záhada. :D Opravdu jsem ho nečetla a v žádném případě bych ho nesmazala. To jsem ještě neudělala nikomu, natož svým oblíbencům. :-D Tak hlavně, že to teď vyšlo a zase se někam neztratil.
Fakt se cítím líp. Dneska je to prosím šest týdnů od operace! neuvěřitelné. [:tired:]

15 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 20. května 2014 v 14:11 | Reagovat

Já Tě miluju, Bevíčková. :-)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 27. května 2014 v 14:03 | Reagovat

[15]:Bevíčková ze srdce děkuje. ♥ :D

17 Eduard Nud Eduard Nud | 9. května 2016 v 9:04 | Reagovat

ET volat domů! ET volat domů! Halo, vy z hvězd, jak mě slyšíte? Tady člověk! Někdo vám přece musí říct, že je to všechno jedno strašné nedorozumění. Že jsem vás měl rád, mám a vždycky budu. Bylo by to možná těžší, ale byl bych mezi svými. Neboť i já, neboť i já toužím po tom vzlétnout ke hvězdám. Tak tak. Stanu se velkým, ještě větším, až budu největším na celé Zemi. Ne, neposlouchejte mě, copak mě neznáte? Zase hloupě žvaním. Ale svá slova o domově a přátelství myslím upřímně a z celého srdce.

18 Bevíčková Bevíčková | Web | 9. května 2016 v 10:23 | Reagovat

[17]: To je milé. :-)

19 Eduard Nud Eduard Nud | 23. května 2016 v 18:24 | Reagovat

[18]: Děkuji. Dlouho jsem byl pryč, ale právě teď, i když je tomu už několik hodin, jsem se vrátil. Doufejme, že natrvalo.

20 Bev Bev | E-mail | Web | 24. května 2016 v 7:19 | Reagovat

[19]: Držím palce a přeju hodně štěstí a ať se všechno daří. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.