Co nemám, to nepotřebuji

21. listopadu 2012 v 11:23 | bev |  Občasník
Co nemám, to nepotřebuji, říká moje drahá sestra, která se nikdy nesnížila na úroveň obyčejných shromažďovatelů věcí. Betty MacDonaldová napsala, myslím o své mamince, že s bedničkou od rajčat a jedinou svíčkou by dokázala zútulnit severní pól, to samé platí i o mé sestře.



Jelikož jsme z jednoho hnízda, ani já nejsem fanatikem, co se týče hromadění. Samozřejmě je spousta věcí, které bych chtěla, které "nutně" potřebuji, ale potřebovat neznamená mít a tak jsem vyvinula velmi účinný systém, jak si zdůvodnit, proč rozličné věci nevlastním a v dohledné době ani vlastnit nebudu a co je na tom nejlepší, funguje. Jsem tak ušetřená závisti, za což jsem nesmírně vděčná. Už jsem se setkala s tím co závist dokáže, jak lidi rozežere. Jako slimáka sůl.

Zcela opačným případem (s velkým P) je můj muž. Jeho heslem a životním vyznáním je: Všechno co mám potřebuji a upotřebím a uložím i všechno, co najdu, nebo čím mne kdo obdaruje... (Dárci jsou většinou vychytralí hromaditelé, kteří se potřebují zbavit starých krámů, aby udělali místo novým.) A věřte, že když píšu: Všechno co mám potřebuji, myslím opravdu všechno. Jsme spolu devatenáct let a stále ještě se občas setkám se svrškem, který byl šik v čase našeho dospívání, tedy v minulém století, a se kterým se nedokázal rozloučit. V prvních letech manželství jsem občas probrala skříně a podle svého soudu nemožné hadry vyházela. Jednou v kupce určené k likvidaci objevila neteř svetřík, jehož vzor i střih se právě znovu stal módním, dokonale jí padnul a velice slušel. Rozhodně víc než manželovi, který se do něj sice narval, od jeho patnáctin však přece jen uběhl nějaký ten čas a kilo, a měl v něm tudíž ramínka jako pstruh. Zároveň s očima. Tak jsem neteři svetřík darovala. Kdybych tušila, co rozpoutám, nikdy bych se na něj ani nepodívala, myslím na svetr. Manžel nejen zaznamenal, že mu z hromady asi dvaceti svetrů jeden zmizel, ale také strávil spoustu času v následujících letech jeho hledáním a otravováním, jestli o něm nevím?! Nikdy jsem se nepřiznala a nepřiznám a na dlouhý čas mne opustila touha likvidovat, dokonce jsem ušetřila i ohavný modrožlutý silonový trikot na kolo. Ale nutkání bylo silné.
Pomohla mi představa, že se do něj třeba ještě někdy vyšponuje.

Díky této mé okolnostmi vynucené benevolenci mohla naplno propuknout manželova sběratelská vášeň. Během let se mu podařilo zaplnit všechny své úložné prostory a má jich podstatně víc než já, a ještě mlsně pokukuje po mých. Snad bych i pochopila dvěstě párů ponožek, nakonec se můžou hodit, nebo každou zimu kupovanou bundu, dobře, chce být in, ale bohužel jeho skutečnou vášní jsou věci nalezené nebo darované, protože pak to má teprve to správné kouzlo. Takto se mu podařilo "zútulnit" náš obývák tolika předměty, až se cítím jako v prodejně nábytku. Není se co divit, že jsem nekompromisně odmítla další gauč (vybledlou kraksnu s párajícím se potahem), který se v létě pokusili synkovi darovat rodiče.
,,Tak aspoň do udírny," smlouval manžel, podporován souhlasnými pohledy maminky i tatínka. Nepovolila jsem! Odvezl si alespoň polobotky. ,,Děda je našel na půdě a jsou jako nový!" řekla máti. Netroufla jsem si přiznat, že jsem krátce předtím, pod rouškou noci, odnosila do kontejneru na objemný odpad, přistaveného na náves, čyři napěchované igelitky plné podobných zánovních střevíců. Můj tatínek taktéž potají prohlédl obsah kontejneru a tři páry bot si zase přinesl domů. Pro změnu z nějakého cizího pytle.

Monumentálním pomníkem a zosobněním manželova vášnivého vetešnictví se stala naše garáž. Podařilo se mu tam nacpat tolik rozličných krámů, až se tam auto nemůže vejít. Kdysi, když jsem byla odvážnější, pokusila jsem se do garáže s autem zajet, samozřejmě neúspěšně. Má snaha vyvolala efekt domina. Jakási prkna se skácela na hrábě, povalila je, hrábě dopadly a rozpáraly pytel cereritu a ten se rozkutálel do všech stran. Manžel to nesl nelibě a obvinil mě z nešikovnosti, ale nekecám! tam není víc místa k manévrování než dvacet centimetrů na každé straně, pak se trefte. Uměním vyžadujícím určitou hadovitost je i následné vylézání z auta. A to není všechno, můj důvtipný manžel přišel na to jak využít prostor nad autem. Stvořil jakousi konstrukci zavěšenou pod stropem a tam ukládá další materiál. Bojím se, že ho jednoho dne jeho sběratelská vášeň doslova rozmačká.

Žebříček hodnot se tím pádem pro mne velmi zjednodušil.
To, co si skutečně přeji a navíc nutně potřebuji, je volné pole působnosti a objemný vlek přistavený pod naše okna s pohotovým řidičem znalým nejkratší cesty ke sběrnému dvoru.Smějící se




Téma týdne - To, co potřebuji...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natas Natas | Web | 21. listopadu 2012 v 11:34 | Reagovat

Velmi pěkně píšete. Líbí se mi to. Na skadování bych poradila ty dnes už známé žluté kontejnery, kam můžete vhodit již nenošené oblečení, třídí se to a dává do domovů, ústavů atd. Na což by mohl přistoupit i Váš muž, rád bere, o to raději by měl dávat. Přijde mi to jako škoda, aby to skončilo jen tak v popelnici. Někomu by se to přeci jen mohlo skutečně hodit.

2 Bev Bev | E-mail | Web | 21. listopadu 2012 v 11:42 | Reagovat

[1]: Ano, to máte samozřejmě pravdu. Berte prosím mé psaní jako nadsázku. Opravdu pěkné věci, které by mohly ještě posloužit, ukládám pro charitu.
Děkuji pěkně za návštěvu i pochvalu. :-)

3 valin valin | Web | 21. listopadu 2012 v 12:34 | Reagovat

Tak tohle mi velmi silně připomíná mého muže. Co potká, to se mu hodí...a není toho věru málo. :-D  :-D Moc pěkně napsaný.

4 ivet-pe ivet-pe | Web | 21. listopadu 2012 v 18:15 | Reagovat

Opět nádherně napsané, skvěle mě to pobavilo. Jak tak občas pročítám, jak o svých mužích píšete jako o střadatelích všeho možné, tak začínám přemýšlet, jestli nejsem taky chlap. :D Střádám a strádám a potřebuji všechno, co mám. :-D

P.S. Gratuluji k vybrání tvých článků do výběru týdne. :-)

5 Bev Bev | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 6:57 | Reagovat

[3]:Tak to velmi dobře víš o čem mluvím! :-D Holt to nemáme lehký.. ;-)..ale může být hůř! :-)

6 Bev Bev | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 7:01 | Reagovat

[4]: :-D  :-D Tak to je taky dobrý! uvidíš, ono se to všechno jednou bude hodit! ;-)
S gratulací jsi mě zaskočila, nemám o tom tušáka! :-) ale děkuji..

7 Fredy Kruger Fredy Kruger | 22. listopadu 2012 v 17:40 | Reagovat

" Mně gauč darovali rodiče....
,, nechte to ! vždyť je to o ničem,,
( povídám svémo otci " )

" Uděláš pravím, co chci !
...víc o tom bavit se nebudu !
Chceš-li , bych natáh tě přes hubu ?"

" Nuž ... lehnu si ... nechám to osudu ...
Já propad se z přízemí na půdu !!"
( dí Bill Szuk ) ... šept :  " Mezi námi
... já seru mu na ty krámy !

.... matrace byla  celá zpouchlá "!

...muž dívá se, zda otec neposlouchá !

8 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 18:08 | Reagovat

Krásně napsáno :)
Řeším problém, co si přát na Vánoce a narozeniny, jelikož nikdo neví, co mi koupit. Já říkám buď potřebné věci (oblečení) nebo různé poukazy na zážitky (kino, masáž), že nic nechci hromadit, protože toho mám hodně. A koukají na mě jako bych po nich chtěla modré z nebe :D

9 Bev Bev | E-mail | Web | 23. listopadu 2012 v 7:33 | Reagovat

[7]: Velice děkuji za SKVOSTNOU BÁSEŇ.. :D rozesmála mě a zpříjemnila mi jedno kalné ráno. Netroufám si reagovat veršem, takové nadání nemám.. :-D Děkuji za návštěvu.. :-)

10 Bev Bev | E-mail | Web | 23. listopadu 2012 v 7:41 | Reagovat

[8]:To je vynikající nápad s těmi poukazy na zážitky (moc hezky vyjádřené! ;-)), kino nebo masáž určitě potěší víc než teflonová pánev nebo friťák :-? (moje zkušenost)které stejně nakonec slouží všem, ovšem prostřednictvím obdarovaného.. ;-)
Děkuju! :-)

11 mengano mengano | E-mail | Web | 23. listopadu 2012 v 20:33 | Reagovat

No jo no, já patřím do kategorie střádalů ;-) Nesbírám sice blbosti, ale nerada se s něčím loučím. Tvému manželovi dokonale rozumím.
Psala jsem u sebe na blogu, jak mi Medvěd občas něco zákeřně vyhodí :-)

12 Bev Bev | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 4:53 | Reagovat

[11]: Také mám věci, se kterými bych se nerada loučila. :-) Navíc musím dát manželovi částečně za pravdu, v momentě kdy se něco vyhodí, tak to zrovna chybí.. nezbývá než kompromis. :-D
Je to velmi dobře zařízené, jak pozoruji, že se většinou sejdou střádal a likvidátor. Příroda je holt moudrá! ;-)

13 A* A* | Web | 27. listopadu 2012 v 6:55 | Reagovat

Super si to napisala :-) je to moc zaujimave

14 Bev Bev | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 7:55 | Reagovat

[13]: Díky moc! jsem ráda, že jsem zaujala. :-)

15 LagoonaYasmina LagoonaYasmina | Web | 27. listopadu 2012 v 8:12 | Reagovat

Ahoj mohla bych tě poprosit o hlas pro č.7 LagoonaYasmina ?
http://ghoulinka-monsterhigh.blog.cz/1211/sutaz-na-11-mesiac-2-hlasovacie-kolo
Děkuji,ráda oplatím(stačí napsat) a promin za reklamu,ale je to pro mě důležité..

16 Bev Bev | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 13:51 | Reagovat

[15]:Není zač, stalo se, Lagoona obdržela můj hlas. :D

17 Axolotlík Axolotlík | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 11:13 | Reagovat

hezké zakončení :D. Gratuluji k určitému vnitřními poklidu, snad se ve vaší domácnosti nedějí žádné neplechy, které by vám znepříjemňovaly život (kromě těch případů, které život spíše oživují :D). Vášeň něco sbírat celkem znám, sbírám předměty, hlavně figurky, v podobě draků. Dlouho jsem si však nic takového nekoupila, spíše se už zaměřuji na věci, které budu moct využít i jinak než na pohled. Na druhou stranu i to zaplnění prostoru něčím, co je krásné pro oko, může mít svůj účel. Ať už jde o obrazy, květiny nebo lapače prachu. Mají smysl estetický, nicméně shromažďování někdy může znamenat i opravdu silnou vášeň, těžko říct, jaká je ve spojení s tím oblečením. Možná pocit účelnosti, možná  potřeba schovávat věci na časy, kdy to bude potřeba (jistota takové KPZ), nebo také strach z vyhazování. Znám pocit, kdy ta věc na mě "volá", ať ji nevyhazuju. A člověk to někdy má jen u některých předmětů a někdy u všech, pak je docela těžké se s něčím loučit. Zvlášť pokud jde i o předměty z minulosti, svým způsobem tím člověk zachytí okamžik a může se do něj vrátit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.