Září 2012

Vílovina

20. září 2012 v 5:57 | bev |  Veršovník

Vílovina

o původu rosy


Zavile věřím na víly,
co tančí a vijí věnce,
cvrček jim k tomu hraje tence.
Tančí - li bosy? ... napoví
kapky rosy, kterými v pláči,
nad ukopnutým palcem,
trávu smáčí.

Uvijí - li do svítání
blatouchy a kopretiny,
vládce lesů, vod a strání
rozdá jim nové střevíčky
ze stříbroskvoucí měsíčniny,
s klapavými kramflíčky
a plnou špičkou, co palce chrání.

Z pláče smích je ve chvilce,
políbí cvrčka na obočí,
v postýlce z jahodí se stočí,
za víčky už zkouší nové střevíčky.
Zrána perly rosy
žalují....
Zas tančily.... a bosy!

Zavile věřím na víly...
z toho se přece nestřílí...Mrkající





téma týdne - Já věřím na víly! A jo a jo a jo!



Patetická

11. září 2012 v 10:52 | bev |  Veršovník

Patetická

aneb, hrát můžeme jen s kartami, které nám byly rozdány

Tak jako každý
i já se někdy ptám..
Kdo vlastně jsem?
Odkud jdu... a kam?

Přicházím ze stínu
a do stínu se vrátím,
toužím po světle
a za svou touhu platím.

Bráním se marnosti
i když cítím strach
a v hloubi duše vím,
že z prachu vzejde prach.

Každý úsměv, každou radost
život tvrdě zdaní..
přesto hraju dál,
srdce je mou slabinou...

srdce je mou zbraní...

Poznámka: Použít jedno slovo v básni dvakrát je trestuhodné a ještě trestuhodnější,
když jde o profláknuté klišé - srdce. Vím o tom.
Zastřelte mě ! S vyplazeným jazykem



téma týdne - Charakter člověka

VOTOKESANÍM

5. září 2012 v 8:17 | bev |  Občasník

Jsem šílená, či dospělá?

Jak ráda bych napsala.. ani jedno!! Pravdou však je, že mne postihla nejhorší možná varianta a to kombinace obojího. Po fyzické stránce se cítím víc než dospělá, řekla bych až zralá na samém pokraji vadnutí, zatímco psychicky velmi mladá, v nelichotivém smyslu, tedy nepoznamenaná rozumem, který se měl zákonitě,( spolu s rozvrzanými koleny a šedivějící pěšinou), dostavit s věkem.
Tak mi to alespoň, kdysi dávno, tvrdila moje drahá, o dvanáct let moudřejší sestra, Vlastička.