Poslední Moravan - Karel Kryl

24. května 2012 v 14:12 | bev |  Kapsář

Poslední Moravan - Karel Kryl

Pod bílou zdí má bláto barvu perleťovou
a zvony odletěly za větrem do Říma.
Obzor se rdí, můj táto, hanbou šarlatovou,
už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá.
Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů,
jen oči pod přilbicí snad ještě doufají.
A mlhy zlé se valí do děr od hrabošů
i do ran na orlici, kterou už poutají.

Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry,
hřeben větru rozčesává pera plamenná,
věřili jsme na pokoru u popravčí káry,
zlatá doba nenastává... bude kamenná...

Je prý to ctí až na dno zůstat pod prapory,
mít duši nestydatou a mozek bez ceny,
být králem lstí a snadno vzít si bez pokory
na svatbu se zubatou železné prsteny.
Není to med zas píti číši vrchovatou
a věřit na proroky v chorálu polnice.
Sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou,
na erbu pro otroky.. pro naše dědice...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.