A přece mě těší !

26. dubna 2012 v 14:19 | bev |  Občasník


Při zpětném čtení svých básnických pokusů, upadám vždy znovu do rozpaků. Poezie nebyla nikdy mým výsostným žánrem, nejsem znalcem díla Verlaina, Willona, Skácela, o hlubší znalosti kubismu, expresionismu či existencionalismu, nemůže být ani řeč. Mým nejoblíbenějším autorem byl v posledních patnácti letech Stephen King, a přestože jeho knihy pokládám za jednu velkou báseň, myslím, že to není ta nejlepší průprava. Občas se ozve jakási moje pragmatičtější část a říká... "chováš kočky a pokoušíš se o verše, holka tys v pr... v krizi!!!...
Naštěstí, nebo možná bohužel, nepromlouvá příliš často.

Z rozpaků nad svými "díly" a touhy seznámit se s názorem nezaujatých čtenářů, přihlásila jsem se na amatérský server a předložila k posouzení některé své básně. Po roce jsem si uvědomila, že jednoznačná odpověď neexistuje. Někomu se líbit budou, někomu ne, stejně jako mne něco oslovuje a jiné zanechává bez dojmu. Bodové hodnocení básní je věc ošidná a po své zkušenosti bych řekla i nesmyslná. Hodnotit by mohl člověk s odborným vzděláním, pro kterého slova - výstavba, forma atd, nejsou prázdné pojmy. Vyskytne - li se však někdo takový mezi amatéry, stane se samozřejmě oním neoblíbeným jednookým mezi slepci. Zvlášť pokud nedokáže ukočírovat obdiv k sobě samému a předkládá svá moudra jako nezvratný fakt. Na druhou stranu hodnotí - li se amatéři mezi sebou, může být výsledek ovlivněn vzájemným vztahem autora a hodnotícího, názorem ostatních, momentální náladou, zkrátka vším možným, jak už to je v lidské přirozenosti.

S dobrým úmyslem dodat svým komentářům a svému hodnocení punc věrohodnosti a odbornosti (aspoň maličko!!!) pokusila jsem se i já proniknout do teorie poezie. Ztroskotala jsem však na tom nejjednoduším, nedokážu rozeznat přízvučnou a nepřívučnou slabiku. Zdá se mi, že většinu slov lze číst minimálně dvojím způsobem. Jamb a trochej tak pro mne zůstávají neuchopitelné. Ale myslím, že i kdybych se veškerou teorii naučila nazpaměť, přesto budu špatným kritikem. Stavím obsah nad formu a lidskost nad pravidla. Po zralé úvaze si troufnu říct, že jsem i mizerný básník, nebo spíš nejsem vůbec žádný básník. Mé výplody ze všeho nejvíc připomínají deník (občasník) stárnoucí matky, z nepochopitelného důvodu (nepochopitelného i pro mne!!), psaný ve verších.
A přesto mě to těší!

Chovám v úctě psané slovo a vážím si každého kdo je ochotný a schopný sepsat něco složitějšího než seznam nákupu. Jsem vděčná za možnost alespoň nahlédnout do kouzelného světa metafor, neobvyklých slovních spojení, přesmyček, slovních hříček, rýmů neotřelých i klišovitých, vděčná za to, že mě vůbec něco napadá.

Básně jsou podle mne nehodnotitelné, rozhodně ne bodově. Krásnou lidskou vlastností je schopnost pohlcovat vjemy a přetvářet je v obrazy, hudbu, poezii, prózu. Vycházíme ze stejné podstaty, vnímáme stejné věci, co způsobuje jedinečnost jakéhokoli projevu, je síto lidského vědomí, kterým vjemy prochází. Prostý fakt, že každý z nás je neopakovatelný originál.
Právě ona odlišnost je podle mne fascinující, umožňuje nahlédnout na svět z jiného úhlu pohledu.

Básničky, povídky, obrazy, hudba, to vše pro mne představuje cosi jako pohled z očí do očí,
podanou ruku, která na chvilku propojí dva cizince, dvě odlišné a přesto spřízněné mysli.


...Nejsem hrnčíř a nejsem ani hrnčířské kolo, jsem hrnčířská hlína;
není snad ale krása tvaru stejně tak závislá na kvalitě hlíny
jako na kole a schopnostech Mistra?..
Stephen King Svědectví

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 11. května 2014 v 12:08 | Reagovat

Taky nejsem schopna hodnotit básně z literárního hlediska, rozpoznám snad jedině rým, možná ještě volný verš a to je všechno. A vůbec, básně nemusí být rýmované, četla jsem jich spoustu a nakonec jsem zjistila jedno - buď se mi líbí nebo nelíbí, buď na mě působí nebo nepůsobí, je okouzlujícíc, možná smutná, veselá, tajemná, magická, ale to jsou všechno spíš jen dojmy a pocity.
A vlastně, to je fuk. Proč rozebírat, co tím chtěl básník říct, tohle mě nikdy nešlo a nikdy mě to nebavilo.
Ale dodnes si vybavuji krásné:
Až umřem, staneme se květinami.
Ve dne budem lidem pro radost
a v noci budem sami.
(Myslím že to napsal Heinlein a bylo to s názvem Milenci?) :-)

2 Bev Bev | E-mail | Web | 12. května 2014 v 13:24 | Reagovat

Krásný veršík. A jsem na tom úplně stejně, buď se mi něco líbí nebo ne, víc to nerozebírám, to přenechám moudřejším. :-) Jak říkáš, je to fuk. :D

3 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 26. ledna 2016 v 12:05 | Reagovat

Bevíčková, taky jsem pořád chtěla hodnocení ostatních na ta svá svědectví, udavačství, výtvory všeho druhu... a nakonec pochopila, že je to vlastně úplně jedno. Najdou se spřízněné duše, které souzní v dobrém i zlém, které chápou nebo alespoň se snaží uchopit, co ten druhý chtěl sdělit jakoukoli formou... A ti, kteří nechápou a navíc se jim moje práce nelíbí... mají jiný svět a těžko bychom se shodli, ale na co se přít. Žij a nech žít, říkám si. S kým souzním, toho pochopím, ten mne pochopí, dovedeme si vysvětlit i případná nedorozumění, a ti ostatní - vítejte, porozhlédněte se, udělejte si vlastní názor a buď přicházejte znovu a znovu a nebo jděte o dům dál.

Já mám Tvé práce ráda, jsou o Tobě, Tvé rodině, Tvém pohledu, Tvém humoru - vše je mi blízké. Přijde mi to něžné, roztomilé, spřízněné... A jak sama píšeš, je to o tom lidském v nás. Navíc, nač dodržovat hloupá pravidla, která jsou jako pouta. Nevznikají ta nejlepší díla právě tak, že se pravidla porušují a vznikají originály??? No tak. Pryč se vzdělanci, kteří si nevidí do vlastních úst. Dej na vlastní pocit, své srdce... a radost.

4 Bev Bev | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 7:31 | Reagovat

[3]: To je podle mě ten nejsprávnější přístup, lépe bych to neřekla. Kdo je na stejné vlně, ten pochopí a kdo ne, nikdy se mu nic nebude líbit, ani se mu ničím nezavděčíme. Myslím, že nejdůležitější je, jak zpívá božský... zůstat svůj... nezpronevěřit se úplně svému přesvědčení, svému nitru, tak si to aspoň myslím. Což ale neznamená, že se člověk nemůže vyvíjet a měnit. Myslím ale, že ti to nemusím psát, že to dobře víš, že to máme stejně. ;-)  :D
Velmi děkuji za všechny milé komentáře a obzvlášť za tento. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.