Červen 2011

Bylo to tak?

27. června 2011 v 10:05 | bev |  Veršovník

Bylo to tak?

těžko říct...

Sen se mi zdál...

o růži a prstenu,
slavíku z perleti,
o dívce schované
do slov a slovíček
napůl pro dospělé,
napůl pro děti.

O dnech co chutnají,
jak velké prázdniny,
trpce a blaženě,
po prvním jablku
co v sadu uzrálo,
modravém smrákání,
polibcích nevinných.

Elpíčko ohrané
téměř dohladka,
srdce z perníku
lámaná bolestně
pro lásku navěky,
(nejméně do září)
na hořká cukrátka.

O dnech bájných
jak Fénix a andělé,
kdy slzy jsou nestálé,
doteky nesmělé.

S prvními paprsky
zbyla myšlenka jen...

Bylo to tak?

či zdál se mi sen?


Za kvalitu obrázku se omlouvám, je docela starý a jak si mé výkresy kdysi prohlížely dcery (často a rády)
zřejmě naznaly, že tento potřebuje pár tahů růžovou voskovkou na oživení...Mrkající

Žába

21. června 2011 v 8:35 | bev |  Veršovník

Žába


(hříčka od rybníčka)

Tak třeba žába...

jeví se,
jak kousek sulcu
na míse, rosol s očima
nevábného zbarvení.

Z jiného úhlu pohledu:

když okolnosti dovolí
paprsek správně zlomí se,
obejde listy blatouchů
a polibkem
rosol v achát promění.

Není to pouze o kráse!

Spíš o nadhledu
a nálad lomení.

Praktická

15. června 2011 v 13:23 | bev |  Veršovník

Praktická

(hříčka na cestě)

Na procházce časem
o kořen zakopla jsem,
bludný..
pokroucený.

Chci se vrátit zpátky!
Jenže kolovrátky
spřádající osud
nejsou k zastavení.

Na čele mám bouli.
Životem se koulím
ze strany ke straně.

Když už jednou padneš
můžeš zůstat ležet.
Nebo vstát
na... hraně.

Kdo nemožné hledá,
pohled vzhůru zvedá,
končí po(tl)učený.

Na luxaci mysli...
pár panáků vodky.

Na zhmožděný palec...
hrášek zamražený.


Podává se káva..

8. června 2011 v 8:09 | bev |  Veršovník

Podává se káva...

... pod jabloní

Lokální přeháňka
snáší se na stůl,
do vlasů,
do trávy...
Vločky, co zabloudí,
roztají v černotě
u dna dvou hrníčků
s patinou od kávy.

Na stole viklavém
s vybledlým ubrusem,
snad lila odstínu,
stávaly kdysi
tři šálky kouřící.

Dva stále lákají
květy na sedlinu
kávové příchuti,
třetí sní o lžičce
v bludišti kredence,
dávno nemytý.

Povzdech jabloně
usedá do vlasů..
Dva hrníčky, na stole
s vybledlým ubrusem,
beze slov vypráví...




Když jsem přišla z práce, rodiče v žertu říkali... bude se podávat káva, přijď za námi na zahradu...
a mně se kolikrát ani nechtělo. S tátou tam pijeme kafe pořád, ale už to jaksi není ono..