Maminčina skříň

16. března 2011 v 10:47 | bev |  Veršovník

Skříň


V divadle skříňovém
rozhrnu oponu
z šatů a kabátů
nenošených.
Vzory se protáhnou,
rukávy ožijí,
chřestění ramínek
zazní jak smích.

Skříň teple vydechne,
tváře pohladí,
vůni vzpomínek
zase jdu krást.
Oči zavřené
dech skříně podvede,
okamžik prchavý
se ustrnul čas.

Vzdáleně, nesměle
zahrají jehlice,
s klubíčky duhy
ve skříni spí.
Pruh šály bez konce
zůstal navěky
na bodcích barevných
uvězněný.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 17. března 2011 v 11:38 | Reagovat

Má krásnou atmosféru, docela jsem si tě představil, jak jako děvčátko stojíš před tou skříní. :-)

2 Vendy Vendy | Web | 11. května 2014 v 11:56 | Reagovat

Jak je mi to povědomé. Když jsem otevřela skříň a zabořila tvář do mamčina baloňáku. A stejně to nepřešlo, i když letos to budou už tři roky. Tři roky!
A pro tebe o rok víc...

3 Bev Bev | E-mail | Web | 12. května 2014 v 13:34 | Reagovat

U mě už to je osm let, ani se mi to nechce věřit, někdy je to, jako by se to stalo včera, naštěstí čas opravdu tu nejhorší bolest lehce zmírní, však to znáš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.