Únor 2011

Spolčení hlupců - John Kennedy Toole

28. února 2011 v 10:49 | bev |  Knihomil

Spolčení hlupců

John Kennedy Toole

Hlavním hrdinou humoristicko - satirického románu Spolčení hlupců
je Ignácius Reilly.Postava doslova monstrózní a to jak zjevem tak
svým světonázorem.Ignácius žije v domě se svojí matkou a veškerý
čas tráví poleháváním a sepisováním nesouvislých kapitol svého
pojednání o morálním úpadku současného světa,popřípadě
uvolňováním své pylorické záklopky.

Přestože studoval na universitě a po deseti letech se dopracoval k doktorátu,
odmítá k matčinu velkému pohoršení pracovat a zůročit tak roky
studií,která stála paní Reillyovou nemalé peníze.
Konec jeho poklidnému životu učiní matčina nehoda.Přiopilá paní
Reillyová nabourá svým stařičkým plymouthem dům.
Vzniklou škodu je třeba uhradit a proto je Ignácius donucen
hledat zaměstnání,aby pomohl matce se splácením.

Po několika pokusech skončí Ignácius v podniku Levyho kalhoty
jako úředník.Z důvodů nepochopitelných v něm nalezne zalíbení
vedoucí kanceláře pan Gonzales a časem mu ponechává zcela
volnou ruku ve všem co chce Ignácius dělat.
Dobře si porozumí i se slečnou Trixie,senilní úřednicí,která měla být
již dávno na odpočinku.V Levyho kalhotách setrvává na přímé
přání paní Levyové,manželky majitele.

Paní Levyová je účastnicí
korespondenčního kursu psychologie a domnívá se,že rozumí Trixie
a nejenom jí,lépe než kdo jiný.Opájí se představou,že starou
paní udržuje protahovaným pracovním poměrem ve stavu aktivity.

Ignácius se časem vypraví i do továrny mezi dělníky.
Zde je vítán jako příjemné vytržení z nudy.Nakonec se mu podaří
svými projevy přimět dělníky ke stávce,která však skončí fiaskem.
Tváří v tvář panu Gonzalesovi si dělníci svůj protest rozmyslí a jediným
kdo vytrvá je Ignácius.Ten je panem Levym propuštěn.
Ještě před tím však stačí napsat urážlivý dopis řediteli
Abelmanovy konfekce,věrnému odběrateli Levyho kalhot.
Pod dopis okopíruje podpis Guse Levyho.
Další zaměstnání získá díky své rozežranosti.Při pochůzkách městem
se setká s panem Clydem,majitelem firmy Rajské pochoutky,
který se zabývá prodejem párků v rohlíku.
Ignácius spořádá čtyři párky,nemá však na zaplacení a tak je
nucen hodinu jezdit s párkařským vozíkem a prodávat párky.
Tato první jízdy skončí katastrofálně a to pro pana Clyda.
Ignácius všechny párky sní sám a majiteli tvrdí,že byl okraden.
Přesto se vrátí i další den a nechává se zaměstnat jako párkař.
Ani další jeho jízdy však nejsou nijak výnosné a paní Reillyová
si nad neschopným synem zoufá.

Pod vlivem svých nových přátel,pochůzkáře Angela Mancusa,
jeho tety Santy Battagliové a starého pána Cluda Robichaux,
jemuž se paní Reillyová líbí,stále častěji uvažuje o možnosti
nechat syna hospitalizovat na psychiatrickém oddělení
Charitní nemocnice.

V jejím rozhodnutí ji utvrdí,když se Ignácius shodou okolností
připlete k odhalení distributorky pornografických fotografií,
Lany Leeové,majitelky baru Noc rozkoše a je vyfocen jak leží
v mdlobách před oním zmiňovaným barem a dále fakt,že pan
Levy odhalil Ignácia jako pisatele hanlivého dopisu panu
Abelmanovi,který hrozí soudem a žádá odškodné 500 000.
Domnívá se,že tak syna,kterého přes jeho strašlivou povahu
nade vše miluje,uchrání před zatčením.

Ignáciovi se však podaří pana Levyho přesvědčit,že dopis
ve skutečnosti sepsala slečna Trixie a ta ve své senilitě
panu Levymu tuto informaci potvrdí.Sama si totiž není jistá
jestli ho opravdu nenapsala a když to tvrdí milovaná Glorie,
(jak Trixie Ignáciovi říkala),určitě to bude pravda.
Díky tomu se jí konečně podaří odejít do důchodu.
Pan Levy ji propustí a slečna Trixie má další důvod proč
Ignácia (Glorii) zbožňovat.

Paní Reillyová neví,že se aféra s dopisem vyřešila a zavolá
skutečně do Charitní nemocnice,aby si pro Ignácia přijeli.
Nechce být přítomna jeho odjezdu a tak se s ním v slzách
rozloučí a odejde k Santě.

Ignácia však její srdečné loučení jakož i zaslechnuté útržky
telefonického hovoru varují před pracovníky psychiatrie.
Neví však co si počít.Jeho hotovost nestačí na odjezd z města.
A najednou se za dveřmi objevuje jeho bývalá přítelkyně
Myrna Minkoffová,nesmírně politicky angažovaná žena,
podobně svérázná osobnost jako je sám Ignácius,
která už dávno přemlouvala Ignácia aby za ní přijel do New Yorku.
Ignácius neváhá ani chvilku a odjíždí s Myrnou.

Děj knihy je pochopitelně mnohem složitější.Souběžně s osudy Ignácia
se rozvíjí osudy i mnoha dalších postav.Například pochůzkáře Mancusa,
Lany Leeové,homosexuála Doriana,Darleny - společnice a tanečnice
pracující v baru Noc rozkoše a mnoha dalších.
Zajímavé je,že všichni tito lidé nějakým způsobem přišli do styku
s Ignáciem a toto setkání navždy změnilo jejich život.
První tři čtvrtě knihy se mi zdály poněkud rozvleklé,až nudné,přestože
je kniha psána krásným,bohatým jazykem,plným velmi vydařených
a často i vtipných slovních obratů.
Teprve v poslední části mi došlo,že si tak autor připravoval půdu
pro velké finále,kdy se osudy všech dříve zmiňovaných postav
fatálním způsobem propojí.

Letní rána

3. února 2011 v 7:40 | bev |  Občasník
aneb jitra zde nejsou tichá

Vrabčák hostující
ve vlaštovčím hnízdě
přilepeném pod střechou
vstal s písní na zobáku.
Spral ho ďas,
v pět ráno má chuť do zpívání.
A kdyby jenom on,
ten prostopášník udal tón
ostatním taškářům,
co nectí časnou hodinu ranní.

Sněm v koruně třešně
bdělého strážce popudil.
Zvečera vyl svou touhu hvězdám
teď opeřence drzé
halasně prohání.
Hlas ojíněný spánkem zařve: Lehneš!
Nelehne, je po spaní.

V úboru nočním, nečesaná
proplížím se do kuchyně,
vychutnat první ranní kávu
k ní kousek knížky rozečtené,
samotu, co netíží.
Nemá dlouhé trvání.
Bouchnutí dveří, smích,
dupot čtyř bosých nohou.
Mamí, co bude k snídani?