Říjen 2010

O myších a lidech - John Steinbeck

5. října 2010 v 14:54 | bev |  Knihomil



O myších a lidech - John Steinbeck


Novela O myších a lidech vypráví příběh dvou přátel,Lendy a Jiřího,putujících za prací
z místa na místo.Jejich největším snem je vlastní farma,malé hospodářství,které by
 bylo jen jejich a oni se tak stali vlastními pány.Život jim znepříjemňuje Lendovo
 postižení.Je to ve své podstatě hodný a pracovitý člověk.Bohužel však trpí duševní
poruchou,či spíše zaostalostí, takže je rozumově na úrovni dítěte.V kombinaci s jeho
 až nelidskou sílou je to zdroj neustálých problémů do nichž oba přátelé znovu a
znovu upadají a které již Jiřího nebaví řešit.Přesto však přítele neopouští i když mu
mnohdy jeho tupost vyčítá.
Lenda také zbožňuje všechno hebké a je mu jedno jestli je to kus sametu nebo zvířecí
srst.Jak se mu však dostane do ruky živý tvor rychle pod jeho silnýma rukama zhyne.
Ne snad,že by mu chtěl ublížit.Jen nezná vlastní sílu.

Na nové farmě kam jsou oba přátelé přijati se seznamují s dalšími dělníky,ale i se
správcem a jeho rodinou.Curley,správcův syn,je boxer v lehké váze a krom toho nafoukaný,nesnesitelný arogantní fracek,který se nedávno oženil s krásnou avšak
 dosti pochybnou ženou.Zdá se jako by byla fascinovaná společností mužů.
Jiří ji ihned odhadne jako původce možných problémů a nemýlí se.
Spřátelí se se starým zmrzačeným Candym.Řeč přijde i na jejich sen o vlastní
farmě a Candy se jim nabídne jako třetí do party s tím,že má finance,
které by dost zásadně vylepšily jejich vyhlídky na osamostatnění.
Jiří přijímá a jakoby zázrakem se zdá,že to co vždy znovu a znovu musel
jako pohádku vyprávět Lendovi,by se mohlo opravdu uskutečnit.

Lenda má ještě jeden důvod k radosti.Fena Lulu,patřící kočímu,porodila štěňata
a Jiří domluvil,že jedno z nich bude Lendovo.Ten je bez sebe blahem a u pelechu
 štěňat tráví veškerý volný čas.Ve své touze pomazlit se s hebkým torečkem,
který má být jeho,si ani neuvědomuje,že štěněti svou láskou škodí.

Přes veškerou opatrnost se Lenda nakonec stejně dostane do sporu s Curleym.
Vyděšený před ním nejdřív ustupuje,potom však povzbuzován i Jiřím,rozdrtí
Curleymu ruku.Všichni zůčastnění,včetně Curleyho,se shodnou na tom,že si
 nechají skutečný průběh událostí pro sebe a budou tvrdit,že si strčil ruku do
 mlátičky.Curleyho žena si však podle modřin v Lendově obličeji domyslí jak to
bylo doopravdy.

Když se ostatní baví,vyhledá Lendu.Ten právě pohřbívá a zase znovu vytahuje
své štěně,které ve hře plácnul a tím usmrtil.Tak jako vždy nesmírně lituje svého
 jednání a hlavně se bojí co tomu řekne Jiří.
Žena se s ním dá do řeči.Snad je jí opravdu sympatický nebo se jen potřebuje
někomu svěřit se svojí nespokojeností.Vypráví mu o svém životě i o své dávné
touze dát se k divadlu.Když jí Lenda řekne o své zálibě v hebkých věcech řekne
mu,že to není nic neobvyklého.Jako příklad uvádí sama sebe.Prý si také ráda
hladí své jemné vlasy.Vyzve Lendu aby si také sáhnul jak jsou hebké.
On to udělá a je jimi tak okouzlen,že hladí stále silněji.Ženě se to však přestane
líbit a začne křičet.
Zděšený Lenda se snaží ženu umlčet a přitom jí nechtěně zlomí vaz.
Nechá mrtvou ženu ležet a sám uteče na místo,které mu ukázal už před nástupem
 na farmu Jiří,s tím,že tam se má vrátit a skrýt kdyby se dostal do problémů.

Po objevení mrtvé ženy je Jiřímu jasné kdo to spáchal i co bude následovat.
Doufá ve spravedlnost a "pouhé" Lendovo odsouzení do vězení,s přihlédnutím
 k jeho duševnímu stavu.Kočí Slim však Jiřího vyvede z omylu a vysvětlí mu,
že pokud Curley nezabije Lendu sám,určitě se stane obětí lynčování.
Jiří ukradne zbraň dalšímu u dělníků a spolu s rozběsněným Curleym a ostatními
 muži se vydá Lendu hledat.Ví kam jít a tak se mu podaří předběhnout ostatní
pronásledovatele.Lenda si ani zdaleka neuvědomuje vážnost situace.
Chce aby mu Jiří znovu vyprávěl jejich oblíbený příběh o vlastní farmě
a o králících,které tam budou chovat.

Jiří vypráví a při řeči přitiskne zbraň příteli k zátylku a sám ho zastřelí aby ho uchránil mučení,ponižování a jisté smrti ať už z rukou Curleyho nebo ve vězení.


Novela O myších a lidech je mojí první knihou od Johna Steinbecka.Dlouho jsem
se nemohla ke čtení odhodlat.Odrazovalo mě slavné jméno,pro mne spojené
spíše s povinnou četbou.Teď vidím jaká to byla chyba,ale člověk k tomu prostě musí dojít.

Příběh je to silný,dojemný, tragický.Od samého začátku je jasné,že to dobře nedopadne.
Styl pana Steinbecka se mi líbí.Věrohodnost příběhu podtrhuje i způsob řeči
hlavních hrdinů.Jejich řeč je řečí lidí obyčejných,nevzdělaných,v žádném případě
však hloupých nebo špatných.


Obyčejný příběh

1. října 2010 v 7:43 | bev |  Veršovník


Obyčejný příběh  


Řekl...nic není zbytečné!
A ona věřila.
Usmál se...ve víně je pravda.
Tak z číše upila.

Prosil...dívej se mi do očí
když pronáším přípitek.
V té hlubině se ztratila
nedbaje výčitek.

Zářila jak slunečnice.
Rozum předal velení.
Pochybnosti utopila
v hypnotické zeleni.

Jak klenoty vzácnými
svým tajemstvím se zdobila,
voda už jí nechutnala
když víno zkusila.

Dny svištěly kolem,
horký,vzdušný vír.
Připustila chaos
tam kde panoval mír.

Když přišlo co muselo
statečně se tvářila,
nevzlykala,neprosila,
jenom hlavu sklonila.

Řekl...ty žiješ ve snech!
V smíchu slzy dovedně ukryla.
Usmál se...dnes už je všechno jinak.
Číše se přelila.

Sny sklouzly do propadliště
bez potlesku,bez ozvěny.
Z královského pokladu
zbyl šperk..

.. v půli zlomený.