Srpen 2010

Nostalgie

29. srpna 2010 v 14:43 | bev |  Veršovník


Nostalgie  


Lituji toho co se stalo
i všeho co se nestalo,
z léta zbývá jen tak málo,
na cesty ptáky vyslalo.

Lituji jejich odletu
a toužím zůstat i letět s nimi,
sleduji šipky na obloze,
vítám se s tóny podzimními.

Srdce jak zlomenina bolí,
jakoby půl odlétlo s těmi ptáky,
a slzy věčně na krajíčku
a k nebi obrácené zraky.

Nerozumím těm pocitům
co s podzimem se zase vrací,
nerozumím té touze
odejít...letět... jak tažní ptáci.

Nechat za sebou všechno špatné
a začít někde od začátku,
bez jména,bez minulosti,
nemuset myslet na další splátku.

Toužím zvednout kotvu,
která se v těžkou kouli mění.
To co mne jindy těší
dnes svazuje mne ...UKOTVENÍ!

Svůj život vidím jasně
z vlaštovčí perspektivy
jak jedno velké bludiště
kde zrcadla obraz křiví.

Rozeznávám i správnou cestu
a každé špatné odbočení,
jdu touhle cestou však moc dlouho,
pro mne už návrat možný není!

Tak zbývá jen ta kotva,půl srdce,
podzimní stesk a poznání,
že nejkřivější ze zrcadel je uvnitř...
...touha jež svádí ke lhaní!



Pocity

4. srpna 2010 v 12:47 | bev |  Veršovník

Pocity

aneb - lovy beze zbraní

Jsem zatrpklá mořská víla
tančící na žiletkách,
volavka zasmušilá
křičící v bažinách,
bílá velryba čekající na harpunu,
oběť smířená, jež vítá strunu
co konečně jí zláme vaz.
Špatně navržená hráz
co nechrání jen předstírá,
napružená tětiva
toužící vypustit svůj šíp...

Jsem lovná zvěř jež tuší,
že někdo natahuje kuši,
stopař větřící čerstvou krev,
jmelí pnoucí se po stromech,
mech, jenž kroky tlumí,
jsem ten co nechápe
a vždycky porozumí.
Černá perla v lastuře skrytá,
něžný kat,
který se v pasti citů zmítá.