Když prší...

14. června 2010 v 10:26 | bev |  Veršovník

Když prší...    


Déšť,deprese a deziluze
jsou jak tajemný klíč,
jenž odemyká bránu hrůze
co zdála se být pryč.

Ven branou proudí řeka
plná kalu,temná,dravá.
Na hladině nese všechno
o čem ve zlých snech se zdává.

Zabité touhy,prošlé lásky,
poztrácené ideály,
nedorozumění a chyby,
které dodnes studem pálí.

Ten proud jak jednou uvolní se
nenechá kámen na kameni
za své by mohlo vzít
i sídla mého opevnění.

Hrad křehký ze snů a písku
neodolá dlouho zkáze,
zdá se,že proud smutku
smete snadno všechny hráze!!

Však povinnosti každodenní
ač stokrát proklínané,
nejlepší pojistkou se jeví,
když prší nebo se něco stane.

I když srdce kvílí
 a běduje a nevěří
jako každý den jiný
svolám všechny k večeři.

A velká voda? Ustupuje!
Pod náporem nových dojmů.
Ještě sem tam kápne,
nad sebou se někdy dojmu.

 Znovu pevně svírám v ruce
ten zlořečený klíč
a znovu zamykám bránu
a jdu od toho pryč.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 14. června 2010 v 20:39 | Reagovat

Smutné..Ten konec se mi líbí,tak to má vždycky dopadnout :-)

2 Bev Bev | Web | 15. června 2010 v 8:15 | Reagovat

[1]: Díky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.