Den poté

6. dubna 2010 v 10:53 | bev |  Občasník
Že bude oslava velikonoc třeskutá, jsem po předchozích zkušenostech s prožíváním těchto svátečních dnů víceméně očekávala, viz. předchozí článek Dejte vejce malované. Ovšem to, co se u nás dělo, bylo moc i na mě.

Varování se nám dostalo už den předem, v den největšího křesťanského svátku. S požehnáním to však nemělo nic společného, spíš bych řekla s prokletím. V neděli ráno, zřejmě pod dojmem svátečních dnů, začala stávkovat pračka. Důsledně vyplavila nejenom naši koupelnu, ale i tátovu, která se nachází v našem rodinném patrovém domku přímo pod naší. Jak se oteplí, budeme malovat.

Šena, jedna z našich koček, okouzlená pohledem z otevřeného koupelnového okna, se nechala unést dojmy natolik, že z něj vypadla. Naštěstí pouze sjela po střeše verandy a přistála na hromadě sněhu, který sjel ze střechy asi týden před ní. (U nás na dvoře můžeme bobovat ještě dnes.) Následně ji trošku pocuchal a prohnal vlčák Maxík, vždy připravený na nějakou srandu. Jak musel být potěšený nečekaným návštěvníkem spadlým z nebe, přesněji řečeno ze střechy.

Vejce se projevila jako neobarvitelná - netuším, kde se stala chyba - a mazanec jsem připálila - poživatelný však asi byl, marně jsem ho hledala v pondělí ráno dcerám k snídani. Korunu všemu nasadilo příbuzenstvo, hojně nás na velikonoční pondělí navštěvující, s ujištěním, že se velmi těší na oslavu mých čtyřicátých narozenin. Jako by nebylo dost Velikonoc.
Pro mne je příprava na narozeninovou oslavu ve stadiu, které se dá stručně vyjádřit zvoláním: Já budu mít už zas narozeniny?

Zmoženi emocemi jsme s manželem dopili slivovici určenou pro koledníky a přivodili si tím bezesnou noc plnou obav z věcí nadcházejících. O ránu bych raději ani nemluvila.V mrazivé náladě jsme tentokrát vstávali my. Dcerky byly jako rybičky.
Příští velikonoční pondělí odcházím do lesů a trávím den v krmelci.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ethnea ethnea | Web | 6. dubna 2010 v 19:50 | Reagovat

Ja jsem Velikonoce tak nejak zazdila uz pred par lety. Oslavu tohoto svatku, tak jak ji zname v nasi zemi, zrovna nemiluju a odmitam napajet skolaky alkoholem. Takze jsem rekla dost, neotviram. Kamaradi uz beztak vedi, mohou klidne prijit jindy. Pohosteni dostanou. :-)

2 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 8. října 2015 v 8:37 | Reagovat

Vůbec se těm alkoholikům nedivím, že podlehnou závislosti, když je ten rodinný život tak těžký :-D :-D :D :-D Ale zase mě moc baví o něm číst, takže je dobře, že se pořád něco děje... a vlastně pořád ještě jde jen o takové mrzutosti, které s odstupem pobaví :-)

3 Bev Bev | E-mail | Web | 8. října 2015 v 13:44 | Reagovat

[2]:Přesně tak.  Aspoň je o čem psát, taky to mám tak vyzkoušené, že se svým nemožným zážitkům s odstupem ráda zasměju. Ale někdy opravdu s hodně velkým odstupem. Záleží na míře trapnosti. :D  ;-) No a alkoholikům se taky nedivím, jen pro mě to není řešení. Mám pak starost a ještě je mně blbě. Ale na pivo si vždycky zajdu ráda. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.