Věrný strážce

1. února 2010 v 11:47 | bev |  Kapsář
Tuto básničku nosím v hlavě od nejútlejšího dětství. Přednášela mi ji babička,
která se ji naučila ze starého kalendáře a dodnes, když si ji čtu,
slyším její vysoký, procítěný hlas.
Nebylo by divu, kdybych byla psychicky narušená,
když jsem vyrůstala pod vlivem takových hororů.

Za dávných časů v údolí
pod několika topoly
byl růvek skrytý kamenem
a zabitý pes ležel v něm.
Za časů ještě dávnějších
kde vyrůstá hájek bříz
hrad hraběcí stál kdys.

Svatý pes v něm žil, jak psové žijí,
v noci vyl ,ve dne s dítětem si hrál,
válel se s ním, srst mu rval,
když spalo dítě, natažen
poctivě střehl jeho sen.

A tak se stalo jedenkrát,
že připlazil se velký had
k hochovu lůžku.
Vztekem vřel,
vzepjav se
zlobně zasyčel.

Však věrný strážce tady byl
a plaza zuby uchvátil.
Had švihal sebou jako prut,
bil hlavou, syčel, ale vskut
jsa v půli těla v čelisti,
vzdal naděj svoji na útěk
a k pomstě obrátil svůj vztek.

Psa semk a kousal ze všech stran
ten nedbaje krve i ran, tisk,
až v půli dvé
padlo na zem do krve
a dále drtil nanovo
to mroucí tělo plazovo.

Pak odtáhnuv je v kout
vrátil se k lůžku usednout
by lízal rány ubohý
a natáhnuv se, na nohy
svou zkrvácenou hlavu dal
a těžkým spánkem zadřímal.

V tom v síň vešla máť děcka.
Jak matka v hrozném neštěstí
vykřikla krátce bolestí.
Na výkřik ten sem kníže pad,
krev pod lůžkem, děsem jat
psův zahlíd čenich krvavý
a ťal mu mečem do hlavy.

Od pláče slepí po chvilce
potácejí se k postýlce
a hořem mrtvi napole
se kloní k děcka mrtvole.
Však zabarveno v růžovo
se směje líčko hochovo,
teď procit, jásá, vztahuje
k nim baculaté ručky své.

A vše se vysvětlilo v ráz
když nalezen byl hrozný plaz
a rány strážce věrného.
Hrad celý plakal pro něho.
Pohřbili ho v údolí
pod několika topoly
a k rovu tomu chodili,
o nebožtíku mluvili,
co živi byli.

A ještě jedna básnička, kterou mi babička často přednášela.
Lehce infantilní, ale poučná.


Chytil Mourek malou myš
k hostině se chystá již.
Prosí myška v hrozné chvíli:
Ušetři mne Mourku milý,
ukážu ti za to skrýš
kde je velká, tučná myš!
Nuže dobrá, ale běda
jestli se mi chytit nedá,
životem to zaplatíš.

Vedla myška Mourka, celá
chudák úzkostí se chvěla,
strachy ani nedýchá,
kocour za ní pospíchá.
Když tu myšky bystrý zrak
spatřil dírku malou tak,
že ji kocour vidí stěží.
Hned k ní chutě běží, šup!
A je ten tam Mourkův lup.

Z toho poučení plyne
pro Mourka i kočky jiné:
Kdo má hodně, chce mít víc,
mívá málo nebo nic.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 magicae magicae | Web | 7. prosince 2010 v 14:47 | Reagovat

Hezké básně.Ta druhá je opravdu poučná.

2 Vendy Vendy | 29. října 2013 v 19:24 | Reagovat

Ta první byla opravdu děsuplná balada. No nedivím se, že píšeš hororové povídky, když jsi vyrůstala na takových skvělých básničkách... :-D
Líbí se mi i ta druhá, lehce poučná, a vzpomněla jsem si na jednu, kterou nám říkávala mamka - byla kdysi myška malá, mlsati se maso jala. Praví, že to chutné je, a vesele hoduje. Zapomněla v hodování, že tam kocour číhá na ni. Hop a skok a už ji má! Mlsná myška umírá... :-P
(Poučení - furt ve střehu!) :-D

3 Bev Bev | E-mail | Web | 31. října 2013 v 13:54 | Reagovat

[2]:Tu znám taky, samozřejmě od babičky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.