Když lásku straší samota Josef Fousek

15. února 2010 v 11:14 | bev |  Kapsář
Tohle je má oblíbená básnička.Jinak má životní filozofie v kostce!

Když lásku straší samota
a osud život zamotá
postávám v krámě u Rotta
a hledám skobu bez motta.

Na půdě ji pak zatluču
do škvíry,někam do trámu.
Jen místo sebe pověsím
kilovou šišku salámu.

Z vikýře vidím pastýře
jak pase hvězdy.K nevíře!
Chléb se sádlem má v papíře
a mlhu pije z talíře.

Kolem něj tisíc beránků
si chladí kožich ve vánku
a svatý Petr u stánku
chce vidět moji občanku.

To nebe plné poklidu
a nekonečné přízně
mě zpátky na zem vyhání
kde z nekonečné žízně
z okapů vodou dešťovou
připíjím všední chvíli.

Za šanci chodit po světě,
na nebe hledět zezdola,
je skoba vhodná jedině
pro blázna,nebo pro vola.


IMSL_WP_1062
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.