Balada ve jménu podrážděné sudby Francois Villon

11. února 2010 v 14:09 | bev |  Kapsář
Také tato krásná báseň pochází z knihy Navzdory básník zpívá.

Mne velebně už kněží Sudbou zvali -
ty Františku, ty mordýřkou mě zveš!
Ty bez jména, ty nulo, červe malý,
lepší než ty jsem vmáčkla pod otěž,
ti v dolech dřou, zašláplí jako veš -
a tobě zatěžko je v hanbě žít?
Vždyť nejsi sám - co škemráš o soucit?
Viz v dějinách má zkázonosná díla,
co hrdinů jsem bídně zatratila -
kdo proti nim, ty špíno, jsi, se ptám?
Tak jen se ztiš, tvá řeč je pošetilá.
Ty, Villone, buď rád, ti povídám!

Kolikrát já se postavila králi,
čas, to jsem já a ty si stěžuješ?
Já Priama jsem sklála, strhla valy
a vojsku smetla hradby, most i věž.
Co Hannibal? Já vehnala ho v řež,
byl v Kartágu i s armádou zle bit,
i Scipio ač vítěz musel shnít.
Hleď Caesara, jak zrudla tóga bílá!
V Egyptě Pompeia jsem zahubila,
zvednu vír vod - a Jason je ten tam,
Řím s Římany jsem v ohni upálila.
Ty, Villone, buď rád, ti povídám!

Alexandr, ten řezník neeurvalý,
chtěl do prachu i hvězdy smést - ach kdež!
Já kápla jed - a už ho křeče vzaly.
Král Alfasar zas pad - to není lež -
i s korouhví. Mé spády nespočteš.
Tak bylo jest a vždy tak musí být,
jen vůle má - ne rozum, právo, cit!
Když Holofren si lůžko rozestýlá,
Judit ho tne, co v čalounu se skryla,
to její rukou já ho ubodám.
Absollona jsem za vlas pověsila.
Ty Villone, buď rád, ti povídám.

Tak, Františku, abych to ukončila,
bez Boha smět se projevit má síla,
já na tobě nit zdravou nenechám.
Desetkrát víc než dosud bych tě zbila!
Ty, Villone, buď rád, ti povídám.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 29. října 2013 v 19:21 | Reagovat

Hmmm...mmm... asi bych měla zalovit v knihovně a přečíst si. :-)

2 Bev Bev | E-mail | Web | 31. října 2013 v 13:56 | Reagovat

[1]:Bude se ti líbit, při čtení jsem se do Villona zamilovala. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.