Zpěv na rozloučenou Rudyard Kipling

28. ledna 2010 v 11:00 | bev |  Kapsář

Tuto báseň jsem kdysi četla v Knize džunglí a zaujala mně natolik, že jsem si ji napsala.
Stále aktuální návod na život. V knihovně mám také tuto knížku, ale, bohužel,
v tomto mém novějším vydání již tato báseň není,což je docela škoda.

Jde člověk k lidem, zvěst tu hlaste v dálky džungle!
Dnes odchází nám navždy bratr náš!
Slyš smutnou zprávu, ó všecek Lide džungle
a odpověz kdo zadržet ho znáš.
Jde člověk k lidem! Smutně kvílí děti džungle.
Proč bratr náš již nechce s námi žít?
Jde člověkk lidem! Jak ho milovala džungle.
Jde stezkou jíž nám nelze jít.

Balů:
Pro toho, jenž ti ukázal jak stezkou džungle by ses bral
cti zákon rodu lidského, pro čest Balůa věrného.
Ať čistý nebo porušen, jej budiž vždycky poslušen,
jak k cíli ved by jedině a netaž se po příčině,
by radost měl tvůj učitel, jenž nejradši tě ze všech měl.
Když ublíží ti lidský hlas, rci: "Tabaquíí to štěká zas."
Když záhubou však hrozí ti, rci: "Tygra nutno zabíti!"
A k zabití - li tasen nůž, řiď zákonem se, buď však muž.
Med, palma, kořínků všech rod, mně synka chraňte od nehod.
Les, vítr, strom a vody tok, veď přízeň džungle vždy tvůj krok.

Ká:
Vždy vejcem strachu bývá vztek. Zří jasně jen zrak bez víček.
Jed hadí nikdy nelízej, před hadí řečí hrůzu měj.
Řeč přímá jen tvým hlasem buď, ta naplní ti silou hruď.
Skok podle sil svých vyměřuj, tíž shnilé větvi nesvěřuj.
A jíš - li, střídmě hoduj pak, co zmůže žaludek ne zrak.
A po jídle toužíš - li spát, dbej skryté doupě vyhledat,
by netušný vrah tě snad v něm nespatřil a nepřepad.
Ať západ, východ, sever, jih tě větry šlehá, buď vždy tich.
Tůň, rokle, řeky s rokytím buď střední džungle vždycky s ním.
Les, vítr, strom a vody tok, veď přízeň džungle vždy tvůj krok.

Baghýra:
Byv zrozen v kleci dobře vím, co o člověku soudit smím.
Při mřížích v nichž jsem poznal strach, byl člověk člověku vždy vrah!
Ať hvězdá plá či den je kol, zlé kočky stezku nevyvol.
Ať na lovu neb v radě dlíš, všem lidem nevěř přespříliš.
Buď chladný když tě sladce zvou: "Pojď s námi, opusť stezku svou!"
Ne! řekni, budou - li snad chtít, bys pomoh slabší utlačit.
A uměním se nechlub svým, to zvykem je jen opičím.
Řeč, chvála vše nechť slabé jest, by z cesty tvé tě mohlo svést.
Tma, svítání i denní jas, služ mému bratru v každý čas.
Les, vítr, strom a vody tok, veď přízeň džungle vždy tvůj krok.

Všichni:
Jdeš kam tě volá rodný svět,
tam za tebou nám nelze spět,
kde horce plane Rudý květ.
Až v noci klesneš v tichý sen,
zdmi od oblohy oddělen
náš v spánku budeš slyšet sten.
A ráno až se probudíš,
tu v prsou poznáš divnou tíž
jak srdce táhne k džungli blíž.
Les, vítr, strom a vody to,
veď přízeň džungle vždy tvůj krok.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 29. října 2013 v 18:54 | Reagovat

Trochu jsem zabrouzdala do archívu a vidím,že máme i společné oblíbence. Knihu džunglí mám také, ale nevím, jestli onu rozlučkovou báseň mám stejnou jak uvádíš, nebo už v novějším podání...
Knihy džunglí jsou skvělé počtení!

2 Bev Bev | E-mail | Web | 31. října 2013 v 14:31 | Reagovat

[1]:Je to krásný příběh. Tohle navíc bylo úplně staré vydání.Už jsem ho nikdy nečetla v této verzi. :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.