Leden 2010

Žalm Zdenka Lorencová

28. ledna 2010 v 12:00 | bev |  Kapsář
Pojď, jsme milenci od Bosche,
budem se líbat v stohu žluté slámy,
ať pod námi si do koše
svět sbírá, co chtěl prožít s námi.

Pojď, zas nám budou závidět
největší lásku, touhu, milování
a my je budem nevidět,
zůstanem spolu do skonání.

Pojď, Boticelli naučí tě
házet květy lasturám,
já otevřu své náručí
a ponecháme peklo tam,

kde temný Záhoř do země
se vnořil zaživa
a promine tobě i mně,
co se v nás dole ukrývá.

Pojď, vždyť já už se nezlobím,
je tady dítě, andílek
a hostinu nám vyzdobím
ze všech vánočních nadílek.

Slyš, naše malé děvčátko
nám zpívá s hvězdou na čele,
pojď, vše přebolí zakrátko,
zas vzejde plamen z popele.

Náš malý pejsek veselý
ti bude čmuchat do dlaní
já křížek mám nad postelí,
co od zloby nás uchrání.

Pojď, proč jsem ti tak nemilá,
když doma čekám s večeří,
krev pro tebe bych cedila,
slavík už tluče na keři.

Pojď, zítra ráno k růžičkám
si na zahradě přivoníš.
Nechoď už za obchody sám
já půjdu s tebou, neslyšíš?

Pššš, vedle spinká děťátko,
až do noci tě čekala
už bude velká zakrátko...
Nedočkala se, usnula.





Zpěv na rozloučenou Rudyard Kipling

28. ledna 2010 v 11:00 | bev |  Kapsář

Tuto báseň jsem kdysi četla v Knize džunglí a zaujala mně natolik, že jsem si ji napsala.
Stále aktuální návod na život. V knihovně mám také tuto knížku, ale, bohužel,
v tomto mém novějším vydání již tato báseň není,což je docela škoda.

Jde člověk k lidem, zvěst tu hlaste v dálky džungle!
Dnes odchází nám navždy bratr náš!
Slyš smutnou zprávu, ó všecek Lide džungle
a odpověz kdo zadržet ho znáš.
Jde člověk k lidem! Smutně kvílí děti džungle.
Proč bratr náš již nechce s námi žít?
Jde člověkk lidem! Jak ho milovala džungle.
Jde stezkou jíž nám nelze jít.

Balů:
Pro toho, jenž ti ukázal jak stezkou džungle by ses bral
cti zákon rodu lidského, pro čest Balůa věrného.
Ať čistý nebo porušen, jej budiž vždycky poslušen,
jak k cíli ved by jedině a netaž se po příčině,
by radost měl tvůj učitel, jenž nejradši tě ze všech měl.
Když ublíží ti lidský hlas, rci: "Tabaquíí to štěká zas."
Když záhubou však hrozí ti, rci: "Tygra nutno zabíti!"
A k zabití - li tasen nůž, řiď zákonem se, buď však muž.
Med, palma, kořínků všech rod, mně synka chraňte od nehod.
Les, vítr, strom a vody tok, veď přízeň džungle vždy tvůj krok.

Ká:
Vždy vejcem strachu bývá vztek. Zří jasně jen zrak bez víček.
Jed hadí nikdy nelízej, před hadí řečí hrůzu měj.
Řeč přímá jen tvým hlasem buď, ta naplní ti silou hruď.
Skok podle sil svých vyměřuj, tíž shnilé větvi nesvěřuj.
A jíš - li, střídmě hoduj pak, co zmůže žaludek ne zrak.
A po jídle toužíš - li spát, dbej skryté doupě vyhledat,
by netušný vrah tě snad v něm nespatřil a nepřepad.
Ať západ, východ, sever, jih tě větry šlehá, buď vždy tich.
Tůň, rokle, řeky s rokytím buď střední džungle vždycky s ním.
Les, vítr, strom a vody tok, veď přízeň džungle vždy tvůj krok.

Baghýra:
Byv zrozen v kleci dobře vím, co o člověku soudit smím.
Při mřížích v nichž jsem poznal strach, byl člověk člověku vždy vrah!
Ať hvězdá plá či den je kol, zlé kočky stezku nevyvol.
Ať na lovu neb v radě dlíš, všem lidem nevěř přespříliš.
Buď chladný když tě sladce zvou: "Pojď s námi, opusť stezku svou!"
Ne! řekni, budou - li snad chtít, bys pomoh slabší utlačit.
A uměním se nechlub svým, to zvykem je jen opičím.
Řeč, chvála vše nechť slabé jest, by z cesty tvé tě mohlo svést.
Tma, svítání i denní jas, služ mému bratru v každý čas.
Les, vítr, strom a vody tok, veď přízeň džungle vždy tvůj krok.

Všichni:
Jdeš kam tě volá rodný svět,
tam za tebou nám nelze spět,
kde horce plane Rudý květ.
Až v noci klesneš v tichý sen,
zdmi od oblohy oddělen
náš v spánku budeš slyšet sten.
A ráno až se probudíš,
tu v prsou poznáš divnou tíž
jak srdce táhne k džungli blíž.
Les, vítr, strom a vody to,
veď přízeň džungle vždy tvůj krok.



Medvídek - Lucie

28. ledna 2010 v 10:25 | bev |  Kapsář

Medvídek

Dlouhá noc a mně se stýská moc
pro tebe malý dárek mám
přes hory přes ploty
medvídek z Bogoty už letí.

Medvídek plyšový na cestě křížový
bůh ho ochrání,
před smečkou římskejch psů a jejich úřadů
ti posílá lásku co v bříšku má.

Medvídek z Bogoty usnul a spí
na kříži z Golgoty spí.
Za třicet stříbrných z medvídka padá sníh
no a ti římští psi ho sjíždějí na saních o vánocích.

Nesvatá hodina medvídka proklíná,
že odhodil korunu bez trnů.
Medvídek ospalý před křížem pokleká,
chce pít.

Kalichem sladkosti madvídka napustí
do bříška,jak to má rád,
koruna plyšová,vánoční cukroví
nikdo se nedoví o svatozáři trnový.

Medvídek z Bogoty usnul a spí
na kříži z Golgoty spí.
Za třicet stříbrných z medvídka padá sníh
no a ti římští psi ho sjíždějí na saních o vánocích.

Medvídku probuď se,prober se,vstaň
psi se už sbíhají připrav si dlaň
slunce zas vychází,cítíš tu zář
tlapku dáš v pěst nebo nastavíš tvář.

Římskejm psům
a jejich úřadům
Maxipes Herodes
vánoční zvyk dal dnes.

Medvídek z Bogoty usnul a spí
na kříži z Golgoty spí,
za třicet stříbrných z medvídka padá sníh
no a ti římští psi ho sjíždějí na saních o vánocích.







Šrouby do hlavy - Lucie

28. ledna 2010 v 8:44 | bev |  Kapsář

Šrouby do hlavy

V řádce temnejch domů jen tvý okno svítí
celý město šlo už dávno spát
tak si to vem a já tu sem
a mám to vzdát.

Dál si hlavu lámu mám v ní vlnobití
třetí do hry vstoupil mezi nás
a já to vim,tak co teď s tím
chci vrátit čas.

Zná jen pár fíglů jak se valej holkám
šrouby do hlavy
pár známejch fíglů,ty mu na to skočíš
za pár dnů to chlápka otráví.

Mám tu ruce v kapsách,dlaně se mi potí
nejvíc ze všeho mám chuť se prát
pár na solar a lovu zdar
tak to bych zvlád.

Znáš mně já jsem blázen málokdo mně zkrotí
já si na třetího nechci hrát.
Tak čert ho vem,teď já tu jsem
jak žhavej drát

Zná jen pár fíglů jak se valej holkám
šrouby do hlavy
pár známejch fíglů,ty mu na to skočíš
za pár dní to chlápka otráví.

Zná jen pár fíglů jak se valej holkám
šrouby do hlavy, pár známejch fíglů,
já tu ve tmě,já tu ve tmě
házím zapálený sirky do trávy.




Amerika - Lucie

28. ledna 2010 v 8:32 | bev |  Kapsář

Amerika

Nandej mi do hlavy tvý brouky
a bůh nám sebral beznaděj
v duši zbylo světlo z jedný holky
tak mi teď za to vynadej.

Zima a promarněný touhy
do vrásek stromů padá déšť
zbejvaj roky asi ne moc dlouhý
do vlasů ti zabroukám pá,pá,pá...

Tvoje oči jenom žhavý tóny
do těch slunce zapadá,
horkej vítr rozezní mý zvony
do vlasů ti zabroukám pá,pá,pá...

Na obloze křídla velkejch ptáků
tak už na svý bráchy zavolej,
na tváře ti padaj slzy z mraků
a bůh nám sebral beznaděj.

V duši zbylo světlo z jedný holky
do vrásek stromů padá déšť,
poslední dny,hodiny a roky
do vlasů ti zabroukám pá,pá,pá...