Anatidaefobie v praxi

Čtvrtek v 20:33 | bev |  Občasník
Fobií existuje spousta a jsou velmi různorodé a často doslova k neuvěření. Skoro bych řekla, že fobii může mít člověk úplně z čehokoli. Z mnoha úzkostných poruch bych ráda uvedla alespoň pár fobií, co mě nejvíc zaujaly, ale věřte, že zdaleka to nejsou ty nejprdlejší.

 

Na rozhraní

16. listopadu 2016 v 7:50 | bev |  Herbář
Aneb když zlatou střídá stříbrná.

Daleko za námi je babí léto i barevný podzim. Za dveřmi už čeká zima a každým dnem je to víc a víc znát. Dny jsou často tmavé a studené a když přece jenom vykoukne slunce, stejně nezahřeje. Ale umí jiné věci. Zasvítí-li slunce na poprašek sněhu, na ojíněnou trávu, na zamrzlé louže zjistíme, jak je ten nelítostný a často zatracovaný Mráz ještě ke všemu bohatý, když může jen tak pro potěchu všechno kolem pokrýt diamantovým prachem a z obyčejných věcí tak vykouzlit pohádkové kulisy.


A ještě k podzimu...

9. listopadu 2016 v 10:07 | bev |  Herbář
Téma podzim jsem totálně slovně vyčerpala a to v článcích i komentářích, ale mám ještě pár fotek, které se mi líbí a ráda bych vám je předvedla. A protože bych strašně nerada vyčerpala i vás, své milé návštěvníky, tak tentokrát už skutečně beze slov. Ať za mě promluví obrázky. Mrkající

 


Drákula a pásovci

1. listopadu 2016 v 20:49 | bev |  Občasník
Lístky na muzikál Drákula do karlínského divadla jsme měli my čtyři - manžel, dcery a já - koupené už od jara. Dlouho se o našem plánovaném výletu mluvilo jako o něčem ve vzdálené budoucnosti, co jednou podnikneme, jenomže jsme tak nějak proklopýtali jarem, léto doslova propádilo kolem a přiloudal se podzim a začal rozhazovat jako marnotratný syn plnými hrstmi zlato. Najednou zbýval do našeho výjezdu do hlavního města pouhý měsíc. Přibližně v době, kdy jsem začala zlehka přemýšlet, v čem vlastně do toho divadla půjdeme, si začal manžel stěžovat, že ho bolí vlasy a za očima. Vysvětlila jsem mu, že je to přímý následek postávání s cigárem před dokořán otevřeným koupelnovým oknem a to zvláště v pozdních večerních hodinách, kdy předpokládá, že už do koupelny nikdo nepůjde a doporučila mu nahřívat si dutiny nad hrncem s vařenými bramborami. V duchu jsem zařadila bolest vlasů k smrtelně nebezpečným chorobám jako pálení v nose, ofouknutí a rýmička. Jako bleskový diagnostik jsem se skutečně neosvědčila.


Když se podzim vybarví

18. října 2016 v 21:30 | bev |  Občasník
Přišel podzim, skutečný podzimovatý podzim, už žádné vlídné laškování babího léta. Dny jsou vlezle studené, promrholené, jako by tam nahoře někoho přepadl bezbřehý smutek, který ho nutí neustále slzet a poplakávat. Každý druhý den se zdá, jako by zrovna jemu připadla ta čest, že bude dušičkový a každý třetí je ve vzduchu krom mlhy cítit i sníh. Komposty se plní poloodkvetlými jiřinami, které toho ještě tolik chtěly předvést, do plánů jim však zasáhl první mrazík, který oslnivé krásky proměnil ve zčernalá strašidla, vonící pořád ještě maličko po živých květech s nepříjemně nasládlým hřbitovním podtónem.

Další články